Maximilian Daublebsky von Eichhain ( Maximilian Lothar Maria Daublebsky Edler von Eichhain) (17. ledna 1865 Vídeň – 28. srpna 1939 Wildenegg, dnes Belnek, Slovinsko) byl rakousko-uherský admirál, nemanželský syn dlouholetého velitele c. k. námořnictvo barona Sternecka. Jako absolvent námořní akademie vstoupil do služby u námořnictva v roce 1883, vystřídal nižší důstojnické pozice na různých lodích, nadále se vzdělával v technických oborech a absolvoval několik zaoceánských cest. Za první světové války se jako velitel bitevní lodi SMS Zrínyi podílel na operacích námořnictva na Jadranu (1913–1917). V roce 1917 byl jmenován velitelem námořní divize a povýšen na kontradmirála. V roce 1918 byl penzionován v hodnosti viceadmirála a těsně před zánikem monarchie získal šlechtický titul.
Životopis náhled|vlevo|Korvetní kapitán Maximilian Daublebsky (1908) Narodil se jako nemanželský, ale později legitimovaný syn dlouholetého vrchního velitele námořnictva Maximiliana Daublebskyho von Sterneck (1829–1897). Matkou byla Amálie, rozená baronka Matz von Spiegelfeld (1831–1910), vdova po c. k. válečném komisaři Gustavu Pabstovi. Maximilian studoval na gymnáziu v Badenu a v letech 1879–1883 na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1883 a další průpravu získal na cvičné lodi SMS Novara (1885–1886). V letech 1887–1888 absolvoval cestu do západní Afriky a jižní Ameriky na dělovém člunu SMS AlbatrosRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 112 dostupné online Plavba vedla ze Středomoří podél břehů západní Afriky se zastávkami v Rabatu a Mogadoru, po přeplutí Atlantiku loď kotvila v Rio de Janeiru, Buenos Aires nebo Montevideu. Na zpáteční cestě člun kotvil opět v Africe (Sierra Leone, Banjul) a přes Gibraltar se vrátil do Puly.Cesta dělového člunu Albatros 1887–1888 na webu kriegsmarine.hu dostupné online Daublebsky v roce 1888 získal hodnost praporčíkaKais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; [library.hungaricana.hu/hu/view/MilitarAlmanachSchematismus_1889/?pg=1006&layout=s dostupné online], absolvoval kurz pro obsluhu torpéd a sloužil na cvičné lodi SMS Alpha. Sloužil také u arzenálu v Pule a v letech 1892–1893 byl přidělen k námořní základně Castelnuovo (dnes Herceg Novi v Černé Hoře).Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 131 dostupné online
Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1894Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1895; Vídeň, 1895; s. 1097 dostupné online, poručík I. třídy 1898)Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1899; Vídeň, 1898; s. 1140 dostupné online, několik let byl instruktorem na cvičné lodi SMS Novara (1893–1895), jako dělostřelecký důstojník sloužil také na dalších lodích. V letech 1895–1897 byl zaměstnán u Námořního technického výboru a během řecko-turecké války se v rámci mezinárodních operací zúčastnil blokády Kréty jako velitel dělového člunu SMS Elster.Přehled velení c. k. námořnictva v řecko-turecké válce 1897 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online V letech 1898–1899 byl vedoucím fotografického ateliéru u Námořního technického výboru a poté absolvoval cestu na Dálný východ na křižníku SMS Kaiserin ElisabethRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1899; Vídeň, 1899; s. 155 dostupné online v rámci rakousko-uherského kontingentu během boxerského povstání v Číně (1899–1900).SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politiké zájmy Rakousko-Uherska na Dálném Východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 102–103 ISBN 978-80-86781-23-5 Plavba začala v lednu 1899 v Pule, přes Suezský průplav se zastávkami v Port Said a Adenu vedla do Indického oceánu. Poté loď krátce kotvila v několika čínských přístavech a navštívila také Japonsko (Jokohama, Nagasaki).Průběh cesty křižníku SMS Kaiserin Elisabeth v letech 1899–1900 na webu kriegsmarine.hu dostupné online
náhled|vlevo|Bitevní loď SMS Zrínyi, vlajková loď Maximiliana Daublebskyho 1913–1917 Po návratu z východní Asie byl velitelem menších plavidel typu torpédových člunů a na cvičných lodích SMS Gamma a SMS Saida se věnoval také přípravě námořních kadetů.Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň; s. 55 dostupné online V letech 1905–1906 působil u Námořního technického výboru a následně byl prvním důstojníkem na křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia a bitevní lodi SMS Árpád (1906–1907).Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1907; s. 181 dostupné online K datu 1. května 1907 byl povýšen na korvetního kapitánaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1908; Vídeň, 1907; s. 1274 dostupné online a poté velel torpédoborcům SMS Scharfschütze a SMS Turul. V roce 1909 byl velitelem cvičné lodi SMS Lussin a vyřazené lodi SMS Kaiser Max, která sloužila jako staniční plavidlo v albánském Tivatu (1909–1910).Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1910; Vídeň, 1910; s. 200 dostupné online
K datu 1. listopadu 1909 byl povýšen na fregatního kapitánaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1910; Vídeň, 1909; s. 1349 dostupné online a v letech 1910–1911 velel cvičné lodi SMS Alpha. V létě 1911 byl velitelem křižníku SMS Panther, který sloužil jako staniční loď v TerstuRang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 199 dostupné online a poté byl v letech 1911–1912 velitelem bitevní lodi SMS Sankt Georg.Přehled velitelů bitevní lodi SMS Sankt Georg dostupné online V hodnosti kapitána řadové lodi (1. května 1912)Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1912; s. 1456 dostupné online byl zástupcem velitele arzenálu v Pule (1912), kde pak do roku 1913 zastával funkci velitele námořní pěchoty.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 154 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1912; s. 343 dostupné online
náhled|vlevo|Hrob Maximiliana Daublebskyho na hřbitově St Leonhard ve Štýrském Hradci Od srpna 1913 byl v rámci II. eskadry velitelem bitevní lodi SMS Zrínyi.Přehled velitelů válečných lodí c. k. námořnictva za první světové války dostupné online S touto lodí s posádkou téměř 900 mužů také vstoupil do první světové války a v roce 1915 v rámci bombardování Ancony vedl ostřelování italského přístavu Senigallia. Na jaře a v létě 1916 vedl obranu Puly proti spojeneckým náletům.Maximilian Daublebsky von Eichhain na webu novanobilitas.eu dostupné online Po spojenecké blokádě Otrantského průlivu na jaře 1917 byla lodi SMS Zrínyi znemožněna další aktivita v Jaderském moři. Daublebsky byl v březnu 1917 s dočasnou hodností komodora pověřen velením V. námořní divize složené ze starších lodí Třída Monarch (SMS Monarch, SMS Wien, SMS Budapest).Maximilian Daublebsky na webu gkmilitaria.at dostupné online K datu 1. května 1917 byl povýšen do hodnosti kontradmirála.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1917; Vídeň, 1917; s. 13 dostupné online O rok později v březnu 1918 byl bez bližšího zařazení přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a ke dni 1. srpna 1918 byl odeslán do penze.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 33 dostupné online Při té příležitosti obdržel hodnost viceadmirála.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 213 dostupné online
Po odchodu do výslužby žil v soukromí na zámku Belnek ( Wildenegg) v Kraňsku (dnes Slovinsko), který patřil rodině jeho manželky. Zde také zemřel 28. srpna 1939 ve věku 74 let, pochován byl na hřbitově St Leonhard ve Štýrském Hradci.Hrob Maximiliana Daublebskyho von Eichhain na webu findagrave.com dostupné online Za druhé světové války byl zámek Belnek vypálen partyzány. Dalším sídlem rodiny byl dům označovaný jako Villa Eichhain ve Štýrském Hradci (ulice Körblergasse 100).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 296 dostupné online
Rodina Jako nemanželský potomek svých rodičů byl legitimován v roce 1879 v době, kdy jeho otec byl vrchním velitelem námořnictva, opatrovníkem byl ustanoven c. k. dvorní advokát baron Josef von Seiller. V roce 1904 se oženil s Elisabeth von Minutillo (1881–1966), dcerou admirála Franze Minutilla (1840–1916).VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 332 (heslo Minutillo) ISBN 978-80-905324-3-4Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 533 dostupné online Z manželství se narodily čtyři děti. Nejstarší syn Béla (1906–1989) byl inženýrem a stavebním radou ve Štýrském Hradci, kde také žila dcera Marie Elisabeth (1907–1995). Jako poslední se narodili synové-dvojčata Franz Josef (1909–1997) a Karl Olivier (1909–2001). Franz Josef byl nejprve důstojníkem rakouské armády a za druhé světové války nadporučíkem německého válečného námořnictva, Karl byl taktéž důstojníkem Kriegsmarine a v roce 1943 získal hodnost korvetního kapitána.Karl Daublebsky von Eichhain na webu tracesofwar dostupné onlineVAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2007; Praha, 2005; s. 73–74 (heslo Daublebsky von Eichhain) ISBN 978-80-859-5535-4
Tituly a ocenění náhled|vpravo|Erb Maximiliana Daublebskyho udělený při povýšení do šlechtického stavu (1918) Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Pula, 1903; s. 523 dostupné online Po odchodu do výslužby požádal o povýšení do šlechtického stavu a císař Karel I. mu v tom vyhověl. Těsně před rozpadem monarchie získal šlechtický titul s predikátem Edler von Eichhain (16. října 1918).ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 38 ISSN 0036-5246 Při nobilitaci obdržel erb zcela odlišný od původního erbu rodu Daublebských ze Sternecku. Jako znak obdržel modrý štít s dubem na zeleném trojvrší. Dub byl rozvětven do tří větví a nad každou z nich se nacházela stříbrná hvězda.Erb Maximiliana Daublebskyho von Eichhain na webu rodinny-erb.cz dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1910) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1916) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1917) 60x60pixelů Karlův vojenský kříž (1917) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1918)
Zahraničí 60x60pixelů Řád Dannebrog III. třídy (1891, Dánsko) alt=|60x60pixelů Řád sv. Alexandra V. třídy (1897, Bulharsko) 60x60pixelů Řád Medžidie III. třídy (1901, Osmanská říše)
Odkazy
Reference
Literatura JELÍNEK, Milan: Válka na Jadranu 1914–1918; Praha, 2019; 576 s. ISBN 978-80-7497-273-7 SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 75–80 (heslo Maximilian Daublebsky von Eichhain) ISBN 3-7648-2520-0
Externí odkazy
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Karlova vojenského kříže Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu Dannebrog Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Narození 17. ledna Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 28. srpna