Plán RAM, také známý jako operace RAM, Brana Plan nebo Rampart-91, byl vojenský plán vyvinutý v průběhu roku 1990 a dokončený v Bělehradě v Srbsku během setkání o vojenské strategii v srpnu 1991 skupinou vysokých srbských důstojníků Jugoslávské lidové armády (JNA) a experty z oddělení psychologických operací JNA. Jeho účelem bylo organizovat Srby mimo Srbsko, upevnit kontrolu nad Srbskými demokratickými stranami (SDS) a připravit zbraně a střelivo ve snaze vytvořit zemi, kde by „všichni Srbové se svými územími žili společně ve stejném státě“. Provedením plánu byla pověřena samostatná skupina tajných agentů a vojenských důstojníků. Tito lidé pak během jugoslávských válek podnikli četné akce, které byly později popsány jako etnické čistky, vyhlazování a genocida.

Plánování a úniky Plán RAM (lit. "rám") vznikl v průběhu roku 1990. Dokončen byl v Bělehradě v Srbsku během schůzky o vojenské strategii v srpnu 1991 skupinou srbských důstojníků Jugoslávské lidové armády (JNA), včetně generála Blagoje Adžiće, generálmajora Milana Gvera, majora Čeda Kneževiće, podplukovníka Radenka Radinoviće a generála Aleksandra Vasiljeviče a odborníků z oddělení psychologické operace JNA. Ve stejném měsíci se srbský prezident Slobodan Milošević a Radovan Karadžić sešli, aby prodiskutovali, kdy zaútočit na Bosnu a Hercegovinu, přičemž Karadžićovi bylo řečeno, že jeho dodávka zbraní brzy dorazí od generála Nikoly Uzelace, velitele JNA ve městě Banja Luka. Během rozhovoru se Milošević zmínil o RAM a zeptal se Karadžiće: „Víš, co je RAM?“ na což Karadžić reagoval kladně. Milošević a Karadžić byli v pravidelném telefonním kontaktu.

V září 1991 byla existence plánu RAM prozrazena jugoslávským premiérem Ante Markovićem a jeho podrobnosti byly zveřejněny v bělehradském týdeníku Vreme. Říká: "Linie byla jasně stanovena [mezi srbskou vládou, armádou a srbskými politiky v Bosně a Hercegovině]. Vím to, protože jsem slyšel, že Milošević dal rozkaz Karadžićovi, aby se spojil s generálem Uzelacem a nařídil v návaznosti na rozhodnutí schůze vojenské hierarchie, aby byly rozdány zbraně a aby TO Krajiny a Bosny byly vyzbrojeny a využity při realizaci plánu RAM. Obvinil JNA, že se „vložila přímo do služeb jedné strany“ a požádal, aby jugoslávský ministr obrany Veljko Kadijević a Adžić rezignovali s tím, že oba „vedou vlastní válku v Chorvatsku“ a že během své návštěvy v Moskvě v březnu 1991 dohodli tajný obchod se zbraněmi s konzervativními vojenskými vůdci Sovětského svazu. Marković naléhal na Kadijeviće, aby plán RAM komentoval. Uniklý přepis pásky řekl:

Vreme uvedl, že kromě bosenskosrbských deklarací autonomie bylo vynaloženo úsilí na vyzbrojení srbských vesnic a měst v Bosně a Hercegovině již v roce 1990 a pokračovalo až do roku 1991. Podrobně popisuje původ zbraní a zapojení JNA do této záležitosti. Během Miloševićova procesu u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii byla na pásce přehrávané od 8. července 1991 uvedeno:

Milošević později tvrdil, že RAM je kódové označení označující přechod na zabezpečenou komunikaci a neznamenalo válečný plán, i když k žádnému takovému přepnutí následně nedošlo, což Milošević nevysvětlil proč. Chorvatský historik Davor Marijan následně popsal nároky plánu RAM jako založené na nepřímých důkazech a řekl, že od roku 2012 nebyly poskytnuty žádné konkrétní důkazy o plánu.

Únik v září 1991 znepokojil bosenskou vládu, která se 15. října rozhodla vyhlásit nezávislost. V té době už byla chorvatská válka za nezávislost v plném proudu a srbské akce v Bosně odrážely akce Srbů v Chorvatsku. V prosinci 1991 Ante Marković odstoupil na protest proti nadměrnému využívání jugoslávského rozpočtu k vojenským výdajům, na které bylo věnováno 86 procent.

Přípravy

Účelem plánu bylo zorganizovat Srby mimo Srbsko, upevnit kontrolu nad Srbskými demokratickými stranami (SDS) a připravit zbraně a munici ve snaze vytvořit zemi, kde by „všichni Srbové se svými územími žili společně ve stejném státě.“ Ve svém plánu důstojníci popsali, jak bude dělostřelectvo, munice a další vojenská technika uskladněna na strategických místech v Chorvatsku a Bosně. Tajná policie měla být nasazena při vyzbrojování a výcviku místních Srbů k vytvoření „stínových“ policejních sil a polovojenských jednotek v rámci Chorvatské Krajiny a Bosny a Hercegoviny. Tyto organizované a vyzbrojené bosenskosrbské polovojenské síly měly vytvořit Vojska Republiky srbské (VRS).

Při realizaci plánu se vytvořil konsenzus o tom, že řetězec velení bude co možná omezený a bude připomínat „užší společnost“. Vznikla neformální skupina s vybranými generály, které se začalo říkat Vojenská linie. Jovica Stanišić byl dosazen jako hlava a Mihalj Kertes se zúčastnil jako „ministr etnických čistek“. Bylo rozhodnuto, že to bude řídit plukovník Željko Ražnatović (Arkan) a že generál Ratko Mladić a generál Andrija Biorčević budou koordinovat „autonomní“ skupiny jako Bílé orly Vojislava Šešelje a Arkanovu Srbskou dobrovolnickou gardu (SDG). Jejich výzkum ukázal, že „morálku, touhu po boji a vůli Bosňáků“ (bosenských Muslimů) lze snadněji rozdrtit znásilňováním žen, zejména nezletilých a dokonce i dětí, a zabíjením příslušníků muslimské národnosti v jejich náboženských zařízeních.“ Podle zápisu došla varianta sepsaného plánu RAM k závěru, že:

Vladimir Srebrov, politik, který spolu s Karadžićem založil SDS, četl plán RAM v roce 1992 a říká, že důstojníci zahájili rozsáhlou kampaň etnických čistek „za účelem ekonomického zničení Bosny a úplného vyhlazení muslimského lidu.“ Rozvedl, že:

Ve svých pokusech prosit srbské nacionalisty, aby tento plán neprováděli, byl uvězněn a srbskými milicemi mučen.

Implementace

V letech 1990 a 1991 Srbové v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině vyhlásili řadu „srbských autonomních oblastí“ se záměrem je později sjednotit a vytvořit Velké Srbsko. V roce 1990 byla bosenská teritoriální obrana odzbrojena, dělostřelectvo bylo rozmístěno k obklíčení velkých měst a řada zbrojních továren byla přesunuta z Bosny a Hercegoviny do Srbska. Již v září nebo říjnu 1990 začala JNA vyzbrojovat bosenské Srby a organizovat je do milicí. Do března 1991 JNA distribuovala odhadem 51 900 střelných zbraní srbským polovojenským jednotkám a 23 298 střelných zbraní SDS. V důsledku operace byli chorvatští a bosenští Srbové do léta 1991 „dobře vyzbrojeni“. Podle historika Noela Malcolma „kroky, které podnikl Karadžić a jeho strana – [prohlášení Srbů] za „autonomní oblasti“, vyzbrojování srbského obyvatelstva, drobné místní incidenty, nepřetržitá propaganda, požadavek na „ochranu“ federální armády – přesně odpovídaly tomu, co bylo učiněno v Chorvatsku. Jen málo pozorovatelů mohlo pochybovat o tom, že byl v běhu jediný plán. Komise expertů Organizace spojených národů (UNCoE) zkoumala, že:

Zprávy zaslané Arkanem Miloševićovi, Mladićovi a Adžićovi uvádějí, že plán postupuje, s tím, že psychologický útok na bosňácké obyvatelstvo v Bosně a Hercegovině byl účinný a měl by pokračovat. Důkazy získané humanitárními organizacemi, včetně Organizace spojených národů a Human Rights Watch, potvrdily, že byla organizována a prováděna politika znásilňování. Jejich zjištění určila, že „výzkum, plánování a koordinace táborů pro znásilnění byly systematickou politikou srbské vlády a vojenských sil s výslovným záměrem vytvořit etnicky čistý stát“. UNCoE dospěla k závěru, že „praktiky etnických čistek, sexuálních útoků a znásilňování byly některými stranami prováděny tak systematicky, že se silně zdají být produktem politiky“. V následné zprávě uvedlo, že bylo „přesvědčeno, že tato ohavná praktika [znásilnění a zneužívání žen] představuje záměrnou válečnou zbraň při naplňování politiky etnických čistek prováděných srbskými silami v Bosně a Hercegovině, a [...] že odporná politika etnických čistek byla formou genocidy.“

Velitel třetího praporu VRS Milan Dedić ve snaze o „rozhodující zásah“ hlásil Kertesovi, že: „Šestnáct set osmdesát muslimských žen ve věku od dvanácti do šedesáti let je nyní shromážděno ve střediscích pro vysídlené osoby na našem území. Velký počet z nich je těhotných, zejména ve věku od patnácti do třiceti let Podle odhadu Boćka Keleviće a Smiljana Geriće je psychologický efekt silný, a proto musíme pokračovat.“ Kertes srbské armádě řekl, že:

Odkazy Reference

Literatura

Kategorie:Válka v Bosně Kategorie:Chorvatská válka za nezávislost Kategorie:Válka v Jugoslávii Kategorie:Jugoslávská lidová armáda Kategorie:Etnické čistky