Nobelova nadace (švédsky Nobelstiftelsen) je soukromá organizace založená 29. června 1900 za účelem správy financí a administrace Nobelových cen. Nadace vychází z poslední vůle Alfreda Nobela, švédského chemika, vynálezce dynamitu a podnikatele. Kromě správní rady se Nobelova nadace skládá z institucí udělujících ceny, jejich správců a auditorů.
Nobelova nadace se nepodílí na procesu výběru laureátů Nobelovy ceny, ale investuje peníze, aby udržela finanční základnu pro vyplácení cen a administrativní činnosti. Od roku 1946 je osvobozena od všech daní ve Švédsku a od roku 1953 od daní z investic ve Spojených státech. V souladu s Nobelovou závětí je hlavním úkolem nadace spravovat jmění, které Nobel zanechal ve fondu.
Nadace je zodpovědná za organizaci Nobelových oslav ve Stockholmu, v Norsku má na starosti odpovídající přípravy Norský Nobelův výbor. Nadace zastupuje Nobelovu cenu vůči vnějšímu světu a zajišťuje neformální aktivity a záležitosti související s udělováním Nobelových cen. Pořádá také Nobelova sympozia věnovaná významným objevům ve vědě a tématům kulturního nebo společenského významu.
náhled|Poslední vůle Alfreda Nobela z roku 1895|vlevo
Historie Alfred Nobel byl chemik, inženýr, inovátor, výrobce zbraní a vynálezce dynamitu. Vlastnil významnou společnost pro výrobu zbraní Bofors, kterou přebudoval z původní činnosti železárny a ocelárny. Nobel byl držitelem 355 různých patentů, nejznámějším je dynamit. Díky jeho vynálezu nashromáždil během svého života značné osobní jmění. V roce 1896 zemřel na mrtvici ve své vile v italském Sanremu, kde prožil své poslední roky.
Nobelova závěť obsahovala přání, aby se jeho peníze použily na ceny za fyziku, chemii, mír, fyziologii a lékařství a literaturu. Nobel během svého života sepsal několik závětí, tu poslední sepsal něco málo přes rok před svou smrtí a podepsal ve švédsko-norském klubu v Paříži 27. listopadu 1895. Devadesát čtyři procent svého majetku, 31 milionů švédských korun (v roce 2024 to odpovídalo 266 milionům amerických dolarů), odkázal Nobel na zřízení a financování pěti Nobelových cen. náhled|Ragnar Sohlman s poslední vůlí Alfreda Nobela|vlevo Vykonavateli jeho závěti byli Ragnar Sohlman a Rudolf Lilljequist, kteří dne 29. června 1900 založili Nobelovu nadaci, aby spravovala Nobelovo jmění a organizovala udílení cen. Nobelova poslední vůle vyvolala ve své době mnoho skepse a kritiky, proto trvalo několik let, než mohla být nadace založena, přestože byla schválena již 26. dubna 1897. Brzy poté byli jmenováni členové Norského Nobelova výboru, který měl udělovat Nobelovu cenu za mír. Krátce nato následovaly další organizace udělující ceny: Karolinska Institutet 7. června, Švédská akademie 9. června a Královská švédská akademie věd 11. června 1898. V roce 1900 vyhlásil nově vytvořené stanovy Nobelovy nadace král Oskar II. První ceny byly uděleny v den pátého výročí Nobelova úmrtí, 10. prosince 1901 ve Stockholmu a v Christianii (později Oslo), mimo jiné Wilhelmu Conradu Röntgenovi.
V roce 1905 byla rozpuštěna unie mezi Švédskem a Norskem, což znamenalo, že odpovědnost za udělování Nobelových cen byla rozdělena mezi obě země, Norsko uděluje Nobelovu cenu míru a Švédsko všechny ostatní Nobelovy ceny. Královská švédská akademie věd uděluje Nobelovu cenu za fyziku a chemii, Karolinska Institutet Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, Švédská akademie Nobelovu cenu za literaturu a Norský Nobelův výbor pěti osob volených norským parlamentem uděluje Nobelovu cenu míru.
V roce 1969 byla u příležitosti třístého výročí založení švédské centrální banky zřízena nová cena – Cena Švédské národní banky za ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela. Vzhledem k délce oficiálního názvu ji lidé brzy začali nazývat Nobelovou cenou za ekonomické vědy. Nestala se však další Nobelovou cenou, protože Nobelovy ceny jsou ze své podstaty pouze ty, které jsou uvedeny v závěti Alfreda Nobela. Bylo rozhodnuto, že banka bude každoročně poskytovat nadaci dar, který pokryje částku ceny, administrativní náklady na výběr laureátů a část nákladů na oslavy Nobelových cen.
V 70. až 90. letech 20. století se pro nadaci staly prioritou hlavně veřejné aspekty ceny, například modernizace slavnostního předávání cen a recepce. Tyto snahy vyvrcholily po řadě pečlivých kroků velkolepou oslavou 90. výročí nadace v roce 1991. Rostoucí zájem o veřejný obraz Nobelovy ceny v 90. letech vedl k založení webových stránek (nobelprize.org) v roce 1995, Nobelova muzea v roce 2001 a společnosti Nobel Media v roce 2004. V témže roce bylo v Oslu otevřeno Nobelovo mírové centrum.
Cíle nadace Nobelova nadace je soukromá organizace. Je pověřena ochranou společných zájmů institucí udělujících ceny uvedených v Nobelově závěti a také jejich zastupováním navenek. To zahrnuje informační činnosti i přípravy související s předáváním Nobelových cen. Nadace se nicméně na výběrovém řízení a konečném výběru laureátů nepodílí. Při výběru jsou instituce udělující ceny zcela nezávislé nejen na všech vládních agenturách a organizacích, ale také na Nobelově nadaci. Jejich autonomie má zásadní význam pro objektivitu a kvalitu jejich rozhodnutí o udělení cen. Jedním z důležitých úkolů nadace je spravovat její majetek tak, aby byla zajištěna finanční základna samotných cen a procesu výběru laureátů.
Stanovy Stanovy vymezují role následujícím orgánům nebo osobám v rámci činností Nobelovy nadace:
správní rada a výkonný ředitel instituce udělující ceny správci institucí udělujících ceny Nobelovy výbory a odborníci orgány a jednotlivci oprávnění předkládat nominace na ceny auditoři
Za uplynulých 100 let došlo k řadě změn ve vztahu mezi správní radou nadace a švédským státem. Jejich vazby se postupně rozvolňovaly.
Podle prvních stanov z roku 1901 měla nadaci zastupovat rada se sídlem ve Stockholmu, složená z pěti švédských mužů. Předsedu rady měl jmenovat král. Ostatní členy jmenovali správci institucí udělujících ceny. Správní rada měla ze svých členů zvolit výkonného ředitele. Zástupce předsedy měl také jmenovat král (od roku 1974 vláda) a dva zastupující členové pro ostatní členy měli být voleni správci. Od roku 1995 jmenují všechny členy a zástupce správní rady správci. Správní rada volí ze svých členů předsedu, místopředsedu a výkonného ředitele.
Do roku 1960 byl předseda vybírán z úzkého okruhu premiérů, ministrů zahraničních věcí a dalších vysokých úředníků. V roce 1960 byl poprvé zvolen renomovaný vědec Arne Tiselius, profesor biochemie na univerzitě v Uppsale a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1948. Od té doby je předseda vybírán z členů institucí udělujících ceny. Stalo se také pravidlem, že místopředseda a jeden z členů rady volených správci by měli být osobami s finančními znalostmi. Tento zvyk začal v roce 1951, kdy byl správci do rady zvolen zkušený bankéř a průmyslník Jacob Wallenberg. Byl také členem Královské švédské akademie věd. Když ho v roce 1968 nahradil jeho bratr Marcus Wallenberg, bylo to poprvé, kdy člen rady nepatřil k instituci udělující ceny. Pokud jde o místopředsedu správní rady jmenovaného králem, tato praxe začala v roce 1960, kdy byl do správní rady zvolen významný bankéř Gustaf Söderlund. Ve většině případů měl výkonný ředitel právní a administrativní zázemí. Vzhledem k tomu, že investiční politika nadace se od počátku 50. let 20. století stala aktivnější, byly pro osoby zastávající tuto pozici finanční zkušenosti spojené se znalostmi mezinárodních vztahů cenným přínosem.
Důležitým mezníkem v historii nadace bylo přijetí norského zástupce do správní rady. V roce 1901 v době, kdy se Norsko chystalo rozbít unii se Švédskem, se Norové zdrželi účasti ve správní radě a omezili svou účast na práci jako správci a auditoři. V roce 1986 byly stanovy změněny a správní rada se již nemusela skládat z pěti švédských občanů (původní stanovy uváděly švédské muže), ale ze šesti švédských nebo norských občanů. Stanovy byly dále změněny tak, že odměny členům správní rady a auditorům nadace, stejně jako plat výkonného ředitele, určuje správní rada nadace namísto švédské vlády.
Podle původních stanov mělo správu rady a účetnictví nadace za každý kalendářní rok prověřovat pět auditorů. Každá instituce udělující ceny zvolila jednoho auditora a předsedu auditorů jmenoval král. V roce 1955 byl počet auditorů zvýšen z pěti na šest. Nový auditor byl jmenován správní radou a musel být autorizovaným účetním. Jednalo se o velmi důležitou změnu, která byla v souladu s aktivnější finanční investiční politikou nadace. Dnes je jedinou úlohou švédské vlády v Nobelově nadaci jmenování jednoho auditora, který je zároveň předsedou auditorů nadace.
Sídlo Dne 19. prosince 1918 zakoupila nadace budovu ve Stockholmu na adrese Sturegatan 14. Po několika letech renovací se sem v roce 1926 nadace přestěhovala a má zde své sídlo.
Majetek nadace Nobel odkázal nadaci majetek v hodnotě 31 milionů švédských korun a původní investiční strategie se, dle Nobelova přání, soustředila na konzervativní aktiva, primárně dluhopisy, aby se zajistilo bezpečné a dlouhodobé financování. Kolem roku 1950 se jmění nadace ztenčilo na třetinu původní hodnoty a nadaci v té době hrozil reálný zánik. Pomohlo rozhodnutí švédské vlády z roku 1953 o postupném přechodu na investiční strategii, kde převažují akcie především globálních firem. Dalším důležitým faktorem bylo osvobození od daní ve Švédsku v roce 1946 a v USA o několik let později.
V 70. letech 20. století začalo období modernizace, jehož cílem bylo vrátit jmění na úroveň z roku 1901. Toho bylo dosaženo jednak další změnou pravidel, která umožnila investovat až 60 % kapitálu do akcií, a také řadou strategických investic do nemovitostí, které vedly k podstatnému nárůstu finančních prostředků v 70. a na počátku 80. let. V polovině 80. let snížily ziskovost nemovitostí vyšší daně a nadace se rozhodla tyto investice postupně ukončit. Tento postup byl velmi efektivní a také ušetřil nadaci mnoho problémů během realitního krachu ve Švédsku na počátku 90. let. V současnosti je jedinou budovou, kterou nadace vlastní, její kancelářská budova na adrese Sturegatan 14 ve Stockholmu.
Postupně byly do portfolia nadace zařazeny také nemovitostní a hedgeové fondy a podíl dluhopisů klesl na 15 %. V roce 1991 se nadaci podařilo dosáhnout hodnoty, kterou měla při založení v roce 1901.
V 90. letech se pravidla opět změnila a až 70 % kapitálu bylo investováno do akcií. To přispělo k poklesu majetku nadace kolem roku 2000, kdy jeho hodnota klesla skoro o 30 % z téměř 5 miliard na něco málo přes 3 miliardy švédských korun. Část této ztráty se podařilo vyrovnat, ale nadace pak utrpěla další finanční ztráty během krize v letech 2008–2009. V roce 2010 se nadace snažila stabilizovat své investice vyvážením různých aktiv. V té době tvořily akcie asi 40 %, dluhopisy 20 % a 40 % připadalo na jiné investice, zejména hedgeové fondy.
V tomto období Nobelova nadace také formalizovala své investice vytvořením investičního výboru, který pomáhá generálnímu řediteli a vedení nadace. Výbor se skládá z odborníků z podnikatelské a akademické sféry a jeho úkolem je zajistit, aby aktiva Nobelovy nadace byla investována tak, aby i nadále generovala příjmy z dlouhodobého hlediska.
Na počátku 80. let 20. století činila peněžitá hodnota Nobelovy ceny 1 milion švédských korun, ale v roce 2008 se zvýšila na 10 milionů SEK. K 31. prosinci 2020 činila hodnota aktiv spravovaných Nobelovou nadací 5,2 miliardy švédských korun (přibližně 630 milionů amerických dolarů).
Nobelova sympozia