Hieronymus Scottus (také Hieronimi Scotti, Girolamo Scoto, Jeronimo Scotto atd.) (* pravděpodobně před rokem 1540; † po roce 1602) byl italský dobrodruh. Neměl by být zaměňován se skladatelem a tiskařem stejného jména, který žil v Benátkách v letech 1505 až 1572.
Oblast působnosti Scottus byl dobrodruh, který cestoval po evropských dvorech i do bohatých obchodních měst jako kouzelník, alchymista a pravděpodobně i na pochybné tajné diplomatické mise, což z něj udělalo jednoho z nejslavnějších a nejznámějších mužů své doby.
Jeho velkolepé magické výkony, z nichž některá byla považována za nadpřirozená, byly všude senzací. Dokázal bez jakékoli přípravy pořádat „magické hostiny“, po kterých měli samozřejmě všichni prázdný žaludek, stejně jako předtím. Také vykouzloval zlaté mince z chleba, četl myšlenky (mentální magie) a zejména předváděl karetní triky, což byla zřejmě jeho oblíbená činnost a pro kterou byl obzvláště slavný. V případě potřeby však Scottus pracoval i jako alchymista a měl pověst, že dokáže vyrobit kámen mudrců, tj. že ovládá umění výroby zlata.
Život Scottus byl pravděpodobně členem starobylé, i když ne zvlášť známé a rozšířené, hraběcí rodiny Scottů z Piacenzy (Parmské vévodství, Itálie).
Vzhledem ke svým aktivitám, zejména v podvodném alchymistickém sektoru, vedl velmi neklidný život, který byl dosud jen částečně objasněn.
Scottus, zpočátku činný na italských dvorech a v bohatých městech, si od roku 1569 pravděpodobně zvolil knížecí dvory a bohatá obchodní města Německé říše jako své nové hlavní pole působnosti. V tomto roce je doloženo, že byl na dvoře arcivévody Ferdinanda II., regenta Tyrolska, kde mu pozoruhodně četl myšlenky.
V roce 1575 se v Norimberku těšil takové vážnosti jako alchymista, že si městská rada nechala třikrát udělat jeho portrét, aby si obdivovaného muže i po svém odchodu vždy pamatovala.
Následující rok Scottus pobýval v Anglii na dvoře královny Alžběty I. Nejenže jí předváděl karetní triky, ale také si s ní povídal o benátské politice. Po svém odchodu navštívil velvyslance republiky ve Francii a informoval ho o údajných Alžbětiných výrocích; ty byly okamžitě předány dál. Scottus se tak zapojil do politických intrik na nejvyšší úrovni.
V roce 1579 byl hostem Gebharda I. Truchsesse von Waldburg, arcibiskupa a tedy kurfiřta v Kolíně nad Rýnem. Říká se, že ho pomocí magického zrcadla svedl k setkání s Agnes von Mansfeld, všeobecně známou pro svou krásu; jejich následný vztah přispěl k pádu církevního knížete.
Na jaře roku 1580 strávil nějaký čas v rezidenci knížete a biskupa, městě Würzburgu. Z Frank se Scottus vydal do Prahy na tamní císařský dvůr.
V témže roce se však objevil také v Královci na dvoře pruského vévody. Pro něj údajně vyrobil medaili z chleba, která byla poté odlita z kovu. Scott prý nosil tuto medaili vyrobenou z alchymistického zlata, které vytěžil.
V roce 1584 byl Scottus zdokumentován v Gdaňsku, kde byl hostem starosty. Městská rada ho poctila – z jakého důvodu není jasné – neobvyklým způsobem tím, že nechala namalovata jeho obraz a pověsila ho v městské knihovně. Protože byl podezřelý z nekromancie, byl mág nakonec nucen hanzovní město opustit.
V roce 1590 se Scottus objevil na dvoře markraběte v Ansbachu. Markrabě byl jeho uměním tak ohromen, že mu udělil čest s ním povečeřet „v červeném“, tedy na zlatých talířích.
Oba páni zřejmě v srpnu cestovali do císařské rezidence v Praze. Scottus se objevil v celkově senzační podobě, doprovázen nejen 20 nádherně ozbrojenými jezdci a třemi kočáry, ale ten, ve kterém jel, symbolicky zářil zlatem. Jako hrabě a slavný muž byl Scottus pozván na dvůr Rudolfa II., který se velmi zajímal o alchymii. Říká se, že mu v magickém zrcadle ukázal, že španělský král údajně píše dopis císaři. Velmi podrážděný Rudolf II. údajně štědře poctil představení 1000 tolary. Z nějakého důvodu jednou daroval Scottovu sluhovi čtyři koně a markraběti z Ansbachu, který byl na akci přítomen, šest. V září císař také nařídil uherské komoře, aby Scottovi zaplatila 31 105 florinů, což byla značná částka, kterou císařský dvůr dlužil několika italským šlechticům. Vzhledem k tomu, že okolnosti této události nejsou známy, lze se pouze domnívat, že směnky získal za tímto účelem. Není zcela jasné, zda Scottus konečně částku v prosinci obdržel po několika pokynech dvorské kanceláře.
Ke konci roku 1592 pozval Scotta do svého sídla vévoda Jan Kazimír Sasko-Koburský, který se se Scottem zřejmě setkal na biskupském dvoře v Bamberku. V Coburgu Scottus svedl vévodovu manželku Annu Saskou (1567–1613). Než byl aféra odhalena, Scottus v září 1593 opustil zemi s některými Anninými šperky (v hodnotě 10 000 guldenů!).
Ačkoli byl Scottus následně císařským dekretem hledán ve Svaté říši římské, pobýval nejen dočasně v Polsku, ale zřejmě i delší dobu v severním Německu, kde hamburský senát odložil vydání, což mu umožnilo uprchnout. Protože pobyt v říši byl pro něj pravděpodobně příliš nebezpečný, odešel do jiných zemí. Jeho přítomnost lze nakonec vystopovat až do roku 1602 u anglického dvora, kde předváděl karetní triky pro královnu Alžbětu.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Alchymisté Kategorie:Italové Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Muži