Luigi Emmanuele Nicolò kardinál Lambruschini, CRSP (, Sestri Levante – , Řím) byl italský římskokatolický biskup, kardinál a papežský státní sekretář. Počátky kariéry Vstoupil nejprve do kongregace barnabitů, následně studoval teologii v Janově a v Římě, jeho studium však přerušil vznik římské republiky v roce 1798. Lambruschini se uchýlil do rodné obce Sestri Levante, kde jej Mons. Giovanni Luca Solari, biskup diecéze Brugnato dne 1. ledna 1799 vysvětil na kněze. Poté začal vyučovat v brugnatském diecézním semináři, na koleji sv. Pavla v Maceratě, a následně na koleji u kostela sv. Blažeje a Karla ai Catinari v Římě. Po skončení napoleonského období se stak sekretářem Ercola Consalviho, kardinála státního sekretáře a zúčastnil se s ním Vídeňského kongresu. Stal se prefenktem nově vytvořené Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti. Roku 1816 se stal generálním vikářem barnabitské kongregace. Biskupem Roku 1819 byl jmenován janovským arcibiskupem a dne 3. října 1819 přijal z rukou kardinála státního sekretáře biskupské svěcení v římském barnabitském kostele sv. Blažeje a Karla ai Catinari. O dva dny později byl jmenován asistentem papežského trůnu. V roce 1820 se stal administrátorem své rodné diecéze Brugnato. Na konci roku 1826 byl vyslán jako apoštolský nuncius do Francie, odkud se vrátil po Červencové revoluci v roce 1830. V červnu 1830 rezignoval na post janovského arcibiskupa a stal se titulárním arcibiskupem bejrútským. Kardinálem Po zvolení papeže Řehoře XVI. v únoru 1831 byl již v říjnu téhož roku kreován kardinálem-knězem titulu sv. Kalixta. Byl současně jmenován prefektem Kongregace pro řeholní disciplínu (1833-1834). Roku 1834 se stal prefektem Kongregace pro studia (1834-1836), od roku 1836 až do roku 1853 byl archivářem a knihovníkem (bibliotekářem) Svaté římské církve. V roce 1836 jej papež Řehoř XVI. jmenoval státním sekretářem. Roku 1842 se stal kardinálem-biskupem sabinským. Jako kardinál státní sekretář prosazoval naprosto konzervativní a protiliberální kurz vlastní také papeži. V letech 1839-1854 byl velkopřevorem římského velkopřevorství maltézského řádua v období 1844-1845 zastával úlohu komořího kardinálského kolegia. V konkláve, které se v červnu 1846 odehrálo po smrti papeže Řehoře XVI. byl jedním z vážných konkurentů následně zvoleného papeže Pia IX.. Ten jej jmenoval prefektem Kongregace pro rity a církevní imunitu (1847–1854). Roku 1847 se stal kardinálem-biskupem suburbikální diecéze Porto-Santa Rufina-Civitavecchia a viceděkanem kardinálského kolegia. Po zavraždění Pellegrina Rossiho v roce 1848 uprchl společně s papežem Piem IX. do Gaety, protože byl velmi neoblébený u římského lidu.
Zemřel ve věku 77 let roku 1854 a je pochován v římském barnabitském kostele sv. Blažeje a Karla ai Catinari.
Literatura L. M. Manzini,Il cardinale Luigi Lambruschini, Vaticano: BAV 1960. Giuseppe Monsagrati, LAMBRUSCHINI, Luigi, in_ Dizionario Biografico degli Italiani – sv. 63 (2004)
Externí odkazy
Údaje na Catholic-hierarchy.org Životopis na webových stránkách The Cardinals of the Holy Roman Church
Kategorie:Italští kardinálové Kategorie:Kardinálové státní sekretáři Kategorie:Osobnosti Římské kurie Kategorie:Narození v roce 1776 Kategorie:Úmrtí v roce 1854 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 16. května Kategorie:Úmrtí 12. května