Playgirls je český hraný film režiséra Víta Olmera z roku 1995. Adaptace stejnojmenného románu Vladimíra Párala, vzniklá v koprodukci s Českou nezávislou televizní společností (ČNTS) a TV Nova, byla premiérově uvedena v pražském kině Blaník 2. března 1995 a doporučena divákům od 18 let. Tento erotický komediální film se řadí k výraznému proudu porevoluční české kinematografie, v níž televize Nova aktivně podporovala komerčně laděné projekty.

Děj Třicetiletá Eva Joštová se po nevydařeném pobytu v USA vrací do Prahy. Zjistí, že její bývalý milenec Patrik Škoda ji mezitím vyhodil z bytu a žije nyní s mladou sekretářkou Štěpánkou. Eva se setkává s kamarádkami Ájou Machovou, podnikatelkou, a Klárkou Jágrovou, nesmělou katoličkou, která se právě vrátila z psychiatrické léčebny po těžkém rozvodu. Společně se rozhodnou založit exkluzivní erotický salón „Playgirls“ v Klárčině prostorném bytě, aby si zajistily obživu a nezávislost.

Salon se brzy stane vyhledávaným podnikem. Trojice žen přitahuje klientelu nejen svou nabídkou služeb, ale i tím, že se stýká s vlivnými lidmi – advokátem Otou Lambertem, německým obchodníkem Dietrichem Beckem a bratry Škodovými. Přes polopropustná zrcadla sledují Eva a Ája chování prominentních zákazníků a využívají získané poznatky k posílení své pozice. Zatímco Eva se snaží udržet si jistý odstup, Klárka nachází nový vztah s rozvedeným zubařem Danielem, jenž se k ní postupně nastěhuje.

Vztahy mezi ženami však komplikují intriky. Štěpánka, která se snaží prosadit vlastní ambice, manipuluje Patrika i Lamberta a brání prodeji činžovního domu Dietrichovi. Eva se mezitím znovu sbližuje s bývalým milencem Tomem Rodrem, kterého zaměstnají jako vyhazovače v salónu. Napětí narůstá také mezi Ájou a Štěpánkou, jejichž střet vede k odhalování skrytých slabostí klientů i zaměstnanců. Atmosféra salónu se mění v prostředí intrik, vydírání a vzájemných zrad.

Závěrečný zvrat nastává, když Klárka odjíždí s Danielem na venkov a Štěpánka využije situace k převzetí kontroly nad podnikem. Získá smlouvu na byt od Klárčina bývalého manžela a okamžitě zavádí nové pořádky: Evu donutí k odchodu, z Áji udělá řadovou zaměstnankyni a Toma povýší na gigola. „Playgirls“ se tak z původního podniku tří přítelkyň stává symbolem moci a cynického obchodování, kde vítězí bezohlednost a chladná kalkulace.

Obsazení

Produkce O přípravě snímku informoval časopis Cinema v září 1994, když uvedl, že producent Rudolf Mos po zrušení plánovaného pokračování filmu Vekslák zahájí realizaci adaptace románu Vladimíra Párala Playgirls. Režie se ujal Vít Olmer, za kamerou stál Juraj Fándli. Scénář napsal Olmer ve spolupráci s autorem předlohy. Olmer říkal, že původně uvažoval o adaptaci Páralovy knihy Kniha rozkoší, smíchu a radosti, nakonec se však svolil se zpracováním Playgirls. Podle vlastních slov chtěl vytvořit „erotickou komedii s nápadem, humorem a romantickou polohou“ a odmítal pornografii, kterou považoval za vulgární a stereotypní.

Natáčení začalo 31. října 1994. Projekt byl od počátku plánován jako dvoudílný a natáčely se současně oba filmy. Vznik však provázely potíže při obsazování některých rolí: poté, co se rozšířila fáma, že se natáčí pornografie, někteří herci prý spolupráci odmítli a bylo nutné upravit scénář. Obsazení filmu producent zveřejnil v listopadu 1994, kdy vedle hlavních hereček (Simona Chytrová, Martina Adamcová, Markéta Hrubešová) jmenoval například Bronislava Poloczka, Jana Skopečka, Pavla Skřípala či Jiřího Pomeje. Výpravu filmu navrhl architekt Jindřich Kočí.

Rozpočet obou dílů Playgirls byl kolem 14 milionů korun.

Uvedení a přijetí Premiéra prvního z dvojice filmů byla předběžně plánována na 2. března 1995 v Brně, uskutečnila se však týž den v pražském kině Blaník. Druhý díl s názvem Playgirls 2 pak následoval 6. dubna 1995 v pražském kině U Hradeb.Filmová ročenka. S. 15.

V žebříčku návštěvnosti českých kin za březen obsadil film Playgirls I. třetí místo s 56 884 diváky za americkými snímky Interview s upírem a Junior. V dubnu klesl na 7. místo s 31 591 a Playgirls II. začínaly na 20. místě s 12 675 diváky. V květnu druhý díl vystřídal jedničku na sedmé příčce, byť s pouhými 18 252 diváky, zatímco Playgirls I. dále klesl na 10. místo s 14 643 diváky. V červnu pokračoval propad jedničky na 36. místo v žebříčku se 4 540 diváky a dvojky na 17. místo s 9 560. V červenci zakončily svoje putování na 44. a 45. místě s 4 131 diváky (první díl), resp. 3 865 (druhý díl). Do top 50 ještě Playgirls pronikl v listopadu, kdy skončil na 49. místě s 2 749 diváky. V celkovém žebříčku návštěvnosti českých kin za rok 1995 se film Playgirls umístil na 24. místě s 119 015 diváky a tržbami ve výši 3,1 milionu korun (druhý díl do něj vůbec nepronikl).

Na podzim téhož roku se oba filmy dostaly také do videodistribuce (Centrum českého videa je inzerovalo v zářijové Cinemě). V žebříčku „Videotop 20“ časopisu Kinorevue za dva listopadové týdny 1995 se Playgirls umístil na 12. místě a Playgirls 2 na 15. místě. TV Nova uvedla Playgirls v televizní premiéře v listopadu 1995.

Kritika Časopis Kinorevue už před premiérou snímku podle Páralovy předlohy poznamenal: „O první knize se vyjádřila kritika s despektem, druhý ocenila jako prozaickou metaforu polistopadového stavu české společnosti. Jak se k oběma filmovým přepisům zachová filmová kritika?“. Po uvedení byly snímky přijaty většinou negativně. Časopis Cinema udělil jedničce hodnocení 20 %, dvojce 0 %.

Dle názoru kritika Jana Lukeše z Kinorevue „verbální vulgarita, kterou v předloze nenajdeme, křečovitost a okázalá 'rozjetost' snaživého hereckého ansámblu jen završují celkový nicotný dojem ze snímku, postrádajícího jak vzrušivost, tak vtip“. Podle Lukeše „[se] nad Olmerovým filmem člověka zmocní jen hluboká lhostejnost“. Ani pokračování ve druhém dílu podle něj nepřineslo nápravu: „Kdo chce, může to považovat třeba za odvážný pokus o kritiku zhýralých mravů našich horních deseti tisíc, propadajících v soukromí perverzním choutkám, přitom však bezpečně chráněných svou mocí a majetkem. Ani to nepromění však Playgirls 2, stejně jako Playgirls 1 v dobré filmy.“

Podobně Radana Vítková v časopise Melodie označila film za zklamání: „Erotika jednoduše není jen připitomělá Emmanuelle a nemusí být zdaleka vždycky propadákem. Naopak, pokud zachovává pravidla jisté kulturnosti, vkusu a řemeslné kvality, může být příjemnou podívanou i pro toho nejnáročnějšího diváka. Olmerovy Playgirls takové bohužel ani náhodou nejsou. […] Jako nešťastné se jeví zejména východisko z nevalné Páralovy předlohy, které Olmer zpracoval ve velmi nepovedený scénář.“ Dodala, že „útěk od erotiky k romantice už tvůrce ani zdaleka nespasil“.

V Mladém světě označil Andrej Halada snímek za „podivný“ a pochyboval, zda se vůbec dá považovat za film: „Něco se tu děje (tři dívky provozují bordel), někdo s někým hovoří, občas se souloží, občas slečny ukáží prsa, často chodí ve spodním prádle. Dramatický konflikt v podstatě nijaký, červenoknihovní vyznění.“ Dále dodal, že: „'hrané' scény jsou díky prázdnému scénáři obzvlášť pitomé, dokumentárně pojaté, 'vycpávkové' záběry noční Prahy či neustále se objevujících mužů s mobilními telefony, příznakem to dnešní doby, ale přece jen trochu upomenou na Olmerovu někdejší režijní obratnost“ Podle něj Olmer „moc dobře ví, že točí špatné filmy, ale točí je dál – i přesto, že je vlastně ani točit nechce.“

Pavel Melounek ve své knize Čeští filmaři, něžní barbaři (1996) spojoval vývoj Olmerovy tvorby s vlivem scenáristy Radka Johna, „který našel svou dokonalou parketu až v bulvární publicistice televizního kanálu Nova“. Setkali se na přelomu 80. a 90. let při tvorbě filmů Bony a klid a Ta naše písnička česká II. John podle Melounka „pomohl 'zbulvarizovat' tohoto režiséra vskutku dokonale: až k Tankovému praporu, kde literárně spolupracoval do třetice. Dá se s trochou nadsázky říci, že John 'převzal' Olmera po Antonyho šanci, na vrcholu sil, a 'odevzdal ho' po třech filmech, kdy klesl nejméně o tři poctivá filmařská patra.“ Na tuto změnu pak navázala série neúspěšných projektů včetně Playgirls. Melounek označil tyto filmy zahrnující Nahotu na prodej (1993) a Ještě většího blbce, než jsme doufali (1994) za „velice smutnou kapitolu Olmerovy tvorby, dokonce rámovanou jeho hysterickými útoky na recenzenty“.

Film Playgirls se stal terčem kritiky i v souhrnných pohledech na vývoj české kinematografie po roce 1989. Jaroslav Sedláček roku 1998 v Cinemě konstatoval, že mezi „tvůrci programově komerčních snímků“ vynikl snad jen Jaroslav Soukup s úspěšným druhým dílem Discopříběh 2 a trilogií bláznivých komedií Byl jednou jeden polda, zatímco „druhý hlavní protagonista tohoto směru Vít Olmer se po výprasku s dvoudílnými Playgirls stáhl do ústraní a slibuje profesní rehabilitaci“. Z filmového ústraní se Olmer vrátil v roce 2002 s dalším nechvalně přijímaným držitelem anticeny Plyšový lev Waterloo po česku. Později, v roce 2004, připomněl Jaroslav Sedláček v kontextu filmů založených na díle literáta Vladimíra Párala, že „medvědí služba, která touto adaptací [Playgirls] byla učiněna Páralově pověsti, byla natolik velká, že trvalo plných devět let, než se našel tvůrce (a producent!) ochotný utkat se s atraktivním, ale z filmařského hlediska tak ošidným páralovským světem“. Tím se stal režisér Viktor Polesný a jeho Milenci a vrazi (2004).

Moderní reflexe považují Playgirls za symbol filmového selhání. Jak uvádí Kinobox v retrospektivním článku z roku 2025, film se zapsal do české kinematografie jako „nejhorší erotický propadák všech dob“. Web TVGuru označil film za součást českého filmového „dna“ s tím, že se stal symbolem „českého nevkusu“ a je mezi nejhoršími českými filmy všech dob; odkazuje se přitom i na uživatelské hodnocení 12 % v Česko-Slovenské filmové databázi. To připomíná také Blesk a dodává, že Playgirls 2 získal ještě horší hodnocení 7 %.

Soundtrack K filmu vydala společnost Monitor soundtrack, jehož autorem byl Miroslav Vydlák. Andrej Halada s Romanem Lipčíkem z Mladého světa jej přirovnali k filmu samotnému: „Jaký pán, takový krám. Zbytečný soundtrack ze zbytečného filmu.“

Reference

Externí odkazy

Playgirls na webu Czech Film Center Playgirls na Streamu

Kategorie:Filmy Víta Olmera Kategorie:České filmové komedie Kategorie:České erotické filmy Kategorie:Filmy z roku 1995 Kategorie:Filmy natočené podle knižní předlohy