Karl Seemann von Treuenwart ( Carl Ottokar Seemann Ritter von Treuenwart) (14. července 1837 Linz – 26. března 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1854, absolvoval plavby do zámoří a vyznamenal se účastí v několika válkách. Nakonec dlouhodobě zastával funkci veltele C. k. námořní akademie v Rijece (1884–1885, 1886–1895), v roce 1897 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.
Biografie náhled|vlevo|C. k. námořní akademie v Rijece, kde byl Karl Seemann velitelem v letech 1884–1885 a 1886–1895 Byl starším synem c. k. generálního auditora Wenzela Seemanna (1795–1885). V letech 1851–1854 studoval na C. k. námořní akademii v Terstu a v roce 1854 vstoupil jako kadet k námořnictvu. V začátku své kariéry byl přidělen k námořnímu oblastnímu velitelství v Terstu a Benátkách, na parníku SMS Elisabeth absolvoval v letech 1854–1856 cestu do Řecka, Sýrie, Egypta, Itálie a Francie. Na fregatě SMS Radetzky cestoval v letech 1856–1857 na studijní pobyt v Anglii a v roce 1858 získal hodnost praporčíka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 716 dostupné online V roce 1859 byl přidělen k arzenálu v Benátkách a téhož roku se zúčastnil války se Sardinií. Další roky strávil v Terstu a službou na různých lodích, v roce 1864 se zúčastnil dánsko-německé války a byl povýšen na poručíka II. třídy.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 707 dostupné online Jako první důstojník na fregatě SMS Schwarzenberg bojoval v bitvě u Visu za války s Itálií a téhož roku získal hodnost poručíka I. třídy.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 740 dostupné online
Jako první důstojník na parníku SMS Kaiserin Elisabeth doprovázel v roce 1869 císaře Františka Josefa na Blízký východ při příležitosti slavnostního otevření Suezského průplavu. V letech 1870–1872 byl pobočníkem velitele námořní základny v Pule Maximiliana Daublebskyho,Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 695 dostupné online následně byl velitelem korvety SMS Minerva a krátce byl přidělen k námořnímu arzenálu v Pule. V letech 1875–1882 působil v prezidiální kanceláři námořní sekce na ministerstvu války ve VídniRangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 5, 43 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1877; Vídeň, 1876; s. 733 dostupné online a k datu 1. října 1878 byl povýšen na korvetního kapitána.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1878; Vídeň, 1878; s. 5, 47 dostupné online Během povstání v Dalmácii v roce 1882 byl jako velitel lodi SMS Andreas Hofer k dispozici dalmatskému místodržiteli Stjepanu Jovanovićovi.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1882; Vídeň, 1882; s. 5, 90 dostupné online
K datu 1. května 1883 byl povýšen do hodnosti fregatního kapitánaKais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 926 dostupné online a krátce působil u oblastního námořního velitelství v Terstu, další řadu let své kariéry spojil s C. k. námořní akademií v Rijece, kde v roce 1884 začal působil jako pedagog a zároveň jako provizorní velitel.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 70 dostupné online Vyučoval taktiku a námořní právo, k jeho žákům patřil mimo jiné arcivévoda Leopold Ferdinand. Na korvetě SMS Erzherzog Friedrich absolvoval plavbu s kadety námořní akademie (1885) od září 1885 do září 1886 byl velitelem fregaty SMS RadetzkyHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1885; s. 62 dostupné onlineRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1885; Vídeň, 1885; s. 4, 101 dostupné online Mezitím 1. listopadu 1885 získal hodnost kapitána řadové lodi.Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 973 dostupné onlineRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 4, 101 dostupné online V letech 1886–1895 byl velitelem C. k. námořní akademiePřehled velitelů C. k. námořní akademie na webu moja-rijeka.eu dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1887; Vídeň, 1886; s. 63 dostupné online a k datu 1. května 1892 byl povýšen na kontradmirála.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1893; Vídeň, 1893; s. 1107, 1127 dostupné online V letech 1895–1896 byl na fregatě SMS Laudon velitelem výcvikové eskadry,Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 144 dostupné online krátce převzal také křižník SMS Kaiserin Elisabeth, s nímž absolvoval plavbu po Středomoří a na Blízký východ jako velitel II. divize.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 147 dostupné online V lednu 1897 byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v PuleRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 5, 134 dostupné online a k datu 1. května 1897 penzionován.
Při příležitosti odchodu do výslužby získal hodnost viceadmirála (1. května 1897)Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1898; Vídeň, 1898; s. 86 dostupné onlineSlužební postup Karla Seemanna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 171 dostupné online a usadil se v Terstu.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 212 dostupné online Příležitostně se zúčastňoval veřejného života jako člen Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein). Po rozpadu monarchie se přestěhoval do Vídně, kde zemřel v roce 1925 ve věku 87 let na následky zápalu plic. Pohřben je na hřbitově ve vídeňské čtvrti Pötzleinsdorf.
Rodina Od roku 1868 byl ženatý s Marií Odkolkovou (1846–1934), dcerou pražského továrníka Františka Odkolka. Z manželství se narodili čtyři synové, Karl, Heinrich, Franz Xaver a Albin.
Z jeho sourozenců byla nejstarší sestra Eleonora (1835–1915), provdaná za generálního ředitele c. k. tabákové režie barona Jacoba Merkla von Reinsee (1814–1901).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 620–621 dostupné onlineVAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 281–282 Karlův mladší bratr Albin (1840–1912) působil jako vojenský soudce a generální auditor, nakonec byl sekčním šéfem na ministerstvu války.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 99 dostupné online Nejmladší sestra Johanna (1849-1944) byla klavíristkou a učitelkou hudby,Johanna Seemann von Treuenwart in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online jejím manželem byl vlastní synovec baron Adolf Merkl von Reinsee (1853–1929), dvorní rada u c. k. tabákové režie.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1907; Gotha, 1907; s. 519 dostupné online
Tituly a ocenění Užíval šlechtický titul rytíře s predikátem von Treuenwart, který získal otec v roce 1854. Laibacher Zeitung, 15. listopadu 1854 dostupné online Během služby u námořnictva se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Karla Seemanna in: Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 71 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1864) 60x60pixelů Válečná pamětní medaile (1864) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866) 60x60pixelů Válečná medaile (1873) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1877) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1882) 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa (1895) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu (1910) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1910)
Zahraničí 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Gudalaupe (1867, Mexiko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (1896, Řecko) 60x60pixelů Řád Medžidie III. třídy (1896, Osmanská říše) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu sv. Mořice a Lazara (1897, Itálie)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 438–443 (heslo Karl Seemann von Treuenwart) ISBN 3-7648-2511-1 VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 388–390 (heslo Seemann z Treuenwartu) ISBN 978-80-905324-0-3
Externí odkazy Karl Seemann von Treuenwart in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Císařského řádu Guadalupe Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Narození 14. července Kategorie:Narození v roce 1837 Kategorie:Narození v Linci Kategorie:Úmrtí 26. března Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení ve Vídni Kategorie:Muži