Pragmalingvistika je část jazykovědy, vědní disciplína, která studuje význam a smysl výroku mluvčího / autora psaného textu, a následné interpretování tohoto výroku příjemcem, tedy posluchačem či čtenářem. Obor se tedy zabývá záležitostmi, které v komunikaci nejsou přímo vyjádřeny, přesto jsou její neodpojitelnou součástí. Spojení jak – říct – co – komu – kdy může nejjednodušeji vysvětlit, čím se pragmalingvistika zabývá.
Pragmalingvistika je pomezní disciplína, která kooperuje s disciplínami dalšími, jako je například sociolingvistika, psycholingvistika, teorie řečové činnosti, neurolingvistika či textová lingvistika.
Termín pragmalingvistika pochází z řeckého výrazu pragma, který pojmenovává konání či jednání a je poměrně široký a může být chápan různými způsoby. Šíře chápání termínu závisí na tom, jaké jevy do něj různí autoři zahrnují a dodnes nepanuje plná shoda mezi lingvisty v rámci jeho rozsahu ani obsahu.
Pragmalingvistika je obecně chápána jako disciplína, která v rámci komunikace vnímá i faktory původně vnímané jako faktory stojící mimo. Zkoumá totiž také vliv sdělovacích prostředků, okolnostních jevů, které mohou i nemusí komunikace přímo ovlivňovat. Dále je středem výzkumu také vztah mluvčího a posluchače, nebo dokonce vliv propagandy.
Pragmatický obrat Lingvisté na konci 60. let 20. stol. začali zmiňovat tzv. mimojazykové jevy, kterým rovněž přikládali roli při procesu dorozumívání. V tomto ohledu mluvíme o tzv. pragmatickém obratu, či zvratu, v lingvistice. Mezi tyto pragmatické faktory, jak byly později označeny mimojazykové jevy, je možno řadit např.
místo, čas a situace realizace výpovědi předešlý kontext rozhovoru komunikační záměr mluvčího sociální podmínky a vztahy účastníků počet účastníků vzdálenost mezi účastníky
Tyto mimojazykové jevy se mohou v určitých situacích přímo odrážet na volbě gramatických a lexikálních prostředků ze strany mluvčího. Z tohoto důvodu jsou pragmatické faktory často označovány za součást teorie chování, jelikož se v nich odráží funkce jazyka ve společnosti jako takové.
Pragmalingvistika byla první disciplínou v rámci jazykovědy, která začala se zkoumáním těchto mimojazykových jevů a jejich vliv na komunikační proces. V tomto ohledu má mnoho společného s teorií řečové činnosti, tzv. speech acte theory.
Do již zmíněného pragmatického obratu lze zařadit také pomalé a různorodé začátky kognitivní lingvistiky, která spojuje vliv kognitivních schopností na jazykový projev. I v rámci pragmalingvistiky se objevuje termín pragmatické kompetence, tedy schopnosti či dovednosti mluvčích na základě jejich zkušeností, znalostí či kapacit.
Pragmalingvistika a pragmatismus V našem prostředí byla pragmalingvistika často, i když chybně, spojována s termínem pragmatismus. Možná to bylo i důvodem, že se zde prosazovala velmi pozvolna. Pragmatismus je ovšem původem americká filozofie Charlese Sanderse, často označovaná jako tzv. filozofie života, která ze své podstaty nezkoumá komunikační proces ani jevy, které ho ovlivňují.
Čeští představitelé V českém prostředí se pragmalingvistikou zabývali Milada Hirschová, Petr Sgall, Světla Čmejrková, Svatava Machová či Milena Švehlová. Pavla Chejnová dokonce sepsala příručku pro učitele (Didaktické transformace pragmalingvistických témat).
Odkazy
Reference
Kategorie:Lingvistika