František Duchač-Vyskočil (16. dubna 1886 Hořice – 8. července 1927 Hořice) byl český sochař, malíř a představitel generace českých výtvarníků formovaných realismem přelomu 19. a 20. století a zároveň účastník československého legionářského hnutí během první světové války.

Život

Mládí a studium Narodil se v Hořicích v Podkrkonoší do živnostenské rodiny klempíře Františka Vyskočila. Zde později vystudoval odbornou sochařsko-kamenickou školu. Po studiu na této škole pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění, kde se jeho profesorem stal Josef Václav Myslbek. Jako vystudovaný sochař se František Duchač-Vyskočil vrátil do Hořic, kde si v roce 1909 otevřel vlastní ateliér. Zde také vznikla celá řada jeho děl. Kolem roku 1912 se podílel na tvorbě hlav pro tzv. Alšovy loutky a spolupracoval také na návrzích loutek pro pražskou firmu Modrý a Žanda.

Účast v československých legií Na počátku první světové války padl Vyskočil jako poručík rakouské armády do zajetí v Karpatech a byl vězněn v Rusku.

Na jaře roku 1916 se přihlásil do československých legií, do nichž byl zařazen až o rok později, v srpnu 1917. Do československých jednotek tak vstoupil roku 1917 a s 2. střeleckým plukem se účastnil bitvy u Zborova. V listopadu téhož roku odcestoval s prvním transportem O. Husáka z Ruska na francouzské bojiště.

Ve Francii prošel výcvikem v Cognacu a byl zařazen do důstojnické zálohy 21. střeleckého pluku. Vynikl na vojenských stážích u Verdunu i při studiu důstojnického kurzu ve St-Maixent. V září 1918 byl na vlastní žádost převelen do Itálie, kde se stal československým styčným důstojníkem při velitelství 6. divize a v Padově složil slib věrnosti Československé republice.

Po návratu do vlasti se zapojil do bojů na Slovensku a podílel se na organizaci ostrahy hranic s Maďarskem. Po skončení první světové války nastoupil do československé armády. Za svou účast ve válce byl vyznamenán Československým válečným křížem.

V roce 1927 odešel do výslužby. Učinil to převážně ze zdravotních důvodů, ale také proto, aby se mohl věnovat svému sochařskému umění. Avšak ve stejném roce Vyskočil předčasně zemřel na rakovinu střev a žaludku.

Umělecká činnost František Duchač-Vyskočil patřil k výrazným osobnostem českého sochařství první třetiny 20. století. Jeho umělecký vývoj vycházel z klasických základů získaných na hořické škole a v Myslbekově ateliéru. Postupně ale směřoval k modernímu umění. Základem jeho práce byl dokonalý smysl pro materiál. Hořický pískovec, žula a mramor mu umožňovaly vytvářet plastiky se statnými výrazy. Jeho figury působí klidně, pevně a sebejistě, bez přebytečných detailů s výrazným psychologickým napětím.

Jeho díla jsou často spjatá s národní nebo legionářskou tematikou. Po roce 1918 se podílel na realizaci několika památníků československých legií a obětí 1. světové války. Jeho sochy měly vyjadřovat hrdinství, resp. motivy spojené s dobou budování republiky.

Vedle monumentálních děl se věnoval také medailérství a reliéfní tvorbě, kde prokázal smysl pro detail. Zanechal rovněž řadu kresebných studií, které ukazují jeho schopnost přesně zachytit pohyb a napětí těla. náhled|278x278pixelů|Pomník Mikoláše Alše v Smetanových sadech v Hořicích

Nejvýznamnější díla Sousoší legie za hranicemi v Hořicích – Sousoší zobrazující tři legionáře (francouzského, ruského, italského), stojící před Masarykovou věží. Vyskočil vytvořil návrh a realizace projektu byla provedena až po jeho smrti. Pomník Mikoláše Alše ve Smetanových sadech v Hořicích – Pomník, který lze zařadit do skupiny věnované osobnostem české historie. Socha je v sadech od roku 1922 a zařadila se mezi Vyskočilova nejkvalitnější díla. Dodnes je socha symbolem těchto sadů. Reliéf Jana Jiskry z Brandýsa v Trenčíně – realizován r. 1921 ve spolupráci s hořickou školou. Válečné sousoší Vzdor pro kasárna v Jičíně – plastika s tematikou obrany a statečnosti Medaile a portrétní reliéfy – součást sbírek Městského muzea a Galerie Hořice

Závěr života náhled|278x278pixelů|Sousoší legie za hranicemi před Masarykovou věží samostatnosti v Hořicích V posledních letech života se František Duchač-Vyskočil více soustředil na vlastní uměleckou tvorbu a na realizaci zakázek pro veřejný prostor. V roce 1927 odešel do penze v hodnosti podplukovníka. Plánoval zřízení nového ateliéru v Hořicích, kde chtěl pokračovat v práci na několika připravovaných projektech, mimo jiné na pomníku legionářů a návrzích pro veřejná prostranství.

Jeho život však ukončila předčasná smrt 8. července 1927 ve věku pouhých 41 let. Zanechal po sobě rozpracovaná díla i řadu návrhů, které byly později dokončeny jeho spolupracovníky nebo žáky z hořické kamenosochařské školy. Jeho pohřeb v rodných Hořicích se stal významnou událostí pro celé město a jeho kolegy z umělecké obce.

Odchod Františka Duchače-Vyskočila byl vnímán jako ztráta výrazné osobnosti města Hořice. Přestože zemřel poměrně mladý, zanechal trvalou stopu v kulturní historii Hořic i českého sochařství. Jeho jméno je dodnes spojováno s obdobím rozkvětu města jako centra kamenosochařského umění.

Odkazy

Reference

Související články Masarykova věž samostatnosti Výtvarníci legionáři

Externí odkazy

Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští sochaři 20. století Kategorie:Čeští medailéři Kategorie:Českoslovenští legionáři Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Narození 16. dubna Kategorie:Narození v Hořicích Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Úmrtí 8. července Kategorie:Úmrtí v Hořicích Kategorie:Lidé z Hořic Kategorie:Muži