Vojtěška je barokní pavilon, stojící v dolní zahradě Břevnovského kláštera nad pramenem potoka Brusnice. Od roku 1981 byla zapsána jako Kulturní památky, od roku 1992 jako součást Národní kulturní památky Břevnovský klášter.

Architektura budovy Potok pramení do atria ve středu budovy. Osmiboký středověký pavilon s hvězdovou klenbou a se dvěma osově severo-jižně řešenými obdélnými křídly dostavěl Kilián Ignác Dientzenhofer, z obou stran v tupém úhlu o dvě patrová křídla, přízemní a podkrovní.Návrh Dientzenhoferova projektu se dochoval v odd. rukopisů Národní knihovny ČR v Praze, popis a vyobrazení in: Vilímková_Preiss 1989, s. 99. Nad atriem se klene sál oválného půdorysu s balkónkem na vnější východní straně. Balkón s kovaným rokokovým zábradlím zhotovili zámečník Mates Hoffmann, truhlář Benesikt Opitz a štafírský mistr Schmidt. V průčelí je vsazen kovový znak Břevnovského arciopatství. Sál je přístupný také z můstku klenoucího se na nad mezerou mezi budovou a zezadu přiléhajícím svahem do zahrady (směrem k Břevnovskému hřbitovu), jehož návrší bylo postupně zplanýrováno (nasypáno) do úrovně druhého patra budovy. náhled|306x306pixelů|Vojtěška od západu

Vojtěška stojí v příčné západo-východní ose dolní zahrady, která na západní straně začíná hřbitovní kaplí sv. Lazara a na východní straně končí glorietem s kaplí sv. Josefa, zvanou Josefka. podle Dientzenhoferova projektu byl planýrován terén kopce, aby osa tvořila souvislou cestu, jak je zaznamenáno ještě na mapě stabilního katastru, zaměřené roku 1840 a vytištěné roku 1845.

Před Vojtěškou se tato osa kříží s podélnou severo-jižní osou, kterou tvoří cesta od hlavní vstupní brány kláštera přes terasy horní zahrady až po sad, ohraničený zdí se zadní brankou z ulice Na Petřinách. V podélné ose zahrady pokračují dvěma patry se dvěma terasami. Cestu příčn= osy od křižovatky s Vojtěškou až ke hřbitovní kapli s Kalvárií lemuje z obou stran habrové loubí: původně rokokový prvek francouzských zahrad sloužil k úpravě, kterou zahradník vytvořil z korun hustě vysazených a přerostlých stromů spojitou klenbu. Jde zároveň o křížovou cestu, kterou v hlinité stezce vyznačují jen dlažební kostky s rytým křížem.

Historie Vojtěška patří k nejstarším budovám v zahradách kláštera. Zároveň je ideovým středem dolní zahrady. Zmínky o stavbě či přístřešku nad pramenem legendárního setkání knížete Boleslava II. a sv. Vojtěcha pochází již ze středověku. Název Vojtěška pocházíe údajně ze 13. století, podle jiných zdrojů ze 14. století, celou legendu zaznamenala teprve kronika česká Václava Hájka z Libočan roku 1541. Pramen pravděpodobně vícekrát zastřešný, uzavírala gotická klenba (nejspíše osmiboká nebo šestiboká). K dalším přestavbám (do podoby kapličky) došlo v průběhu století 17. Svou současnou, převážně barokní podobu, pavilon získal (stejně jako většina ostatních částí kláštera) během rozsáhlých rekonstrukcí dle plánů otce a syna Diezenhoferů v letech 1722 – 1725 (jiné zdroje uvádí 1723 – 1725 nebo 1726). V následujících tři sta letech došlo ještě k dalším úpravám a opravám Vojtěšky. Od padesátých let dvacátého století pavilon, stejně jako ostatní části zahrady, chátral. Obnovy se dočkal v roce 1993, kdy byl, k výročí milénia od založení kláštera, opraven. Později došlo ještě k menším rekonstrukcím, jako například nedávná výměna střešní krytiny.

Interiér Na kamenném soklu nad pramenem studánky stojí torza čtyř z pěti dřevěných soch sousoší Josefa Kleina z roku 1750, zobrazující oba aktéry legendy o založení kláštera, sv. Vojtěcha a přemyslovského knížete Boleslava II. Chybí jim hlavy, ruce a atributy. Podle archivní fotografie stál po Vojtěchově levici mnich, pravděpodobně bratr Radim, mezi nimi socha jelena, pijícího z pramene, po pravici knížete stálo páže s rozvinutým půdorysným plánem středověkého kláštera v rukou a za ním zbrojnoš-těžkooděnec s kopím.STEHLÍKOVÁ, Dana,Břevnovský klášter a okolí, vydalo Arciopatství benediktinů v Břevnově, Praha 1994, s. 3 text i archivní foto Sousoší bylo poničeno vandaly během padesátých až šedesátých let 20. století.

Na klenbě sálu nad pramenem je nástěnná malba Františka Lichtenreitera z roku 1743, zobrazující Nanebevzetí poustevníka Vintíře v benediktinském hábitu, mezi anděly strana 256 v podobě podle předlohy Jana Karla Kováře a rytiny Antonína Birckhardta z doby po roce 1738. Fresku před zničením v 50. letech 20. století zachránil transfer na plátno, s nímž byla tři desetiletí uložena ve sklepě nedalekého domku zahradníka a v roce 1993 transferována zpět.Restaurátorská zpráva v Archivu Národního památkového ústavu v Praze

Současnost Od roku 1990 je Vojtěška majetkem Břevnovského arciopatství a slouží také Břevnovské farnosti. Pavilón je obvykle veřejnosti nepřístupný, vstup uzamčený mříží, přes kterou lze nahlédnout dovnitř. Interiéry prvního patra jsou využívány hlavně pro kulturní účely. Konají se zde svatby či jiné slavnosti, dále zkoušky chrámového sboru, schůzky skautského oddílu a dalším aktivity spolupráce kláštera s místní částí Praha 6, například tematické programy pro MŠ a ZŠ.

Odkazy Reference

Literatura STEHLÍKOVÁ, Dana,Břevnovský klášter a okolí, vydalo Arciopatství benediktinů v Břevnově, Praha 1994, s. 3-4 VILÍMKOVÁ, Milada a PREISS, Pavel. Ve znamení břevna a růží: historický, kulturní a umělecký odkaz benediktinského opatství v Břevnově. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1989. stran 336, ISBN 80-7021-013-3, s. 98, 256.

Externí odkazy

Kategorie:Břevnovský klášter Kategorie:Barokní stavby v Praze