Pierre-Joseph Picot de Clorivière, S.J. (29. června 1735 Saint-Malo – 9. ledna 1820 Paříž) byl francouzský římskokatolický duchovní, jezuita a zakladatel kongregace.
Život Narodil se 29. června 1635 v Saint-Malo do rodiny obchodníků. V raném věku osiřel.
Vzdělání získal u benediktinů v Douai. V šestnácti letech opustil školu, aby se připojil k námořnictvu. Krátce nato se však vrátil domů a věnoval se studiu obchodu. Roku 1754 studoval právo na Sorbonně a následující rok se zúčastnil duchovních cvičení; pochopil, že je povolán ke kněžství.
Dne 14. srpna 1756 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova a 17. srpna následujícího roku složil řeholní sliby. Roku 1762 došlo k vyhnání jezuitů z Francie. Po teologickém studiu v Lutychu byl 2. října 1763 vysvěcen na kněze. Několik let strávil v Anglii, kde přijal jméno Pierre Picot. Svůj apoštolát vykonával v Anglii a Belgii. Poté, co se po zrušení Tovaryšstva stal diecézním knězem, věnoval se duchovnímu vedení řeholníků v Paříži. Účastnil se lidových misií v Bretani.
Dne 13. února 1790 francouzská vláda zrušila řeholní řády. Otec de Clorivière zamýšlel založit novou formu zasvěceného života, která by lépe odpovídala potřebám doby, kongregaci, jejíž členové by nenosili hábity a nevedli by společný život. Později založil Institut kněží Srdce Ježíšova a Společenství dcer Srdce Mariina, které předznamenaly moderní sekulární instituty.
Roku 1779 se stal farářem v Paramé, kde podporoval bratrstva a adoraci Nejsvětější svátosti. Zapojil se do charitativních děl, otevíral školy pro děti a založil institut „Bureau de charité“ vedený Theresií de Bassablons, budoucí Dcerou Srdce Mariina a mučednicí. Roku 1786 byl jmenován rektorem semináře v Dinanu. Po vyhlášení Občanské ústavy duchovenstva rezignoval na post rektora a toužil odejít do Marylandu, což neuskutečnil. Odešel do Paříže, kde spolu s Adélaïde-Marie Champion de Cicé a několika kněžími založil výše zmíněné kongregace.
Po pokusu o atentát na Napoleona 24. prosince 1800 opustil Paříž, aby kázal na vesnických misiích a vedl duchovní cvičení po celé Francii. Do Paříže se vrátil roku 1804, ale byl obviněn z kontaktu s pachatelem atentátu, a proto byl 5. května 1804 zatčen a odsouzen k pěti letům vězení. Propuštěn byl v dubnu roku 1807. Generální představený jezuitů otec Tadeusz Brzozowski ho pověřil obnovou Tovaryšstva ve Francii ve funkci provinciála. V lednu 1818 rezignoval na tento post.
Zemřel 9. ledna 1820.
Proces svatořečení Proces byl zahájen v 19. století v pařížské arcidiecézi.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Muži Kategorie:Služebníci Boží Kategorie:Francouzští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Francouzští misionáři Kategorie:Francouzští jezuité Kategorie:Francouzské osobnosti 18. století Kategorie:Francouzské osobnosti 17. století Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození 29. června Kategorie:Narození v roce 1735 Kategorie:Narození v Bretani Kategorie:Úmrtí 9. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1820 Kategorie:Úmrtí v Paříži