Frutolf z Michelsberku (11. století – 17. ledna 1103) byl německý mnich v benediktínském klášteře svatého Michaela (zvaném Michelsberg) v Bamberku, vysvěcený kněz a kronikář. V klášteře zastupoval i funkce převora a učitele kvadrivia.
Původ Pravděpodobně pocházel Bavorska a před svým působením v bamberském klášteře svatého Michaela působil v klášteře svatého Jimrama v německém Řezně. Naznačuje tomu forma, v níž uváděl německá jména ve své kronice. Dále jeho hudební traktát (Breviarium de musica and Tonarius) se inspiroval traktáty Berna z Reichenau († 1048) a Heřmana z Recheinau († 1054), které se šířily ve východním Německu. Ve své kronice zmiňuje návštěvu papeže Lva IX. v Řezně, což je fakt úzce založený na zdrojích kláštera svatého Jimrama. Existuje domněnka, že jeho učitelem byl Otloh z kláštera svatého Jimrama, jelikož jejich rukopisy nesou podobné znaky. V 11. století nebyl neobvyklý přesun mnichů mezi kláštery.
Dílo O jeho životě není mnoho informací, ale dochovalo se množství jeho prací. Již zmíněný traktát Breviarium de musica, který se zabývá technickými prvky gregoriánského chorálu, kterým musí zpěvák rozumět, aby mohl bezchybně zpívat liturgii. Hudbě se věnoval i v tonáři Tonarius, který obsahuje asi tři a půl tisíce incipitů menších zpěvů. Dále se ve dvou knihách dochoval neupravený liturgický traktát De officiis divinis, který pojednává o organizaci liturgie, jakožto klíčového prvku klášterního života. Existuje také domněnka, že sepsal glosář ke Starému a Novému zákonu Glosa in vetus et novum testamentum. Větší spory se vedou o jeho autorství traktátu, který pojednává o matematické hře s názvem rithmomachie. Kromě jeho prací se dochovaly i některé jeho přepisy dalších textů.
Kronika Za jeho nejvýznamnější dílo lze považovat kroniku (Chronica), která byla nejspíš jeho posledním dílem, protože finální verze vznikla roku 1099. Začíná stvořením světa, kde v předmluvě odkazuje na svatého Jeronýma a Eusebia, a končí právě rokem 1099. Snažil se, aby byla chronologicky přesná a podávala světovou (univeruální) historii. Frutolf čarpal ze široké základny pramenů, které zpracoval s kritickou pečlivostí. Pramenů lze vysledovat vice než 70 a většinu z nich měl Frutolf z nedaleké bamberské katedrály. Zastávala i funkci referenčního díla pro ostatní mnichy, aby chápali historický kontext textů, s kterými se setkali. V neposlední řadě obsahovala morální ponaučení na příkladech správného a špatného chování. Kronika měla spoustu pokračovatelů. Nejvýznamnějším pro další život kroniky je Ekkehard z Aury, který se v roce 1105 zdržoval v Michelsberku, kde se s kronikou seznámil a přepracoval poslední pasáže (např. informace o první křížové výpravě, kterou znal z osobní zkušenosti) a navázal na ně vlastním vyprávěním. Zpracoval čtyři různé redakce, a ta poslední je dovedena do roku 1125. Právě z této poslední redakce bylo čerpáno pozdějšími světovými kronikáři. Z českého prostředí z ní čerpají dvě díla: Letopisy Hradišťsko-Opatovické a Vyprávění o zlých letech po smrti Přemysla Otakara II. Dvě třetiny autografu Frutolfovy kroniky se dochovaly a jsou uloženy v univerzitní knihovně v Jeně.
Reference
Literatura
NECHUTOVÁ, Jana, STEHLÍKOVÁ, Dana. Frutolf z Michelsbergu. In: Stručné dějiny latinské literatury středověku. Praha: Arista, 2013, 179-180 s. .
Kategorie:Němečtí benediktini Kategorie:Němečtí středověcí kronikáři Kategorie:Mniši Kategorie:Převorové Kategorie:Hudební teoretici Kategorie:Narození v 11. století Kategorie:Úmrtí v roce 1103 Kategorie:Úmrtí 17. ledna Kategorie:Muži