Obyvatelstvo Vídně zahrnuje všechny lidi, kteří mají bydliště na území spolkové země Vídeň. Podle statistik počtu obyvatel založených na centrálním registru obyvatel Zentralen Melderegister (ZMR) žilo ve Vídni k 1. říjnu 2024 celkem 2 026 029 lidí. Po několika desetiletích stagnace či poklesu počet obyvatel Vídně od roku 1988 opět roste a na podzim 2023 překročil poprvé od roku 1910 hranici dvou milionů obyvatel.

Demografický vývoj

náhled|vlevo|Počet obyvatel Vídně, 1590–2016 Před prvním sčítáním lidu v roce 1754 uvádějí výzkumy pouze odhady počtu obyvatel Vídně včetně předměstí: Kolem roku 1600 to bylo pouhých cca 29 000, avšak po přesunu císařského dvora z Prahy zpět do Vídně začal počet obyvatel rychle růst: do poloviny 17. století na 50 000, v letech 1670/80 činil počet obyvatel přibližně 80 000 a v roce 1700 asi 113 000. Počty obyvatel v přiložené tabulce vycházejí z údajů rakouského statistického úřadu a jsou přepočítány na územní stav z roku 1954. V letech 1794/1795 byly při sčítání přítomného civilního obyvatelstva, které se v Rakousku provádělo až do roku 1857, poprvé zjištěny samostatné údaje pro Vídeň. Dříve, například v letech 1810 a 1821, byl počet obyvatel Vídně započítáván do počtu obyvatel Dolních Rakous. Od roku 1830 jsou k dispozici souvislé údaje o počtu obyvatel Vídně. Od roku 1869 se v Rakousku každých deset let konala sčítání lidu, při nichž se však až do roku 1923 nadále sčítalo přítomné civilní obyvatelstvo – až od roku 1934 do roku 1981 se počítalo obyvatelstvo s trvalým bydlištěm. Údaje z let 1982 až 2001 uvádějí průměrný roční počet obyvatel, přičemž tyto údaje byly zpětně zjišťovány až v roce 2002. Od roku 2002 se pro zjišťování počtu obyvatel používá údaj hlavního bydliště na základě centrálního registru obyvatel.

Historie obyvatelstva Před rokem 1918 Vídeň zaznamenala již od konce 18. století příliv obyvatel, avšak počet přistěhovalců se znásobil od poloviny 19. století, kdy Vídeň mezi lety 1857 a 1869 získala přibližně 218 000 nových obyvatel. V následujících jedenácti letech vzrostl počet obyvatel o více než 261 000 osob, z čehož přibližně jedna třetina byla způsobena přirozeným přírůstkem a dvě třetiny migračním saldem. V letech 1880 až 1890 přibyl podobný počet nových obyvatel, a to 267 000, přičemž se poměr mezi migračním saldem a přirozeným přírůstkem (40 %) postupně vyrovnával. V následujících deseti letech, od roku 1890 do roku 1900, se počet obyvatel dokonce zvýšil o 339 000 osob. Téměř 49 % z toho bylo způsobeno přirozeným přírůstkem. Důvodem byla začínající industrializace a významné postavení Vídně jako císařského města (hlavního města) mnohonárodnostního státu Rakousko-Uhersko. Celkem 22 % přistěhovalců pocházelo z Čech, Moravy a Rakouského Slezska, 15 % z Dolních Rakous a ze zahraničí, pouhá 4 % pocházela z ostatních rakouských spolkových zemí.Der Donauraum. Band 13, Forschungsinstitut für Fragen des Donauraumes, Wien 1968, S. 22. Zbytek pocházel z ostatních korunních zemí monarchie. Krátce před vypuknutím první světové války žilo ve Vídni přibližně 2,1 milionu obyvatel, což činilo z Vídně páté největší město světa. S rozpadem Habsburské říše ztratila Vídeň také na významu pro přistěhovalce. Válka stála život desítky tisíc vojáků z Vídně. Tisíce přistěhovalců se vrátily do svých domovských zemí nebo bývalých korunních zemí.

1918–1945 Po první světové válce měla Vídeň o 200 000 obyvatel méně než před ní. V meziválečném období se do města přistěhovalo asi 104 000 osob, čímž se vyrovnal deficit 87 000 narozených mezi lety 1923 a 1934. V roce 1934 měla Vídeň již opět 1 935 881 obyvatel. Následný pokles počtu obyvatel byl více než kompenzován vytvořením Velké Vídně v nacistickém Německu v roce 1938. Nicméně 140 000 židovských obyvatel muselo či mohlo opustit zemi, dalších 60 000 bylo během války zavražděno (pronásledování Židů, deportace). Z kdysi vzkvétajícího židovského života, zejména ve druhém vídeňském obvodu Leopoldstadt, nezbylo během krátké doby nic. Model teroru, který Adolf Eichmann vyvinul právě ve Vídni, byl převzat v „Altreichu“.

Vývoj počtu civilního obyvatelstva Vídně, které bylo během druhé světové války zásobováno, byl v roce 1953 zveřejněn Spolkovým statistickým úřadem Spolkové republiky Německo na základě podkladů Statistického úřadu Říše a ukazuje pokles v oblasti Velké Vídně do začátku prosince 1944 na 1,548 milionu osob.| Statistisches Bundesamt (Hrsg.): Statistische Berichte, Arb.-Nr. VIII/19/1, Die Zivilbevölkerung des Deutschen Reiches 1940–1945. Ergebnisse der Verbrauchergruppen-Statistik. Wiesbaden 1953, S. 39 (Dok.-S. 37), siehe auch S. 13 (Dok.-S. 11)

Od roku 1945 náhled|upright=1.7|Vývoj počtu obyvatel Vídně od roku 2002 Po skončení války klesl počet obyvatel Vídně na 1 616 125. Desítky tisíc vídeňských Židů byly vyhnány nebo zavražděny a mnoho dalších Vídeňanů padlo jako vojáci nebo se nevrátilo z válečného zajetí. Město bylo z pětiny zničeno a obsazeno spojeneckými vojáky. Nejpozději od náboru a přistěhovalectví takzvaných gastarbeiterů v 60. a 70. letech 20. století je Vídeň opět městem přistěhovalců. Vzhledem k velkému deficitu porodnosti to však zpočátku nevedlo k růstu počtu obyvatel, navíc začal odliv obyvatel do okolních oblastí. Od roku 1974 do roku 1988 se počet obyvatel města dále snížil na 1 484 258, což byl nejnižší počet obyvatel od roku 1890. Od té doby počet obyvatel opět roste a podle prognóz by mohl do roku 2027 opět dosáhnout hranice 2 milionů, a to hlavně díky imigraci. Hranice 2 milionů však byla překročena již na podzim 2023.

Rozhodujícím faktorem pro růst počtu obyvatel v uplynulých letech byla především imigrace v souvislosti s událostmi, jako byl pád železné opony, války v Jugoslávii, vstup Rakouska do Evropské unie, rozšíření Evropské unie na východ nebo naposledy migrace uprchlíků ze Sýrie a Afghánistánu kolem roku 2015: Po více než deseti letech poklesu počtu obyvatel vedla silná imigrace v letech 1988 až 1994 navzdory negativnímu přirozenému přírůstku k nárůstu vídeňské populace o 58 409 osob. Od vstupu do Evropské unie v roce 1995 vedla silně pozitivní migrační bilance a od roku 2004 také kladný přirozený přírůstek k výraznému nárůstu počtu obyvatel o 368 524 osob do začátku roku 2020.

V posledních letech zůstával počet obyvatel pocházejících z dřívějších imigračních zemí, jako je bývalá Jugoslávie nebo Turecko, téměř konstantní. Místo toho vzrostl počet obyvatel pocházejících především ze zemí EU/EFTA nebo z jiných zemí třetího světa (kromě bývalé Jugoslávie a Turecka). V roce 2023 mělo přibližně 17,4 % vídeňské populace původ ze zemí EU/EFTA, 11,7 % z evropských zemí třetího světa a 15,4 % z mimoevropských zemí třetího světa.

Léta, kdy byla Vídeň hlavním městem mnohonárodnostního státu, město trvale ovlivnila. Město je i nadále tavícím kotlem lidí různého původu, kultury a náboženství. Potomci bývalých přistěhovalců jsou však již asimilovaní a zachovala se pouze slovanská nebo maďarská příjmení. Příjmení jako Nowak, Dolezal, Navratil, Wewerka atd. jsou již dlouho považována za typicky vídeňská, stejně jako domácí německá příjmení jako Hofbauer, Maier, Haider atd. Nositelé těchto příjmení patří k původním Vídeňanům, k dlouholetým obyvatelům města, kteří stále používají vídeňský dialekt, jenž se skládá z mnoha starohornoněmeckých a středohornoněmeckých výrazů a jidiše, kterému však mladší generace rozumí stále méně, a tak je stále méně využíván. Vedle původního vídeňského dialektu se od konce 20. století stále častěji používá také kultivované vídeňské nářečí.

Struktura obyvatelstva Jazyky Ve Vídni jsou jako autochtonní jazykové skupiny uznávány různé jazykové skupiny. Jedná se o česky mluvící Vídeňany, maďarsky mluvící, slovensky mluvící a Sinty a Romy. Právní postavení jako samostatné jazykové skupiny je upraveno podobně jako v Burgenlandu.

Státní příslušnost a původ K 1. lednu 2023 tvořili 34,3 % vídeňské populace cizí státní příslušníci (678 866 osob), 39,3 % se narodilo v zahraničí (778 454 osob) a 44,4 % (879 526 osob) mělo zahraniční původ – buď se jednalo o cizí státní příslušníky, nebo o osoby s rakouským občanstvím, které se narodily v zahraničí. Nejvýznamnějšími zeměmi původu vídeňského obyvatelstva zahraničního původu byly Srbsko (100 199 osob), Turecko (75 907 osob), Německo (69 265 osob) a Polsko (55 151 osob).

+ Obyvatelstvo Vídně podle státní příslušnosti a původu (2023) Země původu Státní příslušnost (absolutní) Původ (absolutní) Původ (v %) 1 303 231 1 102 571 55,6 76 652 100 199 5,1 45 895 75 907 3,8 57 257 69 265 3,5 44 469 55 151 2,8 41 671 47 743 2,4 21 760 40 256 2,0 27 524 31 489 1,6 26 869 31 498 1,6 40 930 42 450 2,1 22 552 25 023 1,3 Ostatní 18,2 Celkem 1 982 097 100,0

Náboženství + Náboženství ve Vídni 1910–1934 (podíl v %)podle Statistické ročenky města Vídně z roku 1937, označení náboženství podle originálu6. Glaubensbekenntnis der Bevölkerung 1910, 1923 und 1934. Ergebnisse der Volkszählungen. 1910 und 1923 ortsanwesende Bevölkerung, 1934 Wohnbevölkerung. Statistisches Jahrbuch der Stadt Wien, 1937, S. 11; Celkový počet obyvatel v roce 1910 není dosažen sečtením jednotlivých hodnot v řádku o hodnotu 77 (místo toho: 2 031 421). Tato nesrovnalost se již nachází v originále této statistiky. Rok Populace římskokatolické řeckoa arménskokatolické augsburskýevangelismus reformovanýevangelismus starokatolické Jiné křesťanství judaismus Jiné vyznání Bez vyznání 1910 (86,8 %) (0,2 %) (3,2 %) (0,5 %) (0,1 %) (0,3 %) (8,6 %) (< 0,1 %) (0,2 %) 1923 (81,4 %) (0,1 %) (4,3 %) (0,5 %) (0,8 %) (0,3 %) (10,8 %) (0,1 %) (1,8 %) 1934 (78,7 %) (0,1 %) (5,3 %) (0,6 %) (1,5 %) (0,2 %) (9,4 %) (0,1 %) (4,1 %)

náhled|Rudolf von Alt: Stephansdom ze Stock-im-Eisen-Platz náhled|Vienna Islamic Centre náhled|Stadttempel je nejstarší dochovanou synagogou ve Vídni a centrem židovské obce.

Město je sídlem římskokatolické arcidiecéze Vídeň – arcibiskupem je kardinál Christoph Schönborn. Římskokatolická obec je největší náboženskou komunitou ve Vídni, nicméně neustále ztrácí členy. K římskokatolické církvi se hlásí pouze 49 % obyvatel, v roce 1961 to bylo ještě 82 %. Celkem 25,6 % vídeňské populace se nehlásí k žádné náboženské komunitě, jsou bez vyznání. Druhou největší náboženskou komunitou je islámská náboženská komunita, jejíž rakouský předseda Anas Schakfeh, má rovněž sídlo ve Vídni. V posledních desetiletích přišlo do Vídně mnoho islámských přistěhovalců; islám je v Rakousku uznávaným náboženstvím od roku 1912 (v té době již patřili muslimští Bosňané k Rakousko-Uhersku). Třetím největším náboženským společenstvím ve Vídni jsou pravoslavné církve. Vídeň je sídlem luteránské evangelické církve augsburského vyznání v Rakousku v čele s biskupem Michaelem Bünkerem a reformované evangelické církve v Rakousku v čele s krajským superintendantem Thomasem Hennefeldem. Izraelská kulturní obec ve Vídni je vedena prezidentem Oskarem Deutsch a vrchním rabínem Jaronem Engelmayerem. Do roku 1938 byla jednou z největších židovských obcí v Evropě, v 21. století má kolem 8 000 členů.

Podle sčítání lidu z let 1991 a 2001 je náboženská příslušnost vídeňského obyvatelstva následující:

+ 1991 2001 Populace 1 539 848 100,0 % 1 550 123 100,0 % římskokatolické 889 985 57,8 % 762 089 49,2 % pravoslaví 93 294 6,0 % evangelické 82 414 5,4 % 72 492 4,7 % starokatolické 9 918 0,6 % 7 134 0,5 % jiné křesťanství 12 405 0,6 % – z toho Svědkové Jehovovi 4 000 0,3 % islám 62 305 4,0 % 121 149 7,8 % judaismus 6 554 0,5 % 6 988 0,5 % jiné nekřesťanské komunity 10 317 0,4 % – z toho budhismus 4 700 0,3 % bez vyznání 304 562 19,8 % 397 596 25,6 % neuvedeno 100 673 6,5 % 65 705 4,2 %

Pohyb obyvatelstva Imigrace