vpravo|náhled|Pískovce s křížovým zvrstvením od Runcorn Hill Trias je geologická perioda druhohorní éry. Trval od zhruba 252 do 201,4 milionů let před dneškem. Trias je první ze tří period druhohor a následuje po poslední periodě prvohorního období, permu. V 18. století byla Lehmannem a Füchselem v Německu rozlišována dvě souvrství, Buntsandstein – pestrý pískovec a Muschelkalk – lasturnatý vápenec. Roku 1822 oddělil Buch svrchní část lasturnatého vápence a nazval ho Keuper – pestrý slín. Následně roku 1834 Friedrich von Alberti zahrnul všechna tři souvrství pod jeden útvar, kterému dal název trias (tj. trojice). Tento klasický nezvrásněný kontinentální vývoj, v němž převládají klastika nad karbonáty, se nazývá germánský. Oproti tomu alpinský vývoj s převahou karbonátů podlehl v pozdějších etapách silnému vrásnění. Hranice těchto vývojů v Evropě představovala tzv. vindelická pevnina (též vindelický val), probíhající od Českého masivu přes jižní Bavorsko k Ženevskému jezeru a dále na jih na Korsiku a Sardinii.
Členění triasu
Základní členění je na spodní, střední a svrchní trias. Podrobnější zonální členění se provádí na základě amonitové, konodontové a foraminiferové fauny. Podle novějších studií se zpřesněným datováním hornin trvalo toto druhohorní období asi 50,5 milionu let.Matteo Maron; et al. (2018). New magnetobiostratigraphic results from the Ladinian of the Dolomites and implications for the Triassic geomagnetic polarity timescale. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2018.11.024
EpochyStupněPodstupněČasové rozmezív milionech letsvrchnírétotapir203,6–199,6norsevat203,6–211alaun211–216lac216–216,5karntuval225–216,5jul225–228středníladinlongobard228–231,4fassan231,4–237anisillyr237–239pelson239–241bit(h)yn241–243egej243–245spodníolenekspath245–247,4smith247,4–249,7indudiener249,7–250,4griesbach250,4–251
Paleogeografie a podnebí náhled|Sydney v Austrálii leží na triasových břidlicích a pískovcích. Téměř všechny obnažené skály v okolí Sydney patří k triasovému pískovci. V prvních pěti milionech let triasu přetrvávaly vyšší hodnoty oxidu uhličitého v atmosféře, přičemž se jednalo o pozůstatek klimatické katastrofy, která zasáhla biosféru na konci permu.Michael M. Joachimski, Johann Müller, Timothy M. Gallagher, Gregor Mathes, Daoliang L. Chu, Fedor Mouraviev, Vladimir Silantiev, Yadong D. Sun & Jinnan N. Tong (2021). Five million years of high atmospheric CO2 in the aftermath of the Permian-Triassic mass extinction. Geology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1130/G49714.1 Trias se vyznačoval celosvětově teplým klimatem.Adriana Cecilia Mancuso, Bruno Ludovico Dihl Horn, Cecilia Andrea Benavente, Cesar Leandro Schultz & Randall B. Irmisde (2021). The paleoclimatic context for South American Triassic vertebrate evolution. Journal of South American Earth Sciences. 103321. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2021.103321 Subtropické pásy s aridním podnebím doprovázené červenými sedimenty a ložisky evaporitů jsou známy z Německa, Arizony či Afriky. Toto klima nebylo až na výjimky (Lunz, Rakousko) vhodné pro tvorbu ložisek uhlí, později dochází k dílčímu ochlazení a spolu s vlhčím podnebím jsou opět vytvořeny podmínky pro tvorbu ložisek uhlí. Ve spodním triasu dochází k rozsáhlé mořské transgresi, která se opakovala i ve svrchním triasu. Podstatnými událostmi jsou počínající rozpad Gondwany a zejména pak otevírání Atlantského oceánu podél středooceánského hřbetu. Severní pól se v triasu nachází v oblasti Kamčatky. Dochází k mohutným výlevům láv, označovaných jako trapy na sibiřské platformě (s diamantonosnými kimberlity) a v jižní Americe. Vulkanická činnost je známa i z jižních částí alpinské geosynklinály (Dinaridy, pohoří Bükk v Maďarsku). Začínají se též projevovat první fáze alpinského vrásnění – labinská fáze v karnu a starokimerská fáze na rozhraní triasu a jury.
V průběhu triasu se vyhoupla hodnota objemového množství kyslíku v atmosféře asi na 33 %, což je o víc než polovinu více než v současnosti.Sperling; E. A.; et al. (2022). Breathless through Time: Oxygen and Animals across Earth’s History. The Biological Bulletin. 243 (2): 000–000. doi: https://doi.org/10.1086/721754
V období geologického věku rét (přesně před 205,7 milionu let) zaplavilo většinu území současné Evropy mělké moře a vytvořilo z dosud souvislých pevnin této části Pangey rozsáhlou sérii ostrovů. Tato tzv. rétská transgrese znamenala výraznou změnu topografie i charakteru klimatu na konci triasové periody.Jack Lovegrove, Andrew J. Newell, David I. Whiteside & Michael J. Benton (2021). Testing the relationship between marine transgression and evolving island palaeogeography using 3D GIS: an example from the Late Triassic of SW England. Journal of the Geological Society. jgs2020-158. doi: https://doi.org/10.1144/jgs2020-158
V Číně byly objeveny sedimentologické doklady o výskytu gigantických povodní (jejímž výsledkem bylo jezero o rozloze přes 25 000 km²).Peng Chen, Benzhong Xian, Meijun Li, Xiaowei Liang, Qianran Wu, Wenmiao Zhang, Junhui Wang, Zhen Wang & Jianping Liu (2021). A giant lacustrine flood‐related turbidite system in the Triassic Ordos Basin, China: Sedimentary processes and depositional architecture. Sedimentology. doi: https://doi.org/10.1111/sed.12891 Významná byla v triasu zejména dlouhodobá sopečná činnost, která nejspíše formovala i budoucí podobu globálních ekosystémů.Sara Callegaro, Jacopo Dal Corso & Haijun Song (2023). Editorial: How Large Igneous Provinces (LIPs) during the Triassic shaped modern-day ecosystems. Frontiers in Earth Science. 11: 1302216. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2023.1302216
Život v triasu Zhruba prvních 8 milionů let triasu se ekosystémy po hromadném vymírání na konci permu obnovovaly a druhová biodiverzita organismů rostla do původních hodnot.Zhu, Z.; et al. (2022). Improving paleoenvironment in North China aided Triassic biotic recovery on land following the end-Permian mass extinction. Global and Planetary Change. 103914. doi: https://doi.org/10.1016/j.gloplacha.2022.103914 Jedna čínská lokalita stará 250,8 milionu let však dokládá, že pouhý milion let po katastrofě na přelomu permu a triasu se již na některých místech ustavila pestrá a druhově bohatá marinní společenstva, svojí komplexitou podobná těm současným.Dai, X.; et al. (2023). A Mesozoic fossil lagerstätte from 250.8 million years ago shows a modern-type marine ecosystem. SCIENCE. 379 (6632): 567-572. doi: 10.1126/science.adf1622
V triasu došlo k natolik převratným změnám ve vývoji živé přírody, že se o nich někdy mluví jako o "triasové revoluci".Michael J. Benton (2022). Triassic revolution. Frontiers in Earth Science. doi: 10.3389/feart.2022.786247 Podle této hypotézy došlo k největším změnám v biosféře díky dvěma procesům, kterými byla obnova po masovém vymírání na konci permu (zhruba 252 až 245 miliony let před současností) a následně karnská pluviální epizoda (zhruba před 236 až 232 miliony let).Michael J. Benton and Feixiang Wu (2022). Triassic Revolution. Frontiers in Earth Science. 10: 899541. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2022.899541 Trias například začíná největším známým vymíráním v dějinách života na Zemi.Chris Mays, Stephen McLoughlin, Tracy D. Frank, Christopher R. Fielding, Sam M. Slater & Vivi Vajda (2021). Lethal microbial blooms delayed freshwater ecosystem recovery following the end-Permian extinction. Nature Communications. 12: 5511. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-021-25711-3 Koncem období triasu docházelo k dlouhodobější kontinuální vlně vymírání, kulminující samotným hromadným vymíráním na přelomu triasu a jury před 201,3 milionu let.https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-vymirani-trias-jura.A210305_171647_veda_vse K vymírání docházelo již na přelomu geologických věků nor a rét, asi před 205 miliony let.Manuel Rigo, Tetsuji Onoue, Lawrence Tanner, Spencer G. Lucas, Linda Godfrey, Miriam E. Katz, Mariachiara Zaffani, Kliti Grice, Jaime Cesar, Daisuke Yamashita, Matteo Marona, Lydia S. Tackett, Hamish Campbell, Fabio Tateo, Giuseppe Concheri, Claudia Agnini, Marco Chiari & Angela Bertinelli (2020). The Late Triassic Extinction at the Norian/Rhaetian boundary: Biotic evidence and geochemical analysis. Earth-Science Reviews. 103180. doi: https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2020.103180 I přes drastičnost vymírání na konci permu se suchozemská společenstva postupně a relativně rychle obnovila, a to svojí početností i celkovou biodiverzitou, ačkoliv k vymíráním menšího rozsahu docházelo v průběhu celého triasu.Marco Romano, Massimo Bernardi, Fabio Massimo Petti, Bruce Rubidge, JohnHancox & Michael J.Benton (2020). Early Triassic terrestrial tetrapod fauna: a review. Earth-Science Reviews, 103331. doi: https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2020.103331Adriana C. Mancuso, Randall B. Irmis, Tomás E. Pedernera, Leandro C. Gaetano, Cecilia A. Benavente and Benjamin T. Breeden III (2022). Paleoenvironmental and Biotic Changes in the Late Triassic of Argentina: Testing Hypotheses of Abiotic Forcing at the Basin Scale. Frontiers in Earth Science. 10: 883788. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2022.883788 Významnou událostí byla také již zmíněná Karnská pluviální epizoda, která se odehrávala zhruba v době před 235 miliony let. Dochází při ní k velkému vymírání a dinosauři i některé z další skupiny organismů procházejí významnou evoluční radiací.https://phys.org/news/2020-09-discovery-mass-extinction.html
Fauna Ve spodním triasu se objevují praví amoniti a nastává jejich krátký, ale bouřlivý vývoj (je popsáno přes 300 druhů), ukončený ve svrchním triasu, kdy téměř všechny rody vymírají. Vedoucí skupinou byli Ceratitida (Ceratites nodosus) se spirálovitě stočenými schránkami a jednoduchými, silnými žebry. Vymírají zástupci ortocerů, nastupují dvoužábří hlavonožci – belemniti. Z mlžů jsou vůdčími druhy Claraia, Costatoria, Halobyia. K dalším zástupcům fauny patří brachiopodi, krinoidi, vápnité houby, šestičetní koráli, ježovky, foraminifery či konodonti. Na konci triasu už se objevují také první motýli, resp. zástupci skupiny Lepidoptera.Timo J. B. van Eldijk, Torsten Wappler, Paul K. Strother, Carolien M. H. van der Weijst, Hossein Rajaei, Henk Visscher and Bas van de Schootbrugge (2018). A Triassic-Jurassic window into the evolution of Lepidoptera. Science Advances, 4(1): e1701568. doi: 10.1126/sciadv.1701568
Z ryb dominují zástupci skupiny Teleostei. Z Austrálie jsou známé nálezy posledních sladkovodních žraloků. Paprskoploutvé ryby začínají pronikat i do slaných vod, kde jsou dnes hlavní skupinou.
Mezi obojživelníky vymírají krytolebci (Stegocephali), k předchůdcům moderních žab řadíme druh Triadobatrachus massinoti s lebkou charakteru dnešních žab. vpravo|náhled|Triadobatrachus massinoti, spodní trias Madagaskaru