Francisco Luis Febres-Cordero y Muñoz, FSC (7. listopadu 1854, Cuenca – 9. února 1910, Premià de Mar) byl ekvádorský římskokatolický řeholník kongregace Školských bratří, pedagog a spisovatel. Katolická církev jej uctívá jako světce.
Život vlevo|náhled|Portrét Narodil se dne 7. listopadu 1854 v Cuence v Ekvádoru rodičům Franciscu Maríi Febresi-Cordero y Montoya a Aně de Jesús Muñoz y Cárdenas. Jeho sourozenci byli Aurelia a Ana. Uvádí se, že se narodil s vrozenou vadou nohou, která mu znemožňovala stát nebo chodit. Podle jeho prasestřenice se mu v pěti letech zjevila krásná dáma v bílém, načež se náhle poprvé postavil a začal chodit. V osmi letech přežil útok divokého býka, což bylo taktéž považováno za zázrak. Jeho matka o něj pečovala a vzdělávala jej s velkou oddaností až do jeho devíti let. Po matčině smrti se jeho otec znovu oženil s Heloise Santillán, které se poté narodil jeho nevlastní bratr Benjamín Febres-Cordero Santillán. V roce 1863 byl Francisco zapsán na školu vedenou Školskými bratry, kteří byli v zemi nově přítomni. Při návštěvě prezidenta Gabriela Garcíi Morena byl vybrán, aby pronesl uvítací řeč.
Dne 24. března 1868 se stal prvním Ekvádorcem, který vstoupil ke Školským bratřím, a to navzdory odporu svého otce i babičky. V předvečer svátku Zvěstování Páně přijal hábit a řeholní jméno Miguel. Po více než tři desetiletí působil jako učitel v Quitu, kde se stal známým pro svou mírnost, oddanost a vzornou pedagogickou práci. Vydal vlastní učebnice, např. španělštiny, a také ódy a rozpravy o metodách vyučování. Některé z jeho učebnic přijala vláda a rozeslala je do všech škol.
Prováděl také výzkum a psal knihy o literatuře a lingvistice, což mu od roku 1892 zajistilo členství v Ekvádorské akademii literatury, a později i v akademiích Španělska, Francie a Venezuely. Vedl duchovní obnovy a připravoval děti na první svaté přijímání. V letech 1901–1904 sloužil ve své kongregaci jako novicmistr.
V roce 1888 byl vyslán jako zástupce na slavnost, při níž papež Lev XIII. blahořečil zakladatele Školských bratří, sv. Jana Křtitele de la Salle. Roku 1905 byl poslán do Evropy, konkrétně do Belgie, aby překládal texty kongregace z francouzštiny do španělštiny.
Kolem roku 1908 se jeho zdraví začalo zhoršovat, pročež byl přeložen do Barcelony, kde pracoval, dokud mu to jeho stav dovoloval. V té době vypukly stávky a docházelo k podpalování kostelů, což se dotklo i Školských bratří. Zemřel na zápal plic dne 9. února 1910 v Premià de Mar v Katalánsku, kde byl také pohřben. Během španělské občanské války byly jeho ostatky exhumovány a shledány neporušené. V roce 1937 pak byly přeneseny do Ekvádoru a pohřbeny v Quitě, kde se jeho hrobka stala oblíbeným poutním místem.
Úcta Jeho beatifikační proces započal dne 13. listopadu 1935, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 16. března 1970 jej papež sv. Pavel VI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 7. července 1977 byl uznán první zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.
Blahořečen pak byl dne 30. října 1977 v bazilice sv. Petra papežem sv. Pavlem VI. Dne 7. dubna 1984 byl uznán druhý zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho svatořečení. Svatořečen byl dne 21. října 1984 v bazilice sv. Petra papežem sv. Janem Pavlem II.
Jeho památka je připomínána 9. února. Bývá zobrazován v řeholním oděvu.
Odkazy
Reference
Související články Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Školští bratři Kategorie:Pedagogové Kategorie:Spisovatelé 19. století Kategorie:Spisovatelé 20. století Kategorie:Narození v roce 1854 Kategorie:Narození 7. listopadu Kategorie:Narození v Ekvádoru Kategorie:Úmrtí v roce 1910 Kategorie:Úmrtí 9. února Kategorie:Úmrtí v Katalánsku Kategorie:Zemřelí na zápal plic Kategorie:Muži