Atentát na Alžbětu Bavorskou, známou jako Sissi, císařovnu rakouskou, královnu uherskou a nekorunovanou královnu českou, vykonal 10. září 1898 po půl druhé odpoledne v Ženevě italský anarchisticky smýšlející zedník Luigi Lucheni.

V den vraždy šedesátiletá císařovna chtěla odcestovat po Ženevském jezeře do Caux. Byla ubytována v hotelu Beau-Rivage v apartmánu s omezeným přístupem. Kolem půl druhé odpoledne opustila hotel se svou dvorní dámou Irmou Sztárayovou de Sztára et Nagymihály, aby se vydaly do přístavu k lodi Le Genève, na kterou se hodlaly nalodit. Lucheni číhal u přístavu, doběhl je, vrhnul se k císařovně a bodl ji trojhranným pilníkem do oblasti srdce. Až po nastoupení na palubu parníku Genève si dvorní dáma všimla znepokojivého stavu panovnice. Císařovna byla odvezena zpět do hotelu Beau-Rivage, kde přibližně hodinu po útoku zemřela.

Zpráva o smrti císařovny šokovala celou Evropu. Byla zatčena řada lidí označovaných za anarchisty, zejména ve Švýcarsku a Belgii. Ve Vídni a Terstu byli napadeni italští dělníci a v Berlíně byla posílena policejní opatření. V Bruselu byli uvězněni dva vylepovači letáků. V tisku se objevily zprávy o údajných anarchistických spiknutích proti dalším panovníkům či dědicům, například proti portugalskému králi Karlu I., nizozemské královně Vilemíně a italskému princi Viktoru Emanuelovi.

Pohřeb císařovny, který se konal týden po její smrti, navštívilo velké množství šlechty i vídeňského lidu, kteří vzdali hold zesnulé panovnici. Vražda upevnila mýtus, jenž ji za jejího života obklopoval a který přetrvává až do 21. století.

Průběh

Předehra náhled|vlevo|Poslední fotografie císařovny (vlevo) s Irmou Sztárayovou v Territetu v předvečer atentátu. Císařovna, která se nikdy nedokázala přizpůsobit životnímu stylu císařského dvora, se vyhýbala pobytu ve Vídni a žila v Uhrách nebo cestovala po Evropě, kde se věnovala své vášni pro jezdectví. Její chování pobuřovalo dvůr a bavilo tisk, který u příležitosti stříbrné svatby císařského páru v roce 1879 upozornil, že neslaví ani tak 25 let manželství, jako spíše 25 let jezdectví.

Tragická smrt jejího syna Rudolfa v Mayerlingu roku 1889 jen prohloubila rodinné problémy a Alžbětě se brzy začalo přezdívat „potulná císařovna“. V létě 1898 strávila několik dní se svým manželem císařem Františkem Josefem I. na letním sídle císařské rodiny v hornorakouském Bad Ischlu. Po této pauze odcestovala na další měsíc a půl do Německa, kde se v Bad Nauheimu léčila s anémií, zánětem nervů a mírně zvětšeným srdcem, a poté se vrátila do rodného Bavorska. Šedesátiletá císařovna nějakou dobu pobývala v Mnichově. Poté v doprovodu malé družiny zamířila do Ženevy a dne 30. srpna 1898 dorazila do Caux u Montreux, odkud podnikla výlet. Požádala císaře, aby se k ní připojil, ale ten byl příliš zaneprázdněn svými povinnostmi: politikou a přípravami na oslavy svého padesátého jubilea, které byly naplánovány na druhou polovinu září.

V pátek 9. září 1898 odjela z Caux do Ženevy na oběd s baronkou Julií de Rothschild na zámek Pregny. Baronka jí nabídla svou vlastní jachtu Gitana II, aby ji dopravila zpět do Territetu u Caux, ale císařovna odmítla a raději se následující den vydala parníkem společnosti Compagnie générale de navigation sur le lac Léman. Přenocovala proto v hotelu Beau-Rivage s úmyslem vrátit se do Caux pravidelnou sobotní linkou.

V rejstříku hotelu Beau-Rivage je uvedeno, že císařovna a její doprovod si rezervovali 18 pokojů: tři pro její osobní potřebu a pod její pravou identitou, dva pro její dvorní dámu Irmu Sztárayovou de Sztára et Nagymihály, jeden pro jejího osobního tajemníka Eugena Kromara, dva pro hraběnku Marii Terezii Harrachovou a hraběnku Marii Festeticsovou, dvorní dámy, jeden pro knížete z Auerspergu, velkokomořího, dva pro hraběte z Bellegarde a čtyři další pro komorné (slečny de Meisselovou a de Hennikeovou), hraběte z Kuefsteinu, rakousko-uherského vyslance v Bernu, a pana Maderu, císařského vlakového kontrolora.

Po příjezdu do hotelu v 17:30 si císařovna dala hodinový odpočinek a poté se svou dvorní dámou navštívila několik cukráren. Na nábřeží Quai du Rhône koupila u starožitníka malý stolek pro svou dceru Marii Valerii, s prodavačem komunikovala maďarsky, aby ji nepoznal. Ve 21:45 již byly zpátky v hotelu. Císařovnu, která ráda spala s otevřenými okny, rozčiloval hluk na ulici a zpěv italského zpěváka. Usnula až ve dvě hodiny ráno a vstala v devět hodin.

Atentát náhled|Trojhranný pilník, 9 cm dlouhý, použitý k usmrcení císařovny. V sobotu 10. září 1898 ráno řekla císařovna své dvorní dámě Irmě Sztárayové, že chce jít v 11 hodin dopoledne do města poslechnout si nový orchestrion. Následně měly ve 13:40 hodin odjet lodí do Montreux. Přesně v 11 hodin obě ženy opustily hotel a vydaly se do Baeckerova obchodu s hudebninami v Bonivardově ulici. Tam si císařovna koupila hrací skříňku a 24 válečků. Ve 13 hodin se vrátily do hotelu, kde císařovna vypila čerstvé mléko a Irma Sztárayová si dala rychlý oběd. Ve 13:25 dvorní dáma oznámila, že loď se chystá odplout. Obvykle spěchající císařovna se přesto zdržela ještě na několik minut, aby se podívala na Mont Blanc. Ve 13:35 obě ženy opustily hotel Beau-Rivage a spěchaly k parníku, jenž byl připraven vyplout ve 13:40 a již dvakrát zazvonil. Císařovna se uklidnila, když viděla, že cestující v dálce pomalu nastupují.

Obě ženy si ve spěchu nevšimly muže, který se skrýval za dvanáctým stromem na nábřeží. Luigi Lucheni se objevil před císařovnou. Právě když dorazila k molu, muž se rychlým krokem vydal směrem k ní. Ženy ustoupily stranou, aby ho nechaly projít. Lucheni se náhle rozeběhl, zvedl zaťatou pravou pěst, zkontroloval, zda se skutečně jedná o císařovnu, a zabodl jí do srdce devět centimetrů dlouhý pilník. Císařovna, jež se původně domnívala, že jde o obyčejnou ránu, omdlela a její dlouhé vlasy poněkud zmírnily její pád. S pomocí své dvorní dámy a kočího se postavila na nohy, kočí zavolal pana Plannera, recepčního v hotelu Beau-Rivage. Dvorní dáma se císařovny při kartáčování šatů zeptala, zda ji něco bolí. Odpověděla záporně. Recepční naléhal, aby se vrátila do hotelu, ale císařovna odmítla. Řekla: „Zajímalo by mě, co ten muž chtěl. Snad mi vzít hodinky?“ Když se svou dvorní dámou zamířila k lodi, udělala asi 120 kroků, než došla k lávce, na kterou nastoupila. Jakmile se ocitla před lodí, začala mluvit maďarsky: „Nejsem moc bledá?“, a dodala, že ji hodně bolí na hrudi.

náhled|vlevo|Le Genève, loď poslední plavby císařovny. Po příchodu na palubu lodi Le Genève požádala císařovna svou dvorní dámu, aby jí pomohla. Irma Sztárayová se zeptala, zda je přítomen lékař. Vzhledem k nepřítomnosti lékaře se na péči o císařovnu podílelo několik lidí: bývalá ošetřovatelka madame Dardalle, Gabriel Monet, lodní účetní, jeho žena a francouzský cestující jménem Teisset. Dvorní dáma požádala o vodu a dostala ji. Císařovna si mechanicky vzala kostku cukru namočenou v octu, pak otevřela oči a řekla: „Co se to proboha stalo?“ Ve 13:54 se skácela k zemi. Když její dvorní dáma rozvázala korzet, spatřila na těle cestující skvrnu krve velikosti stříbrného florénu. Okamžitě si uvědomila, že na císařovnu byl spáchán atentát a požádala kapitána, aby se urychleně vrátil ke břehu. Kapitán Roux otočil loď, zatímco jeho lodivod sestrojil improvizovaná nosítka z vesel, plachtoviny a sametového sedátka. Císařovnu odnesli zpět do hotelu, kam byli přivoláni lékaři Mayer a Étienne Golay a kněz. Ve 14 hodin 40 minut císařovna zemřela.

Převoz a pitva náhled|Poslední strana pitevní zprávy císařovny. Večer po atentátu bylo tělo císařovny provizorně uloženo do dvojité chlazené rakve. Převoz rakve se konal za přítomnosti generála Adama Berzeviczyho, císařovnina komořího, který přijel zvláštním vlakem, dvorní dámy a několika služebníků zesnulé. Na tělo dohlížely dvě jeptišky.

V neděli 11. září, den po atentátu, císař telegrafoval, že pověřil švýcarské úřady provedením pitvy. Tu provedl švýcarský lékař Auguste Reverdin, který odhalil úzkou, ale hlubokou ránu o velikosti osm a půl centimetru. Zbraň pronikla hrudním košem na úrovni čtvrtého žebra, prošla plící a prorazila srdce. V pitevní zprávě se uvádí, že zbraň pronikla hrudní stěnou a zcela prorazila osrdečník a srdeční komoru. Krev pomalu proudila do prostoru mezi neroztažitelným osrdečníkem a srdcem, které uzavíral, a postupně zmenšovala tepající prostor levé komory, až se množství krve mobilizované každým stahem pro větší i menší krevní oběh dál zmenšovalo v mechanismu známém jako tamponáda. Závěr zprávy zní: „Smrt byla nepochybně způsobena postupným a pomalým průtokem dostatečného množství krve, které stlačilo srdce a pozastavilo jeho funkci.“

V úterý 13. září dopravil zvláštní vlak z Rakouska do Ženevy řadu dvorních úředníků: hraběnku Marii Terezii Harrachovou, nejvyšší hofmistryni císařovnina dvora, hraběnku Marii Festetics z Tolny, dvorní dámu, hraběte Franze de Bellegarde, komořího, a prince d’Auersperg, velkokomořího, k nimž se připojil plukovník Wenger, vrchní inspektor železniční dráhy Jura-Simplon.

Tělo se vydalo na cestu do vlasti ve středu 14. září v 8 hodin ráno. Z hotelu Beau-Rivage na nádraží Ženeva-Cornavin byla rakev tažena čtyřmi koňmi s čabrakami a sledována velkým a tichým davem. Na nádraží vzdala císařovně poslední poctu Spolková rada a Státní rada kantonu Ženeva. V 9 hodin vyrazil pohřební vlak do Vídně. Krátce po poledni přejel Švýcarsko a přes Feldkirch se dostal na rakouské území. Při průjezdu pohřební kolony se v celém Lichtenštejnském knížectví rozezněly zvony.

Repatriace a pohřeb ve Vídni náhled|vlevo|Pohřební průvod císařovny ve Vídni 17. září 1898. náhled|vpravo|Hrob císařovny v kapucínské kryptě ve Vídni. Ve čtvrtek 15. září 1898 zastavil pohřební vlak v 7:22 hodin v Innsbrucku. Ve 22 hodin dorazily císařovniny ostatky do Vídně, kde byly ulice plné lidí. V pátek 16. září 1898 vzdali Vídeňané císařovně poslední poctu, když byla uložena v kovové rakvi v kostele Hofburgu. Když se dveře kostela v 18 hodin zavřely, tisíce lidí stále čekaly, až na ně přijde řada. Osm lidí z horka omdlelo. Večer bylo na Ringstraße, obvykle prázdné, velmi rušno. Přítomny byly davy lidí ze všech společenských vrstev. Ve 23 hodin průvod odváží tělo zpět do císařského paláce.

Pohřeb se konal v sobotu 17. září a ještě před obřady v kostele sv. Michala a uložením ostatků v Kapucínské kryptě, habsbursko-lotrinské nekropoli, dosáhla účast obrovských rozměrů. Pohřební průvod byl impozantní: pohřební vůz táhlo osm koní a rakev zmizela pod věnci a girlandami květin. Mezi zahraničními hosty byli i četní panovníci: z německých zemí císař Vilém II., saský král Jiří I., bavorský princ-regent Luitpold, oldenburský velkovévoda Petr II. a sasko-koburský vévoda Alfréd I., dědičný velkovévoda Vilém Arnošt Sasko-Výmarsko-Eisenašský, dědičný velkovévoda Adolf Fridrich V. Meklenbursko-Střelický, dědičný velkovévoda Fridrich II. Bádenský a dále rumunský král Karel I., srbský král Alexandr I. Obrenović, svrchovaný kníže Ferdinand I. Bulharský, princ Albert, následník belgického trůnu, princ Viktor Emmanuel, následník italského trůnu, diadoch Konstantin I. Řecký, korunní princ Danilo z Černé Hory, vévoda z Cumberlandu Arnošt August Hannoverský, princ Vilém Hohenzollernský, velkokníže Alexej Alexandrovič Romanov z Ruska a vévoda d’Alençon Ferdinand d’Orléans.

Profil Luigiho Lucheniho

náhled|200px|Luigi Lucheni Pětadvacetiletý Luigi Lucheni chtěl původně zabít italského krále Umberta I., ale ten před ním na základě varování z Francie (na setkání anarchistů byl přítomen agent francouzské Sûreté Générale) zpřísnil bezpečnostní opatření. Podobně i druhý Lucheniho cíl, Filip, vévoda orleánský, pretendent francouzského trůnu, změnil své plány a Ženevě se vyhnul. Třetí atentátníkovou volbou byla „alternativní oběť“, a tak hledal jiného aristokrata. Chtěl se proslavit zabitím významné osobnosti, neboť se jako zedník s nešťastnou minulostí chtěl pomstít za své dětství sirotka.