Andrej (světským jménem: Alexandr Alexejevič Uchtomskij; 7. ledna 1873 Vosloma – 4. září 1937 Jaroslavl) byl ruský kníže, duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup tomský.

Život Narodil se 7. ledna 1873 ve vesnici Vosloma Jaroslavské gubernie. Byl potomkem knížecího rodu Uchtymských, jehož kořeny sahají až ke knížeti Rurikovi. Jeho otec byl předsedou ujezdní zemské rady Alexej Nikolajevič Uchtomskij, který se oženil s Antoninou Fjodorovnou. Jeho bratrem byl slavný sovětský fyziolog Alexej Alexejevič Uchtomskij.

Navštěvoval klasické gymnázium v Rybinsku, po jehož ukončení vstoupil na přání otce do Nižněnovgorodského kadetského sboru. Roku 1891 byl přijat na Moskevskou duchovní akademii, kterou dokončil s titulem kandidáta bohosloví. Roku 1895 se stal učitelem ruského jazyka na Kazaňském duchovním učilišti.

Dne 14. prosince 1895 přijal z rukou arcibiskupa kazaňského Vladimira (Petrova) mnišský postřih se jménem Andrej a o tři dny později diákonské svěcení. Dne 18. prosince byl rukopoložen na jeromonacha a stal se členem Kazaňského biskupského domu, který fungoval jako monastýr. Jeho přijetí mnišství bylo zapříčiněno vysokými nároky na ženy.

Dne 17. září 1897 byl jmenován inspektorem Alexandrovského misijního duchovního semináře v Ardonu a 4. srpna 1899 správcem misijních kurzů Kazaňské duchovní akademie. Dne 18. srpna byl povýšen na archimandritu. Byl aktivním zastáncem abstinence od alkoholu a nekompromisním bojovníkem proti opilství, na základě čehož se brzy sblížil se společností kazaňských abstinentů.

Dne 16. září 1907 byl zřízen mamadyšský vikariát kazaňské eparchie a jeho biskupem byl zvolen archimandrita Andrej. O měsíc později byl oficiálně jmenován biskupem a biskupská chirotonie proběhla 17. října. Jako biskup byl určen pro misijní práci a zahraniční farnosti. V rámci své pozice zastával funkci představeného Tatarského monastýru Tří světitelů.

Dne 7. srpna 1911 byl převeden do úřadu biskupa suchumského. V suchumské eparchii pokračoval ve své misijní práci a během krátkého pobytu v Abcházii se mu podařilo prokázat značnou christianizaci místních obyvatel. Zároveň se snažil usmířit Abcházce s Gruzínci na kulturních a historických základech. Od 22. prosince 1913 se nacházel na ufském stolci.

Od července zavedl v ufské eparchii nová pravidla pro výběr představených chrámů, založil a předsedal Východoruské kulturní a vzdělávací společnosti. Při společnosti založil časopis „Zavolžskij letopisec“. Protože byl zaneprázdněn společenskými aktivitami, vedl přísný asketický způsob života: noci trávil v modlitbách, ke krátkému odpočinku používal tvrdou postel bez přikrývky nebo polštáře, vždy se postil, nikdy ani nejedl ryby.

Vystupoval proti vlivu G. E. Rasputina na státní a církevní život.

Po revoluci Podle jeho vlastního přiznání: „Když jsem se dozvěděl o sesazení Mikuláše II., přivítal jsem tuto zprávu dokonce s určitým morálním uspokojením.“ Podporoval únorovou revoluci a věřil, že to pomůže osvobodit církev od nátlaku státu. Dne 27. dubna 1917 se stal členem Svatého synodu.

Zúčastnil se Místního soboru Ruské pravoslavné církve (1917–1918) a předsedal sjezdu jedinověrců (části starověrců, kteří jsou součástí moskevského patriarchátu).

Byl členem Dočasné nejvyšší sibiřské církevní správy, vytvořené na podzim roku 1918, a vedl duchovenstvo 3. armády A. V. Kolčaka.

Od ledna 1919 byl jedinověreckým biskupem satkinským. Do této pozice byl zvolen v nepřítomnosti a zachoval si svou předchozí biskupskou katedru.

Po porážce bělogvardějců byl v únoru 1920 v Novonikolajevsku zatčen na základě obvinění z účasti na Prozatímním všeruském ústavodárném shromáždění Kolčaka a uvězněn v Tomsku. V souvislosti s tím na jaře roku 1920 patriarcha Tichon jmenoval dočasným správcem ufské eparchie biskupa Simona (Šlejova). Dne 18. srpna 1921 byl biskup Simon zabit a správu eparchie převzal biskup Nikolaj (Ipatov). V listopadu prohlásil svou loajalitu sovětské vládě a požádal o propuštění. Brzy byl propuštěn, ale 28. února 1921 byl v Omsku zatčen „za kázání, v němž vyzýval rolníky k organizaci do rolnických odborů“.

Asi v prosinci 1921 byl jmenován arcibiskupem tomským.

V listopadu 1922 se vrátil do Ufy a aktivně se postavil proti renovačnímu hnutí. Na základě nařízení dočasného zástupce patriarchy, metropolity Agafangela (Preobraženského), ze dne 18. března 1922 prohlásil ufskou eparchii za autonomní. Na začátku roku 1923 byl znovu zatčen a 24. února 1923 odsouzen ke třem letům vyhnanství a poslán do Taškentu. V červnu 1923 byl v Taškentu zatčen a poslán do Tejenu v Turkmenistánu. V listopadu 1923 byl v Tejenu opět zatčen a vězněn v Taškentu, poté byl poslán do Moskvy, odkud byl znovu poslán do Tejenu a následně do Ašchabadu.

Od roku 1922 tajně světil biskupy pro různé eparchie. Budoucího arcibiskupa Luku (Vojno-Jaseněckého) postřihnul na monacha. Biskupská svěcení později uznal patriarcha Tichon.

Po smrti patriarchy Tichona nesouhlasil s předáním kontroly nad církví patriarchálnímu locum tenens metropolitovi Petrovi (Poljanskému), a následně neuznal kanonická práva jeho zástupce, metropolity Sergeje (Stragorodského). Oba obvinil z kompromisů se sovětskou mocí.

Působení u starověrců V Ašchabadu se setkal s archimandritou Klimentem (Logvinovem), který se ho snažil přesvědčit ke vstupu do starověrecké jurisdikce. Arcibiskup Andrej souhlasil, ale pod podmínkou, že se nejedná o vstup, ale o znovusjednocení zástupců kdysi rozdělených církví. Spolu sepsali texty s názvem „Vyznání víry...“ a „Akt sjednocení“. Za to, že navázal komunikaci se starověrci, mu patriarchální místodržitel metropolita Petr (Poljanskij), údajně zakázal vykonávat kněžskou službu. Tento zákaz neuznal. Existují však informace, že sám arcibiskup Andrej popřel své spojení se starověrci, a to i v některých svých poznámkách, které objevil historik A. V. Znatnov.

Podzemní církev Na konci roku 1926 se vrátil do Ufy, prohlásil eparchii za autokefální a neuznal práva patriarchálního locum tenens, metropolity Sergia (Stragorodského). Pokračoval v tajných svěceních biskupů a vytvářel infrastrukturu Pravé pravoslavné církve, která fungovala neoficiálně a stavěla se proti církevní organizaci oficiálně uznané sovětskou vládou („legalizované“). Část věřících ho uznala jako arcibiskupa regionální církve autonomní Baškirské republiky. Nejbližšími spolupracovníky biskupa Andreje byli např. biskupové Avvakum (Borovkov), Veniamin (Troickij), Iov (Grečiškin).

Dne 13. června 1927 byl předvolán do Moskvy, zatčen a 8. července 1927 odsouzen ke třem letům vyhnanství. Odešel do Kzyl-Ordu, kde byl 17. října 1928 znovu zatčen. Ostře se postavil proti „Deklaraci“ metropolity Sergie (Stragorodského) z 29. července 1927, jejímž cílem bylo úplné podřízení se sovětské moci. Byl poslán do Moskvy, kde byl v lednu 1929 odsouzen ke třem letům vězení v Jaroslavli. Dne 2. října 1931 byl propuštěn a žil v Moskvě. Během tohoto období se chodil modlit do starověreckého chrámu.

Dne 14. dubna 1932 byl zatčen v souvislosti s případem moskevské „pobočky“ Pravé pravoslavné církve a 7. července odsouzen ke třem letům vyhnanství v Almaty. Dne 19. září 1932 přijal svaté dary a myro od starověreckého arcibiskupa moskevského a celé Rusi Meletia.

Na jaře 1934 byl zatčen a poslán do věznice Butyrka v Moskvě. Dne 14. května 1934 byl odsouzen ke třem letům vězení a poslán do politické izolace v Jaroslavli. Dne 27. března 1937 byl znovu odsouzen ke třem letům pracovního tábora a poslán do Rybinska.

Dne 3. září 1937 jej Trojka NKVD odsoudila k trestu smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán následující den.

Kanonizace Byl svatořečen roku 1981 Ruskou pravoslavnou církví v zahraničí, která jej zařadila do Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských. Na soboru této církve v roce 1993 navrhl biskup Grigorij (Grabbe) jeho dekanonizaci kvůli jeho vstupu do modlitebního a kanonického společenství se starověrci.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Pravoslavná encyklopedie

Kategorie:Muži Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Narození 7. ledna Kategorie:Narození v roce 1873 Kategorie:Narození v Jaroslavské oblasti Kategorie:Úmrtí 4. září Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Jaroslavli Kategorie:Popravení zastřelením