Gruzínská legie (, ,) byla jednotka v rámci Wehrmachtu během druhé světové války v letech 1941 až 1945 složená z gruzínských válečných zajatců a emigrantů z předsovětské Gruzie. V průběhu války byly části legie zařazeny pod Zbraně SS.
Vznik jednotky Německá armáda plánovala v rámci operací proti SSSR vstoupit na území sovětské Gruzie. Pro podporu postupu německých vojsk byla 30. prosince 1941 zformována jednotka z etnických Gruzínců jako takzvaná Gruzínská legie. Byla zformována v polské obci Kruszyna, kde vojáci také obdrželi německé armádní stejnokroje, výzbroj a výstroj. Následně byla divize přemístěna do litevského města Marijampole. Organizačně podléhala Velitelství východních legií (). Velitelem legie byl Šalva Maglakelidze.
Politické cíle jednotky Politickým cílem této jednotky byla nezávislost Gruzie na Sovětském svazu, kterou Německo slíbilo, garantovalo a dokonce mělo být její území rozšířeno na úkor Ruska. Jedním z důvodů tohoto odlišného přístupu Němců bylo to, že na ministerstvu pro okupovaná východní území jako poradci Alfréda Rosenberga působili představitelé gruzínské emigrace Alexandr Nikuradze () a Michail Achmeteli (). Politické vedení jednotky měl na starosti Gruzínský národní výbor utvořený v Římě již v roce 1933, který vykonával funkce vlády v exilu. Nacionalisté ve výboru věřili, že Gruzie se stala v roce 1921 součástí SSSR v důsledku agrese sovětských vojsk a Turecka. Příznivý postoj gruzínských emigrantů k Německu byl také dán vzpomínkami na německé vojáky a důstojníky, kteří na konci první světové války doslova zachránili Gruzii před tureckou okupací.
Formování Gruzínská jednotka působila pod velením knížete Michaila Culukidzeho, plukovníka Solomona Nikoly Zaldastaniho a dalších důstojníků, kteří dříve sloužili Gruzínské demokratické republice. Legie se skládala z praporů, každý o síle z 800–1000 vojáků a důstojníků, včetně německého personálu. Prapory nesly jména významných gruzínských historických osobností. Celkem bylo na území Polska zformováno 8 gruzínských praporů (795–799, 822–824) a na Ukrajině byly vytvořeny čtyři prapory.
Nábor do legie byl prováděn následujícími způsoby:
Z řad zajatců gruzínské národnosti v zajateckých táborech. Z řad proněmecky orientovaných gruzínských emigrantů a jejich dětí. Z řad přeběhlíků gruzínské národnosti. Celkový odhadovaý počet vojáků, kteří prošli legií je 30 000 osob. Pro porovnání v Rudé armádě sloužilo zhruba 500 000 Gruzínců. Kromě toho určitý, byť nevýznamný, počet Gruzínců sloužil v ROA a různých ukrajinských formacích včetně divize SS Halič. Existovala také gruzínská jednotka SS-Waffengruppe Georgien pod velením standartenführera Michaila-Fridona Zulukidzeho.
Stejnokroj a znaky Legionáři nosili stejnokroje německého vzoru, který se vzhledově jen málo lišil od německých vojáků a dalších dobrovolníků z jiných regionů Evropy. V době formování prvních praporů Gruzínské legie (1942) byla vojákům vydána tmavě zelená německá uniforma. Na konci války dostali gruzínští legionáři světle šedé a světle pískově zbarvené uniformy vyrobené pro Africký sbor polního maršála Rommela, který již byl rozpuštěn.
Nárukavní znak byl vytvořen v podobě heraldického štítu s národními symboly a názvem legie. Legionáři měli také na hrudi výšivku německého orla se svastikou. Příslušníci praporu Bergmann měly insignie německé a na rukávu stejnokroje měli na tmavě modrém poli tři zlaté vlčí hlavy spojené s centrálním zlatým kruhem.
Bojové nasazení Příslušnici legie bojové akce zahájili na jaře 1942. Do boje na frontu byly vyslány dva plně vybavené a vycvičené gruzínské prapory (795. a 796.) s celkovým počtem přes 2 000 vojáků a důstojníků. V roce 1943 dorazila z litevských výcvikových táborů druhá vlna gruzínských legionářů (797., 798., 799. a 822. prapor) a o několik měsíců později (na konci léta 1943) třetí vlna (823. a 824. prapor).
Prapory se účastnili bitvy o Kavkaz, kde se velení Wehrmachtu pokusilo vysadit vojska na území Gruzínské SSR za účasti gruzínských, abchazských a severokavkazských legionářů (zejména ve Svanetii a Abcházii) v naději, že se těmto jednotkám podaří vyprovokovat proněmecké povstání. Výsadkáři byli zničeni nebo zatčeni NKVD nebo Rudou armádou. Dále se gruzínští legionáři zúčastnili Stalingradské bitvy a Kurské bitvy jako součást 198. německé pěší divize. Po zahájení sovětské ofenzívy gruzínští legionáři bránili přístupy k Charkovu.
Zásah Hitlera v lednu 1944 do záležitostí východních legií vedl k tomu, že zbývající gruzínské prapory byly přesunuty hlouběji do okupované Evropy – do Francie a Nizozemska, kde sloužily až do konce války. Část příslušníků legie přesun odmítla a zběhli k litevským národním partyzánům, ale většina se přesunu podřídila. Příslušníci legie se zúčastnili bojů při obraně Atlantického valu, kde padli do amerického zajetí. Následně byli zajatci repatriováni přes město Vladivostok a poté byli uvězněni do tábora číslo 320.
V březnu 1945 Spojenci shazovali letáky na pozice obsazené mimo jiné gruzínskými jednotkami, ve kterých jim slibovali rychlý návrat do SSSR. To gruzínské prapory povzbudilo k zoufalému odporu.
Podle dohod byli všichni sovětští občané nacházející se na území okupovaném Spojenci na konci války vydáni do Sovětskému svazu. Všichni navrátilci prošli filtračními tábory. Ti z kolaborantů, kteří se podíleli na zvěrstvech na území SSSR a Polska, byl popraven nebo poslán do gulagů.
Seznam praporů Gruzínské legie +ČísloNázevNěmecký názevNasazeníInformace795.Šalva MaglakelidzeBataillon 795 Schalwa Maglakelidze1942 v Severní Osetii, 1943 ve Francii.Prapor se skládal z 934 Gruzínců a 41 Němců. 795. prapor byl v říjnu 1942 převelen na frontu do oblasti Nalčiku a přidělen k 23. tankové divizi 3. tankového sboru 1. tankové armády. Prapor nebyl složen výhradně z dobrovolníků, proto Němci měli pochybnosti o jeho spolehlivosti. Prapor trpěl dezercemi, proto byl stažen z frontové linie za účelem reorganizace. Následně se prapor zúčastnil krvavých bitev na osetsko-gruzínských hranicích. Gruzíni odrazili sovětské útoky na vesnice a zabránili jim v zajetí svých lidí nebo ukořistění zbraní. Po porážce u Stalingradu, 31. prosince 1942, prapor opustil své pozice a ustoupil do Rostova na Donu. Následně byli převezeni na Krym a prapor se dostal pod velení velení von Kleista.796.Prapor 796Bataillon 7961942–1943 v Tuapse, Severní KavkazZformován v říjnu 1942 a spolu se 795. praporem byl odeslán na frontu.797.Giorgi Saakadze Bataillon 797 Giorgi Saakadse1943–1944 ve FranciiNa jaře 1943 byl nasazen na východní frontě. Poté převelen do Francie.798.Erekle II.Bataillon 798 König Irakli II. Bagrationi1943–1944 ve Francii.Na jaře 1943 byl nasazen na východní frontě.Poté převelen do Francie.799.David Stavitel Bataillon 799 König David Bagrationi-Agamaschenebli1943–1944 ve Francii.Na jaře 1943 byl nasazen na východní frontě. Vykonával bezpečnostní úkoly na Krymu. Poté převelen do Francie. 822.Královna TamaraBataillon 822 Königin Tamara1943–1944 ve Francii,1945 ostrov Texel (Nizozemsko).V létě 1943 byl nasazen na východní frontě. Následně přesunut do Francie a Nizozemí.Jednotka se 5. dubna 1945 vzbouřila proti německému velení. V roce 1953 Nizozemci na své vlastní náklady postavili na místě vzpoury žulový památník na připomínku povstání.823.Šota RustaveliBataillon 823 Schota Rustaweli1943–1944 ve Francii. Na podzim 1943 byl nasazen na východní frontě. Jednotka střežila ostrov Guernsey.824.Ilja ČavčavadzeBataillon 824 Ilia Tschawtschawadse1944, Lvov, PolskoNa podzim 1943 byl nasazen na východní frontě.
Prapor Bergmann Další jednotkou s účastí Gruzínů a dalších Kavkazanů byl speciální oddíl pro propagandu a diverzní operace Bergmann (, ). Vznikl v Německu v březnu 1942 a jeho prvním velitelem se stal Theodor Oberländer, zpravodajský důstojník a odborník na východní problematiku. Útvar se skládal z pěti rot: 1., 4. a 5. gruzínské, 2. severokavkazská a 3. ázerbájdžánská. Celkem čítal 300 Němců, 900 Kavkazanů a 130 gruzínských emigrantů a byl řízen Abwehrem. Od srpna 1942 působil Bergmann na kavkazské frontě, kde prováděl diverzní akce a agitaci v sovětském týlu u Grozného, Nalčiku, Mozdoku a Miněralnych Vod. Během bojů na Kavkaze byly z přeběhlíků a zajatců vytvořeny celkem čtyři pěší roty – gruzínská, severokavkazská, ázerbájdžánská a smíšená, a čtyři jízdní eskadrony – tři severokavkazské a jedna gruzínská.
Prapor svůj původní úkol neplnil, ale sloužil jako policejní síla v boji proti sovětským partyzánům. Příslušníci praporu byli nasazeni také v operacích na Balkáně.
Protiněmecký odboj v legiích Na začátku října 1942 došlo v 795. praporu legie na Kavkaze k povstání, když se část vojáků pokusila přeběhnout k Rudé armádě. Téměř všichni Gruzíni padli v boji nebo byli následně zastřeleni Němci. Na sovětské pozice se probojovalo 33 mužů.
V celé Evropě, zejména v Itálii a Francii mnoho gruzínských vojáků wehrmachtu dezertovalo a připojilo se k místnímu odboji. Následkem toho byli zatčeni a perzekvováni trestními orgány Třetí říše. Mnoho Gruzínů pod německým velením zachránila pouze přímluva Alexandra Nikuradzeho, Michaila Achmeteliho a dalších gruzínských představitelů, kteří měli vliv v říšských správních orgánech.
Dne 5. dubna 1945 došlo pod vedením kapitána Šalva Loladzeho v Nizozemí k povstání 822. gruzínského praporu legie na ostrově Texel proti německému velení. Následovala dlouhá bitva, často označovaná jako poslední boj v Evropě, která trvala do 20. května 1945. Tato událost je známá jako Gruzínské povstání na Texelu.
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Článek s fotografiemi Gruzínské legie ()
Kategorie:Jednotky zahraničních dobrovolníků nacistického Německa Kategorie:Dějiny Ruska během druhé světové války Kategorie:Dějiny Sovětského svazu během druhé světové války Kategorie:Dějiny ruského vojenství Kategorie:Vojenské jednotky založené roku 1941 Kategorie:Vojenské jednotky zaniklé roku 1945