Maria Krzysztof Klomfass a 14 společnic je skupina patnácti polských a německých řeholnic kongregace Sester svaté Kateřiny, panny a mučednice, jež se staly oběťmi násilí ze strany vojáků Rudé armády v závěru druhé světové války roku 1945. Katolická církev je uctívá jako blahoslavené mučednice.

Mučednice

Maria Krzysztofa Klomfass Marta Klomfass (19. srpna 1903, Rasząg – 22. ledna 1945, Olštýn). Narodila se Augustovi a Rozalii Suchovým. Pokřtěna byla jako Marta. Byla vychovávána v zbožném prostředí a její matka byla členkou III. řádu svatého Františka. V roce 1918 začala studovat na krejčovské škole v Biskupiec, kde se také setkala s řeholnicemi kongregace Sester svaté Kateřiny, panny a mučednice. V 19 letech odešla do Braniewa, kde požádala o přijetí do postulátu. Vzhledem k jejímu odhodlání bylo rozhodnuto poslat ji na ošetřovatelskou školu v Královci. V roce 1926 získala státní diplom a byla přijata do noviciátu, kdy přijala řeholní jméno Krzysztofa. V roce 1928 složila své první dočasné řeholní sliby. Doživotní řeholní sliby pak složila pravděpodobně roku 1931. Pracovala jako zdravotní sestra v řeholních domech v Sząbruku, Fromborku, Bartągu a Barczewu. V roce 1939 byla přidělena do nemocnice Panny Marie v Olštýně. Zde byla na oddělení vnímána jako spolehlivá sestra. Na začátku roku 1945 bylo jasné, že civilní obyvatelstvo bude muset být evakuováno kvůli blížící se Rudé armádě. 21. ledna 1945 obsadily sovětské jednotky druhého běloruského frontu Olštýn. Kvůli chaosu a nekoordinovanosti během evakuace se sestry rozhodly zůstat s nemocnými a dětmi a sdílet jejich nejistý osud. Vojáci vnikli do nemocnice Panny Marie a začali rabovat, vraždit a znásilňovat ženy. Sestra Krzysztofa byla spolu s dalšími sestrami násilně odtržena do nemocničního bunkru, kde byla opakovaně znásilňována a nakonec zavražděna za svůj odpor. Její tělo neslo stopy brutálního bití, znásilnění a mnohočetných bodných ran. V hrudi sestry Krzysztofy byla nalezena dýka. Byla pohřbena na hřbitově při nemocnici Panny Marie v Olštýně. Stala se tak první ze sester své kongregace, které byly zabity vojáky Rudé armády.

Maria Liberia Domnick náhled|Hrobka některých mučednic na klášterním hřbitově v Braniewu Maria Liberia Domnick (12. října 1904, Klewno – 22. ledna 1945, Olštýn). Narodila se jako dcera lesníka Józefa a Marie Teresy Reissových. Její otec inicioval stavbu kostela ve Warpunech. Navštěvovala základní školu v Szymanówě a poté absolvovala krejčovský kurz. Do kongregace Sester svaté Kateřiny, panny a mučednice vstoupila kolem roku 1926, načež byla poslána na ošetřovatelskou školu v Královci. V roce 1930 zahájila noviciát v Braniewu, kde přijala řeholní jméno Liberia. Pracovala jako zdravotní sestra ve městech jako Trzciel a Sztum. Na žádost svých představených byla v roce 1937 poslána pracovat do nemocnice Panny Marie v Olštýně. Tam asistovala při operacích a byla pověřena úkolem instrumentální sestry. 22. ledna 1945 doprovázela skupinu dětí během evakuace nemocnice Panny Marie. Kvůli přeplněným vagónům a nedostatku lokomotiv umístila děti do krytu poblíž vlakového nádraží. Poté, co vojáci napadli pacienty nemocnice, se sestra Liberia vydala do ulic Olštýna hledat jídlo a pití pro ty, o které se starala. Byla postřelena a kryt s dětmi byl později vyhozen do povětří. Její tělo bylo o několik dní později pohřbeno na hřbitově při nemocnici Panny Marie, vedle hrobu sestry Krzysztofy.

Maria Maurycja Margenfeld Anna Margenfeld (24. dubna 1904, Sawity – 7. dubna 1945, Tula). Narodila se jako páté dítě Franze a Marty Kuhnových. Byla pokřtěna jako Maria. Její rodiče byli farmáři a vychovávali devět dětí. Navštěvovala zemědělskou školu v Ornetě. Škola byla vedena Sestrami svaté Kateřiny, panny a mučednice. V roce 1927 do této kongregace v Braniewu vstoupila. Diplom ošetřovatelky získala v Olštýně. V roce 1930 zahájila noviciát a po prvních slibech byla poslána do nemocnice sv. Gertrudy v Berlíně. Tam se rychle stala zdravotní sestrou na oddělení. Na výslovnou žádost své představené byla poslána na kurz dietetiky. Po dokončení příslušné školy byla přidělena na práci nemocniční dietoložky. V roce 1937 se vrátila do Varmie, do nemocnice Panny Marie v Olštýně. Tam pracovala mimo jiné se sestrami Krzysztofou, Bonou, Leonis a Generosou, jejíž proces blahořečení probíhá samostatně. V roce 1944 se ve Varmii šířilo podezření, že Sovětský svaz ohrožuje obyvatelstvo Východního Pruska. V lednu roku 1945 byla během útoku Rudé armády na nemocnici odtržena od své skupiny sester a opakovaně znásilněna. Poté byla se skupinou přeživších uvězněna v městské věznici. 3. února 1945 byli vězni donuceni k pochodu z Olštýna přes Przasnysz do Ciechanówa. Tam byli vězni rozděleni do skupin, naloženi do nákladních vagonů a posláni hluboko do Ruska. Sestra Maurycja byla transportována do Tuly, kde byl zřízen zajatecký tábor. Přeživší sestry sv. Kateřiny byly pověřeny péčí o trpící úplavicí a tyfem. V polovině března se těmito nemocemi nakazily čtyři z nich. Sestra Maurycja zemřela 7. dubna 1945 v pracovním táboře v Tule. Místo jejího posledního odpočinku není známo.

Maria Leonis Müller Anna Margenfeld (3. února 1913, Gdaňsk – 5. června 1945, SSSR). Narodila se ve Svobodném městě Gdaňsku do středostavovské rodiny. Byla pokřtěna jako Katarzyna Elżbieta. Její otec, Bruno, provozoval obchod v Dolním Městě. Její matka, Anna Dams, byla ženou v domácnosti. Její otec byl římský katolík, zatímco matka protestantka. Na střední škole, kterou vedly sestry uršulinky, se objevil její talent pro vědu a jazyky. Plynně se naučila anglicky a latinsky. Poté přijala práci v kanceláři. V 19 letech vstoupila v Braniewu do kongregace Sester svaté Kateřiny, panny a mučednice. Poté byla poslána na střední školu a poté na pedagogickou školu. V roce 1936 zahájila noviciát a byla poslána do Lidzbarku Warmińského na klášterní stáž. Tam pracovala jako učitelka na ženské koleji. Během druhé světové války byla poslána do polní nemocnice v Pieniężně a v roce 1940 byla přeložena do noviciátu. V roce 1941 slavnostně složila věčné řeholní sliby. Od roku 1942 studovala na Albertově univerzitě v Královci, ale kvůli nacistické doktríně na univerzitě požádala svou představenou o propuštění ze studia, jelikož nesouhlasila s nacistickou ideologií. Začala pracovat v Olštýně v nemocnici Panny Marie. Tam byla v lednu roku 1945 bita, izolována od sester a opakovaně znásilňována vojáky Rudé armády. Spolu s přeživšími sestrami byla uvězněna v Olštýně a poté transportována do Ciechanówa, odkud měla být spolu s ostatnímu poslána hluboko do Ruska. Kvůli zlomenině v oblasti lebeční báze upadla do kómatu a zdálo se, že je mrtvá. Ostatní sestry ji však odmítly opustit. Po čtyřech týdnech v táboře Ciechanów byla deportována hluboko do Ruska. Zemřela 5. června 1945, pravděpodobně cestou do pracovního tábora v Tule.

Maria Tiburtia Mischke náhled|Portrét Marie Krzysztofy Klomfass Cecylia Mischke (27. října 1888, Krokowa – 7. srpna 1945, Osanowo). Narodila se do rodiny s velkým hospodářstvím. Její otec, Józef, byl obchodník a matka, Elżbieta Weissenfeldt, se starala o výchovu dvanácti dětí. Základní školu navštěvovala v Krokowé a poté v Jezioranech. Její dvě sestry vstoupily do kongregace Sester svaté Kateřiny, panny a mučednice. V roce 1907 se Cecylia sama rozhodla pro tento krok a požádala o přijetí do kongregace. Byla poslána pracovat jako zdravotní sestra do Biskupiec, kdy nečekala, že zde stráví 12 let svého života. V roce 1921 byla rozhodnutím svých představených přeložena do Klewku, kde sloužila jako zdravotní sestra. 21. ledna 1945 se sestra Tiburtia vydala z Klewek do 8 km vzdáleného Olštýna, aby zhodnotila situaci po vstupu Rudé armády. Dorazila do nemocnice Panny Marie, kde sdílela osud dalších sester a žen. V boji za svou důstojnost se stala obětí znásilnění, zneužívání a bití. Vojáci Rudé armády umístili přeživší do věznice v Olštýně. Po pobytu tam byla se skupinou sester poslána do Ciechanówa a poté hlouběji do SSSR. Její první zastávkou byl tábor v Tule a poté byla převezena do pracovního tábora Osanowo. V červenci roku 1945 sestra Tiburtia onemocněla tyfem a slíbila jediné přeživší, sestře Anyslii, že pokud zemře, dostane se jí milosti návratu do Polska. Sestra Tiburtia zemřela 7. srpna 1945 a byla pohřbena na okraji zapomenutého hřbitova v Osanowu. Sestra Anyslia se vrátila do Braniewa a vydala tam o ní svědectví.

Maria Sekundina Rautenberg Barbara Rautenberg (23. prosince 1887, Gołogóra – 27. ledna 1945, Kętrzyn). Narodila se jako dvojče Franze. Byla dcerou Andrease a Rosy. O jejím raném vzdělání se ví jen málo; diplom ošetřovatelky získala ještě v době, kdy žila se svou rodinou. Její dvě starší sestry vstoupily do kongregace Sester svaté Kateřiny, panny a mučednice a sama o přijetí do ní požádala v roce 1909. Věčné řeholní sliby složila ihned po noviciátu v roce 1912. Byla to poslední řada řeholnic, které po noviciátu složily doživotní sliby. V následujících letech byly skládány nejprve dočasné sliby. Jejím prvním úkolem byla práce v berlínské nemocnici. Tam ji zastihla první světová válka. Se skupinou sester byla vyslána do Slezska, kde se tři roky starala o raněné vojáky. Za svou činnost byla vyznamenána medailí Maltézských rytířů. Mezi její další působiště patřila nemocnice v Olštýně, nemocnice v Královci a poté Kętrzyn, kam byla sestra Sekundina, jak znělo její řeholní jméno, přidělena k práci ve farnosti. 23. ledna 1945 si obyvatelé Kętrzyna uvědomili, že musí uprchnout před přicházející Rudou armádou. Zůstaly zde dvě řeholní sestry a farář od kostela sv. Kateřiny. Chtěli chránit nemocné a staré lidi. Podle svědků byly sestry vyslýchány, bity a znásilňovány a poté, 27. ledna, vlečeny automobilem ulicemi města. Místo provazů byly použity jejich růžence. Jejich těla ležela v ulicích mnoho dní. Místo pohřbu sestry Sekundiny není známo.

Maria Adelgard Bönigk Agata Eufemia Bönigk (5. února 1900, Stary Targ – 27. ledna 1945, Kętrzyn). Narodila se jako jedno z dvojčat učitele Augusta Kraemera a Marie Kraemer. Její otec byl učitel, zatímco matka byla ženou v domácnosti. Pár měl také další dvojčata. Agata vyrůstala v domě odděleném od školy, kde pracoval její otec. Její nejstarší bratr Alojzy vstoupil po skončení první světové války do semináře v Braniewu. V roce 1923 její otec náhle zemřel a rodina musela opustit učitelský byt ve škole, načež se přestěhovala do Braniewa, kde se narodila a působila zakladatelka kongregace Sester svaté Kateřiny, panny a mučednice, bl. Regina Protmann. Ve stejném roce Agata do této řeholní kongregace vstoupila. První řeholní sliby složila v roce 1926 a na popud generální představené byla pověřena výchovnou činností, kdy vedla internátní školu pro chlapce v Braniewu. V Lidzbarku Warmińském se stala vychovatelkou v chlapeckém sirotčinci. Z výpovědí bývalých žáků lze usoudit, že si jí velmi vážili. V roce 1932 složila doživotní řeholní sliby v přítomnosti biskupa Maximiliana Kallera. Adelgard, jak znělo její nové řeholní jméno, strávila jedenáct let svého života v Lidzbarku Warmińském. Roku 1938 přinesl nové změny a sestra Adelgard začala pracovat v Nadaci sv. Magdaleny, pečovatelském zařízení pro morálně zanedbané dívky v Braniewu. Poté byla přidělena do Kętrzyna jako vychovatelka. Konec ledna 1945 se pro Kętrzyn ukázal jako měsíc krutých bojů s vojáky Rudé armády. 27. ledna byla sestra Adelgard zatčena, vyslýchána, znásilněna a nakonec přivázána k automobilu a vláčena ulicemi Kętrzyna. Její tělo leželo na ulici několik dní. Místo jejího posledního odpočinku není známo.

Maria Aniceta Skibowska