Luk královny Dorotky je soubor šesti milostně laděných povídek z pera českého spisovatele Vladislava Vančury, vydaný roku 1932. Kniha sestává z povídek Guy de Maupassant, Usmívající se děvče, Brusič nožů, Dobrá míra, Chirurgie a Konec vše napraví, po nichž následuje sedmý prozaický útvar nadepsaný Morálka, jež navazuje na poslední povídku a představuje jakýsi epilog celého souboru. Povídky mají povahu rozmarných renesančních novel, jejichž postavami jsou převážně milenecké dvojice, nejrůznější obyvatelé maloměsta a občané na okraji společnosti. Sjednocujícím prvkem jednotlivých vyprávění je láska a žárlivost, kdy se velmi často objevuje motiv milostného vztahu dvou mužů k jedné ženě, které se oba dvoří a o níž bojují nejrůznějšími prostředky. Všechny povídky jsou dovršeny veselou pointou s výjimkou povídky Dobrá míra, která končí vraždou. Lechtivé momenty jsou líčeny jen v náznacích jinotajným opisem. Většina povídek se odehrává ve třicátých letech dvacátého století a rozverná tematika je tak často doprovázena tíživou realitou soudobé hospodářské krize.
Tématem i formou Vančura navazuje na autory renesanční literatury, přičemž se v textu objevují i narážky na Shakespearova dramata. Ve srovnání s jeho předchozími díly je jazyk povídek . Kniha byla tehdejší kritikou přijata až na výjimky kladně, kdy kritici vyzdvihovali autorovo vypravěčské umění a styl psaní. Výběr tří povídek Brusič nožů, Konec vše napraví a Dobrá míra (v tomto pořadí) byl v roce 1970 zfilmován v režii Jana Schmidta.
Děj
Guy de Maupassant Slavný francouzský spisovatel Guy de Maupassant v jedné ze svých oblíbených pařížských kaváren zaslechne rozhněvaný rozhovor mladého mileneckého páru. Dívka, Marcela, chce ve svém milenci, začínajícím spisovateli a básníkovi Maurice Gilardinovi, vzbudit žárlivost a tak si náhodně k Maupassantovi přisedne a předstírá, že s ním Maurice podvádí. Zatímco dívka slavného spisovatele nepozná, mladý básník ho pozná okamžitě a obdivem se nezmůže na slovo. Maupassant hraje Marceliinu hru na nevěrníka s potutelnou radostí, chvíli se s mladým párem baví a nakonec jde domů. Na druhý den potká před svým domem Maurice, sžíraného žárlivostí, který chce po Maupassantovi ujištění, že mu Marcela není nevěrná. Maupassant nakonec mladému páru nabídne další setkání v téže kavárně. Během následujících pár dní na Maurice s Marcelou dopadne tíživá finanční situace, kdy mu všichni oslovení nakladatelé odmítají vydat jeho povídky. To je donutí Maupassanta v kavárně vyhledat a povídku mu dát i přes všechen Mauricův stud přečíst. Maupassantovi se povídka nelíbí. Druhý den se v něm však hne svědomí, pohrdne svou vlastní tvorbou a jde mladé milence navštívit. Řekne jim, že umění nepatří básníkům jako je on sám, ale spíše špatným básníkům jako je Maurice, kteří však dokážou prožívat lásku, a oba milence radostně obejme.
Usmívající se děvče Ve městě Námětí na nábřeží poblíž mostu stojí honosný dům advokáta a chátrající domek železníka. Železníkův syn Jindřich studuje práva, honí se však spíše za děvčaty a jeho otec si s ním neví rady. Požádá tedy o radu advokáta, který má Jindřicha přezkoušet a říci, na jakou profesi se jeho syn hodí. Advokát si Jindřicha pozve nazítří k sobě domů, když se ale ve smluvenou dobu nervózní Jindřich hlásí v advokátově domě, zastihne pouze jeho dceru Alžbětu. Je hezký den a z otevřeného okna do slečnina pokoje doléhá hudba flašinetu, na který hraje kolovrátkář Houra, stojící na nedalekém mostě. Za těchtů zvuků naváže Jindřich s Alžbětou milostný poměr a při odchodu před domem potká vracejícího se advokáta, který ho následně skutečně přezkouší. K železníkově radosti je prý Jindřich schopen vyučit se na advokáta. U Alžběty upadne však Jindřich pro svou advokátskou mluvu v nelibost. Jednoho z následujících dní chytá Jindřich v řece na černo ryby a flašinetář Houra mu pohrozí, že vše sdělí úřadům. Jako výkupné Jindřich Hourovi umožní přespat v domě svého otce a sám se večer vydá za Alžbětou. Houra hodlá v železníkově domě v noci krást, musí však od tohoto záměru upustit, když se před půlnocí domů vrací Jindřichův otec. Houra ve snaze utéct hlasitě předstírá Jindřicha, čímž ošálí starého železníka, skutečný Jindřich však v alžbětiině pokoji zpanikaří, překotí kus nábytku a vyskočí z okna do řeky. Tam se potká s utíkajícím Hourou. Nastalý hluk vzbudí celý advokátův dům a když advokát v řece zahlédne utíkajícího Houru a Jindřicha, považuje za příčinu rámusu ve svém domě kolovrátkáře a ne sousedova syna. Jindřich se tak vrací v pořádku a bez podezření domů, zatímco Hourovi se podaří uprchnout.
Brusič nožů Brusič František Nikodém se v horečkách toulá za vydatného deště po kraji a přístřešek nalezne v opuštěné hlídačské boudě, kterou si za dočasné bydlení zvolila mladičká Josefina, bývalá prostitutka. Další den oba tuláky vyžene sedlák, kterému bouda patří, a ti tak zamíří pod most Armády ve městě Kohouty, kde se shlukují lidé bez domova. K hloučku těchto lidí po chvíli přijede na voze taženém starým koněm karbaník Jakub. Ten si vydělával na trzích dostatek peněz, nyní však také živoří. Sebevědomě se povyšuje na brusiče ve snaze udělat dojem na Josefinu. Druhý den brzy ráno překvapí lidi pod mostem četníci na koních a začnou všechny legitimovat s cílem vystrnadit je pryč. Tuláci se pak celý další týden toulají po kraji až se usadí v malém háji Klácelka. Jakub po celou dobu zesměšňuje Františka, oba se současně uchází o Josefinu a nakonec sehrají hru v karty o to, kdo zůstane a kdo si půjde svou cestou. Hra se změní ve rvačku obou hráčů, což zneklidní Jakubova koně. Jakub ho není s to uklidnit, František však ano. Jakub se považuje za výherce a naloží si do vozu všechny věci s cílem odvést si i Josefinu. Kůň se však nehne z místa a Jakuba neposlouchá. Nakonec František koně od Jakuba odkoupí a podivným zaříkáváním přiměje koně k poslušnosti. František z vozu shodí Jakubovy věci a odjíždí s Josefínou pryč.
Dobrá míra Dobrá míra je název hostince ležícího asi tři míle od Krumlova a vedeného smyslnou třicátnicí Isabellou. S ní v hostinci bydlí i škaredá a zlá baba, která si nechává říkat Johanka či Coletta. Jednou do hostince zavítá mladý cikán Cyprian, který jde Isabelle hádat z ruky. Po prvotních hadačských průpovídkách Cyprian omdlí a po procitnutí vyloží, že osud Isabelly je svázán s osudem jeho skrz vraždu. Záhy přichází do hospody bývalý řezník Kabrhel, který se živí tím, že svého malého čuníka nabízí po okolních statcích na plemenitbu. Sebevědomý Kabrhel pošle Cypriana s penězi do vsi pro maso. Cyprian je ponížen a jde ven, tam si věc však uleží v hlavě a vrací se do hostince, kdy Kabrhelovi zalže, že mu ve vsi nechtěli maso prodat. Proto tam prý ukradl vepříka. Kabrhel odmítne Cyprianovu nabídku vepříka naporcovat a tak vše udělá Cyprian sám. Venku zabije a naporcuje vepříka Kabrhelova. Maso v hospodě upečou a snědí a v rozšafné náladě si Cyprian utahuje z Kabrhela, který se po něm ošije a Cyprian uteče před hostinec. Tam chrochtá jako vepřík a předstírá, že vepříka krade zloděj, čímž ponoukne Kabrhela, aby vyrazil svého vepříka hledat. Cyprian se jde zatím vyspat s Isabellou. Za hodinu se Kabrhel vrací a Cyprian se mu vysměje. Rozběsněný Kabrhel vrazí do hospody a se sekerkou pronásleduje přestrašeného Cypriana. Ten z pudu sebezáchovy popadne rožeň a bodne ho Kabrhelovi do hrudi, který padá na zem mrtev.
Chirurgie Ve (smyšleném) městě Orlice mezi Českými Budějovicemi a Třeboní působí dva lékaři: neomalený ale schopný doktor Jan Girgal, a neméně schopný Eugen Závada, muž jemných způsobů. Nevraživost obou pánů počíná s příjezdem Závady do Orlice, kdy se mu zčásti omylem dostalo od Girgala neuctivého přijetí. Jednou se ve městě stane, že se při stavbě domu jeho část zřítí a s ním i dělník Trmal, který si tím vykloubí rameno. První se na místo dostane Závada. I přes veškerou snahu se mu však nedaří dostat ruku na původní místo a věc tak vezme netrpělivě do ruky Girgal, který mezitím přišel, a dělníka uzdraví. Takto pokořený Závada se posléze bezmyšlenkovitě toulá po městě, až dojde na trh a tam u stánku s rajčaty nechtěně pár rajčat shodí. S omluvou rajčata zaplatí, přičemž prodavačce Terezii se doktora sželí a chce mu prokázat službu. To se jí podaří hned při návratu domů z trhu, kde se na polní cestě s koněm svalí bývalá zpěvačka, slečna Kornelova. Terezie zburcuje ostatní, ať jdou zpěvačce na pomoc, a sama doběhne pro Závadu. Ten dorazí do domu Kornelové, kam ji mezitím přivezli, jen chvíli před Girgalem, který přijíždí autem. Zpěvačce se nelíbí neurvalé vystupování Girgalovo a tak oba pány poprosí, ať si věci vyřídí ve vedlejším pokoji. Tam se oba poperou, čímž je přejde vztek. Slečna Kornelova při vstoupení do pokoje nalézá Girgala, jak sedí na lenošce a Závada mu bezchybně napravuje vymknutou pravačku. Tímto se oba doktoři usmiřují a stávají se přáteli.
Konec vše napraví Ve městě Lasička žije čtyřicátník Viktor Brand, bývalý řečtinář, který díky výdělku ze zděděných pozemků pověsil práci na hřebík a celý čas věnuje četbě moudrých knih. Knihám dává přednost i před svou dvacetiletou ženou Blaženou, která se tak v manželství nudí. Sousedem tohoto páru je student osmé třídy gymnázia Josef Valenta, který se honí za děvčaty, a v tiché zahradě Brandových si zařídí dostaveníčko se slečnou Elis. Josef pro zmatení nazývá slečnu Elis Blaženou a takto ho jednou zaslechne i Viktor, který sejde do zahrady Josefa špehovat a který při vyslovení Blaženina jména pln žárlivosti vběhne zpět do bytu, aby tam našel svou Blaženu, jak čte knihu. Tímto se Viktor ujistí, že je jeho žena počestná. Ta naopak, když vidí, že ani tato příhoda jejího manžela nepřesvědčí se jí více věnovat, jde nazítří do města Josefa poznat. Po pár dnech jí večer manžel se smíchem vyloží, že se Josef se svou Elis rozešel, jak vyrozuměl z jejich rozhovoru, a že nyní Josef opět leze přes plot k nim do zahrady. Viktor Blaženě uloží, aby další den zpravila Elisiinu matku o těchto dostaveníčkách, Blažena se však nabídne, že za Josefem zajde rovnou. Jde do zahrady a tam se studentem stráví milostné chvíle, zatímco Viktor se jde v poklidu umýt a spát. Děj je doplněn dodatečnou kapitolkou nazvanou Morálka, v níž je ospravedlňováno Blaženino chování a Viktor je kritizován jako lásku necítící hlupák.
Ukázky
Lechtivé momenty jsou popisovány pouze v jemných náznacích, jak ilustruje následující úryvek. Navíc je dějová linka s párem milenců přerušována vypravěčovými komentáři, jakoby autor dával milencům potřebný čas pro intimitu, aby se text k této lince po několika řádcích opět vrátil:
Ač je tón povídek povětšinou milostně rozverný, objevují se občas narážky na dobová témata. V následující ukázce je zmiňována bída lidí zasažených velkou hospodářskou krizí po roce 1931:
Odkazy
Reference
Související články Luk královny Dorotky (film)
Externí odkazy
Bezplatná e-kniha na stránkách Městské knihovny v Praze
Kategorie:České povídky Kategorie:Knihy z roku 1932