Paul Alwin Mittasch (27. prosince 1869 Großdehsa u Lobavy, Sasko – 4. června 1953, Heidelberg) byl německý fyzikální chemik a historik přírodních věd lužickosrbské národnosti. Největší věhlas získal svým průkopnickým a systematickým výzkumem vývoje katalyzátorů pro Haberův-Boschův proces syntézy amoniaku.

Život Narodil se roku 1869 jako Pawoł Alwin, čtvrté dítě v rodině učitele Jana Mitaše v lužickosrbské vsi Großdehsa/Dažin v Horní Lužici. Byl čtvrtým z pěti sourozenců, bratra a tří sester. Základní školu navštěvoval v rodné vesnici, r. 1883 přešel do internátní školy v Budyšíně, kde v roce 1889 dokončil učitelský seminář. Tři roky pak pracoval jako pomocný učitel (a varhaník) na základní škole v Klixu u Guttau.HOLDERMANN, Karl: Alwin Mittasch, 1869–1953. In Memoriam. (německy).

Na popud svého staršího bratra se v roce 1892 přestěhoval do Lipska, kde na pět let nastoupil jako vyučující na okresní školu ve čtvrti Kleinzschocher. Současně začal navštěvovat přednášky na lipské univerzitě v mnoha oborech, včetně historie, filozofie, psychologie, ale také přírodních věd. Od roku 1894 tu navštěvoval také přednášky Wilhelma Ostwalda o energetice. Pod jeho vlivem se postupně orientoval na chemii. Díky finanční podpoře sestry mohl na půl roku přerušit své pedagogické povinnosti a věnovat se studiu přírodních věd obecně. Po roce 1899 nastoupil do učitelské profese ve škole při Chemickém institutu. Dále studoval chemii s cílem stát se středoškolským učitelem chemie a fyziky.HEINRICH, Rudolf: Mittasch, Alwin. V: Neue Deutsche Biographie (NDB), Svazek 17, Duncker & Humblot, Berlin 1994, ISBN 3-428-00198-2. str. 574–576. (Dostupné jako digitalizát).

V roce 1901 získal Mittasch doktorát z chemie na katedře Wilhelma Ostwalda v oboru fyzikální chemie, když jeho školitelem byl Max Bodenstein. Svou disertační práci o karbonylech niklu obhájil s vyznamenáním summa cum laude už po roce a půl, přestože byl stále zaměstnán jako učitel na plný úvazek. Základní výsledky této práce byly využity mimo jiné při vývoji Mondova-Langerova karbonylového procesu komerčně využitého pro extrakci čistého niklu.

Jelikož Mittasch neměl tehdy požadovanou maturitu, nemohl se habilitovat a nastoupit akademickou dráhu. Vydal se tedy cestou kariéry v průmyslu.

Mittasch byl apolitickým člověkem. Po smrti svého nejstaršího syna Heinze v roce 1932 odešel do předčasného důchodu, přestěhoval se do Heidelbergu a věnoval se psaní, hudbě a zahradničení. V Heidelbergu v roce 1953 i zemřel. Zůstala po něm manželka Dora Martha rozená Jägerová a mladší syn Helmut.

Dílo Svou kariéru zahájil Mittasch v roce 1903 ve Stolbergu u Cách jako analytický chemik ve firmě Stolberger Zink AG für Bergbau und Hüttenbetrieb, Blei- und Zinkfabrikation kde brzy získal vedoucí postavení v metalurgickém výzkumu.

Po pouhém roce přešel na doporučení svého někdejšího školitele Bodensteina ke společnosti BASF jako asistent Carla Bosche. Podílel se na experimentech, ve kterých měl být dusík fixován ve formě nitridů a kyanidů kovů. V roce 1909 začal Mittasch systematicky hledat katalyzátor pro výrobu amoniaku na bázi oxidu železa, v důsledku čehož bylo provedeno okolo 20 000 experimentů k jeho optimalizací. Nalezený katalyzátor (na bázi systému Fe₃O₄–K₂O–CaO–Al₂O₃–SiO₂) umožnil levnou syntézu amoniaku v průmyslovém měřítku a je stále používán v téměř nezměněné podobě.BEYER, Lothar: Alwin Mittasch: Industriechemiker und Philosoph. Nachrichten aus der Chemie. 52, 2004, s. 675–679, doi:10.1002/nadc.20040520609

Mittasch také roku 1914 vyvinul katalytickou oxidaci pro výrobu kyseliny dusičné z amoniaku (a uvolnil tak závislost Německa na blokovaném dovozu strategického chilského ledku) jakož i vysokotlaké karbonylové procesy pro extrakci kovů v nejvyšší čistotě, jako niklu a karbonylového železa.

V roce 1918 se Mittasch stal vedoucím výzkumu a později i zástupcem ředitele v nově založené laboratoři společnosti BASF pro čpavek v Oppau (do roku 1932). Tam se pod projektovým vedením Matthiase Piera podílel na vývoji vysokotlaké syntézy methanolu (1923) na směsných oxidových katalyzátorech (oxidu zinečnatém a chromitém), nebo od roku 1924 na katalytických hydrogenačních metodách syntézy kapalných uhlovodíků z uhlí, zaváděných do výroby v průmyslovém měřítku, taktéž v závodě Ammoniakwerke Merseburg-Oppau GmbH v Leuně (tzv. Leunabenzin, od roku 1927). Mittasch v Oppau získal značnou volnost i pro základní výzkum, mj. i pro biochemické projekty. Výsledky jeho práce jsou zaznamenány v (nejméně) 85 patentech; většinu z nich přihlásil se svými zaměstnanci a spolupracovníky jako spoluautor.

Po ukončení své aktivní chemické kariéry se zabýval historií chemie a filozofií přírodních věd, za což se mu dostalo uznání spíše v akademických než v soudobých humanitních kruzích. Na konci roku 1944 začal také psát "Kroniku mého života".

Ocenění a vyznamenání Mittasch získal za své postřehy a pracovní nasazení řadu ocenění. Technická univerzita v Mnichově mu v roce 1923 udělila čestný doktorát. V roce 1927 obdržel pamětní medaili Emila Fischera Společnosti německých chemiků (do roku 1940 jako cena Nadace Carla Duisberga). V roce 1928 mu udělila čestný doktorát Královská zemědělská vysoká škola v Berlíně. V roce 1929 obdržel také Stříbrnou medaili za zásluhy Svazu falckých průmyslníků a Zlatou Bunsenovu pamětní medaili Německé Bunsenovy společnosti pro fyzikální chemii. V roce 1933 obdržel Liebigovu–Kekulého medaili Společnosti Liebigova domu. V roce 1937 byl zvolen členem Leopoldiny. Od roku 1939 byl řádným členem badensko-württemberské Heidelberské Akademie věd. V roce 1942 obdržel Carusovu medaili akademie Leopoldina. Württembersko-bádenská vláda ho v roce 1949 jmenovala řádným profesorem.

Na počest Alwina Mittasche německá Společnost pro chemické a biochemické technologie (DECHEMA) od roku 2006 uděluje Cenu Alwina Mittasche (dříve jako medaile Alwina Mittasche, zřízená roku 1999 firmou BASF) za vynikající úspěchy v oblasti výzkumu katalýzy. V sídlišti BASF v Maxdorfu a v Ludwigshafenu byly po něm pojmenovány ulice, náměstí nebo park.

Publikace

Chemische Dynamik des Nickelkohlenoxyds (Chemická dynamika karbonylu niklu. Disertační práce). Zeitschrift für physikalische Chemie. 1902, 40, 1–88. Bemerkungen zur Katalyse (Poznámky ke katalýze), Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft 1926, 59, 13-36. Über Eisencarbonyl und Carbonyleisen (O karbonylu železa a karbonylovém železe), Zeitschrift für angewandte Chemie 1928, 41, 827-833. Von Davy und Döbereiner bis Deacon. Ein halbes Jahrhundert Grenzflächenkatalyse. (Od Davyho a Döbereinera k Deaconovi. Půlstoletí heterogenní katalýzy.) Spolu s E. Theisem, 1932. Kurze Geschichte der Katalyse in Praxis und Theorie. (Stručná historie katalýzy v praxi a teorii) 1939. Gedanken über d. Wirken in d. Natur (Úvahy o působení v přírodě), v: Jb. d. Schopenhauer-Ges. 28, 1941, str. 70-133; Lebensproblem und Katalyse. (Problém života a katalýza) 1947. Von der Chemie zur Philosophie. Ausgewählte Schriften und Vorträge. (Od chemie k filozofii. Vybrané spisy a přednášky) 1948. (s autobibliografií) Geschichte der Ammoniaksynthese. (Historie syntézy amoniaku) Verlag Chemie, Weinheim 1951. Auslösungs-ABC (ABC příčiny). Zeitschrift für philosophische Forschung. 1951, roč. 6, čís. 1, s. 54–70. Salpetersäure aus Ammoniak. (Kyselina dusičná z amoniaku) 1953. Erlösung und Vollendung. Gedanken über die letzten Fragen. (Vykoupení a konec. Úvahy o posledních otázkách) 1953.

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

JAHRSTORFER, Michael: Alwin Mittasch zum 80. V: Zeitschrift für Elektrochemie und angewandte physikalische Chemie. Bd. 54 (1950), sešit 1. str. 1–3. doi:10.1002/bbpc.19500540102. NAGEL, Alfred von: Alwin Mittasch. V: Ludwigshafener Chemiker (ed. Kurt Oberdorffer) Econ, Düsseldorf 1958, str. 137–170. ABC Geschichte der Chemie. Deutscher Verlag für Grundstoffindustrie, Leipzig 1989, ISBN 3-342-00118-6. Alwin Mittasch. Chemische Berichte. 1957, 90, str. XLI–LIV (s bibliografií). Wunder der Katalyse. V: periodikum Die Rheinpfalz z 11. 3. 1950. OESPER A. M. Alwin Mittasch, Journal for Chemical Education, vol. 24, 1948, str. 531-532. CYŽ Jan: Mitaš, Alwin. V: Neues biografisches Wörterbuch zur Geschichte und Kultur der Sorben (ed. Jan Šołta, Pětr Kunze, Franz Šěn). Domowina-Verlag, Budyšín 1984, str. 380 a násl. Alwin Mittasch. V: Biogrr. bedeutender Techniker, Ingenieure u. Technikwissenschaftler (ed. G.Banse, S. Wollgast), 1983, str. 342-48.

Externí odkazy

Poblikace Alwina Mittasche a o něm v katalogu Německé národní knihovny, Dostupné online Cena Alwina Mittasche zřízená společností BASF a udělovaná společností DECHEMA, Dostupné online (německy). Mittasch P.A. na personenlexikon.net. Dostupné online (německy). Landeskunde entdecken online – Mittasch, Alwin Paul. leo-bw.de. Dostupné online [cit. 2025-10-31] (německy).

Kategorie:Fyzikální chemici Kategorie:Chemici 20. století Kategorie:Osobnosti průmyslové chemie Kategorie:Lužičtí Srbové Kategorie:Absolventi Lipské univerzity Kategorie:Profesoři chemie Kategorie:Němečtí chemici Kategorie:Členové Německé akademie věd Leopoldina Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Technické univerzity Mnichov Kategorie:Narození v roce 1869 Kategorie:Narození 27. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1953 Kategorie:Úmrtí 4. června Kategorie:Úmrtí v Heidelbergu Kategorie:Muži