Antonij (světským jménem: Alexandr Nikolajevič Milovidov; 12. června 1877 Moskva – 4. října 1937 Něrčinsk) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup omský a čeljabinský.

Život Narodil se 12. června 1877 v Moskvě jako syn Nikolaje Milovidova, který byl profesorem občanského práva Charkovské univerzity.

Roku 1897 dokončil moskevské gymnázium, po kterém se stal poslušníkem v Trojicko-sergijevské lávře. Do roku 1908 pobýval ve Stěfano-Machriščckém monastýru Vladimirské gubernie a 8. července přijal mnišský postřih.

Od 10. listopadu 1908 byl sakristánem Jurjevského monastýru ve Velikém Novgorodu. Následující rok byl rukopoložen na jeromonacha. Po kněžském svěcení působil jako pokladník Nikolského jednověreckého monastýru v Moskvě. V roce 1912, po konfliktu s představeným monastýru, v souvislosti se snahou zlepšit kvalitu pitné vody pro mnichy, byl poslán do Smolenské Zosimovy pustyně, aby se pod vedením jejího igumena „naučil pokoře“.

Dne 4. února 1913 byl jmenován představeným jednověreckého Zlatoustovského Voskresenského monastýru v Ufské gubernii. Dne 8. července 1917 byl povýšen na igumena s právem nosit epigonation. O tři roky později byl zatčen, obviněn z kontrarevoluční činnosti a odsouzen k šesti měsícům v pracovním táboře. Po propuštění byl 18. května 1921 povýšen na archimandritu.

Rozhodnutím Svatého synodu byl 6. června 1925 v Tejenu (Turkmenistán) vysvěcen na biskupa usť-katanského a vikáře ufské eparchie. Hlavním světitelem byl arcibiskup Andrej (Uchtomskij) a spolusvětitelem biskup Lev (Čerepanov). Dne 25. dubna 1926 se připojil k běglopopovcům (část starověrců).

Dne 27. dubna 1928 byl ustanoven biskupem bugulminským a vikářem kazaňské eparchie.

Dne 30. listopadu 1928 byl zatčen OGPU a obviněn z organizování setkání duchovenstva měst Troick a Bugulma, kde se projednávaly otázky jako místní sobor, patriarchát, zlepšení církevního vzdělávání mezi duchovenstvem atd. Za organizování těchto setkání byl 24. května 1929 na zvláštní schůzi rady OGPU odsouzen ke třem letům vyhnanství v Samaře. Zde byl znovu zatčen a 9. září 1930 odsouzen ke třem letům pracovního tábora, které si odpykal ve Višerském táboře. Propuštěn byl v roce 1933.

Dne 16. června 1933 se stal biskupem jenisejským a krasnojarským. Od 3. května 1934 byl biskupem ačinským a od 9. září 1935 biskupem omským.

Dne 29. listopadu 1936 byl v Omsku zatčen spolu se šesti kněžími z omské eparchie. Byl obviněn z „vedení kontrarevoluční skupiny a sjednocování duchovenstva kolem sebe, vedení pomlouvačné kontrarevoluční propagandy atd.“. Během předběžného vyšetřování se přiznal a podepsal prohlášení sepsané vyšetřovatelem. Od 19. do 22. března 1937 probíhalo projednání „případu“ před zvláštním senátem Omského oblastního soudu. Na soudním jednání biskup Antonij odvolal veškeré výpovědi, které poskytl během předběžného vyšetřování. Dne 22. března Omský oblastní soud odsoudil biskupa Antonija k 10 letům vězení a 3. dubna byl obviněn z nového trestného činu: „Jako biskup Omské oblasti a žijící v Omsku bez svolení Komise pro kulty nezákonně vykonával vedení duchovenstva Čeljabinské oblasti a vytvářel kontrarevoluční formace…etc. Dne 12. července 1937 ho zvláštní senát Čeljabinského oblastního soudu odsoudil k trestu smrti zastřelením. Dne 26. září byla proti němu vznesena další obvinění a vyšetřování bylo obnoveno. Následující den podepsal prohlášení, v němž se přiznal ke všemu, co od něj vyšetřování požadovalo. Dne 2. října ho Trojka NKVD uznala za „organizátora a vůdce povstalecké teroristické organizace duchovenstva Čeljabinské oblasti“. Spolu s dalšími kněžími a laiky, celkem 127 lidmi, byl 4. října 1937 popraven.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Pravoslavná encyklopedie

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 12. června Kategorie:Narození v roce 1877 Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Úmrtí 4. října Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Čeljabinsku Kategorie:Popravení zastřelením