Zejkovec hlohový (Opisthograptis luteolata) je můra z čeledi píďalkovitých. Druh poprvé popsal Carl Linné v 10.vydání Systema Naturae z roku 1758. Neměl by být zaměňován se žluťáskem řešetlákovým.
Popis Tento druh je v rámci svého areálu rozšíření nezaměnitelný, s jasně žlutými křídly označenými malými hnědými skvrnami podél okrajů předních křídel a malou bílou skvrnou s hnědým okrajem, rovněž na předních křídlech. Rozpětí křídel je 33–46 mm. Nejvíce rozšířená forma má na předních křídlech červenohnědé žeberní znaky u hlavy a trojúhelníkovité skvrny na vrcholu předních křídel. Má zadní křídla s tmavou vnitřní tečkou a slabě šedou postmediální linií. Méně rozšířená forna je menší, sytěji zbarvená je letní hnízdní forma. Zdá se, že je hlavní nebo jedinou formou v Tunisku. Velmi světle žluté exempláře byly odděleny jako jiný poddruh.
Můra někdy létá i ve dne, ale hlavně v noci a přitahuje ji světlo.
Housenka je hnědá nebo zelená s „rohem“ na zádech a živí se různými stromy a keři. Mezi zaznamenané rostliny, které slouží jako jejich potrava, patří jabloň, bříza, trnka, rybíz, hloh, švestka, jeřáb, muchovník a vrba. Díky svému složitému životnímu cyklu tento druh přezimuje buď jako housenka, nebo jako kukla.
Životní cyklus Tento druh má složitý životní cyklus: někdy se narodí jedna generace ročně, ale někdy se narodí i tři generace během dvou let, takže dospělce lze spatřit kdykoliv od dubna do října.
Výskyt Zejkovec hlohový se vyskytuje v celé palearktické oblasti a západní Asii.
Raný výzkum Anglický zoolog Edward Bagnall Poulton, autor knihy The Colours of Animals (1890), popsal protistínění u hmyzu, včetně housenek této můry. Americký umělec Abbott Handerson Thayer, obecně považovaný za tvůrce teorie protistínění, připsal Poultonovi zásluhu za její částečný objev.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Zejkovec hlohový na Biolibu Zejkovec hlohový na motylisvet.cz
Kategorie:Píďalkovití