náhled|Festa do Avante!, slavnost deníku Avante!, oficiálního orgánu Komunistické strany Portugalska. Vydání slavnosti z roku 2014, čtyřicet let po Revoluci z 25. dubna 1974 (Revoluci karafiátů). Výstava fotografií Eduarda Gageira s názvem „40 fotografií ke 40. výročí 25. dubna“.
Eduardo Gageiro (16. února 1935 – 4. června 2025)Morreu Eduardo Gageiro, fotojornalista da realidade do país e do 25 de Abril, aos 90 anos byl portugalský fotograf a fotoreportér.Eduardo Gageiro Biography (Portuguese)
Začátky Gageiro se začal zajímat o fotografování již v raném věku, když pracoval v továrně Sacavém, a život jejích dělníků se stal námětem jeho raných snímků. Jeho první publikovaná fotografie se objevila na titulní straně lisabonských novin Diário de Notícias, když bylo Gageirovi dvanáct let.
Fotografická kariéra Svou fotožurnalistickou kariéru začal v Diário Ilustrado, později pracoval pro Vida Ribatejana, než se v roce 1957 připojil k týdeníku O Século. Později pracoval pro noviny Eva a také redigoval Sábado. I v pozdějším věku pokračoval ve spolupráci s různými publikacemi a tiskovými agenturami, zejména s portugalskou tiskovou agenturou Portuguese Associated Press.
Kromě své fotoreportérské práce vytvořil Gageiro několik fotoknih, často ve spolupráci s významnými portugalskými spisovateli. Pracoval na Gente (1971), s José Cardoso Piresem (jehož úvod poskytuje jedno z prvních a nejostřejších hodnocení Gageirovy práce), na Lisboa Operária (1994), s Davidem Mourão-Ferreira a na Olhares (1999) s Antóniem Lobo Antunesem. Jeho kniha Lisboa no Cais da Memória (2003) reprodukuje některé klíčové obrazy z těchto děl a lze ji považovat za antologii jeho tvorby o Lisabonu.
Gageiro se dočkal celosvětové publicity své práce, když fotografoval události související s masakrem v Mnichově, ke kterému došlo na olympijských hrách v roce 1972. Byl také jedním z hlavních fotografů událostí kolem Karafiátové revoluce v roce 1974, spolu s Alfredem Cunhou, například na snímku pořízeném v ústředí PIDE (portugalské tajné policie), kde zachytil mladého vojáka, jak sundává portrét bývalého diktátora Salazara. Gageiro byl také oficiálním fotografem během prezidentství Ramalha Eanese.Eduardo Gageiro, Rapaz de Sacavém, Fotógrafo do Mundo, Câmara Municipal de Loures
Cestování a ceny Gageiro fotografoval po celém světě, včetně Kuby, kde mu vláda Fidela Castra dovolila pracovat s malými omezeními, a Východního Timoru, kam cestoval, aby dokumentoval život v období bezprostředně po získání nezávislosti.
Svou první fotografickou cenu získal v roce 1955. Poté získal více než 300 cen po celém světě. V roce 2005 získal první cenu na 11. mezinárodní fotografické výstavě v Číně, největší fotografické soutěži na světě.
Vliv Gageirova práce je podobná tvorbě poválečných francouzských fotografů Henriho Cartier-Bressona, Roberta Doisneaua a Willyho Ronise. V jeho rozsáhlé tvorbě se opakují peripetie každodenního života v celé jeho monotónnosti a historické souvislosti. To neznamená, že Gageirovy snímky jsou pouze přesnými momentkami, rozhodující okamžik, který se snaží zachytit, je často jemně komponován a jemně vyvážen. Věrný této tradici pracoval Gageiro výhradně v černobílém provedení.
Jorge Pedro Sousa ve své diplomové práci o dějinách fotožurnalistiky v Portugalsku charakterizoval Gageirovu fotografickou praxi stejnou „esteticko-kompoziční kvalitou, lidskou hodnotou a dramatickou formou“, kterou lze nalézt i u Williama Eugena Smitha a Henriho Cartier-Bressona.A history of Photography
Fotobibliografie Podle zdroje:Eduardo Gageiro Bibliography
Gente (1971), text: José Cardoso Pires Mulher (1978), text: Maria Velho da Costa O Sol, o Muro, o Mar (1984), text: Sophia de Mello Breyner Andresen China: a contra revolução tranquila (1985), Cáceres Monteiro Mulher (1988), text: Maria Judite de Carvalho Estas Crianças Aqui (1988), text: Maria Rosa Colaço Alentejo: Relógio de Sol (1988), text: Miguela Torgy Lisboa Operária (1994), text: Davida Mourão-Ferreira Revelações (1996), text: Mário Soares a Nuno Brederode Santos Évora: Património da Humanidade (1997), text: José Saramago Fotos de Abril (1999), s texty od 25 autorů Olhares (1999), text: António Lobo Antunes Timor - No Amanhecer da Esperança (2000), text: 6 autorů A Fábrica e Sacavém (2003), text: od tří autorů Lisboa no Cais da Memória (2003), text: Jorge Sampaio a António Valdemar Fé - Olhares Sobre o Sagrado (2004), text: José Mattoso Silêncios (2008), text: Lídie Jorge Lisboa Amarga e Doce (2012), text: António Costa a Baptista-Bastos Lisabon, Tejo a Tudo (2012) Liberdade (2013) Tudo Isto É Fado (2014)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Životopis Eduarda Gageira (v portugalštině)
Kategorie:Portugalští fotografové Kategorie:Fotožurnalisté Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Úmrtí v roce 2025 Kategorie:Muži