Věchi

Věchi. Sborník článků o ruské inteligenci (orig. , Milníky) je ruský sborník, který vyšel v Moskvě roku 1909 jako soubor článků nejvýznamnějších představitelů ruského myšlení té doby. Věchi byly jakýmsi manifestem, který vycházel ze zkušenosti první ruské revoluce.

Autoři a obsah Sborník napsali Nikolaj Berďajev, Bulgakov, Alexandr Izgojev, Bogdan Kisťakovskij, Struve a Frank. Vydavatelem a iniciátorem sborníku byl filozof a historik ruského myšlení Michail Geršenzon, který byl rovněž autorem předmluvy. Český překlad sborníku, pořízený podle druhého vydání, tuto Geršenzonovu předmluvu neobsahuje. V ní interpretuje Geršenzon revoluční události z let 1905–1906 jako Tvrdí, že neúspěch revoluce Společnou platformou autorů sborníku, kteří se k takové prověřce odhodlali, je pak podle Geršenzona

Věchi obsahují většinou rozchod s marxismem a se sociální demokracií; heslo „od marxismu k idealismu“ stává se odsouzením revoluce, ba i politiky. Revoluce z let 1905–06 a následující události byly zkušebním kamenem duchovních základů inteligence a tyto základy, hodnoty, jichž si inteligence vážila více než půl století, ukázaly se úplně nesprávnými. Autoři Věchů se zříkají dřívějšího názoru světového – „světového názoru inteligentského“: ruská inteligence se musí z vnějšího života uchýlit do života vnitřního. Tato sbírka je útokem proti ateismu inteligence, která se pro svou povrchnost zřekla ruské křesťanské tradice. Věchovští bohohledači tvrdili, že materialismus a ateismus jsou jevy přenesené do Ruska ze západní Evropy, že jsou cizí světovému názoru ruského národa. Proti marxismu a proti materialismu revolučních demokratů stavěli věchovci idealismus a mystiku slavjanofilů, Vladimira Solovjova, Nikolaje Losského, Lva Lopatina aj. Pavel Miljukov však ukázal zcela správně, že náboženský vývoj v Rusku byl podporován vlivem západních idejí. Miljukov se snažil dokázat, že nelze obviňovat intelektuály z bezbožnosti, protistátnosti a kosmopolitismu. Sám přitom ale přiznává, že se intelektuálové, které vláda z politického života odstranila, vyznačovali závažnými nedostatky.

Autoři Věchů uvádějí své duchovní otce a učitele; jsou to: Petr Čaadajev, Solovjov, Dostojevskij, Alexej Chomjakov, Kozlov, Sergej Nikolajevič Trubeckoj, Lev Lopatin, Nikolaj Losskij a Viktor Něsmělov; naproti tomu nad Bělinským, Gercenem, Černyševským, Michajlovským, Lavrovem láme se přímo hůl.

Ohlasy Ohlas Věchů byl překvapivý. Vyšlo mnoho odpovědí v časopisech a novinách. Objevily se dokonce i celé sborníky. Sborník Věchi byl bouřlivě diskutován, nadšeně přijímán stejně jako odmítán a napadán zleva a zprava. V kratké době se dočkal několika reedic a za pouhý první rok od prvního vydání bylo o sborníku napsáno více než dvě stě článků. T. G. Masaryk poznamenal:

Proti sborníku vystoupil ve svém švýcarském exilu Vladimir Iljič Lenin. Ve stati O sborníku Věchi Lenin ukázal, že Věchi znamenají úplný rozhod kadetů s liberalismem a osvobozeneckým hnutím, se všemi jeho hlavními úkoly a starými tradicemi. Tento kadetský sborník byl podle Leninových slov , .

Arcibiskup volyňský Antonij vítal knihu zvláštním článkem brzy potom, když vyšla. Velebí heroismus autorů, kteří se odhodlali vyzvat ruskou společnost k pokání, vyzvat ji k víře, k práci a k vědě, k spojení s lidem, k odkazů Dostojevského a slavjanofilů. Petr Struve arcibiskupovi odpověděl; poněkud později napsal také Berďajev otevřený list arcibiskupovi.

O více než šedesát let později sborník pozitivně ocenil Alexandr Solženicyn, když napsal, že pro svou

Význam Odpůrci nalezli ve Věchách mnoho slabin. Jednotliví autoři v mnohých otázkách vzájemně si odporují, v knize se na mnohých místech nadsazuje stylisticky i věcně, teze nejsou přesně formulovány, celek činí dojem improvizace a tak dále. Všechny tyto námitky byly uznány jednotlivými autory, neboť v diskusi modifikovali a zmírnili své názory; přesto kniha zůstává velmi významnou tím, že se totiž značný počet spisovatelů v mnohém nesouhlasících shoduje v tom, že je třeba opustit cestu radikální inteligence, po níž se šlo od Bělinského a Gercena, a že je třeba se dát cestou novou, dát nový směr všemu myšlení a snažení. Věchi předkládají inteligenci problém náboženský: jednostranně politická revoluce je pochybená, právě protože může vyvolat následky jen politické, a tyto následky nemohou být žádoucí, poněvadž celý světový názor a smyšlení je pochybené. Radikální inteligence od revoluce žila v krizi a veliká otázka zněla právě, zda dosavadní cesta byla docela nesprávná, zda je skutečně třeba volit cestu zcela novou a jaká je tato nová cesta? To není zcela jasné většině autorů Věchů; právě proto dává celé knize filozofickou páteř stať Bulgakovova, neboť Bulgakov se vrací prostě k Dostojevskému a s Dostojevským k církvi. S Dostojevským Bulgakov staví proti ateistickému nihilismu víru v Boha, proti feuerbachovskému kultu člověka kult Kristův. Inteligence musí zrušit socialismus ve všech jeho formách, poněvadž je materialistický, ateistický. Bulgakov přijímá zcela a bez výhrady ideály Dostojevského, přijímá od něho také výklad soudobé ruské krize, zvláště také sebevražedné epidemie v řadách inteligence, kterou odůvodňuje ateismem.

České překlady

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

«Věchi» (elektronická kniha)

Kategorie:Knihy z roku 1909 Kategorie:Ruská literární díla Kategorie:Filozofická literární díla