Lineární vysílání je forma televizního nebo rozhlasového vysílání, kdy se pořady vysílají jeden za druhým podle předem přepraveného programu, přičemž pořady bývají od sebe oddělené znělkami, reklamami, upoutávkami apod. Jde o tradiční způsob vysílání, který dlouhou dobu poskytoval jedinou možnost poslechu nebo sledování rozhlasových nebo televizních pořadů. Určité vybočení z lineárního vysílání přineslo rozšíření magnetofonů a videorekordérů, ale mnohem větší volnost volby poskytují až streamovací služby, které se rozšiřují po roce 2000.
Základní charakteristiky Základní charakteristiky lineárního vysílání:
Pevně daný program: Vysílání se řídí předem připraveným programem, který divák nemůže ovlivnit. Jednosměrná komunikace: Informace proudí od vysílatele k divákovi, bez možnosti zpětné vazby nebo interakce. Sekvenční vysílání: Pořady jsou vysílány v daném pořadí a čase, jeden za druhým. Omezené možnosti přehrávání: Divák nemůže pořady přetáčet, pozastavovat nebo sledovat zpětně. Tradiční forma vysílání: Je to forma vysílání, která byla historicky dominantní a stále je široce používaná.
Nelineární vysílání
Opakem lineárního vysílání je vysílání nelineární (Non-linear Broadcast), kde si divák či posluchač vybírá, co bude sledovat (poslouchat). Příkladem nelineárního vysílání jsou videotéky, podcasting, TiVo, apod. Nelineární vysílání nabízí:
Možnost výběru obsahu: Divák si může vybrat, co a kdy bude sledovat (např. VOD služby, podcasty). Interakce s obsahem: Divák může ovládat přehrávání (přetáčet, pozastavovat, opakovat). Individuální volba: Divák má větší kontrolu nad svým zážitkem ze sledování.
I přes rostoucí popularitu nelineárních forem vysílání zůstává lineární televize důležitou formou zábavy a zpravodajství pro mnoho lidí. Běžné lineární vysílání může koexistovat se streamovacími službami.
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Kategorie:Televize Kategorie:Rozhlas