Mary Ellen Wilson (březen 1864 New York – 30. října 1956 New York), také zvaná Mary Ellen McCormack, byla americká dívka, oběť zneužívání, jejíž případ vedl ke vzniku Newyorské společnosti pro prevenci týrání dětí (New York Society for the Prevention of Cruelty to Children), první organizace na ochranu dětí na světě. Osmiletá Mary byla krutě týrána svými pěstouny, Francisem a Mary Connollyovými. Jednalo se o první zdokumentovaný případ týrání dítěte ve Spojených státech.

Životopis Mary Ellen se narodila v březnu roku 1864 Frances Connor Wilson a Thomasu Wilsonovi v Hell's Kitchen v New Yorku. Frances emigrovala z Anglie do New Yorku v roce 1858 a potkala Ira Thomase Wilsona. Pár se vzal v dubnu 1862, krátce poté byl Thomas povolán do 69. newyorského pluku Irské brigády.Stevens, Peter & Eide, Marian, The First Chapter of Children’s Rights, American Heritage, July - August 1990, pages 84 - 91 Po Thomasově smrti během Americké občanské války, Frances již nemohla být doma se svou malou dcerou a musela nastoupit do zaměstnání. Dceru svěřila do péče ženě jménem Martha Score, což bylo v té době běžnou praxí. Frances se však dostala do finančních obtíží, začala vynechávat návštěvy své dcery a už nebyla schopna Marthě Score platit za péči o dítě. Ta poté již téměř dvouletou Mary Ellen předala Newyorskému odboru sociální péče.

Manželé Mary a Thomas McCormack přlišli o tři děti kvůli nemocem, které se šířily v chudinských čtvrtích. Thomas McCormack se chlubil, že má děti s další ženou. Dne 2. ledna 1866 se manželé McCormackovi dostavili na oddělení sociální péče a prohlásili, že Mary Ellen Wilson je dcerou Thomase McCormacka. Odbor sociální péče umístil Mary Ellen do péče manželů. MacCormackovi byli povinni podávat každý rok odboru zprávu o stavu dítěte, ale bylo tak učiněno pouze dvakrát. Krátce poté co manželé získali Mary do péče, Thomas McCormack zemřel. Jeho vdova se poté provdala za Francise Connollyho.

Novomanaželé a Mary Ellen se přestěhovali do bytu v ulici West 41st Street. Právě zde si sousedé začali všímat špatného zacházení s malou dívkou. Její náhradní matka ji nutila do těžké práce, opakovaně ji bila, pálila a řezala a zavírala ji do skříně. Byla odříznuta od svého okolí, nesměla si hrát s dětmi ze sousedství.

Když se Connollyovi přestěhovali na novou adresu, jeden ze znepokojených sousedů z původního bydliště požádal metodistickou misionářku Ettu Angell Wheeler, která působila v této oblasti, zda by mohla dívku zkontrolovat. Pod záminkou, že žádá paní Connolly o pomoc při péči o její novou sousedku, chronicky nemocnou a doma upoutanou Mary Smitt, se Wheeler dostal do bytu Connollyových, aby se sama přesvědčila o dívčině stavu. Když u Mary Ellen shledala známky těžkého fyzického týrání, podvýživy a zanedbání – např. chodila v zimě bosá, šla to okamžitě nahlásit na policii, která se však k celé věci stavěla velmi neochotně, neboť tehdy mohli rodiče trestat své děti tak, jak uznali za vhodné. Wheeler se proto obrátila se na místního aktivistu za ochranu zvířat a zakladatele Americké společnosti pro prevenci krutosti vůči zvířatům, Henryho Bergha. Za pomoci svědectví sousedů se Ettě Wheeler a Henrymu Berghovi podařilo odejmout Mary Ellen z domu Connollyových pomocí příkazu writ of homine replegiando a postavili Mary Connolly před soud.

Nejvyšší soud státu New York Právník Elbridge Thomas Gerry z Americké společnosti pro prevenci krutosti vůči zvířatům vzal Maryin případ k nejvyššímu soudu státu New York 9. dubna 1874. V této době bylo Mary 10 let. Neměla ani pořádné oblečení, takže ji zabalili do deky. Na jejím těle a obličeji byly vidět pohmožděniny a přes obočí a levou tvář měla čerstvou ránu. Reportér Jacob Riis později napsal: „Viděl jsem, jak přinesli dítě… při jehož pohledu muži hlasitě plakali, a slyšel jsem příběh malé Mary Ellen… který pohnul duší města a probudil svědomí světa, který zapomněl, a když jsem se díval, věděl jsem, že jsem na místě, kde se píše první kapitola práv dětí.“

Záměrné krutosti a útrapy, kterým byla Mary Ellen Wilson vystavena ze strany svých adoptivních rodičů, zahrnovaly mimo jiné:

pravidelné a kruté bití řemenem pálení udeření nůžkami nedostatek stravy nucení ke spaní na podlaze žádné teplé šaty do chladného počasí časté zamykání na samotku v temné zamčené místnosti zákaz chodit ven, s výjimkou v noci na dvůr nucení k těžké práci

Dne 9. dubna 1874 dívka vypovídala u soudu o týrání, které muselo snášet:Můj otec i matka jsou oba po smrti. Nevím kolik mi je let. Nepamatuji si dobu předtím, než jsem žila s Conollyovými. Maminka mě bila a šlehala téměř každý den. Obvykle mě bila stočeným bičem – řemenem. Bič mi vždycky zanechal na těle modřiny. Teď mám na hlavě modřiny, které mi udělala maminka, a také řeznou ránu na levé straně čela, kterou způsobily nůžky. Udeřila mě nůžkami a pořezala mě. Nepamatuji si, že by mě někdy někdo políbil – maminka mě nikdy nepolíbila. Nikdy jsem nesměla sedět mamince na klíně, aby mě pohladila nebo se se mnou mazlila. Nikdy jsem se neodvážila s nikým mluvit, protože kdybych to udělala, byla bych zbita. Nevím, proč jsem byla bita – maminka mi nikdy nic neřekla, když mě bila. Nechci se vrátit žít k mamince, protože mě tak moc bije. Nepamatuji si, že bych kdy v životě byla venku na ulici.Porota shledala Mary Connolly vinnou z útoku a ublížení na zdraví a soudce ji odsoudil k jednomu roku vězení. V témže roce byla založena Newyorská společnost pro prevenci týrání dětí, první organizace svého druhu.

Pozdější život a smrt Po odsouzení Mary Connollyo byla Mary Ellen nejprve umístěna do dětského domova, než Etta Wheeler a její příbuzní úspěšně získali její opatrovnictví. Wheeler později napsala:Dítě bylo zajímavým předmětem studia, tak dlouho uzavřené mezi čtyřmi stěnami a nyní v novém světě. Lesy, pole, „zelené rostliny“ – to vše pro ni bylo cizí, neznala to. Musela se naučit, jako malé dítě, chodit po zemi – chodila pouze po podlahách a její oči jí neřekly nic o nerovném povrchu.V roce 1888, když bylo Mary Ellen čtyřiadvacet let, se provdala za Lewise Schutta, vdovce se třemi dětmi. Měli spolu dvě dcery, Ettu (pojmenovanou po ženě, která Mary Ellen zachránila) a Florence. Pár také adoptoval sirotka jménem Eunice. Její dcera Florence si Mary Ellen pamatovala jako vážnou osobu, ale také jako někoho, kdo „ožil, kdykoli poslouchal irské tance. Dožila se věku 92 let a zemřela 30. října 1956.

Odkazy Reference

Související články

Zneužívání dětí

Kategorie:Zneužívání dětí Kategorie:Američanky Kategorie:Trestná činnost v USA Kategorie:Narození v roce 1864 Kategorie:Narození na Manhattanu Kategorie:Úmrtí 30. října Kategorie:Úmrtí v roce 1956 Kategorie:Úmrtí v New Yorku Kategorie:Ženy