Akce Zeppelin (, , ) byla průzkumná a sabotážní agentura nacistického Německa, vytvořená v březnu 1942 v rámci 6. správy RSHA pro operace v sovětském týlu. Nejznámější operací této agentury byl pokus o atentát na Stalina v roce 1944. Akce Zeppelin byla aktivní zhruba od poloviny roku 1942 až do konce války v roce 1945. Byla zvláště důležitá pro shromažďování zpravodajských informací o dění na východní frontě, ale její náročnější mise přinesly jen malé výsledky. Akce Zeppelin se v letech 1942 – 1945 pod vedením německých zvláštních služeb zúčastnily tisíce lidí.
Vznik Akce Zeppelin měla svůj původ ve výsledcích práce německých vyšetřovatelů, kteří pracovali se sovětskými válečnými zajatci. Někteří zajatci, zejména ti, kteří ztratili své blízké kvůli sovětským represím, byli ochotni spolupracovat s Němci v boji proti sovětskému režimu. Vznikla tak myšlenka na širší akci, která by šla nad rámec shromažďování vojenských a politických zpravodajských informací. Myšlenku vzniku takové agentury prosazoval Reinhard Heydrich, protože německá vojenská rozvědka a další zpravodajské služby neměly přesné informace o Rudé armádě, ale i o sovětském týlu měly spíše skrovné informace. Německé vedení nemělo zprávy o obrovském úsilí v SSSR o vybudování nových průmyslových podniků pro vojenskou výrobu na Urale a Sibiři, či o mobilizaci lidských zdrojů, nebo o vojenských divizích přesouvaných z východních částí SSSR.
Akce Zeppelin měla řešit nedostatek věrohodných zpravodajských informací o Sovětském svazu, které vojenská rozvědka nebyla schopna získat. Zároveň také s úspěchy sovětského partyzánského hnutí rostla potřeba vytvořit protiváhu v podobě protisovětských bojovníků v týle Rudé armády. Součástí Akce Zeppelin byli zástupci říšských ministerstev vnitra, financí, zahraničních věcí a RSHA. Himmler osobně představil plán Akce Zeppelin Hitlerovi, který v únoru 1942 schválil realizaci. Akce Zeppelin tak vznikla pod patronací SD s cílem provádět výzvědnou a diverzní činnost nezávisle na vojenské rozvědce. Zpočátku podléhala přímému velení SS-Brigadeführera Waltera Schellenberga, později 6. správě RSHA.
Zřízené zvláštní oddělení dostalo zkratku VI C/Z, kde Z znamenalo () "Zersetzung“ (rozklad), tedy hlavní cíl operací. Písmeno Z je v německé fonetické abecedě označováno jako Zeppelin. To dalo vzniknout kódovému označení Akce Zeppelin.
Organizace Akce Zeppelin byla součástí 6. správy RSHA, ale později v roce 1943 se pod vedením Heinze Gräfeho stala fakticky operačně nezávislou strukturou. Hlavní štáb organizace sídlil od jara 1943 v Berlíně, Berkaer Straβe 32/35 v budově RSHA. Jednotlivé zvláštní vojenské útvary, výcvikové tábory a skupiny měly sídlo poblíž sovětsko-německé fronty. Akce Zeppelin se tak stala samostatným pracovištěm řízeným RSHA a její regionální velitelství kopírovala rozložení německých skupin armád na frontě, a to Sever (), Střed () a Jih (). Vedoucí hlavního velitelství podléhal přímo generálnímu štábu Akce Zeppelin v Berlíně a měl naprostou nezávislost v operační činnosti. Své akce koordinoval s ostatními zpravodajskými službami a vojenským velením.
Na podporu operace byla na příkaz Himmlera v září 1942 ve Wannsee zřízena zvláštní sekce ( Havelinstitut). Jednalo se o radiové centrum určené k vyřizování komunikace s nasazenými agenty a také sloužilo jako výcvikové zařízení pro radisty. Informace shromážděné agenty Zeppelinu byly předány ke zpracování a posouzení dalšími odděleními RSHA. Teprve v létě 1944 převzalo velitelství Zeppelinu pod svou kontrolu sestavování a vyhodnocování shromážděných zpravodajských informací.
Každé z hlavních velitelství Zeppelinu se svými podřízenými službami čítalo několik stovek zaměstnanců a agentů.
V rámci Akce Zeppelin existovalo také zvláštní tajné oddělení pro výrobu fiktivních vojenských a civilních dokumentů, které byly poskytovány agentům průzkumných a sabotážních operací převelených do sovětského týlu.
V letech 1944 – 1945 byla výcviková střediska reorganizována a řada agentů byla převedena pod národnostní jednotky nebo do zvláštních jednotek SS pod vedením Otty Skorzenyho.
S rostoucími neúspěchy na východní frontě ztrácela Akce Zeppelin na významu, přesto však její struktura existovala až do roku 1945. Části Akce Zeppelin byly také dislokovány ve městě Teplá, kde byl maskován jako výcvikový tábor ROA. Většina personálu Akce Zeppelin skončila v zajetí v západních okupačních zónách.
Trestní tábor Zeppelin Součástí organizace byl také trestní tábor, kde byli umístěni agenti, kteří se dopustili nějakých přestupků nebo po návratu ze sovětského týlu nebyli považováni za důvěryhodné. Tábor byl zřízen v polovině roku 1942 u města Kreuzburg. Nacházel se na severním okraji města a byl veden jako běžný zajatecký tábor Stalag 318. Celkem bylo ve zvláštním trestaneckém táboře Kreuzburg současně drženo okolo 400 lidí. Po příchodu vězně do tábora byl automaticky zařazen do trestného praporu, jehož příslušníci nosili žluté oblečení s písmeny SU (). Po průběhu vyšetřování s osvobozujícím verdiktem nebo uplynutí trestu byli agenti zařazeni do zvláštní čety, ve které byli poté školeni jako agenti kontrarozvědky, dozorci nebo policisté. Tábor existoval do ledna 1945.
Úkoly Zeppelin měl za úkol politické zpravodajství, sabotážní, teroristické aktivity a vytváření separatistických národních hnutí v sovětském týlu. Pro plnění těchto úkolů Zeppelin vytvářel mimo jiné také protibolševické organizace z řad sovětských válečných zajatců.
Akce Zeppelin se jako zpravodajská a sabotážní agentura ve své každodenní činnosti řídila tzv. „Akčním plánem politického rozpadu Sovětského svazu“. Německé vedení doufalo, že bude podkopán sovětský týl a tím budou oslabeny možnosti Rudé armády bojovat s wehrmachtem. Zamýšleného cíle mělo být dosaženo vysíláním speciálně vycvičených agentů do hlubokého týlu SSSR, zejména do oblastí s vysokým významem pro válečné úsilí. Za účelem destabilizace sovětského týlu agenti dostávali následující úkoly: shromažďovat informace o politické situaci v SSSR, vést nacionalistickou protisovětskou propagandu, organizovat povstalecké hnutí a provádět teroristické činy proti stranickým a sovětským vůdcům. Velitelství Akce Zeppelin se skládalo z několika částí plnících dále uvedené úkoly:
kancelář vedoucího agentury, Z1 – nábor personálu a operační řízení nižších agentur, materiální zásobování. Z1A – řízení a dohled nad činností nižších orgánů, nábor personálu, Z1B – správa táborů a evidence osob, Z1C – ochrana a přesun agentů, Z1D – materiální zabezpečení agentů, Z1E – správa vozového parku. Z2 – výcvik agentů, Z2A – výběr a výcvik ruských agentů, Z2B – výběr a výcvik kozáků, Z2C – výběr a výcvik kavkazských agentů, Z2D – výběr a výcvik středoasijských agentů, Z3 – zpracování materiálů o činnosti speciálních táborů, frontových velitelství a agentů.
Hlavní štáb Akce Zeppelin prováděl obecné řízení a plnil následující úkoly:
Oddělení A se zabývalo přípravou a přesunem průzkumných a sabotážních skupin. Oddělení B mělo na starosti ekonomické zabezpečení skupin agentů. Oddělení C shromažďovalo informace o vojensko-politickém a ekonomickém stavu SSSR a mělo na starosti výběr agentů pro provedení akcí. Na jaře roku 1942 zformoval Zeppelin na sovětsko-německé frontě čtyři zvláštní útvary u armádních skupin. Jejich úkoly byly: práce s válečnými zajatci – výslechy za účelem shromažďování informací o vnitropolitické situaci v SSSR a výběr kandidátů na agenty, shromáždění stejnokrojů, dokumentů a dalších materiálů pro zásobování agentů a pro organizování povstaleckých aktivit, vysílání vybraných válečných zajatců do speciálních výcvikových táborů Zeppelin nebo provádění výcviku agentů na místě, práce propagandistických skupin pro šíření sociální, národní a náboženské propagandy, podvratné aktivity, převoz agentů přes frontovou linii. Zeppelin zařazoval své agenty do jím vytvářených a podporovaných proněmeckých politických organizací z příslušníků sovětských národů. Dále byli agenti využíváni k protisovětské propagandě mezi válečnými zajatci různých národností Sovětského svazu.
Ve svých funkcích shromažďování zpravodajských informací operace Zeppelin duplikovala činnost abwehru a zpravodajské sekce zahraniční armády Východ (oddělení OKH). Zatímco vztahy s armádní sekcí byly normální, vztahy s abwehrem byly konkurenční.
Výcvik Vybraní dobrovolníci, kteří v podstatě nebyli ničím jiným než německými agenty, měli věřit, že aktivně bojují za osvobození svých národů. SD proto pro tyto agenty používala termín „aktivista“. V prvním náboru bylo získáno 104 agentů dobrovolníků pro zvláštní akce z řad sovětských válečných zajatců. Ti byli pověřeni sabotážními úkoly v sovětském týlu. Jejich výsledky nebyly valné a většina zadaných cílů operací nebyla splněna.
Nábor probíhal obvykle v zajateckých táborech, ale klíčovým motivačním problémem bylo, že sovětští zajatci jej viděli pouze jako šanci na vysvobození a své přežití. Naverbovaní agenti byli nejdříve přesouváni do tzv. sběrných táborů, kde je lékaři léčili z následků pobytu v zajateckém táboře. Během této doby bylo provedeno důkladné třídění a také agenturní prověrka osob. Osoby ochotné ke spolupráci pak byly dále cvičeny jako sabotéři a následně vysílány do sovětských republik k podvratné práci.
Škola pro rozvědku a sabotáž pro agenty ruské národnosti byla vytvořena Zeppelinem v březnu 1942. Zpočátku byla umístěna poblíž polského města Lubin. V táboře se současně nacházelo 150 až 200 lidí. Při výcviku byli agenti indoktrinováni ideologií nacismu, byli vysíláni na prohlídky do různých míst Německa, aby se seznámili s životem obyčejných lidí v Říši. Rekruti nosili německé uniformy a jejich životní podmínky byly srovnatelné s podmínkami německých vojáků. Z konspiračních důvodů byli radisté, sabotéři a průzkumníci cvičeni odděleně. Výcvik ve škole trval 3 až 6 měsíců. Poté byly z vycvičených agentů vytvářeny skupiny pro přesun přes frontovou linii. Skupina se obvykle skládala z 2–5 lidí a zpravidla zahrnovala radistu s radiostanicí. Agenti vycvičení v této škole byli vysíláni převážně do oblastí Moskvy, Leningradu, ruského severu a na Ural. Nasazeným agentům bylo také doporučeno navazovat kontakty s místními obyvateli, kteří byli v minulosti vystaveni represím a vytvářet z nich povstalecké skupiny. Přesun byl obvykle prováděn z letišť ve městech Pskov a Smolensk.
Od roku 1943 byl výcvikový proces změněn. Hlavní velitelství se samo zabývalo výcvikem agentů z vybraných válečných zajatců. Ti byli následně po výběru vysláni do výcvikových táborů na 2 – 3 týdenní karanténu, kde byli podrobeni ideovému působení a nezbytnému vojenskému výcviku. Poté byli převeleni k jednotkám SS u hlavních velitelství, kde se po dobu jednoho měsíce aktivně účastnili kárných operací proti sovětským partyzánům. Po absolvování této "praxe" byli odesláni do vojenských škol pro agenty. Při sestavování skupiny pro následné nasazení do týlu byl do ní zařazen také agent, který neustále sledoval ostatní členy své skupiny a prověřoval je. Nejslibnější agenti s vyšším a středním vzděláním byli posláni do Německa, kde byli opět prověřováni a školeni ve speciálních táborech.
Vzhledem k nedostatku ledatel docházelo k výraznému zpožďování nasazení skupin v sovětském týle. Agenti čekající na nasazení byli vystaveni realitě německého okupačního režimu, který pro mnohé znamenal deziluzi o spojenectví v boji s bolševismem. Dalším impulsem k poklesu morálky vojáků byly německé porážky na frontě. Proto v mnoha případech takto získaní agenti přecházeli ihned po vysazení na sovětskou stranu.