Lepidodendron je rod vyhynulých rostlin z období paleozoika. Patřily ke stromovitým plavuním a jejich nejbližšími recentními příbuznými jsou šídlatky. Dorůstaly výšky až 50 metrů a jejich kmen měl průměr až dva metry. Mladé rostliny měly jednoduchý sloupovitý kmen, který se ve stáří začal větvit a vytvořil stromovou korunu. Kmeny byly mnohdy duté. Na rozdíl od moderních stromů neměly sekundární kambium. Protáhlé listy vyrůstaly přímo z kmene a byly spirálovitě uspořádány, po opadání zanechaly na pokožce charakteristické kosočtvercové jizvy. Lepidodendron se rozmnožoval sporami, na koncích větví vyrůstaly oválné šištice.
Poprvé se tyto rostliny objevily na počátku karbonu před 358 miliony let. Vyskytovaly se hojně v močálech a díky vlhkému a teplému podnebí mohly růst i ve vysokých zeměpisných šířkách. Odhaduje se, že obří plavuně jako lepidodendron tvořily šedesát až devadesát procent biomasy tehdejších pralesů. Na území Laurasie vymizely lepidodendrony koncem karbonu, jejich mělké kořenové systémy se nevyrovnaly s poklesem vodní hladiny. V tropické oblasti Cathaysie se však dokázaly udržet až do permského vymírání. Fosilizované kořenové systémy těchto rostlin, známé jako stigmarie, se staly základem ložisek černého uhlí.
Poprvé je popsal v roce 1820 Kašpar Šternberk ve svém díle Versuch einer geognostisch-botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt. Název odvodil z řeckých slov λεπίς (šupina) a δένδρον (strom). Holotyp je uložen v pražském Národním muzeu. Známými druhy jsou L. aculeatum, L. batovii, L. obovatum a L. whitehillianum.
Galerie
Reference
Externí odkazy
Britannica
Kategorie:Plavuně Kategorie:Vyhynulé rostliny Kategorie:Organismy žijící v karbonu