Ona Judge Staines známá také jako Oney Judge (cca 1773 Mount Vernon, Virginie – 25. února 1848 Greenland, New Hampshire) byla otrokyně, kterou vlastnila rodina Washingtonových na rodinné plantáži Mount Vernon ve Virginii. Poté co se George Washington stal prezidentem Spojených států, sloužila rodině v Prezidentově domě ve Filadelfii. Ačkoli Pensylvánie postupně rušila otroctví, členové Kongresu si mohli do hlavního města přivést zotročený personál, pokud se tam nezdrželi déle než šest měsíců.
Oney bylo přes 20 let, když v květnu 1796 utekla od rodiny Washingtonových. Byla označena za uprchlou otrokyni a Washington nabízel odměnu za její navrácení. Dozvěděla se, že Martha Washington má v úmyslu převést její vlastnictví na svou vnučku, což by znamenalo, že by byla odvezena zpět do Virginie s malou nadějí na svobodu. Oney dorazila do Portsmouthu v New Hampshiru, svobodného státu. Tam se provdala, měla děti a přijala křesťanství. Ačkoli nebyla nikdy formálně osvobozena, po Washingtonově smrti jeho pozůstalí nakonec přestali naléhat, aby se vrátila do otroctví ve Virginii.
O Oney Judge je známo více než o jakémkoli jiném otroku na plantáži Mount Vernon, neboť v polovině 40. let 19. století poskytla dva rozhovory novinám zaměřeným na abolicionimus.Two 1840s interviews with Oney Judge, President's House, US History. In the interviews, her first name is spelled "O-N-A", but all prior references spell it "O-N-E-Y".
Životopis Narodila se kolem roku 1773 na plantáži Mount Vernon, kterou vlastnil George Washington a jeho rodina. Její matka Betty byla otrokyně smíšené rasy. Její otec Andrew Judge byl bílý anglický krejčí, který pracoval jako služebník na Mount Vernon. Všechny děti Betty se narodily do otroctví podle zásady partus sequitur ventrem, podle níž děti získávaly společenský status své matky. Oney měla nevlastního bratra Austina, který se narodil někdy před rokem 1757 (otec není znám), nevlastního bratra Davise a nevlastní sestru Betty Davis (otcem obou byl tkadlec ve službě Washingtonových, Thomas Davis)Brendan Wolfe, "Oney Judge (ca. 1773-1848)," Encyclopedia Virginia, posted April 19, 2017. a nevlastní sestru Delphy.Austin, from Digital Encyclopedia of George Washington.
Její matka Betty patřila ke 258 otrokům afrického původu, kteří patřili prvnímu manželovi Marthy Washington, Danielu Parke Custisovi (1711–1757). Jelikož Custis zemřel bez závěti, jeho vdova Martha získala tzv. věno z pozůstalosti. To znamenalo, že až do své smrti měla nárok na užívání třetiny majetku svého zesnulého manžela, který zahrnoval alespoň 85 otroků.The 85 dower slaves is a minimum number because the Custis Estate Inventory lists some women's names with the notation "& children," but not the number of children. See Edward Lawler Jr., "President's House Slavery by the Numbers," from ushistory.org Ačkoli měla Martha určitou kontrolu nad otroky ze svého věna, právně patřili k pozůstalosti, takže je nemohla osvobodit ani prodat. Mohla je však převést Custisových potomkům.
Když bylo Oney asi deset let, byla přivedena, aby žila v panském domě na Mount Vernon, pravděpodobně jako „společnice“ pro vnučku Marthy Washington, Nelly Custis. Oney se nakonec stala osobní služebnicí Marthy Washington. V pozdějším interview v roce 1846, Oney sdělila, že se jí ze strany Washingtonových nedostalo žádného vzdělání ani náboženského vedení.Rev. T.H. Adams, "Washington's Runaway Slave", The Granite Freeman, May 22, 1845, at President's House website, US History.org, accessed April 1, 2012
V roce 1789 vzal George Washington do New Yorku, tehdejšího hlavního města, sedm otroků, včetně šestnáctileté Oney, aby zde pracovali v jeho prezidentském sídle. Po přenesení hlavního města do Filadelfie v roce 1790 byla Oney jednou z devíti otroků, které sem Washington vzal, aby pracovali v Prezidentově domě.
Zákon o postupném rušení otroctví z roku 1780 S přijetím Zákona o postupném rušení otroctví z roku 1780 se Pensylvánie stala prvním státem, který zavedl proces emancipace otroků. Nikdo však nebyl okamžitě osvobozen. Tento proces se měl rozvíjet po desetiletí a neskončil až do smrti poslední zotročené osoby v Pensylvánii. Zákon okamžitě zakázal dovoz otroků do státu a vyžadoval každoroční registraci těch, kteří již byli drženi. Současně však chránil vlastnická práva pensylvánských otrokářů. Pokud otrokář nedodržel registraci, byli otroci konfiskováni a osvobozeni. Pokud však otrokář dodržoval státní zákon a každoročně je registroval, zůstali otroky po celý život. Každé budoucí dítě zotročené matky mělo pracovat jako smluvní služebník u matčina pána až do věku 28 let, poté by bylo svobodné.
Dodatkem ke státnímu zákonu z roku 1788 byly uzavřeny mezery v předchozí legislativě, například bylo zakázáno, aby pensylvánský otrokář převezl těhotnou ženu do otrokářského státu, aby se dítě narodilo jako otrok, a bylo zakázáno, aby otrokář, který nebyl rezidentem, střídavě vyvážel otroky ze státu a zpět, aby jim zabránil získat šestiměsíční pobyt v Pensylvánii potřebný pro získání svobody. Tento poslední bod ovlivnil životy Oney a dalších zotročených osob v domácnosti Washingtonových.
Generální prokurátor Edmund Randolph umožnil otrokům, které vlastnil, získat šestiměsíční pobyt a nárokovat si svobodu. Randolph okamžitě vysvětlil Washingtonovi, že stejný mechanismus, který Randolph úmyslně použil, aby jeho otroci unikli jeho věřitelů z Virginie, by vedl k tomu, že i Washingtonovi zotročení pracovníci by si mohli nárokovat svobodu, pokud by dosáhli požadovaného pobytu. Washington však mohl tento proces přerušit tím, že by je poslal ze státu dříve, než uplynulo šest měsíců. Ačkoli takové střídání porušovalo dodatek z roku 1788, Washingtonovy kroky nebyly napadány kvůli jeho postavení a nedostatečnému vymáhání zákona. Washington tak pokračoval ve vyvážení otroků dovnitř a ven z Prezidentova domu po celou dobu svého úřadu. Také dbal na to, aby sám nikdy nestrávil šest po sobě jdoucích měsíců v Pensylvánii, což by stanovilo jeho právní rezidenci tam.
George Washington soukromě prohlásil, že jeho pobyt ve Filadelfii je výhradně důsledkem toho, že město je dočasným sídlem federální vlády. Trval na tom, že zůstává rezidentem Virginie a neměl by podléhat pensylvánským zákonům týkajícím se otroctví.
Ve Filadelfii žila početná svobodná černošská komunita. Navíc se jak běloši, tak černoši aktivně podíleli na aktivitách za zrušení otroctví. Během své práce se zotročení členové domácností Washingtona a dalších politiků ve městě setkávali se svobodnými černochy a mnoho z nich se dozvědělo o zákonech týkajících se otroctví. Pochopili, proč je jejich páni přesouvali dovnitř a ven z města.
Pensylvánský zákonodárný sbor, čelící ostrému odporu ze strany Pensylvánské společnosti pro zrušení otroctví, vydal v roce 1791 návrh na změnu Zákona o postupném rušení otroctví, který měl rozšířit výjimku pro Kongres na všechny federální úředníky, kteří vlastnili otroky. V roce 1842 rozhodl Nejvyšší soud USA ve věci Prigg vs. Pensylvánie, že dodatek z roku 1788 k Zákonu o postupném rušení otroctví, včetně části, která umožňovala Pensylvánii osvobodit otroky otrokářů, kteří nejsou rezidenti státu, je protiústavní.
Útěk náhled|Prezidentův dům (Presudent's House) ve Filadelfii náhled|Inzerát o uprchlé otrokyni Oney Judge v novinách The Pennsylvania Gazette 24. května 1796. Judge uprchla z domácnosti 21. května 1796, když se Washingtonovi chystali na krátký výlet do Virginie mezi zasedáními Kongresu. Martha Washington řekla Oney, že má být darována jako svatební dar (nebo později jinak odkázána) Marthině vnučce Elizabeth Parke Custis Law, která byla mezi pracovníky známá svým prudkým temperamentem.
Oney Judge později vzpomínala v rozhovoru z roku 1845:„Když se oni balili, aby jeli do Virginie, já jsem se balila, a nevěděla kam. Protože jsem věděla, že pokud se vrátím do Virginie, nikdy nedostanu svobodu. Měla jsem přátele mezi černošskými obyvateli Filadelfie, mé věci byly tam předem převezeny, a opustila jsem Washingtonův dům, zatímco oni večeřeli.“"Washington's Runaway Slave", The Granite Freeman, Concord, New Hampshire (May 22, 1845); carried at President's House in Philadelphia, Independence Hall Association, accessed 11 February 2011
Život v New Hamshire Oney Judge byla tajně umístěna na loď Nancy, která směřovala do Portsmouthu v New Hampshiru. Oney mohla mít pocit, že našla bezpečné útočiště, ale v létě ji na ulicích Portsmouthu poznala Elizabeth Langdon, dospívající dcera senátora Johna Langdona, který byl přítelem Nelly Custis. Washington se o jejím pobytu dozvěděl do 1. září, kdy napsal Oliveru Wolcottovi ml., americkému ministru financí, ohledně jejího zajetí a navrácení lodí.George Washington to Oliver Wolcott, Sept. 1, 1796
Na Wolcottův pokyn, celní správce v Portsmouthu Joseph Whipple, vyslechl Oney Judge a podal mu zprávu. Plán na její zajetí byl opuštěn poté, co Whipple varoval, že zpráva o únosu by mohla v přístavišti vyvolat nepokoje ze strany zastánců zrušení otroctví. Whipple odmítl Oney umístit na loď proti její vůli, ale předal Wolcottovi její nabídku dobrovolně se vrátit k Washingtonovým, pokud by jí po jejich smrti byla garantována svoboda. Joseph Whipple to Oliver Wolcott, October 4, 1796, Library of Congress
Rozhořčený Washington odpověděl přímo Whipplemu:Lituji, že pokus, který jste učinil o navrácení dívky (Oney Judge, jak se sama nazývala, když byla u nás, a která, bez sebemenšího podnětu, uprchla od své paní), měl tak malý úspěch. Vstupovat do takového kompromisu s ní, jak vám navrhla, je zcela nepřijatelné, z důvodů, které jsou patrné na první pohled: neboť ať už bych byl jakkoli nakloněn postupnému rušení otroctví, nebo dokonce úplnému osvobození tohoto druhu lidí (pokud by to bylo v tuto chvíli vůbec proveditelné), nebylo by ani politické, ani spravedlivé odměňovat nevděk předčasnou preferencí [svobody]; a tím předem znepokojit mysl všech jejích spoluslužebníků, kteří svou stálou oddaností si zaslouží přízeň mnohem více než ona sama.Washington to Whipple , November 28, 1796.Washington mohl využít federální soudy, aby získal Oney zpět. Zákon o uprchlých otrocích z roku 1793 (který sám podepsal) vyžadoval právní postup k navrácení uprchlého otroka přes hranice států. Jakýkoli soudní případ by však byl součástí veřejného záznamu a přitahoval by nežádoucí pozornost.
George Washington odešel z prezidentského úřadu v březnu 1797. V srpnu 1799 napsal svému synovci Burwellu Bassetovi ml., aby mu pomohl zajmout Oney Judge a znovu ji zotročit.George Washington to Burwell Bassett, Jr., August 11, 1799 from National Archives. Bassett v září odcestoval do New Hampshiru a snažil se přesvědčit Oney, aby se vrátila do otroctví ve Virginii. V té době byla již byla provdaná za námořníka jménem Jack Staines (který byl na moři) a byla matkou kojence. Bassett se s ní setkal, ale ona návrat do Virginie odmítla. Bassett byl toho večera hostem u senátora Langdona a při večeři prozradil svůj plán unést mladou ženu. Tentokrát Langdon Oney pomohl a tajně jí poradil, aby se okamžitě ukryla. Bassett se vrátil do Virginie bez ní.Eva Gerson, "Ona Judge Staines: Escape from Washington" , 2000, Black History, SeacoastNH
Po útěku Oney Judge v roce 1796 byla její mladší sestra Delphy předána Marthou Washington její vnučce. Eliza Custis Law a její manžel v roce 1807 osvobodili Delphy a její děti poté, co už žili s Delphyiným manželem Williamem Costinem ve Washingtonu.Washington, D.C. Land Records, Liber H, #8, p. 382; Liber R, #17, p. 288, as quoted in Henry Wiencek, An Imperfect God: George Washington, His Slaves, and the Creation of America (New York: Farrar, Straus and Giroux, 2003), p. 383, n.13.
Rodina