Alexandre Herculano de Carvalho e Araújo (28. března 1810 Lisabon – 13. září 1877 Vale de Lobos, Santarém) byl portugalský historik, politik a novinář a romantický prozaik, dramatik a básník. Je považován za zakladatele portugalského historického románu.Ottův slovník naučný. 11. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 155.
Život Pocházel z rodiny nižšího úředníka liberálního myšlení Z finančních důvodů nemohl studovat na univerzitě. Klasické vzdělání, které zahrnovalo latinu, logiku a rétoriku, získal v letech 1821-1825 v klášteře Necessidades patřící Kongregaci oratoria svatého Filipa Neri. Od roku 1825 studoval matematiku na Královské námořní akademii (Academia Real de Marinha). Protože se chtěl stát obchodníkem, navštěvoval od roku 1830 také obchodní školu Aula do Comércio, kde získal znalosti z ekonomie, účetnictví a statistiky. V letech 1830-1831 se zúčastnil kurzu diplomatiky a paleografie, který se konal v královském archivu Torre do Tombo. Znal také jazyky, kromě latiny také francouzštinu, němčinu, španělštinu a italštinu. Jeho literární nadání bylo velmi obohaceno účastí v literárním kruhu markýzy de Alorna, kterou navštěvoval se svým přítelem Almeidou Garrettem.ŠPÁNKOVÁ, Silvie. Alexandre Herculano, liberál s duší rytíře. In Černý biskup a jiné příběhy. 1. vydání. Praha: Torst 2006. S. 85-115. Lusobrazilská knihovna, svazek 2. ISBN 80-7215-278-5 CRUZ COELHO, Maria Helena da. Herculano, a Academia e os Portugaliae Monumenta Historica in Memórias da Academia das Ciências de Lisboa: Classe de Letras. Tomo XL - Volume II. Lisboa 2020: Academia das Ciências de Lisboa. S. 335-336. Dostupné online
Liberální myšlení jej vedlo k tomu, že se roku 1831 připojil k povstání proti absolutistické vládě krále Miguela I. Po jeho potlačení musel uprchnout do Anglie a odtud do Francie, kde se seznámil s díly francouzských historiků a romantických spisovatelů. Roku 1832 se jako dobrovolník zúčastnil vylodění vojska Pedra IV. poblíž Porta. Po jeho zabrání se zúčastnil dalších vojenských operací včetně ročního obléhání města silami věrnými Miguelovi I.FRAZÃO, Dilva. Biografia de Alexandre Herculano. eBiografia. Dostupné online
Od roku 1833 působil jako knihovník v portské knihovně a v letech 1834 až 1835 publikoval důležité články o literární teorii v časopise Repositório Literário v Portu, Místo knihovníka opustil roku 1836 na protest proti vládě vzešlé z tzv. říjnové revoluce. Roku 1837 založil literární týdeník O Panorama, který významně přispěl k šíření romantismu v Portugalsku a ve kterém publikoval své první historické povídky a romány. Roku 1839 byl jmenován ředitelem královských knihoven. V letech 1840-1841 krátce působil v parlamentu jako poslanec za tzv. Chartistickou stranu (Partido Cartista).Alexandre Herculano. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online náhled|vlevo|Alexandre Herculano na svém statku ve Vale de Lobos Během diktatury Costy Cabrala se stáhl do ústraní a věnoval se literatuře a svému historickému výzkumu, jehož výsledkem byly čtyři svazky História de Portugal (Dějiny Portugalska), publikované v průběhu následujících dvou desetiletí. Roku 1851 se vrátil zpět na politickou scénu, ale brzy se opět ocitl v opozici. Založil časopisy O País (1851) a O Português (1853), ve kterých kritizoval nově vzniklou vládu. Roku 1852 se stal členem a roku 1855 viceprezidentem Královské akademie věd (Real Academia das Ciências de Lisboa) a byl pověřen shromažďováním historických středověkých dokumentů, což vyústilo v publikaci Portugaliae Monumenta Historica (Portugalské historické památky), jejíž vydávání bylo zahájeno v roce 1856. V tomto roce se také stal spoluzakladatelem Pokrokové historické strany (Partido Progressista Histórico) a kritizoval konkordát se Svatým stolcem. Snažil se také prosadit občanský sňatek vedle církevního v rámci práce ve výboru revidujícího návrh občanského zákoníku, což vše opět vedlo k jeho kontroverzi s duchovenstvem. náhled|Herculanův hrob v Klášteře jeronymitů Roku 1867 se oženil se svou láskou z mládí Marianou Hermínií de Meira a zklamaný politikou a veřejným životem odešel na svůj statek ve Vale de Lobos blízko Santarému, zakoupený z výtěžku prodeje svých děl, Věnoval se zde téměř výlučně venkovskému životu a stal se producentem známého olivového oleje Azeite Herculano. Přesto pokračoval v práci na Portugalských historických památkách, roku 1871 vystoupil proti zákazu Konferencí v kasinu (Conferências do Casino, což bylo fórum mladé portugalské intelektuální generace pro veřejnou diskusi o politice, společnosti, literatuře, vzdělání a náboženství s cílem přinést do Portugalska nové myšlenky.Conferências Democráticas do Casino Lisbonense. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online), v letech 1873 až 1876 řídil vydání prvních tří svazků svých esejí, kritik a studií Opúsculos (Drobná dílka) a také udržoval korespondenci s několika osobnostmi politického a literárního života.
Zemřel bezdětný roku 1877 na zápal plic a za celonárodního smutku byl pochován v Klášteře jeronymitů (Mosteiro dos Jerónimos) v Belému (dnes součást Lisabonu). Dílo Herculano je považován za zakladatele portugalského historického románu. Svou literární činnost však v mládí začal jako básník hloubavé politicko-náboženské lyriky vyznačující se romantickou obrazotvorností a sklonem k filozofické meditaci. Napsal také několik divadelních her. Jako prozaik se představil koncem třicátých let v časopisech O Panorama a A Ilustração, kde začal vydávat nejprve romantické historické povídky a novely a později na pokračování i romány z portugalského středověku, ve kterých se projevuje vliv Waltra Scotta a Victora Huga. Zobrazuje v nich významné momenty národních dějin: období arabské nadvlády, formování samostatného státu a upevnění jeho nezávislosti. Prolíná se v nich majestátní epopej s tragickými motivy, s tématy boje dobra a zla, msty, svatokrádeže a pokání, rytířského kultu a nepřátelství různých společenských skupin. Jsou napsány s básnickým zabarvením a s citem pro historický a místní kolorit.
Ve svých odborných historických pracích vycházel z teorií francouzských historiků Augustina Thierryho a Françoise Guizota a z německé školy Friedricha Carla von Savignyho. Usiloval o vědecký přístup oproštěný od pověr a spekulací a o zobrazování společenských problémů projevujících se ve společenských konfrontacích. Kritizoval také státní a církevní absolutismus. Významné jsou i jeho polemické a teoretické práce i protiklerikální články, v nichž se obráží cítění liberála žijícího problémy své doby.
Výběrová bibliografie Poezie náhled|page=7|Básně, druhé vydání z roku 1860 A Voz do Profeta (1836-1837, Hlas proroka), dvoudílný básnický pamflet s politicko-mesiášským obsahem, který vyjadřuje protest proti vládě po tzv. říjnové revoluci v Portugalsku a nese vliv francouzského kněze a filozofa Lamennaise.MARQUES, Wilton Jose. Alexandre Herculano e A voz do profeta In Navegações. Revista de Cultura e Literaturas de Língua Portuguesa 5 (1) 2012, Universidade de Lisboa. S. 40-47. Dostupné online A Harpa do Crente (1838, Harfa věřícího), básnická sbírka s politickými, morálními a náboženskými tématy zabývající se problémy jako je vliv divoké a grandiózní přírody na lidský život, exil a samota, krutost války a kontrast mezi malostí člověka a velikostí Boha.CARVALHO, José Adriano de Freita. Alexandre Herculano, poeta religioso . Univeridade du Porto 2014. Dostupné online Poesias (1850, Básně), souborné vydání autorových básní. Obsahuje Harfu věřícího a další básně. Divadelní hry O Fronteiro de África ou três noites aziagas (1838, Africký hraničář aneb Tři zkázonosné noci), historické drama o třech dějstvích odehrávajíí se v Africe v době římské nadvlády. Hlavním hrdinou je mladý římský voják, který se zamiluje do Afričanky, ale je zrazen svým nejlepším přítelem a nakonec je zajat nepřítelem. Během vězení má mystické vize, které ho vedou ke zpochybňování jeho víry a loajality k Římské říši. Os Infantes em Ceuta (1844, Infanti v Ceutě), lyrické drama o jednom dějství týkající se dobytí Ceuty roku 1415 (název je odvozen od přítomnosti synů portugalského krále Jana I.. (Eduard, Petr a Jindřich) ve vojsku. Hra byla složena výslovně pro zpěv v Lisabonské filharmonické akademii v den výročí jejího založení.Os infantes em Ceuta. Google Books. Dostupné online
Próza De Jersey a Granville (1831, Z Jersey do Granville), cestopisná povídka, v níž autor satirizuje anglickou povahu a zvyky.Herculano de Carvalho e Araújo, Alexandre. 1911 Encyclopædia Britannica, Volume 13. Dostupné online O monge de Cister (1840, Cisterciácký mnich), historický román z období upevňování samostatnosti Portugalského království za vlády krále Jana I.. Poprvé byl publikován na pokračování v časopise O Panorama, knižně byl vydán roku 1844. Hlavním hrdinou je rytíř Frei Vasco, který se sice stal mnichem, ale neustále v sobě živí nenávist ke svému sokovi v lásce a touhu po pomtě.O Monge de Cister. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online O Pároco da Aldeia (1843, Vesnický kněz), román, který předjímá venkovské romány Júlia Dinise. Poprvé byl zveřejněnna pokračování v časopise O Panorama, knižně byl vydán roku 1847. Dílo je založeno na autorových vzpomínkách na venkovského faráře Lázara Tomé a je v něm vyzdvihován život na vesnici a sociální i emotivní význam náboženství.MAIA, Jorge Carreira. Alexandre Herculano, O Pároco de Aldeia. Kyrie Eleison. Dostupné online O Bobo (1843, Šašek), historický román z období formování nezávislého portugalského státu. Dílo bylo původně publikováno na pokračování v časopise O Panorama a poté autorem přepracováno a rozšířeno a po jeho smrti vydáno knižně roku 1878. Román se odehrává roku 1128 několik dní před bitvou na São Mamede, v níž se střetla vojska Afonsa Henriquese s armádou jeho matky, hraběnky Teresy de Leão, a jejího milence, hraběte Fernãa Perese de Trava, který se pokoušel získat vládu v Portugalském hrabství. Vlastní děj plný romantických a machiavellistických intrik se odehrává v prostoru hradu Guimarães a hraje v nich klíčovou roli zdánlivě bezvýznamný muž, kterým všichni opovrhují, dvorní šašek Bibas.O Bobo. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online Eurico, o Presbítero (1844, Presbyter Eurich), historický román, ve kterém se autor na pozadí morálního a politického rozvratu na konci vizigótské monarchie na Pyrenejském poloostrově po prohrané bitvě u Guadalete roku 711 s invazními silami muslimského umajjovského chalífátu zabývá eticko-náboženským problémem celibátu prostřednictvím hlavní postavy Euricha, který se stal knězem kvůli nemožné lásce k Hermengardě pocházející z královské rodiny.Eurico, o Presbítero. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online Lendas e narrativas (1851, Legendy a vyprávění), dvoudílná sbírka historických povídek a novel z portugalského středověku, které byly publikovány v letech 1837 až 1845 v časopisech O Panorama a A Ilustração. První díl obsahuje díla O Alcaide de Santarém (1845, Starosta Santarému), Arras por Foro de Espanha (1841-2, Věno podle španělského soudu), O Castelo de Faria (1839, Hrad Faria) a A Abóbada (1839, Klenba). Ve druhém dile je Destruição de Áuria (1838, Zpustošení Áurie), A Dama Pé de Cabra ('1843, Paní Kozonožka), O Bispo Negro (1839, Černý biskup), A Morte do Lidador (1839, Smrt bojovníka), O Emprazado (1837, Boží soud), O Mestre Assassinado (1838. Zavražděný mistr), Mestre Gil (1838, Mistr Gil), Três Meses em Calecut (1839, Tři měsíce v Kalkatě) a O Cronista (1839, Kronikář).Lendas e Narrativas. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online
Dějepisné práce page=5|náhled|Dějiny vzniku a zavedení inkvizice v Portugalsku