Stanislaus Schanzer (28. listopadu 1859 Vídeň – 15. července 1927 Riegersburg) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1879, absolvoval několik zaoceánských cest, později působil v námořní administraci a v roce 1911 byl penzionován. V hodnosti kontradmirála (1913) byl za první světové války znovu povolán do aktivní služby a působil v námořní sekci na ministerstvu války. Po rozpadu monarchie zůstal aktivní ve veřejném životě jako člen různých organizací a spolků spojených s námořnictvem.
Biografie náhled|vlevo|Křižník SMS Kaiser Karl VI., vlajková loď Stanislause Schanzera v roce 1909 Byl synem Stanislause Schanzera, úředníka na ministerstvu zeměbrany. Narodil se ve Vídni, ale dětství strávil v Haliči a absolvoval evangelickou reálku v Bílsku. V letech 1875–1879 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece a v roce 1879 vstoupil k námořnictvu jako kadet. V letech 1879–1880 absolvoval cestu podél břehů Afriky, do jižní Ameriky, Karibiku a New Yorku na korvetě SMS Saida pod velením Johanna Pelzela.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1880; Vídeň, 1880; s. 85 dostupné online Poté vystřídal službu na různých lodíchRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 87 dostupné online a v roce 1884 získal hodnost praporčíka.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1885; Vídeň, 1885; s. 14, 72 dostupné online Působil mimo jiné u kartografického oddělení Hydrografického úřadu v Pule. Doplnil si vzdělání v technických oborech a postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1890,Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1891; Vídeň, 1891; s. 12, 85 dostupné online poručík I. třídy 1893).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1895; Vídeň, 1895; s. 1096 dostupné online
Jako nižší důstojník cestoval po Středomoří na císařské jachtě SMS Miramar s císařovnou Alžbětou (1892–1893)Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1892; Vídeň, 1892; s. 140 dostupné online a na jachtě SMS Greif s korunní princeznou Štěpánkou (1893). Sloužil také u jednotek námořní pěchoty a námořního arzenálu v Pule, znovu byl několikrát důstojníkem na jachtě SMS Miramar a také na admirálské jachtě SMS Pelikan, vlajkové lodi vrchního velitele námořnictva Maximiliana Daublebskyho. V letech 1898–1899 byl zaměstnán u operační kanceláře námořní sekce na ministerstvu války a poté znovu působil na Hydrografickém úřadu.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 10, 142 dostupné online
V hodnosti korvetního kapitána (1. listopadu 1901)Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Pula, 1903; s. 12 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1209 dostupné online byl prvním důstojníkem na bitevní lodi SMS Árpád a později velitelem křižníku SMS Leopard.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 173 dostupné online Mezitím byl povýšen na fregatního kapitána (1. listopadu 1905).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1905; s. 1239 dostupné online Mezitím sloužil znovu u námořní pěchoty v Pule a byl velitelem výcviku kadetů.Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 14 dostupné online V letech 1906–1908 byl přednostou technického a vojenského oddělení u námořní základny v Terstu.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1907; s. 143 dostupné online K datu 1. listopadu 1909 získal hodnost kapitána řadové lodiSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1910; Vídeň, 1909; s. 1346 dostupné online a byl velitelem křižníku SMS Kaiser Karl VI.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 168 dostupné online Od ledna do prosince 1910 byl provizorním prezidentem Námořní technické kontrolní komiseRang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1910; Vídeň, 1910; s. 10, 162 dostupné online a poté bez bližšího zařazení přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule.
K datu 1. dubna 1911 byl penzionovánRang- und Einteilungs.iste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 114 dostupné online a mimo aktivní službu získal hodnost kontradmirála (29. července 1913).Služební postup Stanislause Schanzera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 160 dostupné online Za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby a v rámci zvýšené zbrojní výroby byl přidělen k vedení rakouské pobočky německé firmy Siemens & Halske AG (červen 1915). V říjnu 1916 byl přidělen k vojenskému velitelství ve Vídni, následně působil v námořní sekci na ministerstvu války, kde setrval až do konce války v říjnu 1918. Mezitím se začal angažovat také ve vedení Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein), kde od roku 1917 zastával funkci viceprezidenta. Po rozpadu monarchie v roce 1918 se tato společnost transformovala do podoby Rakouského námořního spolku (Österreichischer Marineverbandes) a Schanzer se podílel na uplatnění penzionovaných důstojníků zaniklého c. k. námořnictva v zahraničí.
Zemřel v Riegersburgu ve Štýrsku 15. července 1927 ve věku 67 let, pohřben byl na hřbitově v Dornbachu.
Jeho sestra Marie (1857–1941) se v roce 1882 provdala za německého dirigenta a hudebního skladatele Hanse von Bülowa (1830–1894). Prosadila se jako divadelní a později i filmová herečka, za první světové války se angažovala v charitě. Ovdověla v 37 letech, ale do smrti udržovala ve veřejném povědomí odkaz svého manžela, který byl poprvé ženatý s Cosimou Wagnerovou, dcerou Ference Liszta a později manželkou Richarda Wagnera.Životopis Marie von Bülow, rozené Schanzerové dostupné online
Od roku 1904 byl ženatý s Olgou Lüdersovou, dcerou obchodníka a majitele realit v Terstu, manželství zůstalo bezdětné.
Řády a vyznamenání Během služby u námořnictva získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 214 dostupné online
60x60pixelů Válečná medaile (1885) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1904) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1911) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1917) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1917)
60x60pixelů důstojnický kříž Řádu italské koruny (1893, Itálie)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 493–498 (heslo Stanislaus Schanzer) ISBN 3-7648-2519-7
Externí odkazy Stanislaus Schanzer in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Narození 28. listopadu Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 15. července Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Muži