Gazsko-izraelský konflikt je součást izraelsko-palestinského konfliktu, který se odehrává v Pásmu Gazy a v přiléhajících oblastech Izraele. Pásmo Gazy se coby administrativně-správní územní celek utvořilo během první arabsko-izraelské války (1948–1949). Šlo o díl původně OSN vymezené jihozápadní části palestinského státu, který měl vzniknout po rozdělení britské mandátní Palestiny. Během občanské války (1947–1948) a následné první arabsko-izraelské války došlo k vysídlení 700 tisíc Palestinců z území Palestiny, ze kterého se v květnu 1948 stal Izrael, na území okolních států a na palestinská území (Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu). Po válce bylo dle dohod o příměří území nově vytvořeného Pásma Gazy převzato do správy Egypta, který zde zřídil Všepalestinský protektorát.
V roce 1956 Izrael během suezské krize začal okupovat Pásmo Gazy. Po mezinárodním tlaku se ovšem musel stáhnout v roce 1957. Izrael začal znovu okupovat Pásmo Gazy v roce 1967 (po šestidenní válce). Území plně okupoval až do roku 2005, kdy došlo ke stažení. Mezi lety 1967 a 2005 na jihozápadní části Pásma Gazy byla část území vymezena pro izraelské osady, které byly opuštěny v roce 2005. Během okupace byla v pohraničí vymezena nárazníková zóna, do které neměli Palestinci přístup.
V padesátých letech 20. století z území Pásma Gazy útočily na Izrael tzv. fedajíni. Při jejich potlačování, zejména během okupace po suezské krizi, izraelská armáda způsobila několik masakrů na civilistech (masakr v Rafahu nebo masakr v Chán Júnis). Od druhé izraelské okupace, která začala v roce 1967, proběhlo několik malých povstání. Dalším velkým konfliktem byla až první intifáda (1987–1993). Při povstání bylo zabito 2000 Palestinců a dvě stovky Izraelců. V roce 1988 Organizace pro osvobození Palestiny vyhlásila stát Palestina, jehož územím je i Pásmo Gazy. Intifáda skončila mírovými rozhovory a přijetím tzv. dohod z Osla, které ustavily samosprávu Palestinské autonomie. Popsaly také postupnou cestu ke vzniku plnoprávného státu, která ale nebyla dodržena. V roce 2000 proto vypukla druhá intifáda, která byla násilnější. Ta byla ukončena v roce 2005 stažením Izraele a evakuací osadníků z Pásma Gazy. V roce 2006 v palestinských volbách zvítězil islamistický Hamás a roku 2007 se převratem chopil moci v Pásmu Gazy.
Izrael spolu s Egyptem následně uvalil na Pásmo Gazy pozemní, námořní i vzdušnou blokádu, což z území podle humanitárních organizací udělalo „vězení pod širým nebem“. Pásmo Gazy bylo obehnáno pohraniční bariérou, kolem které vzniklo území nikoho, do kterého měli Palestinci zakázaný vstup pod hrozbou zastřelení. Blokáda a omezení pohybu Palestinců bylo mezinárodně odsouzeno jako uplatnění kolektivní viny a formu okupace. Pozemní nepropustnost bariéry vedla k vyšší intenzitě raketového ostřelování Izraele ze strany palestinských ozbrojených skupin a také k vytváření tunelů. Po vítězství Hamásu izraelská vláda přijala strategii „sekání trávníku“, kdy do Pásma Gazy pravidelně prováděla víceméně omezené vojenské operace. Nejničivějšími byly operace Lité olovo (2008–2009), operace Pilíř obrany (2012) a operace Ochranné ostří (2014). V letech 2018 a 2019 se konaly u hraniční bariéry pravidelné protesty, které izraelská armáda potlačila silou. V letech 2019 a 2021 následovaly střety formou vzájemného ostřelování území.
V říjnu 2023 Hamás a další ozbrojené skupiny v koordinovaném útoku prorazily hraniční bariéru a v pohraniční oblasti Izraeli provedly útok na vojenské i civilní cíle. Při útoku zabily 1200 Izraelců a 250 osob (živých i mrtvých) unesli do Pásma Gazy. Následně vypukla válka, během které Izrael intenzivním bombardováním zničil většinu budov a infrastruktury Pásma Gazy a v kombinaci s pozemní invazí zabil přes 52 tisíc Palestinců (z většiny civilisty a zejména ženy a děti). Dalších 119 tisíc lidí bylo zraněno. Během války také izraelská armáda provedla několik masakrů civilistů (například masakr u humanitárního konvoje nebo masakr záchranářů v Rafahu). Počtem obětí šlo na palestinské straně více zabitých než do té doby dohromady ve všech střetech v rámci konfliktu.
Průběh konfliktu 1947–1949: Vznik Pásma Gazy
náhled|Palestinský uprchlický tábor u města Džabálijá, Pásmo Gazy (1950) V průběhu let 1947 až 1949, po schválení plánu rozdělení mandátní Palestiny Valným shromážděním OSN, proběhly občanská válka v mandátní Palestině a na ni navazující první arabsko-izraelská válka. V občanské válce padlo na obou stranách kolem 900 lidí (zejména příslušníků arabských a židovských milicí. Po stažení britských jednotek a okamžitém vyhlášení státu Izrael v polovině května 1948 vypukla první arabsko-izraelská válka, do které se zapojily okolní arabské země s cílem poražení Izraele a získání území. Izrael se ovšem ubránil a při uzavření dohod o příměří z roku 1949 došlo k rozdělení Palestiny mezi Izrael, Egypt a Jordánsko. Během let 1947 až 1949 bylo z území Palestiny, ze kterého se stal Izrael, vysídleno 700 tisíc Palestinců (tj. polovina tehdejší populace). Z nich se stali uprchlíci, jejichž část od té doby stále žije v uprchlických táborech v okolních zemích a na palestinských územích. Izrael neuznává jejich právo na návrat, zatímco OSN opakovaně uvedla, že řešení konfliktu s sebou nese také znovuusídlení a odškodnění válečných uprchlíků a jejich potomků. Pro zajištění humanitární pomoci uprchlíkům byl v roce 1949 zřízen Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA). Počet uprchlíků se od té doby rozrost na 5,9 milionu (kvůli další uprchlické vlně ve válce z roku 1967 a také kvůli vysoké porodnosti). Podle UNRWA v roce 2025 bylo v Pásmu Gazy 1,58 milionu registrovaných uprchlíků, a to z celkového počtu 2,17 milionu obyvatel.
1950–1967: Fedajíni, suezská krize a první izraelská okupace
náhled|Izraelská hraniční policie u těl zabitých fedajínů (1956) V průběhu padesátých let nejen z území Pásma Gazy na Izrael útočili palestinští fedajíni. Při tzv. povstání fedajínů po celé dřívější Palestině byly zabity stovky izraelských vojáků a civilistů a jednotky tisíc palestinských fedajínů a civilistů. Izrael současně vedl širší arabsko-izraelský konflikt, kdy soupeřil zejména s násirovským Egyptem. Během suezské krize (1956) Izrael obsadil Pásmo Gazy a Sinajský poloostrov, které okupoval až do roku 1957, kdy se po tlaku zejména Spojených států amerických stáhl. Během okupace bylo izraelskou armádou zabito 930 až 1 200 Palestinců. Na území Pásma Gazy armáda provedla dva zásadní masakry (masakr v Rafahu a masakr v Chán Júnis).
1967–2005: Druhá izraelská okupace, Organizace pro osvobození Palestiny, intifády
náhled|Zátaras IDF před davem protestujících Palestinců, 1987 náhled|Zátaras IDF před městem Džabálijí v pásmu Gazy, únor 1988
Během šestidenní války v roce 1967 Izrael mj. obsadil Pásmo Gazy, které okupoval až do stažení v roce 2005. Během šestidenní války z území Pásma Gazy bylo do zahraničí vysídleno až 10 % Palestinců. Roku 1970 byla v Pásmu Gazy vybudována první izraelská osada. Celkově jich tam vzniklo 21 a žilo v nich 9 tisíc Izraelců. Izrael vymezil osadníkům štědré území, jelikož každý osadník měl k dispozici 400krát větší pozemky než Palestinci. Osadníci také dostávali 20krát větší příděl vody k zemědělské činnosti než Palestinci. V roce 2005 byli osadníci, často proti vlastní vůli, evakuováni a osady byly rozebrány a materiál byl odvezen do Izraele.
Od poloviny šedesátých let 20. století byla hlavním představitelem Palestinců, jejich práv a nároků, Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), kterou vedl Jásir Arafat a hnutí Fatah. Do osmdesátých let byla OOP některými západními státy považována za teroristickou organizaci, jelikož ve své činnosti často využívala politické násilí. Poté se OOP vzdala terorismu a násilí a přetvořila se v běžnou politickou sílu. Byla uznána OSN za hlas Palestinců a v roce 1988 vyhlásila stát Palestina, jehož nedílnou částí je Pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a Východní Jeruzalém, což také potvrdilo OSN.Izrael a Palestina: Proč vznikl a kam směřuje klíčový blízkovýchodní konflikt (5. vyd.), str. 145, 177–178
Od druhé izraelské okupace, která začala v roce 1967, proběhlo několik malých povstání, při kterých byly zabity desítky Palestinců a jednotky Izraelců. Izrael také zahájil praxi tzv. administrativní vazby, tj. zatýkání a zadržování Palestinců ve vězení bez soudu a vznesení obvinění. Takto bylo při těchto povstáních postupně zadrženo 10 tisíc Palestinců. Dalším velkým konfliktem byla až první intifáda (1987–1993). Šlo o občanské povstání, které se projevovalo nízkou mírou násilí (Palestinci měli většinou k dispozici jen kameny apod.). Při povstání bylo přesto zabito 2000 Palestinců a dvě stovky Izraelců. První intifáda skončila mírovými dohodami z Osla v roce 1993. V nich byla zřízena Palestinská autonomie a byl dán proces vzniku palestinského státu v rámci tzv. dvoustátního řešení. Proces byl ale posléze přerušen.
vpravo|náhled|Vrak autobusu Eged 960, ve kterém se v obci Jagur odpálil palestinský sebevražedný atentátník (2002) Po selhání mírových dohod vypukla na palestinských územích druhá intifáda. Ta byla již značně více násilná. Iniciativy se chopilo islamistické hnutí Hamás, které si vytvořilo renomé odporu během první intifády. Hamás měl tradičně větší vliv v Pásmu Gazy, které bylo územně oddělené od centra Palestinské autonomie, která sídlila na Západním břehu Jordánu. Během druhé intifády Hamás využil taktiku sebevražedných útočníků, které se později zřekl. Izrael v roce 2001 více opevnil svou hraniční bariéru, což vedlo Hamás k větší intenzitě využívání raketových útoků (rakety Kassám). V roce 2004 pořádal Izrael do Pásma Gazy dvě vojenské operace (operace Duha a operace Dny pokání). Dohromady v nich bylo zabito 200 Palestinců a tři izraelští vojáci. Při každém útoku Izraele byly značné ztráty na straně civilistů. Nicméně Izrael vždy tvril, že cílí na ozbrojence.
2006–2023: Sekání trávníku – izraelské operace v Pásmu Gazy
náhled|Porovnání počtu zabitých Izraelců (modře) a Palestinců (oranžově) v izraelsko-palestinském konfliktu mezi rokem 2008 a říjnem 2023 (před válkou). Počty slučují zabité civilisty i militanty/vojáky. Poté, co Hamás vyhrál v roce 2006 palestinské parlamentní volby, Izrael s nimi odmítl komunikovat a zahájil strategii „sekání trávníku“. Následovala nová eskalace násilí a obě strany začaly odvetně ostřelovat nepřítelovo území raketami. V červnu 2006 Hamás zajal izraelského vojáka Gil'ada Šalita. Izrael reagoval odvetnými operacemi Letní déšť a Podzimní mraky. Následně Izrael zahájil blokádu Pásma Gazy. V roce 2008 následovala operace Horká zima. Dohromady v těchto operacích byly zabity stovky Palestinců a desítky Izraelců.
V roce 2007 proběhla v americkém Annapolis mírová konference (pod patronátem George W. Bushe), která měla vyřešit otázku územních sporů a palestinských uprchlíků. V praxi však nepřinesla žádné hmatatelné výsledky.
náhled|Ruiny budov ve městě Gaze po operaci Lité olovo (2009) Na konci roku 2008 eskalovalo napětí v Pásmu Gazy. Hnutí Hamás vypovědělo předchozí dvouměsíční příměří a obnovilo ostřelování izraelských měst raketami Kassám. Izrael reagoval leteckými útoky a pozemní invazí. Operace Lité olovo byla třítýdenní vojenskou invazí, která byla zahájena 27. prosince 2008. Masivní ofenziva byla reakcí na neustálé raketové a minometné útoky bojovníků Hamásu. Hamás i Izrael byly pod tlakem mezinárodního společenství kvůli humanitární krizi. Izrael souhlasil, že každý den na tři hodiny přeruší boje, aby mohla do Gazy proudit humanitární pomoc. Během operace bylo zabito 1300 Palestinců (z většiny civilisté) a další tisíce byly zraněny. Na izraelské straně padlo 13 vojáků.
náhled|Ruiny budov ve městě Gaze po operaci Pilíř obrany (2012)