Opel

náhled|šicí stroj Opel|200x200pixelů náhled|jízdní kolo Opel s nosičemOpel Automobile (obvykle se zkracuje na Opel) je výrobce automobilů se sídlem v Rüsselsheimu v německé spolkové zemi Hesensko. Vozy navrhuje, vyrábí a prodává v Evropě, Asii, Africe a Jižní Americe. Výrobní závody má v Německu (Rüsselsheim, Eisenach, Kaiserslautern), Rakousku (Aspern), Maďarsku (Szentgotthard), Polsku (Gliwice, Tychy), Spojeném království (Ellesmere Port, Luton) a Španělsku (Figueruelas). Ve Spojeném království se vozy Opel prodávají se značkou Vauxhall Motors. Za doby příslušnosti pod koncern General Motors byly prodávány se značkou Buick ve Spojených státech, Kanadě, Mexiku a Číně a značkou Holden v Austrálii a na Novém Zélandu.

Atributy značky Opel je po Peugeotu druhou nejstarší značkou vyrábějící silniční dopravní prostředky. Začínal s výrobou šicích strojů a přes jízdní kola se dostal k výrobě automobilů, kterých kdysi vyráběl nejvíce v Evropě a posléze v Německu. Jeho vozy byly vesměs spolehlivé, dobře ovladatelné, prostorné, pohodlné i nadčasově módního stylu za velmi zajímavou cenu. I přes těžká období bývaly nejprodávanější na německém trhu. Až do sedmdesátých let byl Opel tvrdý konkurent Mercedesu. Postupem času opouštěl vyšší třídy, ale v nejkupovanějších si zachovával vysoký prodej. Po Americké hypoteční krizi v roce 2007 a pádu prodeje se zvažovalo, že skončí výroba, nebo dojde k odprodeji. Zákazníci pozbyli jistoty servisu i náhradních dílů a odcházeli ke konkurenci. Opel je lákal zpět cenou a propadl se do hlubokých ztrát. Následně byl odkoupen Groupe PSA.

náhled|Astra K (2016–2021) náhled|Astra L (2021– náhled|Corsa A (1982–1993) |190x190pixelů náhled|Corsa E (2014–2019) náhled|Corsa F (2019– Adam Opel (1837–1895) založil po zkušenostech ve Francii v hesenském Rüsselsheimu v roce 1862 dílnu na výrobu šicích strojů. Po svatbě s dcerou hostinského, který vyhrál značnou sumu ve výherní loterii, si v roce 1868 otevřel továrnu na šicí stroje. Odbyt stoupal už pro zvyšující se militarizaci a potřebu vojenských uniforem. Po návratu nejstaršího syna z Anglie, který si přivezl jízdní kolo, začal Opel v roce 1884 i s výrobou jízdních kol. Všech pět synů pana Opela poté šířilo jejich slávu mnoha vítězstvími v cyklistických závodech, což z něj učinilo jednoho z největších výrobců kol v Německu, stejně jako šicích strojů. Polozávodní kolo Opel-Victoria-Blitz z roku 1893 neslo jméno, které se později stane označením nákladních vozů Opel Blitz i znakem samotné automobilky. V roce 1898 vyrobil Opel téměř 25 000 šicích strojů a 15 000 jízdních kol. Po smrti otce v roce 1895 přesvědčili synové matku k zahájení výroby automobilů, tehdy značně nejisté. I pan Opel očekával, že automobily budou pouhou výstředností velmi bohatých. V lednu 1899 koupili podnik Friedricha Lutzmanna, který se zranil při automobilovém závodě a za krize v původním podnikání začali v Rüsselsheimu montovat automobily Opel-Lutzmann vybavené kočárovými karoseriemi a jednoválcovými motory vzadu. V roce 1901 doplnili výrobu motocykly. Když byli na automobilové výstavě v Paříži odmítnuti Renaultem, začali v roce 1902 montovat vozy jiného francouzského, tehdy velmi úspěšného, výrobce Darracq s dvouválcovými motory pro německý a rakouský trh. Jejich produkce pod názvem Opel-Darracq rychle stoupala, ostatní německé vozy byly zastaralé koncepce. V roce 1902 začala výroba Opelu 10/12 HP, prvního modelu podle vlastního návrhu. V červnu 1907 se Opel stal ziskem třetího místa automobilové soutěže v pohoří Taunus coby výrobce nejlepšího německého vozu dodavatelem tamějšího císařského dvora.

Přelomový model V roce 1909 začal Opel nabízet malý, relativně cenově dostupný, dvoumístný vůz 4/8 PS s čtyřválcovým motorem coby robustní a naprosto spolehlivé vozidlo pro doktory, zvěrolékaře a právníky. Oblíbili si jej zejména veterináři a venkovští lékaři – velká světlá výška jim umožnila jízdu za pacienty po špatných cestách. Toto "doktorské auto" učinilo osobní automobil společensky přijatelný a z Opela největšího výrobce vozů v Německu. Konkurenční začínaly na pětinásobku jeho ceny. S rozsáhlým požárem továrny v roce 1911, která provozy na automobily poškodila jen mírně, přestal Opel vyrábět šicí stroje, které se přestávaly vyplácet. Po požáru modernizovaná továrna, otevřená k 50. výročí vzniku společnosti roku 1912, začala vyrábět i specializované požární vozy. První vůz značky vyráběný ve větších sériích Opel 5/12 PS, který udělal z Opelu před propuknutím první světové války největší automobilku Evropy, se vyráběl v letech 1911–1920. Během války Opel licenčně vyráběl letecké motory Argus a BMW. Rodině vynesl přínos císařství šlechtický přídomek "von".

Po první světové válce se jízdní kola stala populární jako levná doprava a za německé hyperinflace byl Opel jejich největším výrobcem na světě. Zahájil i výrobu jízdního kola s pomocným motorem, které vyvinul už v roce 1913. V září 1921 vyhrál Fritz von Opel, vnuk zakladatele firmy, inaugurační závod okruhu AVUS se závodním vozem Opel. V červnu 1923 vyhrál tamtéž závod na motocyklu Opel. Druhorozený z bratrů Wilhelm, který před vypuknutím velké války pobýval v USA, investoval prostředky získané exportem vozů do nákupu potřebných technologií a Opel začal od května 1924 vyrábět otevřený dvousedadlový vůz 4 PS "Laubfrosch (Rosnička)" s karoserií jedině zelené barvy jako první německý automobil na montážní lince. Pořizovací cena, odpovídající na začátku obdobným vozům, klesla do června 1931 na polovinu i pro strmě rostoucí poptávku. Rosnička velmi připomínala Citroën Type C, Citroën se ale práv u německých soudů nedomohl. Opel zpřístupnil osobní automobilovou dopravu coby způsob cestování lidem všech tříd Německa. S úspěchem "Rosničky" byl v roce 1928 se 44 % největším německým výrobcem i exportérem aut, přestože procházel menší krizí. V květnu 1928 dosáhl Fritz von Opel s vozem poháněným raketami na tuhé palivo na okruhu AVUS rychlostního rekordu 238 km/h. Reklamní dopad podpořil prodej osobních automobilů Opel podobně jako jeho úspěchy v dalších druzích motoristického sportu.

Majetkem General Motors (1929–2017) Koncern GM odkoupil v březnu 1929, před vypuknutím Velké hospodářské krize, 80% Opelu jako perspektivního masového evropského výrobce pod dojmem jeho moderních továren. Už jako největší výrobce aut v USA i světě, který díky mnoha značkám s řadou každoročně faceliftovaných modelů překonal Ford s jedním zastaralým typem, zvýšil GM svůj podíl v Opelu do roku 1931 na 100%. První obětí fúze byl majestátní luxusní typ Regent poháněný osmiválcovým motorem objemu šest litrů, představený jako vlajková loď značky v listopadu 1928. Fritz von Opel s Regent Coupé vyhrál ještě v roce 1928 soutěž krásy v Baden-Badenu, ale za vůz s běžnou tovární karoserií se dalo koupit deset "Rosniček". Přestože byl Regent cenově výhodný, prodalo se jen 25 vozů včetně kompletních podvozkových rámů ke karosování, než byly všechny na požadavek GM z konce roku 1929 odkoupeny za plnou cenu zpět a sešrotovány, aby netvořily nedostižnou konkurenci. Namísto podobné malosériové produkce byly zavedeny moderní výrobní metody a zahájen intenzivní vývoj nových typů s celokovovou samonosnou karoserií.

Od července 1931 nahradil "Rosničku" ještě postaru stavěný Opel 1,2 Liter. Vyráběl se do září 1935, kdy dostal modernější motor a s názvem P4 se vyráběl dál. Shodou okolností poté, co Adolf Hitler vyzval německé automobilky k výrobě národního lidového vozu, ze kterého se stal Volkswagen typ Brouk. Opel byl ve vlastnictví amerického GM a typ P4 nejlevnější a nejpoužívanější vůz Německa. Jeho výroba skončila v prosinci 1937.

V roce 1935 se představil na palubě vzducholodi Hindenburg přelety po celém světě vůz nižší střední třídy Opel Olympia propagující současně berlínské olympijské hry 1936. Byl prvním německým vozem se samonosnou karoserií vyráběným ve větších sériích. Neporovnatelně tak využil obestavěný prostor. Louise Renault podle něj nechal navrhnout a vyrábět Renault Juvaquatre. V říjnu 1936 prodal Opel produkci jednostopých vozidel NSU a začal vyrábět malý rodinný vůz Kadett coby svůj "lidový vůz", se kterým roku 1938 obsadil 59 % německého trhu ve třídě.

V roce 1937 začal Opel vyrábět luxusní šestiválcové vozy Admiral a Super 6 objemu 3,6 l, resp. 2,5 l, podobné Chevroletu Master stavené stejně konzervativně na podvozkovém rámu. Byly schopné jet dlouhodobě na plný výkon po nových německých dálnicích. Masivní podpora motorismu Adolfem Hitlerem v Německu učinila z Opelu v roce 1937 největšího výrobce automobilů v Evropě. V prosinci 1938 představený Opel Kapitän náhradil Super 6. Měl stejný motor, dík samonosné karoserii byl ale prostornější, lehčí i rychlejší. Vyrobilo se jich jen 3422, na podzim 1940 přerušil Opel kvůli 2. světové válce výrobu osobních vozů a vyráběl jen nákladní, motory Sd.Kfz. 2, kabiny letadel a různé vojenské zařízení. Moderně konstruovaný Kapitän získaný v rámci paktu Ribbentrop–Molotov inspiroval vozy GAZ M20 Poběda se samonosnou karoserií. V roce 1941 opustil poslední americký řídící pracovník Opel, koncern GM však formálně zůstával vlastníkem. Po německém vyhlášení války USA odepsal GM roku 1942 Opel jako "majetek v rukou nepřítele". V továrnách Opel byla využita práce nuceně nasazených. Oproti jiným německým automobilkám ale ne vězňů koncentračních táborů. V roce 1951 si GM vyplatil dividendu z válečného účtu Opel, na kterém byla závratná suma. Historické vyrovnání GM z roku 1999 označilo tuto platbu za "hanebnou", protože pocházela z utrpení nuceně nasazených. O vojenskou angažovanost Opelu však GM neusiloval, ani si ji nepřál a při pražádném vynutitelném vztahu mezi Opelem a GM jí nemohl zabránit. V roce 2000 Opel přispěl na odškodnění nuceně nasazených.

Poválečná léta Pobočný závod Brandenburg byl spojeneckým bombardováním skoro zničen, do konce války ale obnovil výrobu. Jménem Vítězných mocností byl demontován a odvezen spolu s výrobními linkami Opel Kadett z Rüsselsheimu do Sovětského svazu jako poválečná reparace společně s dokumentací i některými techniky. Počátkem prosince 1946 se na linkách začal vyrábět Kadett provedení 1938 coby Moskvič 400.

Koncern GM napřed nevěděl, co s také skoro zničenými továrnami Opel pod vojenskou správou na západě. Nejprve opravovaly poškozené vozy. Rekonstrukce v Rüsselsheimu trvala až do konce roku 1947, kdy z továrny vyjel první poválečný Opel Olympia a začal se vyrábět podobně mírně upravený Kapitän coby první německý poválečný šestiválec. Nejprve se prodával výhradně okupační správě, většinu kupců tvořili američtí vojáci. Doplňkově Opel vyráběl chladničky, poválečná kupní síla umožnila běžným Němcům leda malá vozítka s motocyklovými motory. Marshallův plán ale brzy pomohl jejímu rychlému růstu. Koncem 40. let byl Kapitän největším osobním automobilem v Německu. Byl symbolem úspěchu a dobře se prodával. Každý druhý se vyvezl. Trhy se vzmáhaly z přerušení civilní výroby i konfiskace vozů, které skončily na různých bojištích.

Źródło i licencja