alt=Fotografie z vystoupení Karla Kryla ve vratislavské hospodě u restaurace Konspira v centru Vratislavi v dubnu 2024|náhled|Fotografie z vystoupení Karla Kryla ve vratislavské hospodě v listopadu 1989 na plotu zahrádky restaurace Konspira v centru Vratislavi v dubnu 2024 Festival nezávislé československé kultury ve Vratislavi byla kulturní akce, která se konala v polském městě Vratislav ve dnech 3. až 5. listopadu 1989. Zorganizovaly ji Polsko–československá solidarita a vratislavské Nezávislé sdružení studentů (Niezależne Zrzeszenie Studentów) s podporou československé exilové opozice.
Hlavním bodem jejího programu byl mezinárodní seminář na téma „Střední Evropa. Kultura na rozcestí – mezi totalitarismem a komercionalismem“, který doprovázela „Přehlídka nezávislé československé kultury“. Ta se díky koncertu českých exilových písničkářů (Karla Kryla, Jaroslava Hutky, Vlasty Třešňáka a Sváti Karáska) do historie zapsala více než původně plánovaný seminář.
Na festival se podařilo i přes rozsáhlá represivní opatření Státní bezpečnosti na hranicích dostat přibližně pěti tisícům Čechů a Slováků, kteří všichni našli ubytování díky vstřícnosti obyvatel Vratislavi.
Příprava festivalu Nápad na festival se zrodil v dubnu 1989 v Polsku, které se v té době připravovalo na první částečně svobodné volby, na schůzce schůzce členů Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva (International Helsinki Federation for Human Rights). Ta se konala 21. dubna 1989 ve Varšavě a předsedal jí Karel Schwarzenberg.
Organizace semináře se ujali předseda Polsko-československé solidarity Mirosław Jasiński a Jolanta Piątek s kolegy z okruhu Polsko-československé solidarity (Zbigniew Janas, Jarosław Broda, Mieczysław Piotrowski a další) a vratislavského Nezávislého sdružení studentů (Marcin Kalita, Paweł Skrzywanek a další), kteří při přípravě programu spolupracovali s českým disidentem Františkem Janouchem žijícím ve Švédsku. Jím založená Nadace Charty 77 festival finančně podpořila částkou 4000 dolarů. Hlavní podporu ve výši 7000 dolarů získali organizátoři od americká nadace National Endowment for Democracy (Nadace pro rozvoj demokracie), částkou 1000 dolarů přispěl Karel Schwarzenberg.
Do přípravy semináře a výběru hostů se zapojil i historik a vedoucí Československého dokumentačního střediska Vilém Prečan. Vedle něho a Františka Janoucha převzaly nad mezinárodním semináře záštitu další významné osobnosti jako Timothy Garton Ash, Jan Błoński, Władysław Frasyniuk, Czeslaw Hernas, Adam Michnik, Jiří Pelikán, Karel Schwarzenberg, Harold Gordon Skilling, Jan Józef Szczepański a Juliusz Żuławski. alt=Záznam folkových koncertů z Vratislavi se mezi lidmi šířil na kazetách|náhled|Záznam folkových koncertů z Vratislavi se mezi lidmi šířil na kazetách Organizátoři se rozhodli seminář rozšířit o Přehlídku nezávislé československé kultury (Przegląd czechoslowackiej kulturz niezależnej), na které chtěli ve Vratislavi představit také filmy, knihy, výtvarné umění a hudbu na koncertech folkových písničkářů a rockových kapel. Na seznamu pozvaných hostů se ocitla jména exilových písničkářů, spisovatelů a komunisty nejnenáviděnějších představitelů opozice v zahraničí (Pavel Tigrid, Jiří Pelikán či Pavel Kohout).
„Za grafickou část byl zodpovědný Tadeusz Kuranda, čili on je autorem toho loga festivalu a všech tisků. Za knížky Remik Lenczyk, který měl antikvariát na Univerzitním náměstí. Jarek Broda byl odpovědný za informace, tedy tiskovou kancelář, Igor Wójcik za výstavy obrazů, Krzysztof Jakubczak za výstupy. Nepamatuji se, kdo byl zodpovědný za přehlídku filmů... O fotografie se staralo Dementi a natáčet to měli Aszka Czarniecka a Grzeszu Braun,“ popsala přípravy Jolanta Piątek pro Paměť národa.
Překlady pozvánek, příspěvků na seminář, informačních a dalších materiálů zajišťovala skupina okolo Zofie Tarajło–Lipowské, bohemistky z Vratislavské univerzity. S korekturami pomáhal signatář Charty 77 Stanislav Devátý, který se ve Vratislavi od 17. září 1989 ukrýval, aby se vyhnul soudnímu procesu.
Dopisy významným disidentům střední Evropy s prosbou o referát a pozvánky českým umělcům v exilu i v Československu rozesílala Jolanta Piątek ze svého malého bytu v šestnáctém patře panelového domu v ulici Zachodnia. „Přijet slíbila celá česká emigrace, s opozicí v Československu to bylo horší, protože Státní bezpečnost Čechům v příjezdu do Polska bránila,“ vzpomínala Jolanta Piątek.
Represivní opatření na československých hranicích Po oznámení vystoupení Karla Kryla ve Vratislavi ve vysílání Svobodné Evropy se do Polska chystaly tisíce Čechů a Slováků. Československé úřady se jim snažily vycestování do Polska znemožnit rozsáhlými represivními opatřeními.
Příslušníci Sboru ozbrojené ochrany železnic a Pohraniční stráže donutili vystoupit přibližně třicet osob z vlaku Bohemia, který odjížděl 2. listopadu ve večerních hodinách z Prahy. Další české cestující s jízdenkou do Vratislavi vyvedli z vlaků na nádražích v Hradci Králové, Týništi nad Orlicí a Žamberku. V Pardubicích pokladní odmítal prodávat jízdenky do Vratislavi.
Na hraničním přechodu v Náchodě čekali cestující v autech na odbavení několik hodin. Řada československých občanů byla také vrácena na hranicích s NDR, přes jejíž území se oklikou pokoušela dostat do Polska.
Do Vratislavi se nedostali písničkáři Jiří Dědeček, Karel Plíhal, Vladimír Merta či brněnští divadelníci s premiérou hry Václava Havla Audience. Sám Václav Havel se do Vratislavi ani nepokusil vyjet, stejně jako Jiří Dienstbier, Petr Uhl, Anna Šabatová, Václav Benda, Radim Palouš, Jiří Hájek či Ludvík Vaculík, jejichž video vzkazy natočila v Československu členka Polsko-československé solidarity a pozdější režisérka Krystyna Krauze.
I přesto se do Vratislavi podařilo dostat přibližně pěti tisícům návštěvníkům z Československa.
Zabavená výstava alt=Plakátek výstavy z nápisem ZAREKWIROWANO (česky ZABAVENO) v knihovně Libri Prohibiti v Praze|náhled|Plakátek výstavy z nápisem ZAREKWIROWANO (česky ZABAVENO) v knihovně Libri Prohibiti v Praze Státní bezpečnost zadržela 25. října 1989 v Harrachově také polský kamion, který vezl do Vratislavi 65 obrazů a 5 plastik československých umělců. Výstavu nezávislého umění připravili výtvarníci David Němec a Marek Hlupý, kteří zařídili i patřičná povolení pro vývoz děl. I přesto Státní bezpečnost díla zadržela a blokovala je na celnici s odůvodněním, že našla nesrovnalosti v rozměrech a počtu exponátů v průvodních listinách. Výstava byla bez vysvětlení vrácena do Prahy až po skončení festivalu 9. listopadu 1989, ačkoli její vydání přijel do Harrachova urgovat poslanec Sejmu Radoslaw Gawlik.Katalog výstavy uložený v knihovně Libri Prohibiti
Vernisáž zabavené výstavy proběhla čtvrtek 2. listopadu 1989 v galerii Zero, na jejíchž stěnách visely prázdné rámy, v každém z nich nápis ZABAVENO a jména autorů: Radan Wágner, Petr Vaněček, Pavel Malovaný, Michal Blažek, Pavel Míka, Tomáš Hatle, Radek Brož, David Němec, Svatopluk Klimeš, Pavel Kříž, Jan Vaněk, Aleš Ogoun, Kateřina Štenclová, Roman Trabura, Josef Žáček, Richard Borůvka, Miroslav Hrabaň, Otta Placht, Vladimír Komňancký, Pavel Brázda, Michal Singer, Martin Mainer, Richar Tymeš, Jan Merta, Roman Dvořák, Marek Hlupý, Tomáš Císařovský, Martina Riedlbauchová, Karel Nepraš.
Výstava byla představena českému publiku až po sametové revoluci koncem prosince 1989 v redakci Nezávislého tiskového střediska v Bolzanově ulici a v únoru 1990 byla na jedenáct dnů vystavena v Galerii mladých v Praze, poté byla převezena do Vratislavi.
Průběh festivalu Festival zahájil v pátek 3. listopadu 1989 František Janouch v barokní aule Leopoldina Vratislavské univerzity, kde se konal mezinárodní seminář. Na něm vystoupili s referáty historik a vedoucí Československého dokumentačního střediska Vilém Prečan, krakovský bohemista Jacek Baluch, podtajemník polského ministerstva zahraničních věcí Stefan Starczawski a rektor Vratislavské univerzity Mieczysław Klimowicz, který slíbil otevřít na univerzitě bohemistiku jako samostatný studijní obor. náhled|Vstupenka na koncert českých písničkářů v Teatru polském Večer se konal ve zcela zaplněném divadle Teatr Polski pro 1200 diváků koncert folkových písničkářů. Uváděla ho bohemistka a překladatelka písní Karla Kryla do polštiny Maryna Miklaszewska. Na pódiu postupně uvítala Pepu Streichla, Jaromíra Nohavicu, Svatopluka Karáska, Pepu Nose, Pavla Dobeše, Petra Rímského a nakonec za největšího potlesku Karla Kryla, který zazpíval i několik písní v polštině pro polské diváky.
„Po dvaceti letech Kryl zpíval svému českému a vůbec poprvé polskému publiku. Napětí zrušil teprve po druhé písni, když náhle zcela civilně řekl: ‚Já mám hroznou trému.‘ Zpíval o život a nejen Češi, ale i Poláci se přidávali. Zvláště velkým potleskem ocenili, když několik písní zazpíval polsky. Po představení mi řekl: ‚Měl jsem připravené dlouhé uvítání, ale nedokázal jsem je povědět. Byl to pro mě šok, neuvěřitelně příjemný šok a odměna za těch dvacet let. Strašně jsem to potřeboval,“ napsal o vystoupení v samizdatových Lidových novinách Michal Klíma. Pro své fanoušky hrál Karel Kryl ještě po koncertu na ulici na kapotě auta a v jedné vratislavské hospodě, kde jeho vystoupení náhodou viděl Stanislav Devátý.
V sobotu 4. listopadu 1989 se v jednom z kin promítaly od deseti do sedmnácti hodin filmy českých režisérů Miloše Formana, Jiřího Menzela, Věry Chytilové a americký film Nesnesitelná lehkost bytí natočený podle románu spisovatele Milana Kundery.
V antikvariátu na Univerzitním náměstí (plac Uniwersytecki) si mohli lidé koupit české exilové a polské knihy a časopisy včetně speciálního dvojčísla polského literárního časopisu Kontur, které představilo texty československých autorů.
Na chodbě před aulou Leopoldina se konala výstava fotografií z invaze do Československa v srpnu 1968 nazvaná „Iditě domoj“. V aule Leopoldina pokračoval mezinárodní seminář, v jehož závěru vystoupil někdejší polský disident, šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik a s účastníky se rozloučil slovy: „Věřím, že příští seminář se bude konat v nejkrásnějším městě střední Evropy, v Praze.“
Druhý folkový koncert zahájil Karel Kryl, po něm vystoupili Pavel Dobeš, Petr Dopita, Vladimír Veit, Vlasta Třešňák a Jaroslav Hutka. Jeho píseň „Náměšť“ zazpívali společně všichni přítomní písničkáři s prsty vztyčenými do V, symbolu vítězství. Na pódium přiběhl východoněmecký disident Wolfgang Templin, aby oznámil, že se ve východní části Berlína konala demonstrace za účasti milionu lidí.
„Někdo na konci vykřikl: ‚Tak za čtrnáct dní v Praze!‘,“ vzpomínal Jaroslav Hutka s tím, že byl k této prognóze velmi skeptický. O dva týdny později začala v Praze sametová revoluce.
Folkové koncerty zastínily na festivalu vystoupení rockových skupin, kterých mohlo z Československa dorazit mnohem méně – ve Vratislavi zahrály skupiny MCH Band a Echt!.
Po ukončení festivalu někteří z českých a slovenských účastníků zůstali v Polsku ještě několik dní. Karel Kryl odehrál dva koncerty v Poznani a Gdaňsku, kde ho doprovázela Krystyna Krauze.
„Protože ve Wroclawi chyběla Antonina Krzysztoń, což byla zpěvačka, která zpívala Kryla polsky a v podstatě ho v Polsku proslavila, tak jsem Kryla pozvala do Gdaňsku, aby s ní hrál. On souhlasil a nám se podařilo narychlo jejich společný koncert zorganizovat. Další den jsem ho vzala do katedrály v Oliwě, protože v písničce ‚Ve jménu humanity‘ zpívá i polsky o varhanách v této katedrále. Je to písnička o událostech z prosince 1970, kdy vláda střílela do dělníků. Jako citlivý chlap se v Oliwě rozplakal,“ popsala pro Paměť národa Krystyna Krauze, která se s Karlem Krylem spřátelila a později o něm natočila dokumentární film „Bratříček Karel“.
Přijetí obyvateli Vratislavi Organizátoři, kteří očekávali velký zájem Čechoslováků o vystoupení exilových umělců, se obrátili na obyvatele Vratislavi s prosbou o poskytnutí ubytování těm, kteří se nevejdou do připravených církevních a vysokoškolských ubytoven.