Raja Žádníková, rozená Engländerová, provdaná Lodinová, někdy uváděna jako Raja Lodinová-Žádníková (25. srpna 1929 Tel Aviv – 17. prosince 2020 Praha), byla lékařka (pediatrička a neonatoložka) působící 53 let v Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí, kde se zabývala otázkami vývoje imunitního systému u nedonošených dětí a dětí do 3. měsíce věku. Byla autorka odborných publikací z oboru pediatrie a neonatologie. Raja Žádníková je uznávána jako průkopnice v oblasti aplikace probiotik v pediatrických zařízeních pro prevenci infekcí a léčbu alergií.
Život Rodinný původ Raja Žádníková se narodila do židovské rodiny jako Raja Engländerová dne 25. srpna 1929 v Tel Avivu v tehdejší britské Mandátní Palestině. Její otec strojní inženýr Ing. Artur Engländer (* 16. ledna 1891) pocházel z Prahy, byl manuálně zručný a ve volném čase se věnoval pasní loutkových divadelních her. Do Palestiny odjel poté, co v Praze nemohl sehnat práci. Rajina matka Rakušanka Růžena Engländerová (* 25. května 1897 Vídeň) pocházela z Vídně a původní profesí byla učitelka. Do Palestiny přijela se skupinou dalších osob za prací. Rodiče Raji se tedy poznali až v britské Palestině, v Tel Avivu se uskutečnila jejich svatba a krátce po narození dcery Raji se v roce 1930 novomanželé Engländerovi přestěhovali do Prahy, kde bydleli v Letohradské ulici na Letné. V rodině se mluvilo česky a německy. V Praze také začala Raja chodit do školy.
Protektorát náhled|vpravo|Utajená domácí výuka (školní rok 1940/1941) židovských dívek po zavedení Norimberských zákonů. (Raja Engländerová je druhá zleva) Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) a zahájení platnosti Norimberských zákonů (po 21. června 1939) nemohla Raja navštěvovat školu a ve školním roce 1940/1941 se učila v soukromí doma ve skupině devíti židovských dívek. Domácí učitelka docházela do rodiny tajně a kroužek dívek učila bez učebnic, které nebyly k dispozici.
Dne 30. ledna 1942 musela celá rodina Engländerových nastoupit do transportu směr Terezín. V Terezíně byli evidováni následujícího dne tj. 31. ledna 1942. První rok v Terezíně strávila dvanáctiletá Raja bez rodičů, byla ubytována v Hamburských kasárnách (v jednom pokoji bylo třicet dětí). Příděly jídla (půl chleba na týden a tuřín s občas i plesnivými bramborami; jednou týdně trochu masa a k tomu chléb) byly nedostatečné, děti spaly na zemi na slámě, nesměly se pohybovat jinde než na dvoře a trpěly hladem. První rok v ghettu byl ve znamení hladu, později pak bylo povoleno posílat internovaným do ghetta potravinové balíčky, které Raje a jejím rodičům zasílali jejich známí. Překonat nejhorší pomohla Raje četba knížek. Němci po roce provozu v Terezíně vytvořili z pevnostního města uzavřené židovské ghetto s volným pohybem vězněných. Se stejně starými dívkami bydlela Raja ve „žlutém domě“ (u kostela na terezínském náměstí, v domově číslo 25), na pokoji jich bylo jen 24 a spát dívky mohly na třípatrových kavalcích. Vedoucí tohoto domu byla její matka Růžena. Její perfektní rakouská němčina, kterou hovořila s příslušníky SS ji v této funkci byla výhodou a s její pomocí se jí podařilo odvrátit i riskantní prohlídky ve „žlutém domě“ (např. když se příslušníci SS pokoušeli nalézt v budově ukrytou ilegální vysílačku).
Během nuceného pobytu v ghettu onemocněla Raja tyfem a musela být přemístěna na marodku na přísnou izolaci k ostatním asi 50 nemocným v karanténě zřízeném v bývalém skladišti (v dlouhé místnosti bez oken jen se slabým umělým světlem). Toto těžké období plné letargie ji pomáhaly překonat otcovy dopisy s matematickými příklady, které tam řešila. Vyřešené úlohy pak posílala otci zpět a tato pravidelná korespondence ji udržovala v bdělosti a duševní čilosti až do doby, než se úplně uzdravila.
Pokud internované děti v terezínském ghettu dovršily 14 let, byly přidělovány na práci. Raja pracovala ve skupině, která se starala o zeleninové a ovocné zahrady mimo ghetto, odkud se dalo občas pronést do ghetta na přilepšenou nějaké ovoce (jablko) nebo zeleninu (mrkev). Pracovní zařazení v zahradách skýtalo i jistou imunitu před zařazením do transportů, protože Němci usilovali o vytvoření stabilního a sehraného kolektivu „zahradníků“.
I v terezínském ghettu probíhala (i přes přísný zákaz, neboť byl povolen jen zpěv a kreslení) večer (po 12hodinové práci na poli) tajně výuka dětí a mládeže. Byla to určitá forma odboje. Když dětské hlídky zaznamenaly blížící se příslušníky SS, začalo se okamžitě zpívat.
Od nástupu do posledního transportu vypravovaného z Terezína zachránila její matku Růženu chladnokrevnost a sporadický projev soucitu u dozorujících příslušníků SS, takže obě zůstaly v Terezíně, kde se dočkaly osvobození Rudou armádou 8. května 1945. V Terezíně prožila Raja celkem 3,5 roku.
Druhou světovou válku nepřežil její otec Artur, její babička a dědeček i většina židovských přátel rodiny Engländerových. Na podzim 1944 byl Rajin otec transportován z Terezína do koncentračního tábora v Osvětimi a později do koncentračního tábora v Dachau, kde zahynul. Rajina matka Růžena zůstala v Terezíně ještě další 4 měsíce, protože se tam starala o osiřelé děti, které byly následně umisťovány do rodin příbuzných, které bylo nutno vyhledávat a kontaktovat.
Štiřín, Praha Raja opustila Terezín po jeho osvobození ještě než byla vyhlášena karanténa kvůli epidemii břišního tyfu, která se tam na samém konci druhé světové války rozšířila. Humanitární pracovník Přemysl Pitter odvezl část dětí (včetně Raji) na ozdravný pobyt do sanatoria v zámku Štiřín, kde ale Raja nezůstala dlouho. Spolu se svojí kamarádkou v létě 1945 z léčebného pobytu utekly do Prahy, kde se obě dívky intenzivně snažily o návrat do školy. Po útěku ze Štiřína nastoupila v Praze šestnáctiletá Raja v roce 1945 do gymnázia Sladkovského na pražském Žižkově. Ke studiu ji přijal tehdejší ředitel Prokeš s tím, že termíny pro složení rozdílových zkoušek jí byly odloženy. Kromě studia řešila Raja i problém s bydlením. V této době byla nucena žít několik měsíců v Praze bez domova (na ulici, na nádraží, na lavičkách v parku) a stravovat se ve vývařovnách zřízených pro osoby, které se vracely z koncentračních táborů. Nějaký čas potom pobývala u své kamarádky poté, co se její matka vrátila do Prahy a získala byt. Na konci léta 1945 se vrátila z Terezína i Rajina matka Růžena. Byl jí přidělen k dispozici vybydlený byt po vojácích (v dezolátním stavu) v Praze Holešovicích, kam se i s Rajou uchýlila. Zatímco perfektní rakouská němčina Rajiny matky Růženy byla v Terezíně nespornou výhodou, v poválečné Praze byla problematická a tak Růžena nastoupila ke studiu do kurzu češtiny na univerzitě.
Studia Zhruba od roku 1943 se Raja chtěla stát lékařkou, po maturitě na gymnáziu absolvovala (v roce 1953) vysokoškolské studium medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze se specializací na pediatrii. V roce 1957 složila atestaci z pediatrie I. stupně. Kandidátskou disertační práci na téma „Vliv lipopolysacharidu na některé ukazatele imunity u dětí.“ obhájila v roce 1962. V roce 1970 pak složila atestaci z pediatrie II. stupně. Od roku 1954 až do roku 2007 pracovala (cca 53 let) v Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí. Odborně se zabývala otázkami vývoje imunitního systému u nedonošených dětí a dětí do 3. měsíce věku. V letech 1962 až 1963 pracovala současně v Imunologickém oddělení Mikrobiologického ústavu ČSAV.
Se svým prvním manželem se Raja seznámila během studií a v roce 1950 se za něj provdala. Ještě než dokončila svoje studia stala se v roce 1954 matkou své dcery Kateřiny a v roce 1955 přišel na svět její syn Michal. Dokončit náročné studium medicíny a skloubit je s výchovou malých dětí ji pomohla matka Růžena, která šla do předčasného důchodu, aby dceři umožnila v klidu dokončit studium, absolvovat aspiranturu a pak nastoupit do zaměstnání.
Začátky v zaměstnání náhled|vpravo|Thomayerova nemocnice v Krči (Praha 4) kde Raja začínala s doktorskou praxí Její první zaměstnání jí bylo přiděleno na dětské oddělení do nemocnice v pražské Krči. Zde působila jeden rok a poté nastoupila do Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí, kde pracovala dalších 53 let (až do roku 2007). Do ústavu byly přijímány na zvláštní oddělení matky s novorozenci, které měly sociální problémy. Zde jim byla poskytnuta komplexní a bezplatná péče s tím, že zde zároveň probíhal výzkum a sledování vývoje imunitního systému novorozenců. Několikrát se Raje podařilo opustit komunistické Československo a účastnit se vědeckého kongresu, kde byl její výzkum ceněn hlavně pro fakt, že byl postaven na unikátní možnosti dlouhodobého sledování života novorozenců po dobu prvních 6 měsíců pod ústavním dohledem (což v rozvinuté kapitalistické cizině nešlo zorganizovat).
Služebně v USA náhled|vpravo|Cedars-Sinai Medical Center v Los Angeles, kde Raja absolvovala v letech 1968 až 1969 jednoroční stáž Na jedné konferenci obdržela Raja nabídku na jednoroční pracovní pobyt (stáž na Cedars Sinai Medical Centre) v Los Angeles (California, USA) a v uvolňujících se poměrech konce 60. let 20. století se jí (v roce 1968) podařilo vycestovat s manželem a synem Michalem pracovně do Spojených států amerických. Její matka Růžena a dcera Kateřina musely zůstat v Praze. Odlet do USA se uskutečnil 17. srpna 1968 a pár dní po jejich příletu do Los Angeles se (21. srpna 1968) odehrála srpnová invaze vojsk armád Varšavské smlouvy do Československa. Podepsané pracovní smlouvy Raji i jejího manžela (získal v USA také práci) je zavazovaly zůstat, ale strach o matku a dceru v okupovaném Československu nakonec rozptýlila její přítelkyně informacemi, že se o dceru a matku nemusí strachovat. Po ročním pobytu v USA (Raja pracovala v nemocnici v Los Angeles) se všichni tři vrátili do Československa.
Závěr V roce 1979 se Raja provdala za svého druhého manžela Miloše Jiřího Žádníka. Po odborné stránce se věnovala výzkumu během něhož se jí podařilo vyvinout přípravek Colinfant působící proti střevním infekcím kojenců. Do starobního důchodu odešla Raja v roce 2007 (ve svých 78 letech) a ve věku 91 let zemřela 17. prosince 2020.
Potomci Rajin syn Michal Lodin je geolog. Odjel v roce 1982 do Kanady a zpět do Československa se vrátil až po sametové revoluci v listopadu 1989, našel si zde manželku a s ní se do Kanady opět vrátil. Po patnácti letech života v Kanadě se manželé Lodinovi přestěhovali do České republiky. Rajina dcera MUDr. Kateřina Henčlová žije v Novém Boru a ordinuje v České Lípě jako dětská neuroložka.
Publikační činnost Lodinová, Raja: Kolibacilární infekce novorozenců a kojenců. Nejedlá, Zdeňka a Žádníková, Raja. Vývoj imunitních reakcí u dětí útlého věku. Vydání 1. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1970; 238 stran. Hálkova sbírka pediatrických prací; 16. Škoda, Ctirad, Miler, Ivo a Žádníková, Raja. Psychiatrická nemocnost v praxi obvodního lékaře. Praha: Avicenum, 1976; 104, stran. Novinky v medicíně; svazek 12. Žádníková, Raja. Vývoj imunity v závislosti na postkoncepčním věku a možnosti jejího ovlivnění. Časná diagnostika perinatálních infekcí. Praha: Iga MZ ČR, 1994 Přeruš. str. Závěrečná zpráva o řešení grantu Interní grantové agentury MZ ČR.
Žádníková, Raja. Prevence nosokomiálních nákaz u nedonošených a rizikových novorozenců ošetřováním v chráněném prostředí. Praha: Iga MZ ČR, 1998; Přeruš. str. Závěrečná zpráva o řešení grantu Interní grantové agentury MZ ČR. Žádníková, Raja et al. Prevence alergie u dětí alergických matek perorálním osídlením probiotickým kmenem E. coli po narození. Praha: Iga MZ ČR, 2006; Přeruš. str. Závěrečná zpráva o řešení grantu Interní grantové agentury MZ ČR. Prokešová, Ludmila (+ spoluřešitelka grantu: Žádníková, Raja). Studium imunologických vlastností kolostra a mléka zdravých a alergických matek a jejich vztah k imunitě novorozence. Praha: Iga MZ ČR, 2007; 112 l. Závěrečná zpráva o řešení grantu Interní grantové agentury MZ ČR.
Otisk života Raji Žádníkové Friedl Dicker-Brandeisová