Džabla (, anglický přepis Jableh, také psáno Jebleh, Jabala, Jablah, Gabala nebo Gibellum) je město v západní Sýrii. V roce 2012 zde žilo obyvatel. Leží na pobřeží Středozemního moře asi 25 km severně od Baníjásu a 25 km jižně od Latákie. V dobách Byzantské říše bylo arcidiecézí a dodnes je titulární diecézí. Nachází se zde hrobka významného súfího Ibráhíma ibn Adhama a také mešita nesoucí jeho jméno.
Dějiny vlevo|náhled|Římské divadlo Místo, kde se dnes město nachází, bylo osídleno již nejméně ve 2. tisíciletí před naším letopočtem. Město bylo součástí ugaritské říše a v archivech města je kolem roku zmiňováno jako „Gbʿly“. Ve starověku byla Džabla (tehdy známá jako Gabala) důležitým helénistickým a později římským městem. Jedním z hlavních pozůstatků z tohoto období je divadlo, které pojalo přibližně 7 000 diváků. Při pobřeží byly nalezeny ještě starší zbytky fénického osídlení z doby železné.
Oblast Džably byla začleněna do Islámské říše dobytím Sýrie v letech 637–642. Přibližně mezi lety 969 a 1081 se však velká část regionu vrátila pod kontrolu Byzantské říše, dokud nebyl dobyt arabským kmenem Banú Ammár.Wiet, S. 448 Na počátku jedenáctého století se v oblasti začali šířit Alavité.Winter (2016), S. 27–31, 45
Ve středověku byla Džabla, tehdy nazývaná Gibellum, dobyta Tankredem a Janovany 23. července 1109, aby se stala součástí Antiochijského knížectví, jednoho z křižáckých států. V roce 1126 se města Latákie a Džabla stala věnem princezny Alice, dcery jeruzalémského krále Balduina II. Město bylo dobyto Saladinem v roce 1189 v době třetí křížové výpravy. Jedním ze známých obyvatel města byl Hugo z Gabaly, místní biskup, který informoval papeže Evžena III. o pádu Edessy a byl prvním člověkem, který mluvil o knězi Janovi. Necelý kilometr od centra města leží archeologická lokalita Tell Tuejní, pravděpodobně starověká Gibala. Toto město bylo osídleno od třetího tisíciletí př. n. l. až do achaimenovské doby.
Během mamlúcké doby se ve městě stále nacházela „ajjúbovská“ mešita, kterou pravděpodobně založili členové Saladinova doprovodu nebo jeho armády. V roce 1318 povstání alavitů z okolní vysočiny vyústilo k útoku na Džablu, než se mamlúckým posilám vyslaným z Tripolisu podařilo nad městem znovu získat kontrolu. Slavný marocký cestovatel Ibn Battúta navštívil Džablu v roce 1326.Winter (2016), S. 61–67
V osmanském období (1516–1918) byla Džabla součástí provincie Tripolis, v rámci níž v letech 1547–1548 a dále v 17. století tvořila samostatný sandžak.Winter (2016), S. 88 Okres (nahiye) Džabla zahrnoval kromě samotného města přibližně 80 vesnic, z nichž většinu obývali alavité.Winter (2016), S. 95–107 Město Džabla získalo zvláštní význam s osmanským dobytím Kypru v roce 1570, který leží pouhých 120 km od městského pobřeží pobřeží. Guvernér a kádí (soudce) Džably byli v následujících desetiletích pověřeni chránit oblast před středomořskými piráty a vzbouřenými alavity.Winter (2016), S. 111–118 Město a sandžak ztrácely na významu s tím, jak v osmnáctém století rostl význam Latákie. Na konci devatenáctého století byl sandžak Džabla rozdělen do dvaceti nových okresů.
Dne 23. května 2016 se Islámský stát přihlásil k odpovědnosti za čtyři sebevražedné bombové útoky v Džable, která zůstala od začátku syrské občanské války v roce 2011 z velké části nedotčena. Bomby, údajně zaměřené na shromáždění alavitů, zabily přes sto lidí.
V únoru 2023 zasáhlo Turecko a západní Sýrii zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy škály, které způsobilo rozsáhlé škody a množství obětí. V Džable zemřelo nejméně 283 lidí, 173 jich bylo zraněno a 19 budov se zřítilo.
Dne 8. prosince 2024 město dobyla syrská opozice.
Slavní rodáci
Adonis, syrský průkopník moderní arabské poezie Hugo z Gabaly, biskup Džably z 12. století Izz ad-Dín al-Kassám, islámský duchovní a mudžáhid, vůdce odboje proti britské a francouzské mandátní vládě v Levantě, organizátor útoků proti Židům v Mandátní Palestině
Klima Pro Džablu je typické středomořské klima s horkými léty (Köppenova klasifikace podnebí – Csa).
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Města v Sýrii