Lingvistická antropologie je interdisciplinární věda, která studuje vztahy mezi jazykem a kulturou. Přesněji, Alessandro Duranti, profesor antropologie z Univerzity La Sapienza v Římě, působící zároveň na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, definuje lingvistickou antropologii jako interdisciplinární studium jazyka jako kulturního zdroje a mluvy jako kulturní praxe. Společnost pro lingvistickou antropologii, která je součástí Americké antropologické asociace, uvádí, že lingvistická antropologie zkoumá, jak způsoby užívaní jazyka formují komunikační vzorce, vytvářejí kategorie sociální identity, uspořádají kulturní názory a ideologie a vybavují lidi běžnými kulturními reprezentacemi jejich přirozeného a sociálního světa.Society for Linguistic Anthropology. n.d. About the Society for Linguistic Anthropology (accessed 27 April 2025).
Historický vývoj Lingvistická antropologie se vyvinula ze tří odlišných paradigmat. První, známá jako antropologická lingvistika, se zaměřuje na dokumentaci jazyků. Druhá – lingvistická antropologie – se zabývá teoretickými studiemi používání jazyka. Třetí, vyvinutá v průběhu posledních dvou nebo tří desetiletí, studuje otázky z jiných podoborů antropologie pomocí lingvistických metod. Ačkoli se vyvíjela postupně, všechna tři paradigmata se praktikují dodnes. Duranti, Alessandro. 2003. Language as Culture in U.S. Anthropology: Three Paradigms. Current Anthropology 44(3):323–348.
První paradigma: antropologická lingvistika První paradigma, antropologická lingvistika, je věnováno tématům jedinečným pro subdisciplínu. Tato oblast zahrnuje dokumentaci jazyků, které byly považovány za ohrožené vymíráním, se zvláštním zaměřením na jazyky domorodých severoamerických kmenů. Je to také paradigma nejvíce zaměřené na lingvistiku. Mezi lingvistická témata patří:
Gramatický popis, Typologická klasifikace Lingvistická relativita
Druhé paradigma: lingvistická antropologie Přechod od antropologické lingvistiky k lingvistické antropologii signalizuje více antropologické zaměření na studium. Tento termín preferoval americký lingvista, antropolog a folklorista Dell Hymes, který spolu se svým kolegou z Kalifornské univerzity v Berkeley Johnem Gumperzem byl zodpovědný za myšlenku etnografie komunikace.
Termín lingvistická antropologie odrážel Hymesovu vizi budoucnosti, kde by byl jazyk studován v kontextu situace a ve vztahu ke komunitě, která jím mluví. Toto paradigma se však vyvinulo v kritickém dialogu s obory folkloru na jedné straně a lingvistiky na straně druhé. Hymes kritizoval fixaci folkloristů spíše na ústní texty než na verbální umění výkonu. Hymes, Dell (1971). "The Contribution of Folklore to Sociolinguistic Research". The Journal of American Folklore. 84 (331): 42–50. doi:10.2307/539732. ISSN 0021-8715. JSTOR 539732. Zároveň kritizoval kognitivistický posun v lingvistice ohlašovaný průkopnickým dílem Noama Chomského, který obhajoval etnografické zaměření na jazyk v použití.
Hymes měl mnoho revolučních přínosů v lingvistické antropologii, z nichž první byla nová jednotka analýzy. Na rozdíl od prvního paradigmatu, které se soustředilo na lingvistické nástroje, jako je měření fonémů a morfémů, jednotkou analýzy druhého paradigmatu se stala řečová událost. Řečová událost je definována jako událost, kde se řeč významně projevuje po celou dobu jejího trvání (např. přednáška nebo debata). To se liší od řečové situace, kde by řeč mohla vyskytnout jen teoreticky (např. večeře). Hymes také propagoval lingvisticko-antropologický přístup k etnopoetice. Doufal, že toto paradigma více spojí lingvistickou antropologii s antropologií. Hymesovy ambice však selhaly, protože druhé paradigma znamenalo distancování této dílčí disciplíny od zbytku antropologie.Bauman, Richard. 1977. "Verbal Art as Performance." American Anthropologist 77:290–311. .Hymes, Dell. 1981 Breakthrough into Performance. In In Vain I Tried to Tell You: Essays in Native American Ethnopoetics. D. Hymes, ed. Pp. 79–141. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.
Třetí paradigma: antropologické otázky zkoumané pomocí lingvistických metod a dat Třetí paradigma, které začalo koncem 80. let 20. století, přesměrovalo primární zaměření na antropologii tím, že poskytlo lingvistický přístup k antropologickým otázkám. Spíše než upřednostňování technických složek jazyka se antropologové třetího paradigmatu zaměřují na studium kultury pomocí lingvistických metod. Mezi témata patří:
zkoumání osobních a sociálních identit sdílené ideologie konstrukce narativních interakcí mezi jednotlivci
Současné oblasti zájmu Současná lingvistická antropologie pokračuje ve výzkumu všech tří výše popsaných paradigmat:
Dokumentace jazyků Studium jazyka prostřednictvím kontextu Studium identity pomocí lingvistických metod
Identita a intersubjektivita Velké množství studií z lingvistické antropologii zkoumá otázky sociokulturní identity lingvisticky a diskurzivně. Na příklad, lingvistický antropolog Don Kulick tak učinil ve vztahu k identitě v řadě prostředí, nejprve ve vesnici zvané Gapun na severu Papuy Nové Guineje. Kulick, Don. 1992. Language Shift and Cultural Reproduction: Socialization, Self and Syncretism in a Papua New Guinea Village. Cambridge: Cambridge University Press. Zejména zkoumal, jak se ve vesnici Gapun používají dva jazyky vůči dětem: tradiční jazyk (Taiap), kterým se nemluví nikde jinde než v jejich vlastní vesnici, a Tok Pisin, široce rozšířený oficiální jazyk Nové Guineje. Silverstein, Michael. 1976. Shifters, Linguistic Categories, and Cultural Description. In Meaning in Anthropology. K. Basso and H.A. Selby, eds. Pp. 11–56. Albuquerque: School of American Research, University of New Mexico Press. Mluvení jazykem Taiap je spojeno s místní identitou a také identitou, založenou na projevu osobní autonomie. Mluvení jazykem Tok Pisin je indexem na moderní, katolickou identitu, založenou nikoli na osobní autonomii, ale na identitě spojené s vůlí a schopností spolupracovat.
Další vědci jako zejména Émile BenvenisteBenveniste, Emile. 1971. Problems in general linguistics. Miami: University of Miami Press., Mary Bucholtz a Kira HallBucholtz, M., & Hall, K. 2005. Identity and interaction: A sociocultural linguistic approach. Discourse Studies, 7(4–5), 585–614., Benjamin Lee Lee, Benjamin. 1997. Talking Heads: Language, Metalanguage, and the Semiotics of Subjectivity. Durham: Duke University Press., Paul KockelmanKockelman, Paul. 2004. Stance and Subjectivity. Journal of Linguistic Anthropology, 14(2), 127–150., a Stanton WorthamWortham, Stanton. 2006. Learning identity: The joint emergence of social identification and academic learning. New York, NY, US: Cambridge University Press. přispěli k chápání identity jako intersubjektivity tím, že zkoumali způsoby, jak je konstruována v diskurzu.
Socializace V řadě studií se američtí lingvističtí antropologové Elinor Ochs a Bambi Schieffelin zabývaly antropologickým tématem socializace (proces, při kterém se kojenci, děti a cizinci stávají členy komunity, učí se podílet na její kultuře), a to pomocí lingvistických a dalších etnografických metod. Ochs, Elinor. 1988. Culture and language development: Language acquisition and language socialization in a Samoan village. Cambridge: Cambridge University Press. Ochs, Elinor, and Bambi Schieffelin. 1984. Language Acquisition and Socialization: Three Developmental Stories and Their Implications. In Culture Theory: Essays on Mind, Self, and Emotion. R. Shweder and R.A. LeVine, eds. Pp. 276–320. New York: Cambridge University. Ochs, Elinor, and Carolyn Taylor. 2001. The “Father Knows Best” Dynamic in Dinnertime Narratives. In Linguistic Anthropology: A Reader. A. Duranti, ed. Pp. 431–449. Oxford. Malden, MA: Blackwell. Schieffelin, Bambi B. 1990. The Give and Take of Everyday Life: Language Socialization of Kaluli Children. Cambridge: Cambridge University Press. Zjistili, že procesy enkulturace a socializace neprobíhají odděleně od procesu osvojování jazyka, ale že děti si jazyk a kulturu osvojují společně. Ochs a Schieffelin prokázali, že baby talk není univerzální, že směr adaptace (ať už je dítě nuceno se přizpůsobovat probíhající řečové situaci kolem něj nebo naopak) je proměnná, která koreluje například se směrem, kterým se dítě drží vůči tělu pečovatelky. V mnoha společnostech pečovatelky drží dítě čelem ven, aby ho orientovali na síť příbuzných, kterých se musí naučit rozpoznávat v raném věku.
Ochs a Schieffelin prokázali, že členové všech společností socializují děti jak k jazyku, tak i jeho prostřednictvím. Ochs a Schieffelin odhalili, jak se matky i otcové prostřednictvím přirozeně se vyskytujících příběhů vyprávěných během večeří v domácnostech bílé střední třídy v jižní Kalifornii, podíleli na replikaci mužské dominance (syndrom „otec ví nejlépe“) rozdělením rolí účastníků, jako je hlavní hrdinka (často dítě, ale někdy matka a téměř nikdy otec) a „problematizátor“ (často otec, který klade nepohodlné otázky anebo zpochybňuje kompetence protagonisty). Když matky spolupracovaly s dětmi, aby vyprávěly své příběhy, nevědomky se stávaly subjektem tohoto procesu.
Nedávnější výzkum Schieffelin odhalil socializační roli pastorů a dalších docela nových konvertitů Bosavi v komunitě Southern Highlands, Papua Nová Guinea. Schieffelin, Bambi B. 1995. Creating evidence: Making sense of written words in Bosavi. Pragmatics 5(2):225–244. Schieffelin, Bambi B. 2000. Introducing Kaluli Literacy: A Chronology of Influences. In Regimes of Language. P. Kroskrity, ed. Pp. 293–327. Santa Fe: School of American Research Press. Schieffelin, Bambi B. 2002. Marking time: The dichotomizing discourse of multiple temporalities. Current Anthropology 43(Supplement):S5-17. Schieffelin, Bambi B. 2006. PLENARY ADDRESS: Found in translating: Reflexive language across time and texts in Bosavi, PNG. Twelve Annual Conference on Language, Interaction, and Culture, University of California, Los Angeles, 2006. Pastoři zavedli nové způsoby předávání znalostí, nové lingvistické epistemické znaky — a nové způsoby, jak mluvit o čase. A potýkali se s těmi částmi Bible, které hovoří o schopnosti poznat vnitřní stavy druhých (např. Markovo evangelium, kapitola 2, verše 6–8), a do značné míry se jim bránily.
Jazykové ideologie Jedním z hlavních lingvisticko-antropologických témat jsou dnes jazykové ideologie, definované jako „sdílené části názorů o podstatě jazyka ve světě“.Rumsey, Alan. 1990. "Word, meaning, and linguistic ideology." American Anthropologist 92(2):346–361. .
Michael Silverstein, student Romana Jakobsona, prokázal, že tyto ideologie nejsou pouhým falešným vědomím, ale ve skutečnosti ovlivňují evoluci lingvistických struktur, včetně vypuštění "thee" a "thou" z každodenního používání angličtiny.Silverstein, Michael. 1985. Language and the Culture of Gender: At the Intersection of Structure, Usage, and Ideology. In Semiotic Mediation: Sociocultural and Psychological Perspectives. E. Mertz and R. Parmentier, eds. Pp. 219–259. Orlando: Academic Press.
Profesorka Kathryn Woolardová z Kalifornské univerzity v San Diegu ve svém přehledu „přepínání kódů“ neboli systematické praxe střídání jazykových variet v rámci konverzace nebo dokonce jednoho výroku nachází základní otázku, kterou si antropologové kladou v praxi – Proč to dělají? Tahle otázka odráží dominantní lingvistickou ideologii, že lidé by měli být „opravdu“ monolotní a účinně zaměřeni na referenční jasnost, spíše než aby používali více variet najednou.Woolard, Kathryn A. 2004. Codeswitching. In Companion to Linguistic Anthropology. A. Duranti, ed. Pp. 73–94. Malden: Blackwell.