Stonožkovci (Myriapoda) jsou jeden z podkmenů členovců. Mají dlouhé převážně stejnoměrně článkované tělo kryté krunýřem. Vidí složenýma očima a dýchají vzdušnicemi. Dělí se na dvě hlavní skupiny, stonožky a mnohonožky.
Podskupiny Stonožky (Chilopoda) mají zploštělé tělo, každý článek nese obvykle jeden pár končetin. Samečci mají vlečné nohy. První pár končetin se přeměnil na čelistní nožky (maxillipedy) s jedovou žlázou. Pohybují se rychle. Žijí ve vlhkém prostředí. Aktivní jsou převážně v noci. Jsou dravé, živí se hlísticemi, chvostoskoky, mšicemi, pavoukovci, žížalami, larvami a dospělci hmyzu a také jinými stonožkami.
Př.: stonožka škvorová, strašník dalmatský, zemivka žlutavá.
náhled|vpravo|Svinule vroubená svinutá v kuličku Mnohonožky (Diplopoda) mají válcovité tělo, na bocích někdy s pachovými žlázami k odstrašení nepřítele. Pohybují se pomalým vlnivým způsobem. Na každém článku jsou obvykle dva páry končetin, protože v průběhu vývoje srostly dva články v jeden. V sebeobraně se mohou svinout v kuličku. Jsou významnými saprofágy. Živí se tlejícími rostlinami, řasami, některé i živými rostlinnými pletivy (jsou býložravé), některé jsou dravé, živí se např. bakteriemi a drobnými členovci.
Př.: svinule vroubená, svinule lesní, chlupule podkorní, mnohonožka zemní, mnohonožka lesní.
Stonoženky (Symphyla) mají tělo dlouhé do cca 1 mm, počet párů nohou je 10 až 12 (u larev 6), mají nečlánkované přívěsky na konci těla se snovací žlázou, nemají oči. Známo cca 210 druhů.
Př.: stonoženka bílá
Drobnušky (Pauropoda) mají tělo dlouhé do 2 mm, počet párů nohou (9 až 10) je vyšší než počet hřbetních štítků (tergitů), tykadla jsou dvojnásobně větvená. Sají na houbových vláknech. Známo přes 800 druhů.
Př.: drobnuška bledá
Fylogenetické vztahy Vzájemné příbuzenské vztahy jednotlivých recentních skupin nejsou dosud (rok 2024) jednoznačně vyřešené. Podle studií z r. 2024 je lze zobrazit následujícím fylogenetickým stromem (navíc zobrazena i vyhynulá linie arthropleuridů):
Vedle hypotézy přirozených seskupení (kladů) Pectinopoda, zahrnujícího mnohonožky a stonožky, a Edafopoda, zahrnujícího drobnušky a stonoženky, jsou citovány i variantní hypotézy přirozených seskupení (kladů): Dignatha (též Collifera), zahrnujícího mnohonožky a drobnušky, a Trignatha (Atelopoda), zahrnující stonožky a stonoženky Progoneata, zahrnující stonoženky, mnohonožky a drobnušky, a k němu sesterská linie stonožek.
Rekordní rozměry Největší známý exemplář těchto živočichů, zachovaný jako série fosilních stop prvohorního rodu Arthropleura, patřil asi 2,63 metru dlouhému jedinci o hmotnosti kolem 50 kilogramů. Fylogeneticky se řadí do sousedství nebo mezi bazální linie mnohonožek (viz kladogram v oddílu Fylogenetické vztahy).
Odkazy
Reference Myriapoda, Crustacea, Entognatha. Učební pomůcka Masarykovy univerzity
Šestinožci a hmyz. Učební pomůcka Katedry zoologie a rybářství; Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
Neil S. Davies, Russell J. Garwood, William J. McMahon, Joerg W. Schneider and Anthony P. Shillito (2021). The largest arthropod in Earth history: insights from newly discovered Arthropleura remains (Serpukhovian Stainmore Formation, Northumberland, England). Journal of the Geological Society (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1144/jgs2021-115
Literatura SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie, 2013. 60 s. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20181020052949/http://www.ekologiauk.sk/wp-content/uploads/2018/05/SkriptumPedobiologie_1-1.pdf
Externí odkazy