Rue de la Roquette je ulice v 11. obvodu v Paříži. Původně vedla od brány Porte Saint-Antoine ke klášteru johanitek v La Roquette.

Poloha a přístup Rue de la Roquette je ulice o délce přibližně 1,5 km v 11. pařížském obvodu, kde spojuje Place de la Bastille se hřbitovem Père-Lachaise.

Původ názvu Ulice byla pojmenována podle pomístního názvu. Název roquette (nebo rochette) byl odvozen z rokety, malé rostliny s bledě žlutými nebo bělavými květy, která rostla v sutinách.

Historie V 15. století se východní předměstí Paříže skládalo jen z několika chatrčí a především z bažin a močálů zaplavovaných potoky stékajícími z kopců Ménilmontant nebo Champ-l'Evêque. Na jihu se po roce 1200 rozvíjela čtvrť obklopující klášter Saint-Antoine-des-Champs. Několik set metrů na sever se začínala rozšiřovat vesnice Popincourt. Nedaleko se nacházela osada zvaná La Croix-Faubin.

Za vlády krále Jindřicha II. zde byly postaveny první domy. Později zde žilo několik významných osobností, např. Germain Teste, správce města Paříže, Nicolas Séguier, pařížský konšel a královský sekretář, Florimont Robertet, baron z Bury, státní sekretář a pokladník Francie za vlády Karla VIII., Ludvíka XII. a Františka I. nebo Philippe Hurault de Cheverny, strážce pečeti. Ten prodal v roce 1599 své sídlo vévodkyni z Mercœur, která zde nechala postavit dva domy, které přeměnila na malý klášter.

Alexandre Dumas toto místo ve své knize Králův šašek nazval Bel Esbat.

Thomas Morant, baron du Mesnil-Garnier, poradce královské velké rady, získal majetek v roce 1611 a poté jej v roce 1636 prodal bratřím špitálníkům z Charité Notre-Dame z řádu svatého Augustina, kteří zde v roce 1639 zřídili dům pro chudé ženy. Françoise d'Aubigné, vdova po Paulovi Scarronovi, se tam v roce 1660 uchýlila se svou služebnou a o její důchod se starala královna matka Anna Rakouská. Nemocniční zařízení zaměstnávalo 80 jeptišek a v roce 1690, kdy se staly dcerami svatého Josefa, čímž se oddělily od svých sester z Place Royale, mělo 17 lůžek.

Panství jeptišek se rozkládalo na ploše nejméně 50 akrů. Budovy byly obklopeny obdělávanými zahradami, včetně vinic a oranžérie. Malý hřbitov se nacházel na místě, které je dnes známé jako Rue Léon-Frot.

Po požáru nemocnice Hôtel-Dieu v roce 1772 byl Antoine Lavoisier pověřen prozkoumáním projektů týkajících se vytvoření čtyř nových pařížských nemocnic. V roce 1787 navrhl klášter la Roquette jako nemocnici, která by mohla sloužit farnostem Saint-Paul a Sainte-Marguerite, s argumentem, že zařízení již bylo nemocnicí, a že jeptišky se věnovaly službě nemocným. Revoluce mu však přisoudila zcela jiný účel, protože z něj správa hospiců udělala přádelnu, jelikož jeptišky musely v roce 1790 panství opustit.

Na místě současného kostela Panny Marie Nadějné a fary na adrese č. 49 rue de la Roquette stál malý soukromý dům, dnes již zaniklý, jehož historii a historii celé čtvrti sepsala vdova po Julesi Micheletovi v dodatku ke sbírce vzpomínek historika s názvem Ma jeunesse. Tento pozemek, který se táhl od rue de la Roquette k rue Sedaine, získal v roce 1750 Claude-François-Nicolas Lecomte, rádce krále, a svěřil jeho obnovu architektovi Michelu-Jeanu Sedainovi. Michelet zde žil v letech 1818-1827. Dům Sedaina a Micheleta byl definitivně zbořen v roce 1884, aby uvolnil místo pro tehdy plně rozvíjející se průmyslové a řemeslné podniky. Kostel zde byl později postaven v letech 1928-1930.

Ulice Rue de la Roquette začínala u Porte Saint-Antoine a vedla k branám kláštera na malém náměstí, kde se křížila s Rue des Murs-de-la-Roquette. Na začátku 19. století umožnila demolice starých klášterních budov prodloužení ulice v přímé linii k tehdejším městským hradbám a napojení na zaniklou rue Saint-André, která začínala od zadní strany kláštera a odbočkou na jih se napojovala na rue de Charonne.

V roce 1830 postavil na severní části ulice architekt Hippolyte Lebas věznici pro mladé vězně. O šest let později byla hned naproti otevřena druhá věznice, především pro osoby odsouzené k smrti. Šedesát devět lidí bylo popraveno gilotinou před branou Porte de la Grande Roquette. Toto místo se nazývalo place de la Roquette a bylo uzavřeno a v roce 1900. La Petite Roquette byla od roku 1920 až do svého uzavření v roce 1974 ženskou věznicí.

Královská rota rytířů kuše a arkebuzů města Paříže, vytvořená z iniciativy Ludvíka IX., byla následně Karlem V. v roce 1359 stanovena na 200 mužů. Svobodní lučištníci poté konali svůj výcvik v neděli uvnitř hradeb, nejprve mezi ulicemi Saint-Denis a Mauconseil, poté mezi Porte Saint-Antoine a Porte du Temple na místě dnešní Rue des Arquebusiers. Postupem času a s rozrůstáním jejich sboru se však cvičení musela konat mimo Porte Saint-Antoine. Na základě koncese udělené v roce 1673 opustili místo, aby uvolnili místo pro nový bulvár, a usadili se až do revoluce na rohu ulice Rue de la Roquette v domech č. 1-17. Ludvík IX. reguloval cvičení a stanovil počet rytířů na 180. Pod ochranou králů, od Jindřicha IV. po Ludvíka XVI., museli cvičit s kuší a arkebuzou a byli vyzváni, aby se v případě nouze chopili zbraní a sloužili jako pravidelné jednotky. V roce 1790 byl bývalý Hôtel des Arbalétriers přeměněn na továrnu na fajáns.

V letech 1860-1865 sídlila radnice obvodu na místě č. 65. Poté byla přemístěna na současné náměstí Place Léon-Blum, mezi Avenue Parmentier a Boulevard Voltaire. Stavba této radnice začala v roce 1862 pod vedením Antoina-Françoise Gancela podle architekta Antoina-Nicolase Baillyho, který na Haussmannův příkaz vytvořit ideální radnici uvedl své nápady do praxe ve 4. obvodu. Průčelí budovy, složené z přízemí a dvou pater, je zdobeno alegorickými sochami od Henri-Charlese Manigliera, které představují spravedlnost, manželství a studium. Nad římsou jsou dvě sochy dětí od stejného sochaře, které obklopují znak Paříže, na němž jsou hodiny.

Během Komuny v roce 1871 se musela Pařížská rada přesunout z vyhořelé městské radnice a dočasně se přestěhovala do radnice v 11. obvodu.

Významné stavby Na začátku ulice se v 17. století nacházela Passage du Cheval-Blanc sloužící jako sklad dřeva. Dům č. 17: básník Paul Verlaine zde žil od prosince 1882 do září 1883. Napsal zde svou esej Les Poètes maudits. Domy č. 30 a 32: stavby chráněné jako historická památka. Dům č. 37: freska na fasádě. Dům č. 39: lycée Marcel-Deprez. Dům č. 43/45: pamětní deska herečky Caroline-Eugénie Segond-Weber. Dům č. 46: na místě bývalé továrny na fajáns, kterou kolem roku 1770 založil Michel Jean Duché a jeho žena Marie-Jeanne Catherine Queux. Dům č. 47: Kostel Panny Marie Nadějné architekta Bruna Legranda dokončený roku 1997. Dům č. 49: na místě původního domu, kde pobýval dramatik Michel-Jean Sedaine (1719-1797) a poté historik a spisovatel Jules Michelet. Dům č. 58: sídlilo zde feministické knihkupectví Carabosses (1979-1985). Dům č. 70: u domu fontána Roquette. Dům č. 71: na místě pavillon de plaisance z 18. století, zbořeného roku 1977. Dům č. 76: Théâtre de la Bastille. Dům č. 80: v roce 1867 zde bydlel léčitel Auguste-Henri Jacob. Dům č. 83: v letech 1986-1989 zde bydlel Gordon Ramsay. Dům č. 93: na nádvoří se zachoval mozaikový nápis Bains Voltaire (Voltairovy lázně). Zdejší veřejné lázně byly ve 30. letech místem setkání homosexuálů. Karl Giese zde byl zatčen při razii v roce 1934. Dům č. 95 bis: původně kino Plaisir otevřené roku 1910 se sálem s 900 místy. V roce 1920 bylo zbořeno kvůli výstavbě kina Voltaire-Aubert-Palace s 1300 místy s balkónem. V roce 1951 přejmenován na Voltaire-Gaumont a roku 1969 zbořen a nahrazen obytnou budovou. Dům č. 143: Square de la Roquette na místě bývalé věznice Petite Roquette. Dům č. 150/152: stavba ve stylu haussman, architekti André a Jacques Perrinovi. Dům č. 151: až do své smrti zde žila feministka Hubertine Auclert.

Reference

Externí odkazy

Roquette