Němci v Praze, či též pražští Němci je obecné označení německy hovořícího obyvatelstva Prahy. Často se nejednalo výhradně o etnické Němce, ale také o německy hovořící českou a židovskou populaci. Hovořili variantou (dialektem) německého jazyka znémého jako pražská němčina.
Historie Německá (německojazyčná) multikulturní komunita Prahy po několik staletí spoluutvářela kulturní dění hlavního města Českého království. Když byla roku 1348 v Praze založena Univerzita Karlova, prvním vyučovacím jazykem byla do konce 18. století latina. Tu později nahradila němčina, a až do druhé půle 19. století byla univerzita kulturně a jazykově formována především německy.
Po tzv. Jaru národů v roce 1848 došlo v mnoha částech Rakouského císařství k demokratizaci veřejné správy. To ovšem vytvořilo nový prostor pro nacionalistické spory. V českých zemích vznikala vedle českých také řada německých spolků, divadel či škol, docházelo ke střetům (např. Chuchelská bitka v roce 1881 související s národnostním rozdělením Karlo-Ferdinandovy univerzity, pražská polytechnika se rozdělila již roku 1869). Německý nacionalismus byl spojen například také s procesem sjednocování Německa v roce 1871, jehož varianta, tzv. Velkoněmecká koncepce, počítala dokonce se zahrnutím Rakouska i českých zemí do nové říše. Jubilejní zemskou výstavu v Praze roku 1891 se němečtí poslanci zemského sněmu a němečtí podnikatelé rozhodli bojkotovat a výstava se tak proměnila v českou národní akci.
Zejména v tomto období ovšem byla Praha světově významným centrem německojazyčného umění a literatury. Německá jazyková komunita tvořila významnou skupinu, která žila v Praze a skládala se z německy mluvících obyvatel, často židovského původu, náhled|Interiér pražské kavárny Arco, v době otevření v roce 1907 nebo též německy hovořících příslušníků české I německé šlechty.
Mezitím ovšem v roce 1862 jako projev spolupráce Čechů s českými Němci vznikla organizace Sokol, za jejíž zakladatele jsou považováni Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, oba stoupenci českého národního obrození německého původu. Ve svých počátcích se Sokol inspiroval německými turnerskými spolky, které vycházely z tělovýchovy Fridricha Ludwiga Jahna.
Badeniho jazyková nařízení z dubna 1897 zrovnoprávňující češtinu s němčinou vyvolala obstrukce německých politiků v Říšské radě a protivládní a protičeské demonstrace. Po demisi Badeniho vlády v listopadu 1897 se národnostní nepokoje přenesly také do Prahy, kde vypulky několikadenní pouliční bitky mezi Čechy a Němci, kterých se zúčastnilo několik tisíc lidí. V květnu 1908 vypukly v Praze v souvislosti s rozšiřováním volebního práva a volební agitace, kdy se jazyk stal politickým faktorem, nepokoje a došlo k prudkému zhoršení česko-německých vztahů.
V roce 1907 byla zahájena činnost kavárny Arco, kde se scházeli pražští literáti, jejichž spolek se později zval podle kavárny Café Arco.
O řevnivosti a napětí mezi Čechy a Němci v Praze psal mj. Karel Kramář v Národních listech v lednu 1914 v souvislosti s výstavbou pomníku W. A. Mozarta.
Napětí pak přes zánik Rakouska-Uherska částečně přetrvalo do nového Československa.
Pražská německá kultura náhled|Secesní budova pražského Goethe-Institutu náhled|Moderní budova Německé školy v Praze Výraz „pražští Němci“ může v užším smyslu označovat představitele tzv. „pražského kruhu“, pražských německých literátů – skupiny světově proslulých německy píšících pražských spisovatelů. K nejznámějším představitelům pražského kruhu patřili autoři jako Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Rainer Maria Rilke a Egon Erwin Kisch a mnoho dalších německy píšících autorů, jejichž tvorba měla značný vliv na světovou literaturu. Dálší osobnosti zmiňuje Německy mluvící Praha (biografický lexikon věnovaný významným osobnostem německého jazyka, které jsou spojeny s Prahou), např. historika a filosofa Hanse Kohna, architekty Maxe Spielmanna a Ernsta Mühlsteina či ekonoma Alexandre Kafku a informace o rodinách Kischů, Pribramů, Jajtelesů a dalších.
S Prahou je rovněž spjata tvorba nebo životní pouť dalších německy píšících spisovatelů, mezi něž patří např. Gustav Meyrink, Paul Leppin, Karl Kraus, Johannes Urzidil, Oskar Kuh, Ernst Weiss, Ludwig Winder, Karl Brand, Felix Weltsch nebo Oskar Baum a další.
Násilné přerušení kulturního dění v Praze přinesla nacistická okupace Československa a následná „arizace“ a „germanizace“ českých protektorátních institucí a nucený exil židovského obyvatelstva. Na druhé straně vedla k posílení některých aspektů německé kultury v Praze, jako například uvádění německých oper v Novém německém divadle.
Současnost V současné době mezinárodní vysílání Českého rozhlasu ČRo 7 Radio Praha kromě češtiny a dalších jazyků provozuje také vysílání v němčině. Vychází zde také týdeník Prager Zeitung (založený roku 1991)a v roce 1989 byla zahájena činnost Německé školy v Praze (Deutsche Schule Prag). Jedná se o německou školu, zprvu financovanou NDR, později podporovanou už SRN. Tato škola zahrnuje školku, základní a střední školu. Je zde možnost složení maturity kromě českého jazyka i v německém.
V Praze je rovněž činný Gothe-Institut Česko, pobočka Goetheho kulturního institutu působícího v mnoha zemích po celém světě.
Související články Čeští Němci Německá menšina v Česku Pražská německá literatura Pražský kruh Německy mluvící Praha Nové německé divadlo v Praze Schlaraffia Sokol Deutscher Turnverband Vysídlení Němců z Československa Německá škola v Praze Goethe-Institut Česko
Kategorie:Čeští Němci Kategorie:Dějiny Němců v Česku Kategorie:Dějiny Prahy Kategorie:Kultura v Praze Kategorie:Lidé z Prahy