náhled|Love hotel Akasaka (2010) náhled|Love hotel bez oken, Tokio náhled|Diskrétní výběr pokoje Love hotel nebo hotel lásky () je typ hodinového hotelu jehož hlavním účelem je poskytnout hostům soukromí pro sexuální aktivity. Vyznačují se bezkontaktním provozem, zaručujícím hostům anonymitu a diskrétnost. Název pochází od „Hotel Love“ v Ósace v Japonsku. I když love hotely existují po celém světě, termín „love hotel“ se často používá konkrétně pro ty, které se nacházejí v Japonsku.

Charakteristika Love hotely lze obvykle je lze poznat podle symbolů, jako jsou srdíčka, a nabídky pokojové sazby pro „odpočinek“ i pro přenocování. Doba „odpočinku“ se liší, obvykle trvá od jedné do tří hodin. Běžné jsou levnější denní sazby mimo špičku. Obecně není možné si pokoj rezervovat a opuštění hotelu znamená ztrátu nároku na pokoj. Sazby pro přenocování jsou k dispozici až po 22:00. Tyto hotely mohou být využívány pro prostituci, i když je někdy využívají i cestovatelé s omezeným rozpočtem, kteří sdílejí ubytování.

Vchody bývají nenápadné a kontakt s personálem je omezen na minimum. Pokoje se často vybírají pomocí panelu s tlačítky a účet lze vyrovnat pomocí potrubní pošty, automatu nebo zaplacením neviditelnému zaměstnanci za matným sklem. Parkoviště bývají skrytá a oken je málo, aby bylo zajištěno maximální soukromí.

Zatímco levnější hotely bývají jednoduše zařízené, hotely vyšší třídy mohou nabízet nápaditě vybavené pokoje zdobené postavami z anime, vybavené otočnými postelemi, masážními křesly, stropními zrcadly, karaoke a neobvyklým osvětlením. Mohou být stylizovány např. jako kobky nebo jiné fantastické scény, někdy včetně S&M vybavení. Bývá také možnost zapůjčení kostýmu, který si lze vybrat z obrázkové nabídky.

Love hotely se obvykle soustřeďují v městských čtvrtích poblíž nádraží, u dálnic na okrajích měst nebo v průmyslových oblastech. Architektura love hotelů bývá někdy nápadná až křiklavá – budovy mohou mít podobu hradů, lodí nebo UFO a bývají osvětlené neonovými světly. Některé novější love hotely však vypadají zcela obyčejně, odlišují se především malými, zakrytými či zcela chybějícími okny.

Japonsko Historie love hotelů sahá až do 17. století, do raného období Edo, kdy byly v Edu a v Kjótu budovány podniky, které navenek působily jako hostince nebo čajovny, ale měly zvláštní postupy pro diskrétní vstup, nebo dokonce tajné tunely pro nenápadný odchod. Moderní love hotely se vyvinuly z čajoven (čaja, 茶屋), které využívaly především prostitutky se svými klienty, ale také milenci.

Po druhé světové válce se začal používat termín curekomi jado (連れ込み宿, doslova „hostinec pro přivedení [společnice]“), původně pro jednoduchá rodinná ubytování s několika volnými pokoji. Tyto podniky se poprvé objevily v oblasti Ueno v Tokiu, částečně v reakci na poptávku ze strany okupačních sil, a zažily rozmach po roce 1958, kdy byla legální prostituce zrušena a tato činnost se přesunula do ilegality.

Zavedení automobilů v 60. letech přineslo s sebou i vznik motelů a dále rozšířilo tento koncept. Japonské bytové poměry té doby se vyznačovaly malými domy, v nichž se ložnice přes den využívaly jako společné místnosti, takže rodiče měli jen málo příležitostí k soukromí při sexuálním styku. Manželské páry proto začaly častěji navštěvovat love hotely. Už v roce 1961 existovalo jen v centrálním Tokiu asi 2 700 curekomi hostinců. Hotely té doby nabízely neobvyklé atrakce, jako byly houpačky nebo vibrační postele. V roce 1973 byl otevřen Meguro Emperor, první love hotel ve stylu hradu, který měl průměrný měsíční příjem přibližně 40 milionů jenů.

V roce 1984 zařadil zákon o regulaci podniků ovlivňujících veřejnou morálku love hotely pod dohled policie. Z tohoto důvodu začaly být nové hotely navrhovány tak, aby se vyhnuly klasifikaci jako „love hotely“ – nápadné, přehnané a bizarní designy a prvky z minulosti tak byly výrazně potlačeny. Od 80. let se také love hotely začaly stále více zaměřovat na ženy jako cílovou skupinu. Studie z roku 2013 ukázala, že výběr pokoje v love hotelu prováděly ženy přibližně v 90 % případů. Zákon o regulaci podniků ovlivňujících veřejnou morálku byl v roce 2010 novelizován, což přineslo ještě přísnější omezení a zároveň rozostřilo hranici mezi běžnými hotely a love hotely.

S ohledem na legislativu a snahu působit módněji než konkurence používají provozovatelé hotelů neustále se měnící škálu označení. Alternativní názvy zahrnují například „romance hotel“, „fashion hotel“, „leisure hotel“, „amusement hotel“, „couples hotel“ a „boutique hotel“.

Love hotely mají dostatečný kulturní význam na to, aby byly zahrnuty do první edice emoji ve standardu Unicode 6.0.

Ekonomické aspekty Roční příjem japonského průmyslu love hotelů byl v roce 2009 odhadován na více než 40 miliard dolarů, což je dvojnásobek velikosti japonského trhu s anime.

Odhaduje se, že každoročně dochází k více než 500 milionům návštěv v 37 000 love hotelech v Japonsku, což odpovídá zhruba 1,4 milionu párů, tedy 2 % japonské populace, které každý den navštíví love hotel. V posledních letech vzbudil byznys s love hotely zájem také ve sféře strukturovaného financování. Bylo uskutečněno několik transakcí, při nichž byly peněžní toky z několika takových hotelů sekuritizovány a prodány mezinárodním investorům a buy-out fondům.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hotely v Japonsku Kategorie:Japonská kultura Kategorie:Sexualita