náhled|Kresba balistické rakety M51
M51 je francouzská mezikontinentální balistická raketa odpalovaná z ponorek (tzv. SLBM). M51 je výzbrojí raketonosných ponorek francouzského námořnictva třídy Le Triomphant. Počítá se s ní i pro perspektivní raketonosné ponorky třídy L'Invincible. Raketa M51 je postupně zdokonalována, čímž jsou zlepšovány její výkony, přesnost a schopnost překonávat protiraketovou obranu.
Historie Raketonosné ponorky představují jádro francouzských strategických oceánských sil FOST (Force océanique stratégique), které jsou prostředkem jaderného odstrašení společně se strategickými leteckými sílami FAS (Forces Aériennes Stratégiques) s letouny Rafale B, nesoucími nadzvukové střely s plochou dráhou letu Air-Sol Moyenne Portée. Nestálou složku představuje námořní jaderné letectvo FaNu (Force aéronavale Nucléaire), což jsou v případě aktivace této složky letouny Rafale M z letadlové lodě Charles de Gaulle (R91).
Balistická raketa M51 ve službě nahradila typ M45. Kontrakt na její výrobu získala roku 2004 společnost EADS Space Transportation. První zkušební odpaly M51 proběhly roku 2006 z pozemního zařízení. Dne 27. ledna 2010 byla raketa poprvé vypuštěna z ponorky, kterou byla Le Terrible (S-619). Úvodní verze rakety M51.1 byla zavedena roku 2010. Velkou pozornost vyvolal neúspěšný odpal při šestém testu, ke kterému došlo 5. května 2013. Dalších pět zkušebních odpalů v letech 2015–2023 bylo opět úspěšných.
Roku 2016 zařazena verze M51.2 vybavená deseti samostatně naváděnými jadernými hlavicemi TNO (Tête Nucléaire Océanique) o síle 100 kT a klamnými cíly ALAP (Aides à La Pénétration). Každá hlavice může zasáhnout jiný cíl.
Roku 2014 byl zahájen vývoj zdokonalené varianty M51.3. Hlavním kontraktorem programu byla společnost ArianeGroup, která měla na starost především střelu a její pohon. Ta nese deset samostatně naváděných jaderných hlavic druhé generace TNO-2 a díky vylepšenému třetímu stupni rakety se její dosah zvětšil o stovky kilometrů. Má mít i větší přesnost a schopnosti průniku protivzdušnou obranou. Varianta M51.3 byla do služby zařazena 24. října 2025.
Modernizovaná raketa M51.3 signalizuje odhodlání Francie zachovat si v rámci NATO takzvanou strategickou autonomii. Francie udržuje své jaderné síly oddělené od velitelské struktury a rozhodovacího procesu aliance, přestože se Francie a Velká Británie v červenci 2025 dohodly na potenciální koordinaci svých odstrašujících prostředků.
Roku 2022 byly zahájen přípravné práce na vývoji verze M51.4, která se má stát výzbrojí perspektivních balistických raket nové generace třídy L'Invincible, jejichž zařazení do služby je plánováno po roce 2035. V září 2025 byly vývoj a výroba M51.4 objednány u společnosti ArianeGroup. Informace o parametrech této verze nebyly zveřejněny. Očekáván je prodloužený dolet, větší přesnost a schopnost pronikat protivzdušnou obranou.
Popis M51 je třístupňová raketa s motory na tuhé pohonné látky. Má hmotnost 52 000 kilogramů, délku dvanáct metrů a průměr 2,3 metru. Udávaný operační dolet je 8000 až 10 000 km při rychlosti 25 Machů. Část technologií sdílí s pomocnými startovacími bloky nosné rakety Ariane 5.
Verze M51.1 – Zavedena 2010. M51.2 – Zavedena 2016. Deset samostatně naváděných jaderných hlavic TNO (Tête Nucléaire Océanique) o síle 100 kT a klamné cíle ALAP (Aides à La Pénétration). M51.3 – Vývoj zahájen roku 2014 a zahájení dodávek je očekáváno v roce 2025. Deset jaderných hlavic TNO-2. Prodloužený dosah. M51.4 – Perspektivní verze pro balistické rakety nové generace třídy L'Invincible.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Raketové zbraně Kategorie:Balistické střely Kategorie:Výzbroj válečných lodí