Israfil Israfilov, ( Aşağı Seyfəli, Jelizavetpolská gubernie, Ruské impérium – popraven 22. srpna 1946 Baku, Ázerbájdžánská SSR, SSSR) byl vojenský velitel bojové skupiny Ázerbájdžán v hodnosti SS-Standartenführera v době druhé světové války a předseda Ázerbájdžánského výboru v letech 1943–1944.
Mládí Podle některých zdrojů se narodil 5. července 1892, podle jiných dne 25. ledna 1893 a podle dalšího 7. června 1891. Všeobecné vzdělání získal na gymnáziu v Jelizavetpolu, které dokončil v roce 1912. Oženil se v roce 1911 s Adile chanum Atabeková-Koblanskou () a v roce 1912 se mu narodil syn Enver. Do vojenské služby nastoupil dne 2. září 1913 na vojenskou akademii ve městě Tbilisi. V roce 1914 byl povýšen na poručíka pěchoty. Po absolvování školy byl poslán k náčelníkovi štábu Kazaňského vojenského okruhu, kde byl přidělen ke službě v 96. záložním pěším praporu, umístěném v Simbirsku.
Po vypuknutí první světové války velel 4. rotě v 96. záložním pěším praporu. V roce 1915 byl převelen do bojového útvaru v sestavě Jihozápadního frontu. Byl přidělen k minskému 54. pěšímu pluku 14. pěší divize, v jehož řadách se zúčastnil bitev v letech 1915–1916 na jihozápadní frontě a od prosince 1916 na rumunské frontě. Dne 21. dubna 1915 byl lehce zraněn v bitvě na Volyni. Po rychlém vyléčení se vrátil dne 3. května 1915 na frontu, kde byl znovu raněn a následně evakuován do týlu na léčení. V roce 1916 byl povýšen na nadporučíka a v roce 1917 na kapitána ruské imperiální armády. Na podzim roku 1917 se nacházel na rumunské frontě, kde velel praporu.
Mezi světovými válkami
Ázerbájdžánská republika V průběhu rozpadu ruské imperiální armády se vrátil domů na Kavkaz, kde se přihlásil v hodnosti kapitána do služby u 2. pěší divize Muslimského sboru vytvořeného v souladu s rozkazem č. 155 ze dne 11. prosince 1917 vydaným vrchním velitelem Kavkazského frontu generálem pěchoty Michailem Aleksejevičem Prževalskim (). Útvar byl dobrovolnickou jednotkou a po vzniku Ázerbájdžánské demokratické republiky byl dne 26. června 1918 usnesením Rady ministrů ADR zařazen do ázerbájdžánské armády pod názvem Samostatný ázerbájdžánský sbor.
Ázerbájdžánská demokratická republika dne 4. června 1918 podepsala smlouvu o přátelství a spolupráci s Osmanskou říší, která se zavazovala poskytnout vládě Ázerbájdžánské republiky ozbrojenou pomoc, pokud bude taková pomoc nezbytná k zajištění pořádku a bezpečnosti v zemi. Plnění této povinnosti bylo svěřeno generálporučíkovi Nuri Pašovi (), který se v této době již nacházel v Gjandže s velkou skupinou tureckých důstojníků. Turečtí vojáci Samostatný ázerbájdžánský sbor rozpustili a jeho příslušníci se včetně Israfilova stali součástí nově vytvořené Kavkazské islámské armády generálporučíka Nuri Paši. V této jednotce sloužil tehdy kapitán Israfilov od července 1918 jako velitel obrněného vlaku.
Po Březnových událostech v roce 1918 se následně účastnil bitvy o Baku v srpnu až září 1918. V září 1918 byl vyznamenán tureckým velením Řádem Medžidie 5. stupně. Po kapitulaci Osmanské říše dne 30. října 1918 Israfilov pokračoval ve službě v nově formované ázerbájdžánské armádě. Vládním dekretem z 11. ledna 1919 byl kapitán Israfilov povýšen na podplukovníka. Rozkazem ministra války ze 14. ledna 1919 byl jmenován velitelem 1. pěšího pluku. Rozkazem z 19. února 1919 byl jmenován štábním důstojníkem pro úkoly na ministerstvu války. Od 22. února 1919 byl přidělen ke generálnímu štábu a jmenován instruktorem obsluhy kulometů v jednotkách vojsk Ázerbájdžánské republiky. Dne 25. června 1919 byl podplukovník Israfil Israfilov jmenován velitelem formujícího se 5. bakinského pěšího pluku. Dne 21. března 1920 byl za obzvláště vynikající zásluhy povýšen na plukovníka.
V řadách ázerbájdžánské armády potlačoval povstání v tzv. Událostech na Mugani v roce 1918–1919, kde došlo ke střetům mezi místními bolševiky, esery, ázerbájdžánskými nacionalisty, ruskými osadníky a arménskými oddíly. V průběhu bojů ázerbájdžánská armáda v dubnu 1919 dobyla Lenkoran a zničila Muganskou sovětskou republiku. Zúčastnil se také arménsko-ázerbájdžánské války v letech 1918–1920 v bitvě proti Arménům v Zangezuru a v Náhorním Karabachu v březnu a dubnu 1920 v čele 5. bakinského pěšího pluku v Karabachu.
V Polsku V roce 1920 Rudá armáda dobyla Ázerbájdžán a vznikla Ázerbájdžánská SSR. Israfilov před bolševiky uprchl. Po dobu 2 let se pohyboval v Íránu, Arábii, Egyptě a nakonec skončil v Istanbulu. Zde se na začátku roku 1923 na něj obrátila hlava ázerbájdžánské národní organizace M. E. Rasulzade s žádostí, aby pro něj napsal paměti o ázerbájdžánské armádě. O bojích s Armény napsal:
Z Turecka se přesunul do Polska, které v době mezi světovými válkami realizovalo zpravodajsko-politický projekt Prometheus. V něm reprezentoval ázerbájdžánskou emigraci v Polsku. Díky tomuto projektu byl Israfilov zařazen do polské armády ve 20. a 30. letech 20. století. V letech 1926–1928 navštěvoval kurzy na Vyšší vojenské škole ve Varšavě a zde také sloužil v 36. pěším pluku. V roce 1927 se zúčastnil cesty polské vojenské mise do Turecka. Publikoval v časopisech Severní Kavkaz () a Kavkazští horalé (), které vycházely v ruštině ve Varšavě ve 30. letech 20. století. Do roku 1939 sloužil v hodnosti plukovníka u 29. pěší divize v Grodně.
Druhá světová válka alt=Fotografie Israfila Israfilova z vězení v Baku, 1945.|vlevo|náhled|Fotografie Israfila Israfilova z vězení v Baku, 1945. Během tažení do Polska byl pravděpodobně zajat, ale byl propuštěn, podle jiného zdroje uprchl. Navázal spolupráci s proněmeckou částí ázerbájdžánské emigrace, úřady nacistického Německa a velením Wehrmachtu. Po napadení SSSR byl členem jednotky Bergmann, kde velel ázerbájdžánské skupině. V průběhu války byl členem Ázerbájdžánské legie ve Wehrmachtu.
V květnu až září 1943 byl velitelem 314. pěšího pluku 162. turkické pěší divize. Tato divize vykonávala bezpečnostní službu a bojovala proti partyzánům v Polsku, poté ve Slovinsku a od září 1943 v severní Itálii a bojovala proti anglo-americkým jednotkám.
Vedl Ázerbájdžánský národní výbor v letech 1943 a 1944 při Ministerstvu pro okupovaná východní území. Od října 1943 byl členem styčného velitelství Ázerbájdžánu. Od léta 1943 do roku 1944 byl předsedou Ázerbájdžánského výboru v Berlíně.
Od 12. prosince 1944 byl v hodnosti SS-Standartenführera velitelem bojové skupiny Ázerbájdžán () kavkazské jednotky SS ().
Dne 17. března 1945 byl vojenským poradcem při Ázerbájdžánském národním výboru. Na jaře 1945 byl zajat. Po skončení války byl Američany vydán do SSSR.
U sovětského soudu byl obviněn ze zrady SSSR, ačkoliv nebyl jeho občanem. Dále byl obviněn za službu v protisovětských ozbrojených formacích a z kolaborace s nacisty. Dne 11. července 1945 ho vojenský tribunál v Baku odsoudil k trestu smrti. Nejpozději 22. srpna 1946 byl zastřelen.
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Ázerbájdžánci Kategorie:Ázerbájdžánští válečníci Kategorie:Narození 5. července Kategorie:Narození v roce 1892 Kategorie:Narození v Ázerbájdžánu Kategorie:Úmrtí 22. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí v Baku Kategorie:Popravení lidé Kategorie:Muži