Kharak Singh () (22. února 1801 Láhaur – 5. listopadu 1840 Láhaur) byl druhý mahárádža Sikhské říše, který vládl roku 1839 od června do svého svržení a otravy v říjnu. Byl nástupcem a nejstarším synem prvního mahárádži a zakladatele Sikhské říše Randžíta Singha a jeho manželky Datar Kaur. Jeho nástupcem byl jeho jediný syn Nau Nihál Singh.

Osobní život

Předkové Kharak Singh se narodil 22. února 1801 v Láhauru. Jeho otcem byl zakladatel Sikhské říše Randžíta Singh a matkou Datar Kaur. Datar Kaur byla dcerou Ran Singha Nakaje, třetího vládce sikhského státu Nakaj Misl. Singh je příjmení po otci, Kharak () znamená „Mávající mečem“ a pochází od neporazitelného válečníka ze sikhského textu Dasam Granth (). Podle Šér Singha znal celý text Dasam Granth nazpaměť. Právě z důvodu Kharagova narození se jeho otec Randžít Singh prohlásil mahárádžou Paňdžábu.

Manželky a děti Kharak Singh se oženil čtyřikrát. Poprvé se oženil roku 1812 ve svých jedenácti letech s tehdy desetiletou Čand Kaur, jejímž otcem byl Sandar Džajmal Singh, panovník Kanhaja Misl. Roku 1821 se jim narodil syn Nau Nihál Singh.

Roku 1816 se oženil s dvanáctiletou Bibi Chem Kaur Dhillon, dcerou vládce Džátů Jodha Singha Kalalvaly. náhled|Malba Kharaka Singha náhled|Posmrtná freska Kharakovy matky Datar Kaur, na které je také zobrazen. Jeho třetí manželkou byla Kišan Kaur Samra, dcera Čaudhary Rádži Singha z Amritsaru. Uzavřeli sňatek roku 1818 a byla jeho jedinou manželkou, která žila i po zániku Sikhské říše roku 1849. Pod britskou nadvládou žila v pevnosti v Láhauru a pobírala britskou penzi. Poslední manželkou byla Inder Kaur Bajwa, se kterou se oženil roku 1816. Byla zavražděna při Kharakově svržení.

Kharak Singh jako korunní princ

Kharak Singh se od svých šesti let účastnil vojenských tažení. V roce 1811 byl pověřen velením oblasti Kanhaja a roku 1812 měl potrestat vzpurné lokální vládce jménem Bhimbara a Radžaurí. Roku 1812 obdržel v džagír Džammú. Od narození byl vnímán jediným dědicem Randžíta Singha. Sada Kaur však prosazovala svou dceru Mehtab Kaur, která byla manželkou Randžíta Singha. Aby ukončil následnické spory, Randžít Singh ho roku 1816 ustanovil korunním princem (titul tikka kanwár juvrádž). Téhož roku zahájila Maj Nakajn jeho vojenskou přípravu trvající 18 měsíců, účastnila se s ním tažení do Multánu a osobně řídila dodávky potravin a munice armádě.

Roku 1818 se společně s Misr Diwan Čand účastnil tažení proti muslimskému nawábovi Multánu Muzaffaru Chánovi, místnímu správci z Durránské říše. Kharak Singh zvítězil v bitvě u Multánu a následně po úspěšném obléhání Multan dobyl. Roku 1819 zvítězil v bitvě u Šupijanu. Tyto události vedly k připojení Kašmíru k Sikhské říši. Když sikhská armáda po bitvě vstoupila do Šrínagaru, princ Kharak Singh přislíbil osobní bezpečnost všech obyvatel a zakázal plenění dobytého města. V dobytém městě se tak zachovala vzkvétající textilní výroba.

Roku 1839 získal od svého otce do přímé správy Kašmír. Randžít Singh jmenoval těsně před svou smrtí Kharak Singha mahárádžou na radu svého rádce, který měl na starost zahraniční politiku, a učence Fakíra Azíz ud-Dína.náhled|Kharak Singh na koni Kharak Singh jako mahárádža

Korunovace Kharaka Singha proběhla v Láhaurské pevnosti 1. září 1839.

Kharak Singh byl mecenášem umění a objednal si sanskrtský rukopis o astronomii Sarvasiddhantattvacudamani. Kharak Singh byl považován za schopného na bitevním poli, ale ve srovnání se svým otcem za neschopného v diplomacii. Po smrti matky na něj měl velký vliv jeho učitel Čet Singh Bajwa, který si z mahárádži udělal defacto svou loutku. To vedlo ke sporu s vrchním rádcem jménem Rádža Dhian Singh.

Johann Martin Honigberger, rakouský lékař přítomný na Kharakově dvoře, popsal Kharakovu korunovaci za „černý den pro Paňdžáb“ a mahárádžu popsal jako „hlupáka“. Doboví historici Alexandr Burnes a Henry Montgomery Lawrence uvedli, že Kharak Singh byl imbecil, avšak nikdy ho osobně nepotkali. Burns jako první uvedl, že Kharak Singh byl imbecil, ale že byl zároveň dobrosrdečný a jako princ dobře spravoval svěřené oblasti. náhled|Olejomalba Kharaka Singha z 19. století. Claude Martin Wade, kt es pobýval v Láhauru 16 let, uvedl, že Kharak Singh měl mírnou a humánní povahu a že byl milován svými poddanými. Prija Atwal a Sarbprit Singh uvedli, že Kharak Singh byl velmi politický schopný, ovládal řadu jazyků a vedl vojenská tažení a diplomatická jednání.

Smrt Po nástupu Kharaka Singha došlo k bojům o moc. U dvora se rozšířila fáma, že Kharak Singh chce prodat Sikhský stát Británii a rozpustit armádu. Bylo známo, že Rádža Dhian Singh odmítá vliv Kharakova učitele Četa Singha Bajwy.

Dhian Singh vyhlásil sesazení Kháraka Singha 8. října 1839. Dne 9. října 1839 byl zavražděn Čet Singh Bajwa. Kharak Singh byl otráven bílým olovem a rtutí. Následně nemohl chodit a po 13 měsících od otravy zemřel 5. listopadu 1840. Oficiální verze hovoří o úmrtí na náhlou nemoc. Většina vlivných osob oficiální verzi nevěřila a všeobecně se tvrdilo, že za vraždou stál Dhian Singh. Kromě vraždy Kharaka Singha upálil jeho čtvrtou manželku Rani Inder Kaur. Po smrti Kharaka Singha nastoupil jeho jediný syn Naul Nihál Singh.

Odkaz Je dochováno jeho haveli (palác) v Láhaurské pevnosti. Roku 2023 zde došlo k nálezu řady listin.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Sikhská říše Kategorie:Indičtí panovníci Kategorie:Sikhové Kategorie:Narození v roce 1801 Kategorie:Narození 22. února Kategorie:Úmrtí v roce 1840 Kategorie:Úmrtí 5. listopadu Kategorie:Muži