Protesty v Srbsku vypukly v listopadu 2024 v Novém Sadu poté, co se zde zřítil přístřešek vlakového nádraží, kvůli čemuž zahynulo 16 lidí a jeden člověk byl těžce zraněn. Do března 2025 se protesty rozšířily do 400 měst a obcí po celém Srbsku a stále pokračují. Protesty vedené univerzitními studenty požadují, aby vláda vyvodila odpovědnost za neštěstí. Usilují také o to, aby se konaly předčasné volby, které by mohly přinést konec vlády prezidenta Aleksandara Vučiče.
Opoziční skupiny a studenti, kteří shromáždění organizují, obvinili prezidenta Vučiče a jeho spojence z „vazeb na organizovaný zločin, užívání násilí proti politickým rivalům a potlačování svobody médií“. Vučić a další srbští představitelé nařčení odmítají.
Kromě každodenních protestů bylo zorganizováno několik rozsáhlých studentských protestů v univerzitních centrech měst Novi Sad, Kragujevac, Niš a Bělehrad. Proběhly další protestní akce, včetně pěších protestů, protestního cyklistického závodu z Bělehradu do Štrasburku a blokády srbského rozhlasu a televize, která vážně narušila jejich program.
Studenty vedené protesty nabraly na intenzitě poté, co policie 28. června 2025 zadržela několik účastníků protivládního shromáždění v Bělehradě, kterého se zúčastnilo asi 140 tisíc lidí. Prezident Aleksandar Vučić oznámil, že bezpečnostní složky zadrží ještě „mnohem více lidí“. Demonstranti od té doby požadují propuštění zadržených.
V Bělehradu vyrostly na řadě míst barikády. Protesty probíhají v dalších 20 srbských městech.
Pozadí Dne 1. listopadu 2024 se zřítil přístřešek železniční stanice Novi Sad, při čemž zahynulo 14 lidí a tři byli zraněni; jeden ze zraněných zemřel 17. listopadu a další 21. března 2025. Zřícení vyvolalo v Srbsku rozsáhlé znepokojení veřejnosti, přičemž mnozí zpochybňovali dohled nad údržbou veřejné infrastruktury. Úřady zahájily vyšetřování příčin incidentu, ale frustrace veřejnosti rostla kvůli absenci vyvození odpovědnosti v reakci na incident. Budova stanice byla postavena v roce 1964 a od roku 2021 do poloviny roku 2024 byla renovována s podporou čínské iniciativy Nová Hedvábná stezka. Oficiální příčina zřícení je stále předmětem vyšetřování, přičemž za viníka je považována korupce ve vládě a neprůhledné jednání s čínskými dodavateli.
Průběh protestů náhled|upright|Červený otisk ruky, symbol používaný protestujícími.
Počátek Po zřícení konstrukce nádraží v Novém Sadu vypukly v listopadu 2024 v Srbsku protesty požadující transparentní vyšetření a kritizující vládní nedbalost. Demonstrace, mířené i proti vládě prezidenta Vučiće, doprovázela rezignace ministra dopravy Gorana Vesiće po vyvrácení jeho tvrzení o neprovedené rekonstrukci. Akce, provázené vandalismem na radnici a zásahem policie, eskalovaly napětí v zemi.https://www.reuters.com/world/europe/serbian-protesters-clash-with-police-over-train-station-disaster-2024-11-05/ Krátce poté rezignoval také ministr obchodu a výstavby Tomislav Momirović.
Blokáda univerzit Následné protesty v Srbsku zesílily koncem listopadu, kdy po napadení studentů organizovanou skupinou (dle obvinění studentů navázanou na vládní Srbskou pokrokovou stranu) začala blokáda několika vysokých škol v Novém Sadu a Bělehradě. Demonstrace dosáhly v Novém Sadu rekordní účasti a byly doprovázeny pravidelnými patnáctiminutovými blokádami dopravy v čase neštěstí, přičemž napětí prohloubil únik nahrávky funkcionáře vládní strany Damira Zobenici vyzývající k útokům na demonstranty a kontroverzní výroky politiků.
V prosinci 2024 protesty eskalovaly rozsáhlými blokádami, které vedly k úplnému přerušení výuky na více než padesáti univerzitních i středoškolských kampusech v Bělehradě, Novém Sadu a Niši. K odporu se jednodenní stávkou připojila také srbská advokátní komora kvůli vládním zásahům do justice, přičemž napětí v zemi dál zvýšil incident v centru Bělehradu, kde automobil najel do demonstrujících členů Bělehradské filharmonie. Studenti následně protestovali před sídlem veřejnoprávní televize RTS proti vládní propagandě, což přimělo prezidenta Aleksandara Vučiće k bezprecedentním ústupkům v podobě propuštění zadržených protestujících a slibu zveřejnění vyšetřovacích dokumentů, ačkoliv požadavky na svou vlastní rezignaci odmítl.
Pokračování protestů V reakci na policejní brutalitu a útoky údajně najatých chuligánů zorganizovali opoziční lídři, studenti a zemědělci 22. prosince na bělehradském náměstí Slavija masový protest s účastí odhadovanou až na sto tisíc lidí, což z něj učinilo největší shromáždění v zaznamenané historii Srbska. Prezident Aleksandar Vučić následně vyvolal vlnu posměchu a internetových memů svým kontroverzním výrokem o možnosti nasazení speciálních jednotek Kobra, které by protestující studenty bleskově rozehnaly. Souběžně s tím narůstal tlak na justici doručením tisíce výzev generální prokurátorce, zatímco tajná služba BIA vyvíjela neoficiální nátlak na rodiny organizátorů a vládní strana se pokoušela regionální demonstrace mařit například záměrným vypínáním pouličního osvětlení.
Koncem prosince 2024 napětí v Srbsku dále eskalovalo po incidentu v Ivanjici, kde řidič najel vysokou rychlostí do davu a následně byl před demonstranty ochráněn policisty v civilu, přičemž protesty veřejně podpořily i dvě stovky zaměstnanců televize RTS.
Vučić a vznik koalice loajalistů Prezident Vučić vyvolal mezinárodní kontroverzi, když nepodloženě obvinil skupinu chorvatských studentů ze spolupráce s chorvatskou tajnou službou a následně oznámil vznik údajné loajalistické frakce uvnitř vládní strany, jejíž členové měli složit tajnou přísahu krve. Na přelomu roku a v prvních dnech ledna pak v Bělehradě a Novém Sadu proběhly rozsáhlé tiché novoroční protesty, jejichž patnáctiminutová délka byla symbolicky prodloužena na památku dalších nedávných obětí tragédií v regionu.
Protesty v roce 2025 V lednu 2025 pokračovala celonárodní vlna protestů blokádami silnic a shromážděními před vládními i soudními institucemi v Bělehradě, Novém Sadu, Niši a dalších městech. Do hnutí se masově zapojili studenti a středoškoláci, kteří čelili výhrůžkám a fyzickým útokům neznámých osob na akademické půdě, což vyvrcholilo vážným incidentem v Bělehradě, kde řidič najel do davu a vezl studentku na střeše auta. Solidaritu s protestujícími vyjádřily největší učitelské odbory a zaměstnanci státní energetické společnosti vyhlášením stávek, zatímco napětí v regionech dál eskalovali provládní starostové zastrašováním odborářů či zveřejňováním jmen demonstrantů a policie musela zasahovat při pokusu opozice o obsazení novosadské radnice.
Během masivního protestu před budovou televize RTS v Bělehradě ze 17. ledna 2025 formulovali demonstrující studenti a občané čtyři hlavní požadavky, které zahrnovaly zveřejnění kompletní dokumentace k rekonstrukci novosadského nádraží, stažení obvinění proti zatčeným účastníkům předchozích demonstrací, trestní stíhání všech útočníků na akademiky i občany a navýšení rozpočtu pro vysoké školy o dvacet procent. Shromáždění, které podpořili i samotní zaměstnanci televize z balkonu budovy, doprovázela parodická procesí reagující na vládní rétoriku. Solidaritu s hnutím následně vyjádřila Srbská advokátní komora vyhlášením sedmidenní generální stávky, což vedlo k dalšímu vyostření vztahů s prezidentem Vučićem, zatímco učitelé v regionech stupňovali tlak na akademické i politické představitele a v Novém Sadu byly oznámeny plány na únorovou totální blokádu mostů.
V druhé polovině ledna výrazně zesílil odpor v sektoru školství, kdy desítky tisíc učitelů, studentů a občanů demonstrovaly v Čačaku, Bělehradě a dalších městech, což vyústilo ve stávku přibližně 35 procent srbských základních a středních škol. Protestující čelili zastrašování ze strany maskovaných útočníků napojených na vládní stranu, jako tomu bylo při pokusu o vniknutí do školy v Surčinu, zatímco školní inspektoři v Zrenjaninu odmítli plnit vládní příkazy ke kontrolám stávkujících institucí a na jiných místech je vyhnali sami rodiče. Vládní tábor reagoval kampaní obviňující demonstranty z organizování takzvané barevné revoluce, provázenou vyvěšováním vulgárních transparentů na dálnicích a jejich sdílením provládními politiky. Napětí vyvrcholilo také mezinárodním incidentem v Bělehradě, kde policie v civilu zadržela a následně vyhostila pět chorvatských studentek účastnících se mezinárodní konference, což vyvolalo ostrou diplomatickou reakci Chorvatska.
Generální stávka z ledna 2025 náhled|Pochod v Bělehradu během generální stávky (24. ledna 2025) Vyvrcholením protestního hnutí se stala generální stávka vyhlášená na 24. ledna, které předcházela vlna solidarity stovek technologických i obchodních firem, symbolické patnáctiminutové odstavování e-shopů a rezignace dvou vládních poslanců, přičemž studenty otevřeně podpořilo také sedmnáct soudců. V samotný den stávky ochromily masové demonstrace řadu srbských měst včetně Bělehradu, Nového Sadu, Niše či Kragujevace, kde se k protestujícím masově připojovali právníci, zdravotníci a také horníci z dolů Kolubara. V hlavním městě demonstranti symbolicky propojili oba břehy řeky pochodem přes Brankův most a v Novém Sadu opoziční síly krátce zablokovaly dálnici motorovými vozidly, zatímco zaměstnanci sociálních a zdravotnických zařízení vyjadřovali pochodujícím davům přímou podporu odchodem z pracovišť.
Během pokračujících protestů v Novém Bělehradě najel automobil do davu a vážně zranil dva studenty, což vedlo k demolici vozidla demonstranty a zatčení řidičky, přičemž ministerstvo školství reagovalo na neutichající odpor výzvou ke krácení platů stávkujících učitelů. Solidaritu se zraněnými a protestujícími studenty následně projevily stovky motorkářů, kteří doručili zásoby jídla na blokované fakulty, a také zemědělci, kteří i přes odpor četnictva u Rumenky prorazili s traktory do Nového Sadu a Bělehradu, aby vytvořili ochranné štíty kolem akademických areálů. Vyvrcholením této fáze odporu se stala úspěšná čtyřiadvacetihodinová blokáda klíčové bělehradské křižovatky Autokomanda za účasti desítek tisíc lidí, kterou podpořila vlna občanských protestů v dalších srbských městech a solidární prohlášení stavebních inženýrů žádajících personální změny na ministerstvu výstavby.
Rezignace Vučeviće a Đuriće Násilný útok na studenty v Novém Sadu 28. ledna 2025 vedl k okamžité rezignaci premiéra Miloše Vučeviće a starosty Milana Đuriće, poté co bylo potvrzeno, že útočníci vyšli z kanceláří vládní strany SNS. Incident vyvolal rozsáhlé solidární pochody po celém Srbsku, nové blokády silnic zemědělci a vedl k oznámení prezidentských milostí pro stíhané účastníky protestů a k avizované rekonstrukci vlády.
Koncem ledna a začátkem února hnutí vyvrcholilo pochodem stovek bělehradských studentů, kteří pěšky dorazili do Nového Sadu, kde společně s desítkami tisíc občanů, motorkářů a zemědělců zablokovali na výročí tří měsíců od tragédie všechny tři tamní mosty přes Dunaj. Protesty, které se solidárně šířily blokádami mostů a silnic do dalších srbských měst, podpořily i desítky soudců v Niši a nově vyhlášená třicetidenní stávka srbské advokátní komory, přičemž napětí dál zvyšovalo odhalení vládních e-mailů o urychlování rekonstrukce nádraží i další incident s najetím auta do stávkujících zdravotníků v Bělehradě. Mezinárodní rozměr událostem dodala Evropská komise, která od srbské prokuratury oficiálně zažádala o informace ohledně nárůstu násilných útoků proti demonstrujícím studentům.
Začátek vyšetřování a plnění požadavků protestujících Začátkem února 2025 byla zahájena vyšetřování korupce v souvislosti s rekonstrukcí nádraží v Novém Sadu, doprovázená vlnou protestů různých skupin obyvatel napříč Srbskem. Bývalý ministr Goran Vesić odmítl odpovědnost a uvedl, že nádraží fungovalo bez kolaudačního povolení, zatímco se objevily spekulace o jeho útěku do Itálie.