Jaderná elektrárna Dukovany II je plánovaná jaderná elektrárna v Česku. Bude se nacházet v těsné blízkosti původní jaderné elektrárny Dukovany, konkrétně severozápadně od ní. Bude se skládat ze dvou tlakovodních reaktorů APR1000. Projekt elektrárny byl zahájen v roce 2015 založením společnosti Elektrárna Dukovany II a.s. mateřskou firmou ČEZ a.s. Počítá se se souběžným provozem společně s původní elektrárnou po dobu přibližně 30 let, dokud nebude vyřazena z provozu v roce 2067. Hodnota projektu nové elektrárny překročí 400 miliard korun v cenách z roku 2025.

Historie a technické informace

Počátky Rozšíření elektrárny Dukovany nad rámec čtyř bloků VVER-440 se uvažovalo již v době její výstavby. Tehdy byly vyzdviženy možnosti výstavby reaktorů VVER-1000 jako rozšíření a pozdější náhrada, jelikož se počítalo s životností VVER-440 pouze 30 let, tedy asi do roku 2017. S rozšířením elektrárny o dva další bloky se počítalo zhruba v letech 2011 až 2015 v první rychlejší variantě, nebo 2016 až 2020 v pomalejší. Tyto plány však nebyly nikdy uskutečněny, ani nebyl zahájen investiční záměr, protože se jednalo o dlouhodobé plánování s nejistým výsledkem. Kromě toho již v roce 1988 existovala možnost prodloužit životnost elektrárny Dukovany o 15 let, tedy do roku 2032. Místo toho byly upřednostněny elektrárny Blahutovice a Tetov.

Po roce 1989 Po událostech listopadu 1989 a posléze po rozdělení Československa byly plány původního československého jaderného programu výrazně utlumeny. Ještě v roce 1990 bylo plánováno po dobudování elektrárny Temelín začít v roce 1997 výstavbu elektrárny Blahutovice, v roce 1998 elektrárny Tetov a po dobudování elektrárny Mochovce okolo roku 1995 také začít budovat jadernou elektrárnu Kecerovce. Následovat měla jistá obnova na místech, kde se předpokládalo brzké vyřazení z provozu. Například pro elektrárnu V1 v Jaslovských Bohunicích se předpokládalo několik scénářů; snížit výkon a používat jeden nebo oba reaktory pouze pro dodávky tepla do okolních lokalit a zároveň začít výstavbu elektrárny tehdy označované jako V3, nebo elektrárnu V1 uzavřít a nahradit ji pomocí V3 zcela. Provoz elektrárny V1 se po roce 2000 již nepředpokládal, jelikož by si vyžádal významné investice. Zároveň bylo stále plánováno v dlouhodobém horizontu nahradit bloky EDU dvěma novými bloky VVER-1000.

Na konci roku 1992 byly v Československu ve výstavbě dvě jaderné elektrárny; Mochovce na Slovensku se čtyřmi reaktory VVER-440 a Temelín se dvěma reaktory VVER-1000. Počítalo se s tím, že další dva bloky Temelína budou moci být postaveny po roce 2000, ale prozatím byla jejich stavba zastavena, protože výstavba Temelína a Mochovců byla příliš kapitálově náročná a nepředpokládal se takový nárůst elektřiny kvůli zániku části těžkého průmyslu a spotřeba naopak klesla. Na svou úroveň z roku 1989 se dostala až na konci 90. let, a to především díky restrukturalizaci průmyslu a zvýšení životní úrovně, což vedlo k tomu, že si většina domácností kupovala více spotřebičů. Po zbytek 90. let se rozšíření nebo nahrazení Dukovan neplánovalo, naopak veškeré investice putovaly do prodloužení provozu. Původně se očekávala životnost 30, později 40 let. To znamenalo, že v 90. letech se očekávalo vyřazení z provozu okolo roku 2027. Později byla tato životnost po dlouhou dobu ustálena na 40 nebo 50 letech v závislosti na stavu tlakové nádoby reaktoru, která musí odolávat radiačnímu křehnutí.

Po roce 2000 Dne 10. března 2004 schválením usnesení vlády České republiky byla ustanovena Státní energetická koncepce, z níž jaderný scénář stanovoval, že v roce 2020 bude zahájena výstavba jednoho 600 MW reaktoru v jaderné elektrárně Dukovany a v roce 2025 začne výstavba druhého 600 MW reaktoru. Výkon 1200 MW v součtu však nemohl pokrýt ztrátu cca 2000 MW po vyřazení starých Dukovan z provozu. To bylo argumentováno výstavbou nových bloků v Temelíně a nárůstem výroby elektřiny z plynu. Podle koncepce mělo jít o reaktory AP600.

V roce 2005 byla vydána aktualizace Státní energetické koncepce, ve které byla zmíněna možnost 600 MW reaktory nahradit reaktorem o výkonu 1500 MW, případně dvěma, pokud by nebyly uvolněny limity těžby hnědého uhlí. Není však jisté, zda šlo o plány pro elektrárnu Dukovany nebo Temelín.

V roce 2009 ČEZ zahájil mezinárodní výběrové řízení na výstavbu nových bloků v elektrárně Temelín, které obsahovalo i opci na výstavbu dalších dvou bloků v Dukovanech a jednoho v elektrárně Jaslovské Bohunice na Slovensku společně se společností Javys. Nabídky podali tři zájemci; francouzská Areva (dnes EdF a Framatome), která nabízela reaktor EPR1600, tehdy americko-japonská společnost Westinghouse Electric s reaktorem AP1000 a konsorcium firem Atomstrojexport, Gidropress a Škoda JS, které nabízelo reaktor MIR.1200 coby českou verzi VVER-1200. Areva byla v říjnu 2012 vyřazena, protože nesplnila zákonné požadavky na stavbu bloků.

Výběrové řízení bylo zrušeno v roce 2014 bez výsledku, protože ČEZ odmítl prodávat elektřinu bez státních garancí cen, jelikož tehdejší tržní ceny elektřiny byly hluboko pod hranicí, kdy se vyplatí stavět jadernou elektrárnu. Dalším důvodem patrně byla nízká spotřeba elektrické energie a fakt, že Česko vyváželo více než čtvrtinu instalovaného výkonu. ČEZ argumentoval tím, že nové zdroje budou zapotřebí až po roce 2030.

Tendr z roku 2022 alt=Nová administrativní budova pro Dukovany II|náhled|Nová administrativní budova pro Dukovany II Dne 23. prosince 2015 založila společnost ČEZ dceřinou společnost s názvem Elektrárna Dukovany II (EDU II). se základním kapitálem 969 mil. Kč. Jejím úkolem bylo připravit výstavbu dvou nových bloků v prostorách současné EDU. Nový jaderný zdroj EDU II má dle společnosti ČEZ přispět k plnění klimatických závazků a zajištění energetické bezpečnosti České republiky. K 31. prosinci 2023 měla společnost EDU II 154 zaměstnanců. Společnost Elektrárna Dukovany II, a. s., vynaložila za rok 2023 prostředky na investice do dlouhodobého majetku ve výši 620 mil. Kč. Nové bloky by měly nahradit část současného výkonu elektrárny, u které se uvažovala 60letá životnost. Stát bude v průběhu stavby garantovat stabilitu legislativního a regulatorního prostředí.

Výběrové řízení na nové bloky bylo spuštěno firmou ČEZ dne 17. března 2022. Ministerstvo průmyslu a obchodu udělilo ke spuštění povolení poté, co bezpečnostní složky ukončily bezpečnostní posouzení všech tří uchazečů (jihokorejská KHNP, francouzská EDF a americký Westinghouse).ČEZ SPUSTIL VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA STAVBU NOVÉHO JADERNÉHO ZDROJE V DUKOVANECH - 17. 3. 2022 V lednu 2024 byl Westinghouse z tendru vyloučen pro nesplnění závazných požadavků. Zbývající účastníky tendru, francouzskou firmu EDF a korejskou KHNP vláda vyzvala k podání závazných nabídek na stavbu až čtyř jaderných bloků. Na konci dubna 2024 schválila Evropská komise stavbu pátého bloku v Dukovanech. V červenci 2024 byla za vítěze tendru prohlášena jihokorejská společnost KHNP. Proběhlo vyjednávání o opci na výstavbu dalších dvou reaktorů v jaderné elektrárně Temelín. Stavba dvou bloků má začít v roce 2029, zkušební provoz prvního bloku v roce 2036. Přípravné práce by měly do roku 2029 dosáhnout mezi 80 a 85 miliard korun a stavba dvou reaktorů by měla celkově vyjít na 400 miliard korun. Nové bloky by měly být postaveny západně od současného areálu.https://www.cez.cz/cs/o-cez/vyrobni-zdroje/jaderna-energetika/jaderna-energetika-v-ceske-republice/nove-jaderne-zdroje/nove-dukovany/umistovani#gallery-1 KHNP ve výběrovém řízení nabídla, že je připravena zapojit české firmy na budování nových jaderných bloků až ze 65 %. Na konci dubna 2025 bylo oznámeno, že k podpisu smlouvy mezi ČEZem a KHNP proběhne „v nejbližší době“. Kromě toho taky vyšlo najevo, že šestý blok by měl být uveden do provozu v roce 2037 nebo 2038, tzn. rok až dva po pátém podle oficiálního plánování.

Dne 30. dubna 2025 vyšlo najevo, že smlouva s KHNP měla být podepsána 7. května 2025. Tím tak skončily soudní spory se společnostmi EDF a Westinghouse. Dne 2. května 2025 podala neúspěšná francouzská firma EDF žalobu na Krajský soud v Brně kvůli nedostatečnému posouzení projektu ČEZ a následně i ÚOHS a zároveň se obrátila na Evropskou komisi s tím, že KHNP a její mateřská společnost KEPCO používají skrytou státní podporu.

K podpisu smlouvy dne 7. května nedošlo, neboť krajský soud v Brně vydal den před tím předběžné opatření, kterým zablokoval podpis smlouvy na návrh EDF. Do sporu se vložil i francouzský místopředseda Evropská komise Stéphane Séjourné, který je rovněž komisařem EK pro prosperitu a průmyslovou strategii, který zaslal ministru Lukáši Vlčkovi dopis, ve kterém žádá o odklad podpisu smlouvy. Séjourné v dopise zmiňuje, že EK prověřuje, zdali společnosti KHNP nebyly poskytnuty zahraniční subvence, které by ovlivnily vnitřní trh Evropské unie. Dle premiéra Fialy se nejedná o stanovisko EK, ale žádost o odklad se musí respektovat. Dopis kritizoval generální ředitel skupiny ČEZ Daniel Beneš, který označil skupinu EDF jako sabotérku výstavby nových bloků. Bývalý ředitel ČEZ Jaroslav Míl prohlásil, že obstrukce francouzské strany mohou vést k mezivládní dohodě české a korejské vlády, která by Evropskou komisi i soud obešla. KHNP podala kasační stížnost proti soudnímu opatření. Dne 4. června 2025 nejvyšší správní soud zrušil opatření, které blokovalo podpis smlouvy o výstavbě nových bloků. Téhož dne elektronicky podepsala společnost EDU II sadu smluv o výstavbě 2 bloků elektrárny Dukovany se společností KHNP. Rámcový kontrakt je na výstavbu bloků 5 a 6 firmou KHNP v jaderné elektrárně Dukovany za 407 miliard korun a dodávka paliva na 10 let korejskou společností KEPCO za 15 až 20 miliard korun. Součástí dohody je opce na výstavbu dalších dvou bloků v jaderné elektrárně Temelín. Plánované bloky jsou modelu APR1000 a vycházejí z řady reaktorů OPR-1000 jihokorejské konstrukce, která vzešla z reaktorových modelů z 80. let ze Spojených států.

Dokumentace k povolení stavby, kterou EDU II předloží Státnímu úřadu jaderné bezpečnosti, by měla být hotova do konce roku 2026. Notifikaci k Evropské komisi, která zahrnuje změnu financování a rozšíření na dva bloky, řeší primárně ministerstvo průmyslu a obchodu.

V srpnu 2025 se rakouská hejtmanka Johanna Miklová-Leitnerová písemně obrátila na Evropskou komisi s cílem zastavit rozšíření Dukovan a jaderné energetiky v Česku. Podle ní má stavba bezpečnostní riziko. „Tento vysoce nebezpečný experiment přímo před domovními dveřmi tisíců lidí v Dolním Rakousku musíme společně zastavit,“ uvedla. Hejtmanka byla zvolena za Rakouskou lidovou stranu (ÖVP). V říjnu 2025 Česko požádalo Evropskou komisi o odsouhlasení veřejné podpory pro dostavbu elektrárny.

V únoru 2026 spolek Děti Země podal dvě kasační stížnosti proti rozhodnutí pražského městského soudu ve věci výstavby nového jaderného bloku v Dukovanech. Případem se tak bude zabývat Nejvyšší správní soud, podle spolku by mohl rozhodnout do konce dubna 2026. Spolek o tom informoval v tiskové zprávě 6. února 2026.

Dne 10. června bylo oznámeno, že Evropská komise nebude dále vyšetřovat společnost KHNP podle nařízení o zahraničních dotacích. Podle ní neexistují důvody se domnívat, že KHNP získala prostřednictvím státních dotací nespravedlivou výhodu v tenderu.

V srpnu 2026 Karel Havlíček přiznal, že cena za nové Dukovany by mohla být až 700 miliard korun.

Výstavba V roce 2026 se očekává, že v roce 2027 začnou přípravné práce na místě budoucích bloků. Terénní úpravy by měly být zahájeny v roce 2029 a později toho roku bude předáno staveniště. První betonáž začne v roce 2030. Očekává se, že budou vybudovány dvě chladicí věže kombinující technologii suchého a mokrého chlazení, tedy hybridní věže. Tyto budou mít výšku 186 metrů, to je o 31 metrů více, než mají nejvyšší chladicí věže v zemi v Temelíně (155 metrů). V roce 2026 byla postavena administrativní budova pro novou elektrárnu.

Uvedení do provozu