Arménská legie

Arménská legie (, ) byla jednotka Wehrmachtu složená z Arménů. Legie existovala během druhé světové války v letech 1941–1945 a jejím cílem bylo vytvoření (obnova) nezávislého arménského státu. Organizačně legie podléhala Velitelství východních legií ().

Vznik jednotky Po napadení SSSR v roce 1941 německé velení plánovalo rychlou porážku Sovětského svazu. V zimě na přelomu let 1941–1942 se však Rudé armádě podařilo zastavit postup německých vojsk. Neúspěch bleskové války na východní frontě, provázený vysokými ztrátami, donutil německé velení k vytváření cizineckých jednotek, tzv. legií, ze sovětských válečných zajatců.

Německý postoj k Arménům V dubnu 1939 vyšel v novinách Volkischer Beobachter článek, který „dokazoval“ židovský původ Arménů a docházel k závěru, že by s nimi mělo být zacházeno jako s Židy. Profesor Humboldtovy univerzity Artashes Abeghian napsal a publikoval v týchž novinách jiný článek, v němž „dokazoval“ árijsko-indoevropský původ arménského lidu. Tuto problematiku začala studovat malá skupina pod vedením Alfréda Rosenberga, která doporučila Armény řadit mezi Árijce. Na příkaz nejvyššího velení dostávali Arméni žijící v Německu a okupovaných státech od začátku roku 1942 zvláštní dokumenty, které se nazývaly dokumenty pro árijské uprchlíky.

Politické cíle jednotky

Díky tvrdém odporu Rudé armády bylo v zimě 1941 zřejmé, že válka se protáhne déle, než bylo plánováno. Vojensko-politické vedení Německa si v této souvislosti stanovilo řadu úkolů, z nichž jedním z hlavních bylo zničení a rozbití mnohonárodnostního sovětského státu prostřednictvím vytváření národních vlád a k nim náležejících vojenských jednotek. Jedním z nástrojů, jak přilákat představitele těchto národů na stranu Německa, bylo založení Národních osvobozeneckých výborů, v nichž dominantní roli hráli bývalí vůdci a velitelé kdysi nezávislých států, nyní žijící v emigraci. Politickým cílem Arménské legie byla nezávislost arménského státu, který měl navazovat na Arménskou republiku z let 1918–1920. Jedním z prvků propagandy v náboru vojáků byl slib po skončení vojenského tažení udělit Arménii nezávislost a vrátit jí její území, a to Náhorní Karabach, Nachičevan, Šamšadilskou oblast Ázerbájdžánu a Achalkalakskou oblast Gruzie. Z pohledu německých plánů měla být aliance Arménů a Ázerbájdžánců protiváhou tureckého vlivu na Kavkaze. Samotný závazný příslib vzniku samostatného státu nebyl učiněn.

Politické přípravě mužstva se věnovala velká pozornost a pravidelně se konaly skupinové besedy i osobní pohovory, přičemž zvláštní pozornost byla věnována nižšímu velitelskému sboru z řad Arménů. Každá rota dostávala dvakrát týdně berlínské noviny v arménštině Armenien. Nejvíce diskutovaná témata, která tvořila hlavní obsah politických školení, se dotýkala situace na frontě, represivní politiky sovětské vlády vůči Arménům a budoucnosti Arménie. Pro 30–35 legionářů byly organizovány dvoutýdenní exkurze do Berlína s cílem je seznámit se životem v Německu.

Formování jednotky Zpočátku byly formovány zvláštní jednotky pod patronací abwehru. Vznikla 114. zpravodajská skupina, která byla součástí Abwehrkommanda-101. Kromě arménských zpravodajských důstojníků měla skupina také bezpečnostní oddíl 40 až 60 Arménů. Úkolem skupiny bylo provádění průzkumu, sabotáží a organizace protisovětského povstaleckého hnutí v týlu Severokavkazského frontu, ale také kontrarozvědka v částech Kavkazu okupovaného Němci. Následně bylo rozhodnuto formovat národnostní legie.

Po Hitlerově schválení vzniku turkestánské legie, vytvořené v listopadu 1941, se zintenzivnila práce na formování vojenských jednotek z východních národů. Dne 22. prosince 1941 vydalo Vrchní velitelství ozbrojených sil (OKW) rozkaz k vytvoření čtyř legií z východních národů, mezi nimiž byla zmíněna i arménská legie. Přesnější pokyny k založení legie následovaly v rozkazu z 8. února 1942.

Formování jednotky začalo na území Polska. Ve městě Zamość byl zřízen přípravný tábor, kam byli posíláni váleční zajatci a kde probíhal jejich výcvik. Samotná arménská legie byla dislokována ve městě Puławy. Velitelem pro personální záležitosti, výcvik a nasazení arménského legionu byl v počáteční fázi jmenován kapitán Artur Kutschera, který později velel i prvnímu zformovanému 808. arménskému praporu. Od července 1942 do konce roku 1943 bylo zformováno celkem 8 praporů legie. Kromě táborů pro výcvik a formování arménských vojáků legie byly otevřeny i důstojnické školy, kde se vzdělávali budoucí důstojníci. Jedna z těchto škol se nacházela v městečku Legionowo.

Kromě arménských válečných zajatců se k legii přidávala i emigrantská mládež z různých zemí. Důstojnický sbor byl zastoupen bývalými arménskými důstojníky z armád carského Ruska, Bulharska, Řecka, Srbska, Polska, Maďarska, Rumunska a francouzské cizinecké legie.

Výcvik Od května 1942 začal výcvik dalších jednotek arménské legie také na území Ukrajiny. Výcvikové středisko a výcvikový tábor byly zřízeny ve městě Lochvycja. Velitelem výcvikového tábora byl major Engholm. Vojáci procházeli jak fyzickou, tak speciální vojenskou přípravou. Obvykle trvala čtyři měsíce s denní zátěží 7–9 hodin. Vojenský výcvik měl široký rozsah – zahrnoval tělesnou přípravu, dril, osvojení si řádů německé armády, naučení se německým povelům, seznámení s ruskou a německou výzbrojí a taktickou přípravu.

Výcvik vedli velitelé družstev a čet, mezi kterými se nacházeli bývalí váleční zajatci, kteří předtím sami absolvovali dvoutýdenní kurz. Drilový výcvik řídili velitelé rot. Po absolvování všeobecné vojenské přípravy následovala specializovaná příprava podle vojenských odborností. Výcvik vojáků legie zajišťovali také instruktoři z řad SS.

Početní stav Původní početní stav legie činil 8 000 mužů, později byl zvýšen na 22 000 (odhady počtů se pohybují mezi 11 600 a 33 000 příslušníků). Velitelem legie se po Arturu Kutscherovi stal Drastamat Martirosovič Kanajan (). Vedoucím politické práce byl generál Garegin Nzhdeh. Skutečné velení ale měli pod kontrolou Němci.

Arménská legie měla status brigády, ale co se týče počtu vojáků šlo spíše o divizi. Celkový počet personálu v roce 1943 byl 22 tisíc:

7 tisíc z nich bylo ozbrojeno a ve střeleckých praporech, 7 tisíc v záloze, 8 tisíc ve stavebních praporech.

Přísaha Dne 20. června 1942 skládali příslušnici prvních praporů přísahu věrnosti. Všichni vojáci po povelu pozor zvedli ukazováček a prostředníček pravé ruky do úrovně obočí. Legionáři stáli v této pozici po celou dobu, kdy byl čten text přísahy. Ta zazněla nejprve v němčině a poté v arménštině. Text přísahy zněl:

Označení vojenských hodností Rozlišovací odznaky Arménské legie byly schváleny rozkazem č. 2380/42 ze dne 2. června 1942. Odznaky legionářů zahrnovaly šedé výložky se stříbrným prýmkem a nárameníky z tmavě zeleného nebo stejnobarevného sukna se žlutým lemováním. Důstojníci nosili úzké stříbrné nárameníky. Ramenní popruhy, límcové poutka a rukávové znaky legie byly vyvinuty s ohledem na symboly zaniklé armády Arménské republiky.

Speciálně byly navrženy kokardy a nášivky v podobě oválu. Nárameníkový znak legie byl vytvořen na základě trikolóry předsovětské Arménské republiky. Měl podobu štítu s vodorovnými pruhy v pořadí červená, modrá a žlutá, s vyšitým nápisem ARMENIEN v horní části. Nášivka se připevňovala na pravý rukáv asi 10 cm pod ramenem (na šířku otevřené dlaně). V Arménské legii existovaly dvě varianty nášivek, které se odlišovaly pouze odstíny základních barev a barvou vyšitého nápisu.

Generálové OznačeníGenerálové Výložky 65px|Generálplukovník 65px|Generálporučík 65px|Generálporučík límcové výložky 65px|Generálmajor Hodnosti գեներալ- գնդապետ(Generálplukovník) գեներալ- լեյտենանտ(Generálporučík) գեներալ-մայոր(Generálmajor) 30px NATO ekvivalent OF-8 OF-7 OF-6

Stejnokroje a výzbroj Ve výcvikových táborech budoucí legionáři převážně dostávali ukořistěné uniformy (francouzské, nizozemské či sovětské), ale před odesláním na frontu nebo do míst dislokace obdrželi výstroj německé armády staršího vzoru z roku 1939. Teprve některé prapory od roku 1944 začaly dostávat výstroj novějšího vzoru 1942–1944.

Výzbroj praporů Arménské legie tvořily zbraně německé i sovětské výroby. Německé velení považovalo za nevhodné vyzbrojovat legionáře německými zbraněmi, které nebyli dostatečně zvyklí používat, a proto se rozhodlo vydávat především sovětské ukořistěné zbraně. Výsledkem byla smíšená výzbroj, přičemž pouze 812. střelecký prapor byl vyzbrojen výhradně sovětskými zbraněmi.

Bojové nasazení Prapory očíslované arabským číslem 808, 809 apod. jsou arménské jednotky pod přímým velením Velitelství východních legií (). Prapory číslované I/125, II/9 apod. jsou smíšené nebo přidělené jednotky integrované do standardních německých pluků. Římská číslice pak označuje číslo praporu v rámci pluku, tj. I/125 znamená 1. prapor 125. pluku. Arménští legionáři tak byli součástí 11 praporů. Od července 1942 do konce roku 1943 bylo zformováno 8 praporů legie a zbývající 3 tvořily součásti německých jednotek. Kromě 8 samostatných praporů Arménské legie, které byly zformovány v Polsku, byly na Ukrajině zformovány samostatné arménské prapory. Ty byly také nazývány Arménská legie, tj. formálně existovaly dvě legie. Což bylo dáno tím, že název Arménská legie se v oficiálních německých vojenských dokumentech oficiálně neobjevoval, ale používal se pouze k propagandě.

Po zformování byly střelecké roty vyzbrojeny sovětskými a německými samonabíjecími puškami, stejně jako německými samopaly vzoru 1941, kulometná rota byla vyzbrojena 12 těžkými kulomety. Největší palebná síla byla soustředěna ve velitelské rotě. Velitelská rota se skládala ze 4 čet. První byla protitanková četa se třemi 46mm protitankovými kanóny vzoru 1939, druhá četa byla minometná četa, vyzbrojená 8 kusy 82mm minometů, třetí četa byla ženijní a čtvrtá četa byla spojařská. Ta disponovala 2 ústřednami a 20 svými telefony, tj. bez ostatních přístrojů v rotách.

Legie nebyla nikdy použita jako samostatná vojenská jednotka ze strachu z neposlušnosti. Velitelské kádry a komunikační spojení s dalšími jednotkami tvořili vojáci německé národnosti. Prapory legie se zúčatnily bitev o Krym, bojů na Kavkaze (prapory 808. a 809.), ústupu z Kavkazu na západ, ale také obrany Atlantického valu v rámci bojů proti vyloďujícím se Spojencům. Na konci války v březnu 1945 se části Arménské legie nacházely v okolí města Paluzza (dnešní autonomní region Furlansko-Julské Benátsko). Odtud ustupovaly s německými silami přes Alpy do Rakouska (v roce 1945 součást Třetí říše), kde byli zajati Brity. Následně v rámci operace Keelhaul byli vojáci vydáváni do SSSR. Další zbytky arménských legionářů, asi 2,5 tisíce lidí, se v roce 1944 připojily k 12. kavkazské protitankové jednotce, která se podílela v roce 1945 na bitvách na Odře a na obraně Berlína.

Část arménských vojáků byla také zařazena do Kavkazské jízdní jednotky SS s celkovým počtem asi 2 400 vojáků, z nichž asi 470 byli Arméni. Téměř všichni z této skupiny byli na konci května 1945 zastřeleni.

Arménská legie

Źródło i licencja