Oldřich Pluh (před 1312 – po 1341), později uváděný s predikátem z Rabštejna, byl český šlechtic z rodu Pluhů z Rabštejna, žijící v první polovině 14. století. Během života se vymanil ze svého původně podřízeného postavení vůči pánům z Hradce a připojil se ke dvoru českého krále Jana Lucemburského, kde v průběhu let 1319–1341 zastával různé úřady. Svůj společenský vzestup doplnil i o vzestup majetkový, během svého působení totiž získal Rabštejn nad Střelou, který nadále drželi jeho potomci.
Život
Původ Oldřicha Pluha Rodina Pluhů původně pocházela z jižních Čech, konkrétně z okolí Jindřichova Hradce. Tento fakt se otiskl i do místopisu – obec Pluhův Žďár, kterou rodina vlastnila, dodnes nese jejich jméno. První zachytitelné zmínky o této vladycké rodině je možné sledovat ve 13. století. Tehdy byli vladykové Pluhové pevně spojeni s velkou regionání šlechtickou rodinou – s pány z Hradce. Páni z Hradce si od druhé poloviny 13. století začali v Jindřichově Hradci tvořit svůj vlastní šlechtický dvůr, na kterém se kromě jiných jako služebníci uplatňovali i jim podřízení nižší šlechtici (kteřé možná byli i součástí předpokládané manské soustavy pánů z Hradce). Do této skupiny nižších šlechticů tak patříli i Pluhové.
První zmínka o příslušníhovi této rodiny je z roku 1267, kdy jistý Ulrichus Aratrum de Saar vystupoval jako svědek na listině Oldřicha z Hradce. Jednalo se pravděpodobně o bližšího staršího příbuzného Oldřicha Pluha. Zmínky o dalších příslušnících rodiny Pluhů jsou pouze spekulativní, jako třeba jméno jistého Chunrada Pulze na listině z roku 1297.
První zmínky Samotný Oldřich Pluh je zmiňován až v roce 1312. Král Jan Lucemburský tehdy uděloval soudní privilegium pro pány z Hradce a Oldřich byl při té příležitosti zmíněn jako správce vdovy po Oldřichovi II. z Hradce. Zastával tak v tu dobu velmi důležitou funkci v okolí hradeckých pánů, někteří autoři přisuzují Oldřichu Pluhovi i zbudování opevnění města Jindřichův Hradec na přelomu 13. a 14. století (Jindřichův Hradec je poprvé jako město zmíněn v roce 1293). Nabízí se otázka, co Pluha vyneslo do výsadního postavení v blízkosti pánů z Hradce – odpovědí jsou pravděpodobně jeho hospodářské a správní schopnosti, které projevoval i po zbytek života. Pozdější napojení jeho osoby na rodinu pánů z Hradce nejde nijak dokázat a představuje tak pouhou hypotézu.
Vzestup ke královskému dvoru Největším životním vzestupem prošel Oldřich Pluh mezi lety 1312 a 1319. V té době byla v českých zemích velmi nestabilní politická situace, která čítala domácí válku znepřátelených šlehctických skupin a později dokonce obdoj šlechty vůči králi Janu Lucemburskéku. Tato situace nestability byla ukončena až v roce 1318 domažlickými úmluvami. Během této doby byl Pluh zmíněn jen jednou, konkrétně v roce 1317, konkrétně v souvislosti s pány z Lipé. Je tak pravděpodobné, že se v té době přimkl právě k vlivové skupině pánů z Lipé, kteří i po skončení celé krize zůstali ve velmi vlivném postavení. Možné je ale i jeho trvající napojení na pány z Hradce, kteří se během této krize také dostali do blízkosti krále.
Tento Pluhův vzestup zapadá do doby vlády Jana Lucemburského společně se vzestupy jiných osob, které využily různých strategií, aby se dostaly do královy blízkosti. Zatímco Oldřich stoupal díky svým schopnostem, jiní šlechtici si královu přízeň získávali na základě podřizování svého majetku králi jako léna (např. Pešík z Weitmile), jiné rody naopak využily touhy krále vytvořit si v českých zemích nové a věrně rodiny (páni z Koldic, páni z Bergova). Samotnou kapitolou jsou pak bohaté měšťanské rodiny, které královský dvůr financovali a jejich příslušníci se tak dostávali do blízkosti českého krále (např. pražský měšťan Frenclin Jakubův z rodiny Velfloviců).
Kariéra na dvoře Kariéra Oldřicha Pluha na dvoře začala v roce 1319, kdy byl poprvé zmíněn jako podkomoří. V tomto úřadu s přestávkami setrvával po velkou část své dvorské kariéry. Přišel o něj v roce 1321, znovu se v něm objevil v roce 1322, existuje o tom ovšem jen jedna zmínka. Stabilněji úřad obsadil až mezi lety 1331 a 1334 a následně ještě 1336–1337 a 1339–1341.
Kromě úřadu podkomořího zastával i post zemského sudího (1325–1340), hofmistra (1323) a purkrabího hradu Křivoklát (1322 –?). Stal se i správcem Čech v době nepřítomnosti Jana Lucemburského v království mezi léty 1331 a 1333. To potvrzuje i Zbraslavská kronika, jejiž autor Petr Žitavský narážel na to, že Pluh nepocházel ze starobylé šlechtické rodiny a přirovnal Oldřichovo správcovství k dobám Přemysla Oráče.
Od 30. let byla kariéra Oldřicha Pluha, jenž byl obdařen přízní Jana Lucemburského, limitována faktickou existencí dvou dvorů – tedy krále Jana a jeho syna Karla. I díky této situaci je pravděpodobné, že vzestup Oldřicha Pluha byl omezen přízní, kterou mu Jan Lucemburský poskytoval. Ve chvíli, kdy se totiž k moci dostal Karel (včetně momentů, kdy spravoval zemi v době absence svého otce), Oldřich Pluh zmizel z důležitých funkcí. Jako důkaz může sloužit i to, že když se Karel stal králem, zbavil na určitou dobu dobu Oldřichovi vnuky jejich dědictví v Rabštejně nad Střelou.
Poslední zmínka o Oldřichu Pluhovi z prostředí dvora z roku 1341 je zároveň zmínkou o jeho osobě poslední. Jistý Oldřich Pluh sice vystupuje ještě na jedné listině z roku 1345, ovšem v tomto případě jde zřejmě o jiného příslušníka rodiny Pluhů, ne o Oldřicha Pluha konkrétně.
Získání Rabštejna nad Střelou Vzestup Oldřicha Pluha je fascinující v tom, že za celou svou kariéru sice dosáhl skvělého postavení, ovšem během svého života nijak zvlášť nezbohatl. Kromě drobného zboží, které obdržel od krále za lokaci města Bechyně, koupil na začátku 30. let 14. století pouze zboží Rabštejn nad Střelou.
Ten ovšem začal Oldřich Pluh velkolepě upravovat jako sídlo nejen pro něj, ale i pro všechny jeho následovníky. Malý rabštejnský hrad nechal rozšířit a zařídil, aby byla vesnice, co se rozprostírala pod rabštejnským hradem, povýšena nad město (Rabštejn nad Střelou zůstával dlouho nejmenším městem v České republice). O rozvoj města se zasloužil nejen Oldřich, ale i jeho stejnojmenný syn. Později byl Karlem IV. Rabštejn Oldřichovým následníkům odňat, nicméně později bylo zboží opět navráceno.
Rodina Bohužel není jasné, jak se jmenovala Oldřichova manželka (či manželky). Zmámí jsou ovšem jeho synové. Syn Oldřich byl pravděpodobně nejstarší, s otcem spoluzakládal město Rabštejn nad Střelou a toto zboží po otci následně zdědil. Druhý syn Tammo nastoupil církevní dráhu, nejprve se ve 20. letech 14. století stal kanovníkem vyšehradské kapituly, později byl proboštem v Litoměřicích.
V 1. polovině 14. století je objevují i další příslušníci rodiny Pluhů, ti ovšem patrně nepatří mezi nejbližší příbuzenstvo Oldřicha Pluha. Řeč je například o Ctiborovi, který byl v 20. letech 14. století uváděn v blízkosti pánů z Hradce a později se dostal do vysokých funkcí v rámci Řádu německých rytířů, nebo o Oldřichovi, který a byl doložen při jedné jejich finanční transakci Oldřicha a Jindřicha z Hradce. Tito členové rodiny tak setrvali v blízkém napojení na pány z Hradce.
Odkazy
Reference
Literatura
ŽALUD, Zdeněk. Čeští šlechtici u dvora Jana Lucemburského, Husitský Tábor 15, 2006, s. 177-204
Kategorie:Úmrtí ve 14. století Kategorie:Česká šlechta Kategorie:České dějiny 14. století Kategorie:České dějiny za vlády Lucemburků Kategorie:Středověká společnost Kategorie:Pluhové z Rabštejna Kategorie:Středověk Kategorie:Muži