Jan Peřina (* 11. listopadu 1936, Městec Králové) je český fyzik, vysokoškolský pedagog, profesor v oboru optika, odborník v kvantové, statistické a nelineární optice a teorii koherence světla. Podílel se například na objevu vlastností neklasického světla.

Život

Dětství a studium Narodil se v Městci Králové do statkářské rodiny a vyrůstal v obci Odřepsy, kde měli své starodávné hospodářství. Už od dětství ho lákala matematika a fyzika, a tak četl různé odborné knížky a projevoval se jako mimořádně nadaný v technických oborech. Po roce 1948, kdy se k moci dostali komunisté, začaly pro rodinu potíže. Jeho otec, jako velkostatkář, nevstoupil do družstva, a proto nemohl například po škole studovat na gymnáziu. Proto nastoupil na učiliště v Praze-Vysočanech na elektrozámečníka. Během studia na učilišti byl jeho otec v roce 1952 na dva roky zatčen za neplnění dodávek, byl jim zabaven majetek a násilně přestěhováni do Arnoltic u Rýmařova. Kvůli tomu měl být vyloučen z učiliště a odjet k matce a bratrovi do Arnoltic, kde měl pracovat na státním statku, ale díky vychovatelce z internátu a dílenskému mistrovi, kteří žádali různé státní a stranické úřady, se rozhodnutí změnilo a na učilišti zůstal.

Díky mistrovi byl i následně přijat na Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou na obor silnoproud, kde vynikal v matematických soutěžích. Škola mu šla tak dobře, že dokonce mohl přeskočit třetí ročník a jít hned do čtvrtého. Jeho učitelka fyziky ho poslala za jejím manželem Karlem Pátkem do fyzikálního ústavu. Seznámil se zde s docentem Jozefem Kvasnicou, účastnil se různých experimentů a chodil zde na semináře. Z důvodu svého třídnímu původu však nebyl po dokončení střední školy přijat na žádnou univerzitu, o kterou měl zájem.

Vysoká škola a práce Po dokončení povinné vojenské služby obdržel umístěnku do projekčního oddělení Elektromontážních závodů v Praze. Po práci vždy navštěvoval univerzitní knihovnu, kde studoval odborné publikace až do zavírací doby. Jeho kolegové si toho všimli a doporučili mu, aby podal stížnost ohledně nepřijetí na vysokou školu na ústřední výbor KSČ. Díky tomu byl pozván na pohovor na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde byli z jeho znalosti ohromeni. Problém vznikl, když jeho domovská obec Odřepsy nechtěla udělit nomenklaturní svolení k studiu. Toto povolení dostal až poté, co do obce dorazili z vedení univerzity, aby je přesvědčili. V roce 1960 započal studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Po ročním studiu přestoupil na nově otevřený obor optika a jemná mechanika. Po ukončení studia v roce 1964 začal pracovat na fakultě. Rok pracoval na katedře teoretické fyziky a později od roku 1965 v optických laboratořích této univerzity. Plnil všechny úkoly od hlavního řešitele po předsedu Rady stěžejního směru.

V roce 1966 obhájil kandidátskou disertační práci a v roce 1972 mu vyšla monografie Coherence of Light v Londýně, která byla za dva roky přeložena do ruštiny. Jeho tvorba a publikace získaly mezinárodní uznání, a proto se mu dostávalo pozvánek do ciziny. Pobýval na studijním programu a přednášel například na univerzitách ve Florencii, v Edinburghu, ve Vratislavi, v Jeně, Římě, New Yorku, Innsbrucku, Štýrském Hradci, ve Vídni nebo v Terstu. Několikrát mu byla nabídnuta možnost už zůstat v zahraničí, ale nakonec se rozhodl neemigrovat. Nejblíže k tomu měl v roce 1968, když po okupaci Československa strávil tři měsíce ve Florencii. Kolegové ho přesvědčovali, aby neodjížděl zpátky domů, a jeho spolupracovník, americký holografik George Stroke, si přál, aby s ním odjel do New Yorku. Měl pro něj již vyřízené americké vízum, avšak nakonec to nevyšlo, protože když ho měla navštívit jeho manželku, poslal jí expresní dopis, aby vzala s sebou jejich půlroční dceru, ale dopis dorazil příliš pozdě, a tak manželka přijela bez ní.

Po roce 1970 se situace zhoršovala, a proto například nemohl už tak svobodně publikovat v cizině, a když něco posílal do zahraničí, bylo to podrobeno veškeré cenzuře. Také si uvědomoval, že je pod dohledem StB. Na začátku osmdesátých let měl získat Rabiho cenu na Kolumbijské univerzitě v USA, a přestože rektor jeho cestu nepodpořil, na ministerstvu školství považovali tuto cenu pro českého vědce za prestižní a vyřídili mu potřebné doklady. Od roku 1984 začal působit ve Společné laboratoři optiky Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu ČSAV v Olomouci, přičemž se v tomtéž roce stal zvoleným členem Americké optické společnosti OSA. V období 1987 až 1990 zastával post viceprezidenta Mezinárodní komise pro optiku ICO.

Život po Sametové revoluci Po Sametové revoluci se na univerzitě uskutečnily významné změny. Stal se ředitelem Společné laboratoře optiky a později také katedry, kterou vedl až do roku 1994. V roce 1990 byl jmenován profesorem a stal se členem komise, která po listopadové revoluci prováděla prověrky pracovníků. Nebylo to pro něj snadné rozhodovat o lidech podobně, jako to bylo za komunismu.

Během jeho vedení dostávalo jeho pracoviště dotace a finance na další experimenty, což vedlo k plnohodnotnému výzkumu a vzniku dvou špičkových center. V Olomouci vytvořil mezinárodně oceňované vědecké centrum. Vedl řadu výzkumných projektů a nadále je členem českých i mezinárodních vědeckých sdružení. Významně přispěl například jako hostující učitel na Polytechnice ve Vratislavi a na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně. Mezinárodní uznání si vysloužil díky svým důležitým vědeckým úspěchům v oblasti kvantové, statistické a nelineární optiky, a rovněž v teorii koherence světla. Jeho význam spočívá také v odhalení charakteristik neklasického světla.

Dne 10. listopadu 2009 se v Uměleckém centru Univerzity Palackého uskutečnil slavnostní křest knihy Proměny doby, obsahující jeho vzpomínky a zápisy, jež si pořizuje od 27. ledna 1986. Tyto zápisky byly původně určeny pouze tobě a tvé rodině, nikoliv široké veřejnosti, což se odráží v přímém a kritickém stylu. Rukopis poté četli i jeho přátelé, mezi nimiž byl například profesor Stanislav Komenda, jenž mu doporučil, aby text publikoval. Pod vlivem jeho nevšedního příběhu napsal Komenda esej David a Goliáš, která je i v knize zařazen jako doslov.

Za svou práci obdržel několik ocenění a vyznamenání. V zahraničí byl třeba oceněn Rabiho cenou a Mezinárodní komise pro optiku mu udělila prestižní Cenu Galilea Galileie. Mezi českými ocenění patří například Cena města Olomouce, Cena Neuron nebo Cena Františka Palackého. U příležitosti výročí vzniku Československa 28. října 2002 vyznamenán prezidentem Václavem Havlem medailí Za zásluhy I. třídy.

Ocenění II. Rabiho cena, Kolumbijská univerzita, New York (1983) Medaile I. třídy, Svaz českých matematiků a fyziků (1988) Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy (1991) Plaketa Dionýze Ilkoviče (1996) Cena města Olomouce (2000) 60px Medaile Za zásluhy I. stupně (2002) Cena Galileo Galilea (2011) Cena Neuron (2016) Cena Františka Palackého (2024)

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čeští profesoři fyziky Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Pedagogové na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého Kategorie:Absolventi Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Nositelé Ceny Neuron Kategorie:Nositelé Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Kategorie:Nositelé Ceny města Olomouce Kategorie:Narození v roce 1936 Kategorie:Narození 11. listopadu Kategorie:Narození v Městci Králové Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži